Louisa + Neran

Místo: S ohledem k postavám a k ději, se bude během hry měnit

Počasí: Začínáme někdy kolem oběda, kdy je venku příjemné teplo, teploty vystoupaly k třicítce. Počasí se během hry může měnit, jsou možné přeháňky a dusno

Pořadí: Louisa + Neran

Už to bylo pár dní, co jsem se vrátila zpět do města. U Nera v domě jsem zanechala vzkaz, že jsem zpátky. On věděl, že mě může najít u mě doma, ale taky ne. Nevěděla jsem, kdy se vrátí on, ale já měla za sebou pár měsíců dřiny a zábavy. Učení psychologie a dalších potřebností k tomu, aby se ze mě stala psycholožka, vydalo velké úsilí. Bavilo mě to, ale nezřídím si nějakou kancelář, budu jen soukromá osoba. Neměla jsem potřebu, aby o mně vědělo celé město. Upíři potřebují být skryti před veřejností a hlavně ti, jako já. Byla jsem doma, ale venku bylo krásně a já dostala hlad. Nechtěla jsem si nic uvařit, byla jsem k tomu až moc líná. Nebo ne líná, prostě se mi nechtělo. Proto jsem se oblíkla kraťasů a červené tílko s rozparky na zádech. Protáhla jsem se, nazula se do lehčích tenisek bez ponožek, vzala peníze, mobil a vyrazila ven z domu. Zamkla jsem dveře a na hlavu si narazila černý stylový klobouk
V tomto složení jsem se vydala ulicí, kdy jsem se vyhýbala pohledu lidí, ale pomalu kráčela do parku, kde bude krásně. Krásně chladno a rovnou si skočím do jedné z těch restaurací na jídlo.

Neran: Já byl zrovna v práci. Venku bylo tak krásně že jsem se nemohl dočkat až vypadnu. Navíc jsem nemohl přestat myslet na Lou. Byla pryč už několik týdnů a mě se po mé snoubence tolik stýskalo. Konečně bylo půl třetí a já měl padla. Vstal jsem, vzal si peněžeknu, kterou jsem si dal do kapsy a šel ven. Bylo tak krásně, že jsem se rozhodl jít domů přes park. Vždycky když jsem byl venku tak jsem viděl Lou vedle sebe. Ten její krásný úsměv. Nemohl jsme se na ní dočkat! A už jsem pro ní měl dáreček až se vrátí. A nemohl jsem se dočkat až uvidím ten její krásný úsměv, ty zářivé očka, tu sametovou pleť. Tolik jsem se zasnil až jsem nevnímal okolí.

Podívala jsem se kolem sebe a povzdechla si jen tak lehce. Protáhla jsem se, podrbala se na zátylku a promnula si oči. Klobouk mi lehce zatarasil výhled na cestu, ale to mi vůbec nevadilo. Lehce jsem viděla před sebe, a když už někdo šel, obešel mě. Sice si pár lidí stěžovalo, ale já se jen zašklebila, cítila z nich jejich energii a mlsně se olízla. Posunula jsem si klobouk více do tváře, neviděla na cestu, ale nakonec se objevila u jednoho ze stánků, který zde stál v parku. ,,Dobrý den…jeden smažený sýr," usmála jsem se, kdy vřelý muž pokýval hlavou a připravil mi jídlo. Usmála jsem se, dala mu několik Wernů, které si převzal s úsměvem a podal mi housku, kde byl sýr a zelenina. Dobrota, takový můj oběd. Jen jsem se tomu ušklíbla, ale koupila si ještě lahev s pitím, z které jsem se napila, dala si ji do podpaždí a začala jíst tu dobrotu. Šla jsem po cestičce v parku. Co bych dala za to mít na sobě plášť a kapucu, ale bylo na to až moc velký vedro. Šla jsem ve stínech stromů, klobouk více ve tváři a vlasy svázané v rybím copu. Najednou jsem narazila do něčího těla, kdy ani ta druhá osoba nejspíše nedávala pozor. Vyletěla mi okurka z housky a ladně přistála na oblečení osoby, ale hned spadla na zem. Pozvedla jsem lehce hlavu. ,,Pardon..," začala jsem, ale podívala se do očí té osoby a krve by se ve mně nedořezal. Trochu se mi roztřásla kolena a já si skousla ret. Nebyla jsem schopná slova. Je to on… opravdu to je on.

Neran: Šel jsem po cestě dál a díval se do korun stromů a na nebe. Když v tom do mě někdo vrazil a něco studeného a mokrého přistálo na mám tričku. Sklonil jsem hlavu a zamračeně se díval na skvrnu na mém tričku. Povzdechl jsem si a pak pohlédl na dívku která se začala omlouvat když pak se zarazila a já taktéž. Viděl jsem před sebou Lou. Ale vážně to byla ona nebo jen moje představa? Pak jsem se ale podíval na její ručku, kde měla nasazený snubní prsten ode mě. „Lou…“ Vydechl jsem a zahleděl se hluboce do jejích očí. Viděl jsem jak se jí roztřásla kolena – cítil jsem to, ale nemohl odtrhnout oči od těch jejích. „Lou…!“ Vydechl jsem znovu a pevně ji objal kolem pasu. „Tolik jsi mi chyběla!… Kdy jsi přijela? Proč jsi mi nezavolala?“ Vyhrkl jsem hned a zabořil si hlavu do těch krásných jemných vlásků a nasál do plic tvou vůni, která mě úplně omámila.

Byla jsem asi až moc zabraná do jezení svého oběda a do chůze ve stínech, než abych hleděla na cestu. Jo, mohla jsem se tomu jen zasmát, ale přesto se na povrch vydralo moje první já, které bylo milé a hodnější, alespoň na rozdíl od toho zákeřnějšího já. Mladík sklonil hlavu a měl zamračený pohled, ale pak se podíval na mě, když jsem ho poznala a nemohla ani mluvit. Vydechl moje jméno a podíval se hluboce do mých očí. ,,Nero..," vyslovila jsem jeho jméno a měla slzy na krajíčku. Držela jsem jednou rukou tu dobrotu a tou druhou objala jeho hruď. On mě pevně objal kolem pasu a měl na mě několik otázek, které doslova vyhrkl. Zabořil hlavu do mých vlasů a já se nadechla. ,,Pár dní zpět, asi před čtyřmi dny…," vydechla jsem a položila svoji hlavu do jeho hrudi a nasála jeho kolínskou, až jsem přivřela oči. ,,Nevěděla jsem, kde jsi, nechtěla tě zbytečně rušit," zamumlala jsem a vydechla, kdy jsem se podívala do jeho očí.

Neran: „Čtyři dny?! Mohl jsme se tu bez tebe zbláznit!“ Zakňučel jsem jako malý kluk a tiskl si Lou k sobě. „Nechtělas rušit? Ty mě přece nikdy nerušíš zlatíčko moje…“ Namítl jsem a políbil hned Lou na ouško. „Myslel jsem, že přijdeš k nám domů. A ty furt nikde… Tolik se mi stýskalo…“ Vydechl jsem. Doslova to ze mě vypadlo. Tak dlouho jsem čekal, až to Lou budu moct říct. Až se ke mě zase vrátíš. „Jak ses měla lásko?“ Pousmál jsem se a prohlédl si Lou, ale nepouštěl lou od sebe ani na krok.

,,Já se mohla bez tebe zbláznit několik těch měsíců," usmála jsem se nevinně a tiskla se blíž k Nerovi, kdy jsem se mu dívala do očí. ,,Párkrát jsem byla zde v parku a myslela, že tě třeba zastihnu, ale chodila jsem až k večeru," zamrkala jsem očima a vydechla, když mě políbil na ucho. ,,Byla jsem těch pár dní u sebe doma, protože jsem musela si ještě něco zařídit," usmála jsem se trochu nevinně a nakonec se lehce natáhla na špičkách a políbila ho na ústa. ,,Dobře, mám titul v kapse, se Stefanie jsme si užily koní, když ještě mohla být venku přes den, pak jsem už s nimi žila jen v noci, proto jsem se vrátila, když už mě moc noční život nebavil," usmála jsem se a vydechla, kdy jsem mu dala polibek.

Neran: „Achjo, měla jsi jít k nám. Jsi má snoubenka, nebo jsi zapomněla?“ Pousmál jsem se a pohladil ji po zádech. „Už tě nikam nepustím. Jsi jenom moje.“ Zavrněl jsem a usmíval se. „Ohledně tebe budu sobecký jak jen to jde.“ Uculil se nevinně a políbil Lou na ty její dokonalé rty. „Chci si tě vzít, co nejdřív. Chci být už jen s tebou.“ Zavrněl jsem jí u ouška a sklonil se k ní. „Že mi už neutečeš?“ Usmál jsem se a začal Lou líbat na oušku a krčku a tiskl si ji k sobě.

Provinile jsem sklopila zrak a skousla si ret, ale usmála se. ,,Nezapomněla, na to se nedá zapomenout," usmála jsme se a podívala se do jeho očí, kdy jsem si povzdechla lehce, ale usmála se a dívala se do jeho očí, kdy jsem ho volnou rukou pohladila po tváři. ,,Víš, že mám ale i kamarádky, které bych ráda viděla," zamračila jsem se lehce a vychutnala si jeho polibek. ,,S útěkem si to budeme muset ještě rozmyslet… moje zákeřné já je totiž až moc zákeřné na rozdíl od mé druhé dobré stránky," zazubila jsem se a políbila ho na krk. ,,Dojím si svoji dobrotu… ano?" podívala jsem se do jeho očí zamilovaně a usmála se.

Neran:„Lásko…“ Zakňučel jsem a sobecky si ji přitáhl k sobě. „hmm…tak papej no.“ Usmál jsem se ale kousl si než jsem jí tu její dobrotu zase nechal. „Já vím, že máš kamarádky, ale…to bych nemohl jít sem tam s tebou? Chci být s tebou. Teď jsi tu pár měsíců nebyla, neutíkej mi zase. Prosím.“ Povzdechl jsem si a políbil tě. Já ji tolik zbožňoval, ale připadalo mi, jako by se za mě styděla. Ale jak to bylo ve skutečnosti jsme nevěděl. Odloučila se ode mě na tak dlouho a za celou dobu mi představila vlastně jen dva své kamarády. Nepochyboval jsem, že jich má víc…ale… Povzdechl jsem si a políbil ji na tvář. Vzal jsme ji za ruku, a které měla prstýnek ode mě a propletl si s ní prsty.

Byl jako puberťák a to prosím žil už od středověku. Jenže proto jsem ho milovala. Pak mi řekl, abych papala, kdy se i zakousl, aby to ochutnal. ,,Můj žaludek si chce pochutnat jednou za čas na něčem nezdravém," zazubila jsem se, ale dojedla to, kdy jsem si otřela ruce do ubrousku, vyhodila to a napila se z flašky, kdy jsem objala Nerana kolem pasu a usmála se do jeho očí. ,,Ale mohl, to víš, že jo..," usmála jsme se a políbila jej. ,,Slibuju, že ti neuteču, už nikdy…ale ty taky ne, bereš?" zamrkala jsem očima a usmála se, kdy jsem ho políbila a vydechla. On mě políbil, ale vzal za ruku, kde byl prstýnek, a propletl si se mnou prsty. ,,Všechno bude dobré," usmála jsem se a rukou ho lehce rozcuchala a podívala se na něj. ,,Kam jsi měl namířeno?" usmála jsem se a lehce ho políbila na krček.

Neran: Díval jsem se jak se na mě usmívá a jak dojídá svůj smažený sýr v housce. „Vždyť nic neříkám, jen papej.“ Usmál jsem se a hladil ji po vlasech volnou rukou. „No k nám? Abych si skontroloval, že na tebe nikdo nesahal?“ Uculil se a začal ji líbat na krčku. „Já ti už nikam neuteču slibuju, když neutečeš ty mě…“ Usmál jsem se spokojeně a políbil tě znovu na rty. Tak dlouho jsme je nelíbal, že jsme si to teď začal pořádně vychutnávat a naše polibky jsem prohluboval. Pak jsem rukou, kterou jsem ji objímal sjel trochu níž na zadeček a pak jemně stiskl.

Usmála jsem se, ale spokojeně dojedla jídlo, které jsem si dnes dopřála. Jinak mi stačila krev z upíra, kterou jsem měla předevčírem. Lehce jsem měla ještě škrábanec na své tváři, ale to nijak nevadilo. Lehký škrábaneček. ,,Nikdo nesahal, jen předevčírem jsem měla menší válku s jedním upírem," usmála jsem se nevinně, ale zazubila se vítězně a políbila ho na čelo, když se skláněl. ,,To zní jako vyhrožování," usmála jsem se, ale lehce do něj strčila bokem a volnou rukou mu zajela pod triko a lehce ho štípla. Usmála jsem se a vychutnávala si polibky, které prohluboval. Skousla jsem si lehce ret, když jsem jeho ruku ucítila na svém velectěném pozadí, lehce mu zavrněla do ucha a přivřela oči. Usmála jsem se, políbila ho a vydechla spokojeně.

Neran: „To je vyhrožování.“ Uculil jsem se spokojeně. „Jakou menší válku?“ Zděsil jsme se hned a prohlédl si ji pořádně. Jak jsme mohl být jen tak tupý a nevidět ten šrám na tvé překrásné tvářičce? V duchu jsem si zanadával a políbil ji na něj jemně. „Kdybych tam byl, ani by se tě nedotkl.“ Povzdechl jsem si a přitiskl si ji za zadeček blíž k sobě. Pak jsem si tě vysadil na sebe a držel tě pod zadečkem na sobě. „Jdeme domů a já si tě tam budu opečovávat.“ Zavrněl jsem a zase ji začal líbat.

Zamračila jsem se, ale zase se lehce zašklebila a políbila ho. ,,Tak to ti nedaruju," zazubila jsem se. ,,Ano, menší," usmála jsem se nevinně a on si mě prohlédl. ,,Ale no tak… menší nepozornost z mé strany, ale pak jsem to vyhrála," usmála jsem se, zamrkala zamilovaně očima a trochu výskla, když mě vysadil nahoru, až mě držel a já se ho objala nohami kolem pasu a rukami kolem krku, kdy jsem držela i flašku s vodou. ,,Byla jsem na cestě do lesoparku k jezeru, kde jsem už byla jednou. Najednou se tam objevil ten upír a skočil po mně, že jsem prý jen odpad. No, tak jsem ho maličko zmasakrovala, jeho tělo vystavila ze stínu na sluníčko, on mě drápl, ale během chvilky jsem si pochutnávala na jeho krvi a on se proměnil v prach," zazubila jsem se, kdy jsem promlouvala trochu potišeji, kdyby někdo šel kolem nás. Políbila jsem ho na krku a vydechla mu u uší, kdy jsem ho kousla lehce do ušního lalůčku a tam jej políbila a zavrněla sladce.

Neran: „Achjo…nenávidím toho parchanta. Ještě že už je mrtví.“ Zašeptal jsem jí do ouška a políbil ho na něj. Spokojeně jsme zavrněl když mě kousla do ouška a uchechtl se potichu. "Už to dýl nevydržím. Zašeptal jsem a odnášel si ji k nám domů spokojeně. Plácl jsem ji po zadečku a vrněl spokojeně. Byla vážně tak úžasná.

Podívala jsem se na Nera a pousmála se. ,,Je mrtvý, nikdy se nedostane na svět, protože mu do cesty přišla smrt s názvem Louisa," zazubila jsem se a políbila mladíka. On spokojeně zavrněl, když jsem ho kousla do ucha, až se potichu uchechtl a řekl, že už to nevydrží. ,,Nerane Bethansi…vy mi dáváte," zavrněla jsem mu do uší a políbila na krk, kdy jsem ho objala a položila hlavu na jeho rameno a vrněla lehce. Když mě plácl, moje ruka mu vjela pod triko na záda, kdy jsem ho lehce začala škrábat a poštipovat.

Neran:„Jo…jsi moje šikulka no, ale já myslel že svou dívku bych měl chránit.“ Uculil jsem se se a políbil ji. „Hele tohle je nefér!“ Zasmál jsem se když mě Lou začala poštipovat na zádech. „tss…tak ty takhle jo?“ Zasmál jsem se a hodil si ji přes rameno. Znovu jsem ji plácl po zadečku a trochu už silněji ale stále jen tak ze srandy a nesl si ji domů.

,,Já vím, jenom tvoje," zavrněla jsme mu do ucha a políbila ho na krk. ,,Můžeš mě chránit, když budeme spolu," usmála jsem se a zamrkala očima. On se pak zasmál, že to není fér, když ho štípu po zádech. ,,Ty mě plácáš po mém pozadí!" Zavrčela jsem, ale zasmála se a pak pískla, když mě hodil přes rameno. ,,To není fér!" Zasyčela jsem, plácla ho po zádech a zasmála se. ,,Udělám ti zářez, jestli mi ještě furt budeš bouchat do mého zadečku!" zavrčela jsem jeho směrem a štípla ho zase, ale tentokrát do jeho zadečku!

Neran: „Já tě už ale nepustím takže se mnou budeš do konce života!“ Zasmál jsem se a pohladil ji po zadečku. „Promiň miláčku, když ono to tolik láká!“ Uchechtl jsem se a dál si ji nesl domů. „Neštípej už! Asi bych si tě měl vychovat! Zlobíš!“ Zasmál jsem se pobaveně po tom co mě štípla a zadeček jí jemně stiskl. „Když tvé velectěné pozadí si o to říká!“ Namítl jsem pak a nesl tě dál parkem k domu.

,,Aww za chvilku si přijdu jako ptáček v kleci, to není dobré," zamumlala jsem, zavrčela, ale zasmála se. Políbila jsem ho na krk a podívala se na nějakého kluka, který kolem nás prošel. Podívala jsem se na něj a začala z něj brát víc a víc energii. Slastně jsem si zamručela, kdy mě on zase stiskl na zadečku. ,,Já jsem nevychovavatelná! To tě upozorňuji," zakňourala jsem, ale zasmála se a pokrčila se v loktech, kdy jsem se opřela o jeho záda. ,,K mému pozadí budeš skládat poklony a pocty!" zavrčela jsem a zasmála se, kdy jsme šli parkem domů. Tedy, on mě nesl!

Neran: „Ale no tak já tě doma nedržím, jen se k tobě připoutám.“ Zazubil jsem se i když jsem to nemyslel vážně. Došel jsem s ní před rameno až domů. Otevřel jsem, prošel a zase za námi zavřel. „To budu neboj…“ Uchechtl jsem se a odnesl si tě hned do ložnice. Sedl jsem si na postel a Lou si přehl přes koleno, abych měl hezký výhled na její zadeček. „první poklona…“ Začal jsem počítat a u první jsem Lou plácl. „…druhá poklona…“ pokračoval jsem ale tentokrát se sklonil a jedním tahem ti stáhl kraťásky do půlky zadečku abych tě na něj mohl políbit. „…kolik že jich chceš? Nevychovatelná potvůrko?“ Uculil jsem se a zmáčkl jí ho než mi odpoví.

,,Jen hezky klid zlatíčko," ušklíbla jsem se a políbila ho na krku. Dívala jsem se kolem nás a hlavně na to, jak se pode mnou pohybovala země. Skoro mi začalo být zle, ale zvládla jsem to, zívla si a usmála se. Najednou se Neran dostal k našemu domu a otevřel dveře. Zavřel za námi. ,,Lituji toho, že jsem se tak nalehko oblékla," povzdechla jsem si s odfrknutím, ale zasmála se. Pak mě donesl do ložnice, kde si sedl na postel a mě přehl přes koleno. ,,Hej! Nejsem malé dítě," zavrčela jsem, kdy se díval na můj zadeček a pak mě plácl jednou a i podruhé. Ovšem on mi stáhl kraťasy a políbil mě, až se mě zeptal, kolik jich chci! Já ho uškrtím. Zajela jsem nehty do jeho kolen a odtáhla se od něj, kdy jsem dosedla na postel a zašklebila se na něj. ,,Nic! Mám žízeň," zašklíbla jsem se a napila se z flašky. ,,Víš, jak mám vyschlo v krku? Ještě umřu na dehydrataci!" zazubila jsme se a dřepěla klidně na posteli. Já mu dám!

Neran: Musel jsem se tomu začít smát. Chovala se jako malé dítě úplně i když říkala že není. „No jo ty moje velká holčičko.“ Zasmál jsem se pobaveně. Bavilo mě jí takhle škádlit. Počkal jsem až se napije a pak jí svalil na posteli na záda a ruce jí přidržel nad hlavou. „ale no tak kočičko… Nezlob.“ Zavrněl jsem a políbil ji na ouško. Pak jsem jí začal jednou rukou lechtat zatímco druhou jsem jí držel ruce nad hlavou přišpendlené na posteli a spokojeně se culil a smál.