Kyu + Louisa + Cora

„Kyu má pravdu Lou.“ Prikývnem a pousmejem sa. Ja som Lou mala rada a bola som vďačná za to že sme praiteľky. Potom sa pozriem na Enza a usmejem sa. Ak by teraz zapal tak by som sa ani nedivila aj pri Lou dokáže zaspať. Potom sa pozriem na Lou. „Tak to som rada že je to už lepšie.“ Usmejem sa a keď povie že sa to už nesie tak poteším. No konečne už bolo na čase. Už som začínala mať hlad. Potom si všimnem že sa ľudia smejú a ja sa pozriem na Lou a pokrútim hlavou.

Pohladil jsem vlče opět po hlavě a usmál jsem se na něj. Nakonec se posadil čelem ke mě a já se zasmál a přiblížil jsem se k němu abych se mu koukl do očí, no ty jeho byly oproti mým velké, ale já byl zvyklý oči moc neotevírat, muselo to vypadat dost vtipně, každý co mě znal se mi smál za malé oči, prý pokaždé vypadám jako bych spal za pochodu, ale já vážně nespal! A potom přicházelo šokování, když jsem je doširoka otevíral, no né Kyu, ty máš oči, a pěkné oči! Okamžitě jsem si vzpomněl na Shinovu poznámku, když jsem si z něj jednou pro legraci dělal srandu já, většinou to bylo opačně a on mi to musel prostě vrátit. Na tuhle vzpomínku jsem se lehce pousmál. Vlče si mě zvědavě prohlíželo a naklonilo hlavu na stranu a tak jsem jeho pohyb zopakoval a potichu se zasmál. No všiml jsem si že lidé se okolo také smějí, sice jsem netušil čemu, ale nechal jsem to tak být, já se zajímal jenom o zvláštní lidi, o ty kteří mě nějak dokázali oslovit. Nakonec dívka pronesla že už je ji lépe a já se pousmál, když v tom jsem zaslechl že nám nesou jídlo. „Výborně, už jsem dostával také hlad, ale snad mi to tenhle malý zvědavý čumáček nesní,“ zazubím se a podrbu ho za uchem, což se mu líbí a jen spokojeně přivře oči. Byl tak rozkošný a měl hebkou srst.

Usmívala jsem se a dívala seee na Enza, jak se chová vůči Kyuovi. Zaslechla jsem i Cořinu myšlenku vůči mně, že má Kyu pravdu. ,,Když to říkáte," pokrčila jsem rameny a pousmála se. Zlehounka jsem se protáhla a zadívala se na lidi, kteří se smáli. Nejspíše neměli vychování – byli to hlavně mladí teengeři, mezi ty jsem se sice taky počítala, ale přeci jen jsem měla rozum. Podívala jsem se na Coru, která zakroutila hlavou. Já za to nemohu, trochu jsem se zakoukala na ni a ona se převrhla. Asi jsem na ni působila myšlenkami a uhla maličko pohledem, kdy spadla. Usmála jsem se dost nevinně a napila se vody, kterou jsem dala lehce stranou, aby mi mohli položit jídlo před sebe. ,,Noo, vypadá unaveně… tak by neměl snad kňourat," pohihňala jsem. Podívala jsem se po jídle, které mi položili na stůl. ,,Děkuji..," usmála jsem se a počkala, než dostanou oběd i Kyu s Corou. ,,Dobrou chuť," usmála jsem se, mrkla a byla ráda, že nemám zlatou duhovku očí.

Zasmejem sa. Ja viem ja sa smejem. Pošlem jej a pozriem sa na jedlo ktoré položili pred nás a privoňala som si k nemu. Voňalo vážne skvele a tak som dúfalo že aj tak bude chutiť. Začnem sa smiať keď si spomeniem ako si pýtal od nás keď sme jedli špagety a nedal pokoj pokial mu Lou nedala sušienku. „Tak tým by som si nebola taká istá. Vieš čoho je Enzo schopný?“ Zasmejem sa. „Kyu čakaj že isto bude od teba pýtať jedlo a nedá ti pokoj pokiaľ mu nedáš aspoň trochu.“ Usmejem sa a pozriem sa na Enza ktorý si začal obzerať jedlo a už si pomáli začal pýtať aby mu Kyu dal.

Obě dvě byly opravdu pozorné a já se musel usmát. Někdy bych si vážně přál číst myšlenky, abych věděl co si o mě myslí, doufal jsem že bych konečně mohl poznat nové lidi a zapadnout, pokusit se… v sirotčinci to šlo těžko, tam jsem byl akorát někdo divný, jiný, někdo kdo nikdy nemohl zapadnout, ale ty dvě, nevypadaly že by jim vadilo že nejsem jejich národnosti. Lehce jsem se usmál na Eneza, který kníkl a když nám položili jídlo na stůl, ihned jej začal očichávat a otočil ke mě své prosebné kukadla. „Ale notak, víš že tenhle kukuč… ach, né… podlehl jsem mu,“ zasmál jsem se a nakonec jsem nabral na vidličku kousek masa, kde nebyla žádná omáčka a nenápadně jsem mu jej dal, tedy ne až tak nenápadně. „Máš tak trochu Mindové oči,“ zasmál jsem se a při vzpomínce na Minda jsem se musel usmát a pohladit vlče spokojeně po hlavě. No hned na to jsem však zvedl pohled od Enza a zadíval se na dívky. „No snad nevadí že mu kousky budu dávat, ale nebojte jenom čisté maso,“ usměji se a potom sáhnu po sklence vody a napiji se.

Usmívala jsem se a všechny tři sledovala. ,,Vím, čeho je Enzo schopný… ale dnes sušenky nemám a kolíbat ho ale může Kyu," pohihňala jsem se a sledovala je. Kyu nebyl naší národnosti, ale já vlastně nebyla národnosti, kde sídlela Antagora. Jsem ze Španělska a to je sakra daleko. Jet tam na výlet je o kejháky a navíc tenkrát, když mě Stefančin otec sem přivezl, jeli jsme skutečně dlouho, i když on měl auto poháněné magií, a proto to šlo všechno tak hladce. Enzo skutečně po chvilce začal kníkat, že by si něco dal a já se zase zahihňala. Usmívala jsem se a sledovala Enza, Kyua a i Coru. Nabrala jsem na vidličku lososa a hranolek, kdy to bylo úžasné. Zapila jsem to vodou a byla šťastná, že jsem v této společnosti. ,,Jste nejlepší společnost," usmála jsem se blaženě.

Musela som sa začať smiať keď som videla ako Kyu neodolal a dal mu kúsok mäsa. „Nevadí že mu dávaš ale daj si pozor aby ti to vážne všetko nezjedol.“ Zasmejem sa a keď Lou povie že nema sušienky tak ja začnem hrabať po vreckách a vytiahnem jeden balík. „Aha čo mám?“ Ukážem na balík sušienok a podám ho Lou. Potom si zoberem príbor a konečne sa pustím do svojho šalátu. Kúsok som si nabrala a zjedla. Bol vynikajúci taký dobrý šalát som ešte nejedla.

Usmál jsem se a Enzo zpozoroval sušenky, které Cora vytáhla a podala je Lou. „Tak tedy můžu poprosit o pár sušenek aby mi to opravdu celé nesnědl?“ zasměji se směrem k Louise a potom sám pro sebe naberu jídlo a ochutnám. Bylo to opravdu vynikající a tak jsem sousto spokojeně dožvýkal a napil jsem se ze sklenice. Enzo se otočil směrem k talíři, ale já jsem ho raději odsunul, aby se k němu nedostal. „No to víš, ještě by jsi to snědl i s omáčkou a bylo by ti zle,“ lehce jsem se pousmál a potom jsem další kousek masa podal Enzimu. Bylo mi v téhle společnosti dobře, nestěžoval jsem si, slečny byly pozorné a dalo se s nimi bavit snad o čemkoli. "I já se cítím kupodivu pohodlně, většinou to bývá naopak neumím moc zapadnout, podotknu a lehce se pousměji a potom opět volnou rukou podrbu vlče za uchem, to nic nenamítá.

Zasmála jsem se a pak vzala sušenky, které mi Cora podala a podívám se na Kyua, který mě o pár sušenek poprosil. ,,Jasně," přikývla jsem s úsměvem a podala mladíkovi několik sušenek, kdy jsem rovnou i jednu Enzovi dala. ,,Cory, co ty v těch kabelkách nenosíš hele," zazubila jsem se, trochu byly vidět špičáky, ale hned jsem si nabrala sousto a úplně se mi to rozplývalo na jazyku. Bylo to vynikající a lahodné. Dožvýkala jsem to a usmívala se. ,,Jo, společnost je někdy vůči nějakým lidem dost haštěřivě zlá, ale já nikdy nikoho nenechám, aby ublížil vám dvěma," usmála jsem se a napila se. Doufala jsem, že už přinesou teplé latté, i když mě by to nejspíše nezahřálo. Hlavně se nedotýkej nikoho…jsi studená Louiso. Řekla jsem si v myšlenkách a usmála se na Coru. Věděla jsi vlastně vůbec, že je moje kůže studená? Usměji se na ni a vzala další sousto do pusy.

„A vieš že ani neviem.“ Zasmejem sa. Niekedy ma to vážne prekvapovalo čo vytiahnem. Potom sa pozriem na Enza a zasmejem sa a pokrútim hlavou. „Enzo poslúchaj lebo ťa nechám samého doma!“ Poviem prísne ale jemu to bolo očividne jedno. Potom sa pozriem na Lou a počúvam čo povedala a pousmejem sa. „To je pekné od teba.“ Usmejem sa a pokrútim hlavou. Nie nevedela ale chcela by som to skúsiť môžem? Pošlem jej.

Poděkuji když mi pár sušenek podá a jednu z nich dá Enzovi, který nic nenamítá. Dám si potom do pusy ještě pár soust a zapíjím je přitom pitím. No po chvilce na to k nám přijde číšník a donese nám teplé latte a já se jen nesměle usměji a schovám nohy i s Enzem pod stůl aby ho neviděl a taky že si jej nevšiml a já si oddechl a hned jakmile odešel, jsem vzal kousek masa a dal ho vlčeti. „Šikovný, že jsi nás neprozradil,“ ušklíbnu se a opět vlče pohladím, načež se jenom spokojeně zavrtí a vyžádá si další sušenku, kterou mu rád dám. Přitom se usmívám a poslouchám co si dívky mezi sebou tak povídají. Když však hnědovláska pronese tak hezkou větu, donutí mě se to nad ní zamyslet. Vždyť mě vlastně ani nezná, co kdybych byl nějaký vrah? No hned na to pokroutím hlavou a usměji se. „To zní moc hezky,“ zašeptám potichu a vyhoupnu se trochu výš na sedačku, aby Enzo nebyl tak moc pod stolem a měl pohodlí.

Proč jsem najednou úplně jiná. Poněkud jsem se za posledních pár měsíců změnila. Nadechla jsem se a vydechla, ale usmála se. Kyu mi poděkoval za sušenky a já kývla. Po chvilce přišel číšník s latté a já se po něm podívala. /Polož skleničky a hned jdi./ Řekla jsem směrem k číšníkovi v jeho mysli a taky se tak stalo. On položil skleničky a odešel ani se nepodíval na vlče ani se neohlédl. Spokojeně jsem se protáhla a usmála se na oba dva. Slyšela jsem myšlenky Kyua a usmála se jen tak. Napila jsem se latté, cítila, jak to jde mým tělem a vzala si další sousto. Zaslechla jsem Cořinu myšlenku. No.. můžeš. Usmála jsem se. ,,Zdá se mi, že mám větší ruce, než Corča," zazubila jsem se a natáhla ruku k dívce. ,,Zkus to," zazubila jsem se a doufala, že Kyu nebude chtít zkusit poměr rukou taky. Nevědomě do mě proudila energie a já k nikomu nevytvářela emoce, abych se mohla najíst i jinak, než krve a energie.

Usmejem sa a bola som rada za to že je tu tak dobrá atmoféra. „Kyu vyzeráto tak že Enzo ťa má rad.“ Usmejem sa a potom sa pozriem prekvapene na Lou. Dobre skúsim. Pošlem jej a potom pokrútim hlavou. „Tak tomu neverím že máš väčšie ruky ako ja.“ Zasmejem sa a natiahnem k Lou ruku aby som zistila či je vážne studená a či má vážne veľlké ruky oproti mne.

Usmíval jsem se a když číšník odešel, vzal jsem si latté a ochutnal. No Enzo se ke skleničce hned natáhl a přičuchl. „To by ti moc nechutnalo hochu,“ lehce se pousměji a podrbu ho za uchem druhou rukou co mám volnou, až se napiji skleničku položím a dám Enzovi sušenku. Očima si prohlédnu dívky, zkoušely měřit poměry rukou, ale já jsem se nějak nehodlal zapojovat, kromě toho cizí doteky mi nebyly moc příjemné a já se od všech raději držel dál, mít odstup bylo pro mně vždy pohodlnější, i když jsem se dneska cítil tak zvláštně. Myšlenkama jsem byl někde u Minda, chvílemi u Shina, u dnešního večera, skákal jsem tak nějak všude, přemýšlel nad kde čím, až jsem nakonec úplně vypnul a nepřemýšlel nad ničím. Spíše jsem svou pozornost věnoval vlkovi v mých rukou a musel jsem se u toho nepatrně usmívat, když snad na každý můj pohyb reagoval. Nakonec jsem se ještě natáhl k jídlu a podal mu další kousek masa, já už hlad neměl, takže mi to nevadilo. Spíše jsem poslouchal co si ty dvě vykládají, nechtěl jsem se do jejich rozhovoru plést. Nakonec vyšlo to, že Lousia má opravdu větší ruce než Louisa a tak jsem si akorát vzpomněl že Mind měl menší tělo než já, ale za to tak dokonalé. A když jsem si vzpomněl na Mindové nohy, trochu mi zčervenala tvář. Juj, na co to proboha myslím!

Jedla jsem a usmívala se. Poslouchala jsem nezdvořile myšlenky od Kyua, ale občas je přehlížela, neregistrovala a převážně se věnovala lososu. Pak jsem natáhla své ruce k těm Cořiným na zkoušku, kdo je má větší. ,,Mám je větší já," zazubila jsem se a usmívala se. Tak co? Studené… Tvoje jsou hřejivé. Usmála jsem se na dívku a uchopila latté, abych se napila a s úsměvem vložila do úst další kousek lososa. Úplně se rozplýval na jazyku a já tak trochu zapomněla jíst hranolky, proto jsem jich pár ujedla a zase se napila. ,,Ty jsi z Japonska Kyu?" otočila jsem se na mladíka a usmála se. Dojedla jsem maso a i hranolky, kdy jsem si otřela ruce o ubrousek a napila se.

„To neni fér.“ Zasmejem sa a vyplazím na ňu jazyk. Ano sú studene ale nie až tak moc. Ja viem ja som celá teplá. Pošlem jej a zasmejem sa. Potom stiahnem ruku a pokračujem v jedení môjho šalátu. Medzi tým sa ale napijem latté. Aj to bolo teplé a dobré. „Vynikajúce.“ Poviem a potom sa porziem na oboch a vtedy sa Lou opýtala či je Kyu z japonska a tak som sa pozrela na neho a čakala som čo povie a popritom som jedla svoj šalát.

Usmál jsem se na Enza, který spokojeně očuchával mojí pěst, ve které jsem držel dobrůtky, moc dobře věděl že je tam mám a potom mi ji začal olizovat. Když mi však Lousia položila otázku, zvedl jsem k ní svůj pohled a zamyslel se nad odpovědí. „To ne, já jsem z Koreje, nejsem japonské národnosti, ale jsem asiat, lidé si to často pletou, což mě celkem rozčiluje, ale vliv společnosti neutlumím,“ zasmál jsem se a potom se natáhl pro sklenici vody. Náhle se mi udělalo slabo, cítil jsem se poněkud vyčerpaný, také jsem se za poslední týden přepracoval, byly to sotva dva dny co jsem měl volno a ani tak mi za ty dva dny po všem tom stresu nebylo nejlépe.

Zasmála jsem se, když Cora řekla, že není fér, když mám větší ruce. To nejsou moc studené, ale přeci jen, obyčejného člověka mé studené tělo překvapí. usmála jsem se na dívku s posláním myšlenky. No jo, vy jste vlkodlaci teplí, je to pravda, že vám hřeje tělo? Zasmála jsem se a napila se latté. ,,Je to skvělé," přitakala jsem a pak mi Kyu odpověděl, že není japonské národnosti. ,,Tak to promiň, já se moc v lidech z východu nevyznám, jsem ze Španělska," usmála jsem se a pokrčila s omluvným úsměvem rameny. Cítila jsem, jak sílím a dokonce jsem si všimla člověka, jak se chytil za hlavu a promnul si spánky. Skousla jsem si ret zevnitř, ale nic nedělala a jen se snažila ututlat tu sílu ve mně, aby nebrala energii. Nemám k nikomu žádné emoce, tak ať to jde sakra tam, odkud to přišlo. Nadechla jsem se a vydechla. Vzala jsem si sklenici vody a napila se. Přimhouřila jsem oči, když jsem vytušila, že zezlátla duhovka. Musela jsem mrknout a více se vzepřít někde tam uvnitř a ovládnout mozek, aby očím poslal reflex, že mají být hnědé. Nadvláda nazlátlých duhovek zmizela a já se zase mohla podívat na Kyua a usmála se. ,,Ale na východě stejně musí být hezky," pousmála jsem se a znovu se napila.

Na jej myšlienku len prikývnem a pousmejem sa a potom sa zamyslím. Mne najviac hreje keď som s Gabom. V tedy úplne horím. Pošlem jej a zasmejem sa. Pomáli som dojedala svoj šalát a zachvíľu som ho mala aj zjedený a potom som sa napila latté. Potom Kyu začal rozprávať a ja som ho počúvala a bola som prekvapená lebo tiež som si myslela že je japonec a on pri tom neni. No čo ľudia sa môžu mýliť a potom ich odpoveď prevapí. Potom som aj latté dopila a všetko som dala na stranu aby to nezavadzalo.

Dívčiny se zřejmě porovnáváním ruk bavily, Lousia se mi však poté omluvila že se v lidech z východu moc nevyzná. Já nad tím jenom pokroutím hlavou a lehce se pousměji, napiji se ze sklenice kterou jsem držel v ruce. Začínalo mi být opravdu slabo a já nevěděl čím je to způsobeno, možná se mi jen blbě dýchalo, nebo jsem málo pil. Přivřel jsem trochu oči a snažil jsem se svou nevolnost zakrýt před dívkami, nepotřeboval jsem aby se zajímaly o můj zdravotní stav, kromě toho ještě jsem se na umření fakt necítil. Na chvíli jsem zavřel oči ale hned jsem je otevřel, jak se vlče v mým klíně zavrtělo a tak jsem mu dal sušenku, kterou si spokojeně vzal. „Hodně lidí si plete japonce s číňany a asiaty, je to vcelku běžné, takže se nemusíš omlouvat,“ dodám nakonec a lehce se pousměji.

Usmála jsem se a nejradši bych si možná i dala facku. Proč neexistuje ovládání braní energie? Divila jsem se, že Neranovi moje společnost energii nebere, ale kdo ví, řekl by mi to? Kyu pokroutil hlavou a lehce se pousmál, když jsem se mu omluvila. Usmála jsem se i já a napila se znovu latté. Cítím, že jsem až moc přepjatá energií lidí kolem. Poslala jsem Coře a pousmála se na ni. Všimla jsem si, že mladík zavřel oči a zase je otevřel. Nemůžu za to já? Proběhlo mi rychle hlavou. Následně mi to Kyu osvětlil, že většina lidí se plete. ,,Alespoň nejsem jediná," usmála jsem se a kývla. Znovu jsem se napila a opřela se o opěrátko sedačky a sledovala lidi kolem.

Čože? A to je zlé alebo dobré? Opýtam sa jej keď zachytím jej myšlienku a potom sa pozriem na Lou. Potom som ale mlčala a sledovala tých dvoch ale popritom som sledovala aj okolie reštaurácie. Potom som sa pozrela na stôl a videla som že nemám čo piť a tak som sa postavila a šla som k baru a objednala som si minerálku. Keď som ju dostala tak som si ju zobrala a vrátila som sa k ním a sadla som si na svoje miesto.

Alespoň není jediná, slyšel jsem jak pronesla dívka a na chvíli jsem oči opravdu zavřel a nechal je zavřené. Lehce jsem potřásl hlavou a pohladil Enza po hlavě. * Ach, * ozval jsem se v myšlenkách a ztěžka se nadechl. Pomalu jsem oči otevřel a natáhl se pro vodu, cítil jsem se čím dál slabší., neměl bych se tak přemáhat, možná mi jenom nesedlo to jídlo, kdo ví. „Já, omluvte mě na chvíli, odskočím si,“ pronesl jsem a opatrně položil Enza vedle sebe a vstal od stolu, jenže když jsem to udělal, slabostí se mi skoro podlomily nohy a já zavrávoral, ale stačil jsem se podepřít barového pultu. Nakonec jsem pomalu vyšel ven z restaurace na čerstvý vzduch, jenže sotva jsem se opřel o zeď na ulici, zhroutil jsem se a dopadl na zem na chodník.

No, to nevím.. Skousla jsem si ret a napila se, kdy jsem svoji vodu i latté dopila, ale neřešila to. Nějaká žena s bledostí v obličeji odešla na záchod. Psychičtí upíři to nemají lehké. Nadechla jsem se a vydechla, abych se znovu mohla usmát. Slyšela jjsem Kyuovi myšlenky a dala si vlasy na pravou stranu. Po chvilce se mladík omluvil, že si odskočí a já se na něj podívala. ,,Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se a on po chvilce odešel k baru, kdy se mi moc jeho chování nelíbilo. Pak vyšel ven, ale cítila jsem zvláštní pocit. ,,Mám divný pocit… určitě za to můžu já… co když teď tam venku někde sebou někde švihl a je v bezvědomí?..," nadechla jsem se zhluboka se a zase vydechla. Mluvila jsem tak, aby mě slyšela jenom Cora a nikdo jiný.

Aha. Odpoviem jej a potom si zoberem Enza na ruky a pozriem sa na neho ako odchádza preč. Tiež sa mi jeho chovanie nepáčilo a potom Lou začala rozprávať a ja som sa pozrela na ňu. „Lou nemali by sme ísť za ním? Čo ak potrebuje pomoc?“ Opýtam sa a potom som sa pozrela na dvere ktorými vyšiel von. Rýchlo som dopila minerálku a potavila som sa. Čakala som čo povie alebo spraví Lou.