Kyu + Louisa + Cora

Bydleli jsme celkem blízko všemu. Blízko k lesu, blízko k centru, blízko k parku. Jak jsem jen dokázala si najít toho správného muže? Znělo to tak směšně, až jsem se někde v duchu smála. On si našel mě. Promnula jsem si krk. ,,Dávej bacha na cestu!" zavrčel hlas naproti mně, když jsem do dotyčného narazila. ,,Jdu po své straně! Takže nápodobně," zašklebila jsem se a dívala se do očí nějakého hromotluka, kterému se lehce zaleskly oči zlostí. ,,Nejsem ta, na které byste si měl vybíjet svojí zlost, radši zmizte, pokud nechcete poznat moji zlost," zamrkala jsme nevinně očima a maličko se mi zablesklo v očích, až muže trochu přepadla panika. Ušklíbla jsem se, ale obešla ho, když byl v překvapení. Spokojeně jsem kráčela dál ulicí a povzdechla si. Někteří lidi si zaslouží dostat do jejich krásného obličeje hned, jak je vidím, opravdu! Odfrkla jsem si, ale povzdechla si a sluchátka smotala a s mobilem je strčila do kapes pláště, který jsem si lehce více zapla a mé bystré oči hleděly kolem sebe. Nějaký člověk zralý k vypití krve? Olízla jsem si rty, ale zavrtěla hlavou, myslím, že jsem si krve užila dost. Nadechla jsem se nočního vzduchu, skoro to napálila do lampy, ale zadívala se kolem sebe. Moment, kde jsem? Ušklíbla jsem se v duchu. Byla jsem v nějaké temné uličce, sama, nikde nikdo. Fajn! Podívala jsem se kolem sebe, ale poznala to tu, pokud půjdu dál, dojdu snad k baru. Povzdechla jsem si a vyrazila dál cestou, jestli tu na mě něco zaútočí, bude to jeho poslední minuta.

Po ceste domov som sa na chvíľu zastavila a poobzerala som sa okolo. Nevidela som nikoho známeho. Možno sú všetci na dovolenke. Pomyslím si a potom pokračujem ďalej v ceste. Po ceste som si to rozmyslela a nakoniec som nešla domov ale išla som sa niekam prejsť. Prechádzala som sa po meste a obzerala som sa okolo seba. Potom ma napadne že by som mohla skočiť do baru. Dám si pár pohárikov a potom pôjdem domov. A tak som sa vydala smerom k baru. Tam možno stretnem niekoho známeho. Cesta do baru mi netrvala dlho. Za pár minút som tam bola. Vojdem dnu a poobzerám sa. Nebol tu zatiaľ nikto známy. A tak sa vydám k baru a objednám si pohár bieleho vína. Potom si nájdem stôl v kúte a tam si sadnem a čakám kým mi donesú víno.

Bar, byl tu bar, opravdu. Sláva! Konečně jsem to tady našel. Nenapadlo mě, že by to přestěhovali, ale všiml jsem si nějakých nových staveb, takže zdejší majitelé zřejmě neměli na výběr. Z dálky jsme slyšel hudbu která byla občas hlasitější a jindy tlumená, takže jsem se vydal blíže. Zastavil jsem se až přede dveřmi do baru a chvíli si je prohlížel. Bylo tam nejspíše dost lidí, i když ne zase tolik jako jsem očekával. Tím jsem se ujistil, když jsem vešel dovnitř a ohlédl se okolo. Moc lidí tu nebylo. Nevím kolik bylo hodin a hledat tu hodiny, bylo by to na dlouho. Až potom jsem si povšiml hodin, které visely nad barem. Bylo teprve deset, takže bylo zřejmé že tu mnoho lidí v tenhle čas nebude, bary se většinou plnily po půlnoci a nejvíce lidí tu bylo tak kolem tří k ránu. Se slinou na něco alkoholického jsem se vydal k baru, kde jsem se posadil na barovou židli a objednal jsem si skleničku Whisky. Barmanka byla příjemná a působila uvolněně, takže už jenom z toho důvodu jsem se nikam nestěhoval. Moc jsem se neohlížel po lidech okolo, už jenom protože jsem pochyboval že na mě někdo promluví a že já tady někoho znám. Změnil jsem se.

Kráčela jsem nadále ulicemi. Těmi temnými uličkami, které nebyly moc bezpečné. Povzdechla jsem si, změním se někdy? Ne! Zákeřné já vyšlo na cestu do světa… trajdaláá lálá líí. Začala jsem si v duchu zpívat, ale ušklíbla se a vytáhla nožík z kapes pláště, kdy jsem si ho prohlédla pod jednou lampou, která lehce zablikala. Zašklebila jsem se, ale vrátila ho do kapes. Pomalu jsem přicházela o svojí energii, nejvyšší čas si ji někde najít. Zívla jsem si, protáhla se a narazila si plášť více na tělo, když nebylo zrovna dvakrát nejlíp. Určitě bude něco kolem jedenácté v noci, nebo před? Už jsem se těšila do baru. Zdálo se mi, že veškeré bytosti se mi dnes vyhýbaly, hlavně ty, co mě vycítily. Proč sakra! Zavrčela jsem si v duchu, ale otevřela dveře do podniku, kdy mě uhodil do nosu známý puch barů. Pšíkla jsem si, ale zavřela dveře. Pár lidí se na mě možná otočilo, ale já kráčela dál k baru. Rozepla jsem si jeden knoflík na plášti tak, abych měla vidět alespoň ruce a nevypadala tak jako smrt. Usadila jsem se trochu dál od zrcadel na barovou židli. Nějak jsem se nerozhlížela, ale bylo tu málo lidí. ,,Jednu zelenou," mrkla jsem na obsluhu a nechala si kaštanové vlasy spadnout více do tváře a nadechla se. Přísun energie… ach to mi tak chybělo, ta energie, která do mě vstupovala, bylo to něco delikátního.

Netrvalo dlho a dostala som svoj pohár bieleho vína. Pomaly som popíjala a sledovala som okolie. Každú chvíľu niekto prišiel alebo odišiel. Potom vošiel nejaký muž a krátko po ňom nejaká žena. Keď som si ich dobre poobzerala tak som ich spoznala. Bol to Kyu a Lou. Popíjala som ďalej víno a len som ich potichu a hlavne nenápadne sledovala. ZA krátko som vypila aj pohár vína. A tak som sa postavila a šla som k baru zaplatiť. Počkala som pokiaľ mi to zaučtujú a potom zaplatím. Keď zaplatím tak si zoberiem veci a idem smerom von z baru. Po ceste pozdravím Lou a Kyu. „Ahojte.“ A potom idem von z baru.

Zhluboka se nadechnu a zadívám na barmanku která připravovala mé objednané whisky. Za chvíli už stálo přede mnou plné ledu, v němž byla zabodnutá trojbarevná slámka červené, modré a žluté barvy. Uchopil jsem ji do ruky a chvíli si s ní pohrával a protáčel led v něm. Zamyšleně jsem hleděl dovnitř. Kolem mě někdo prošel, jenom jsem lehce otočil oči na procházející postavu která někoho pozdravila, zřejmě to nebylo na mě a tak jsem zpozoroval jenom blondýnu odcházející z baru. Nalevo seděla nějaká ženská v plášti. Nehodlal jsem se dneska do ničeho plést a doufal jsem že všechno bude v klidu, zasloužil jsem si ho taky trochu.
„Eh, díky,“ poděkuji barmance trochu opožděně, i když byla dál. Nemělo to sice žádný efekt k odpovědi, ale mě to nevadilo, věděl jsem že mě v tomhle ruchu neuslyší. Vedle mě si přisedla nějaká dívka, která mě začala pozorovat, naklonil jsem hlavu trochu na stranu a dál si pohrával se slámkou v pití. Má se mnou nějaký problém? Měla dlouhé černé vlasy až pod prdel a dívala se na mě jako na kus čokolády, který by nejraději sežrala. Co to sakra? Ugh, každopádně jsem se ji rozhodl ignorovat a tak jsem prozatím dělal že jsem si jí ani jejího pohledu nevšiml. U svatýho Jashina, jenom ať na mě nepromluví, jenom ať na mě nepromluví.

V tom plášti jsem musela vypadat asi hodně staře. Navíc jsem trochu možná vypadala jinak, než normálně. Byla jsem trochu nenormálně bledší. Můj cíl byl jasný – vzít energii všem hned, jakmile to půjde. Usadila jsem se vedle nějakého mladíka, trochu dál od něj a objednala si zelenou, než si dám něco tvrdšího. Seděla jsem poklidně, ale najednou někdo prošel a já se otočila po směru blondýnky. ,,Coro!" vyhrkla jsem ze sebe možná trochu více hlasitě, než jsem původně měla v plánu. Vrať se prosím! Ozvala jsem se v mysli, ale nedokázala se hnout z místa. Potřebovala jsem nebrat energii, kdy jsem očima zabloudila na černovlasou dívku. Přivřela jsem oči, napila se a objednala si něco jiného, něco, co mi bude více k chuti a začínala se lehce nudit. Ozval se rachot, spadlo jedno ze zrcadel, až několik lidí trochu zapištělo úlekem. Ovládej se. Sykla jsem sama na sebe v duchu, ale povzdechla si a nevnímala to, jen se napila a cítila energii, která do mě proudila pomalu. Svíjela se do mě jako had.

Bola som pri východe keď v tom započujem ako Lou na mňa zakričala. Zastavila som sa a pozrela som sa na ňu a pousmiala som sa. Potom som zachytila jej myšlienku aby som sa vrátila. Povzdychnem si a vrátim sa. „Čo je? Potrebuješ niečo?“ Opýtam sa jej a chvíľu som ju sledovala. Videla som na nej že má nejaké problémy. A hneď mi došlo aj aké. Tu som jej ale nemohla nijako pomôcť. Tu si mohla pomôcť len ona sama. Potom sa pozriem na toho chalana a potom znova na Lou. Sledovala som ich oboch a pritom som rozmýšľala ako sa vypariť. Akosi som teraz nemala náladu byť s niekým. Chcela som byť sama.

Zamyslel jsem se a chvíli sledoval postavy okolo. Nedaleko spadlo okno a já sebou trochu cukl. Co je to s tebou Kyu? Uklidni se, nic ti přece nehrozí a i kdyby ano tak je tu dost lidí. Leda že by přišel nějaký teroristický útok, nebo upír. Trochu nad tím pokrčím nos a napiji se ze sklenice, čert to vezmi že v ní byla slámka, na tom nezáleželo. Dívka vedle přimhouřila oči a podívala se na mě. Měl jsem sto chutí ji okřiknout ať si hledí svého ale ovládal jsem se. Kašli na to, nedělej dneska žádný rozruch ani poprask, za poslední měsíce už toho máš dost ne? pomyslím si a potom dopiju skeničku na raz. Třísknu s ní rázněji o bar a objednám si další. Kašlu na to, dneska nebudu řešit nic a nikoho.

Seděla jsem klidně na židli, kdyby najednou kolem mě neprošla Cora, na kterou jsem zavolala. Vrátila se, ale vypadala spíš na to, že by radši byla sama a někde pryč. ,,Ale nic..promiň, jestli nemáš náladu, myslela jsem, že bychom pokecaly," pousmála jsem se a nadechla se s výdechem. Pak ovšem spadlo okno. Slyšela jsem myšlenky chlapce vedle sebe, kdy jsem zamrkala očima, ale napila se a vydechla. Ještě jsem zaslechla další myšlenky od mladíka, kdy jsem i zaslechla třísknutí skleničky. Au moje uši! Zasyčela jsem v duchu. Jenže pak jsem po chvilce přišla na to, že mladík se v myšlenkách oslovil jako Kyu. ,,No to mě picni, jestli dneska opravdu mám štěstí na náhody," zasmála jsem se, ale otočila se na mladíka víc. ,,Zdravím Kyu!" usmála jsem se a lehce si prohrábla rukou vlasy. Že bych se tak změnila a on si mě nevšiml? Nepoznal mě? Divné, nebo opravdu se dnes nechtějí všichni bavit.

Pousmejem sa a pozriem sa na Lou. „Neospravedlňuj sa. Dobre vieš že si s tebou rada pokecám.“ Potom počujem nejaký buchot a tak sa pozriem čo sa deje. Spadlo okno. To čo má byť? Pomyslím si a sledujem okolie. Potom som počula buchnutie pohára. Pozriem sa na chlapca. „Čo sa to tu dneska deje?“ Opýtam sa potichu. Nechcela som nič pokaziť. Stála som medzi nimi dvoma a oboch som pozorne sledovala. „Aké náhody?“ Opýtam sa Lou a pozriem sa na ňu. Potom Lou pozdravila chlapca a ja som zase mlčala a sledovala som okolie. Mala som trochu obavy s toho čo sa bude diať a preto som si držala trochu odstup. Nechcela som sa do ničoho zamotať.