Cora + Elissa + (Erik)

Místo: Okolí města Antagor, může se během hry měnit.
Počasí: Chladno a zataženo s občasným deštěm.
Pořadí: Elissa – Cora

Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a zamířím si to do lesa hned vedle města. Už jsem to nemohla v léčebně vydržet, proto jsem se dneska odpoledne rozhodla, že uteču. Potřebovala jsem čerstvý vzduch a možná se tam zítra ráno vrátím. Možná ani nezjistí, že jsem byla celou noc pryč. Nechtělo se mi tam už trčet celé dny a teď když jsem opět nabrala sílu a byla schopná využívat magii, byl útěk velmi jednoduchý. Horší bylo sehnat si normální oblečení, ale dneska jsem měla štěstí. Dokonce se mi podařilo „vypůjčit“ si i mikinu. Dobře, možná jsem ji ukradla, ale pokusím se ji vrátit. Zajdu hlouběji do lesa, neměla jsem se čeho bát, co by mě tady mohlo potkat? Navíc jsem si byla jistá, že cokoliv by mě ohrozilo, by dopadlo hůř než já. Tedy doufala jsem v to, naše matka nám vyprávěla o všech nadpřirozených tvorech a jak dokáží být nebezpeční. Nejvíce nás varovala před démony, upíry a vlkodlaky. Ale jak jsem sama pochopila, nikdy nemůžete soudit člověka podle toho, čím je. Musíte ho více poznat. Být opatrný ale nikdy nebylo na škodu…

Zrovna som bola v lese v podobe vlka. Milovala som tú voľnosť čo som mala keď som bola vlk. Všetky starosti a problémy boli preč. Bola som len ja a voľnosť. Mohla som si robiť čo chcem. Nieže by som svoj ľudský život nemala rada ale na tom vlčom bolo niečo neopísateľné. A preto vždy keď som mala trochu času alebo som bola sama tak som neváhala a šla som do lesa ako vlk. Celá natešená som behala po lese a sem tam som si aj niečo ulovila. Už som takto bola dosť dlho a ani som nevedela koľko hodín ubehlo. Keď som bola vlkom tak som nevnímala čas a preto som netušila ako dlho som tu. Bolo mi to aj jedno. Nikto ma nehľadal a keby aj ano tak každý vie kde sa nachádzam takže nie je problém ma nájsť. Ale teraz som si užívala tú voľnosť ktorú som mala.

Nemohla jsme odolat a rozběhla jsem se dál do lesa. Byla jsem konečně volná a hodlala jsem toho využít. Na tváři jsem měla široký úsměv a snažila jsem se toho zachytit co nejvíce. Můj citlivý čich zachycoval mnoho pachů, ano nemohlo se to rovnat tomu, když jsem se změnila třeba na vlka, ale i tak jsem na tom stále byla lépe než obyčejní lidé. Poslouchala jsem šumění listí, zpívání ptáků a tiché šumění vody. Nejspíš tady bude někde potůček. Začne mi docházet dech a proto zpomalí, až přejdu do kroku. Snažila jsem se popadnout dech a tiše proklínala moji špatnou fyzičku, kterou jsem bohužel neměla dlouho možnost trénovat. Zastavím se na malé mýtince a zavřu oči. Zaposlouchám se do zvuků okolo mě a užívám si přírodu, která mě obklopovala. Najednou však zaslechnu zakřupání větviček a šustění keřů. Něco se ke mně blížilo. Otočím se tím směrem a připravím se k útěku, kdyby to bylo nějaké nebezpečné zvíře, jako například divočák.

Behala som po lese keď v tom som zachytila pach ktorý som nepoznala. Les som poznala dokonale a preto keď som ten cudzí pach zachytila tak som sa zastavila a snažila som sa zachytiť odkadiaľ prichádza. Keď som zachytila smer tak som sa pomalým krokom vydala tým smerom. Po chvíľke som vyšla spoza kríkov a uvidela som nejaká dievča. Zastavila som sa a poobzerala som si ju poriadne. Nepoznala som ju. Preto som bola v strehu. Človek nikdy nevie čo sa môže stať. Potom som spravila pár krokov k nej aby som ju mohla očuchať. Keď prídem k nej opatrne jej očuchám ruku. Dávam pri tom ale pozor aby sa nezahnala na mňa. Nie každý ma rád keď ho vlk čuchá. Potom som ale začala rozmýšľať ako sa s ňou mám dorozumievať. Nemôžem jej len tak poslať myšlienky. Možno by to ani nezachytila. A premeniť sa pred ňou na človeka tiež nie je dobrý nápad. Ešte by dostala infarkt a čo by som potom robila?

K mému překvapení a úděsu z lesa vyjde vlk, tedy přesněji vlčice. Nevypadala nijak agresivně a i přesto, že jsem měla strach, když se ke mně rozešla, zůstala jsem stát na místě. Dojde až ke mně a očuchá mi ruku, podaří se mi zůstat bez hnutí na místě, i když na mě veškeré instinkty křičely, ať uteču. Zatím na mě ale nezaútočila. Byla jsem připravená se kdykoliv přeměnit třeba na medvěda a zahnat ji. Když se trochu uklidním, pořádně si ji prohlédnu, byla vskutku nádherná a dostala jsem chuť pohladit ji a zjistit, jestli je její srst tak jemná, jak vypadá. Nakonec se rozhodnu zariskovat a opatrně si dřepnu před vlčici. Podívám se jí zpříma do očí a usměji se.
„Ahoj holka,“ zašeptám a pomaličku zvednu ruku. Natáhnu se k ní a jemně ji pohladím po hlavě. Začnu se potichu modlit, aby mi neukousla ruku dřív, než stačím zareagovat.

Videla som na nej že sa bojí. Chápala som to. Veď vlkov sa boja všetci. Ale mňa sa teda rozhodne báť nemusí. Ja jej neublížim teda ak ona neublíži mne. Nakoniec nabrala odvahu a pohladila ma. Pousmejem sa a spokojne zakňučím. Potom sa natiahnem k jej ruke a oliznem jej ju. Potom ma pozdravila a ja som rozmýšľala ako mám s ňou komunikovať. Napadlo ma že skúsim myšlienky a keď to nepomôže tak odídem do kríkov a tam sa premením na človeka a tak prídem k nej. A tak som to teda skúsila. Ahoj. Pošlem jej myšlienku a dúfam že ju zachytí a keď nie tak sa premením. Na chvíľu si pred ňu sadnem a pozriem sa na ňu. Bolo na nej vidno že nemá v úmysle nič zlé a tak som sa aj ja upokojila a veselo som na ňu štekla. Chcela som jej ukázať že sa ma nemusí báť. Nie som ten typ vlka ktorý hneď začne vrčať a útočiť na druhých.

O ruku jsem nepřišla, za což jsme byla moc ráda. Najednou se mi ale v hlavě ozve „Ahoj.“ Překvapeně zamrkám a rozhlédnu se okolo. Nikdo tady nebyl a proto můj pohled sklouzne opět na vlčici přede mnou. Nejspíš nebyla si jen obyčejná vlčice. Usměji se na ni a podrbu ji za uchem.
„Ty asi nejsi jen obyčejná vlčice, co? Co jsi zač?“ zeptám se jí s úsměvem a trochu se uklidním. Přede mnou neseděl divoký, krvelačný vlk, ale něco zcela jiného. Dobře… To by mě uklidnit nemělo, možná to je vlkodlak, ale na druhou stranu, kdyby chtěla, roztrhala by mě rovnou. Možná jsem ale narazila na dalšího zvěromága? To by bylo fajn, krom naší rodiny jsem žádného neznala.
„Oh, mimochodem, jmenuji se Elissa a vím o magii a nadpřirozených bytostech“ řeknu jí s úsměvem. Nemusela jsem to tajit, přeci jen přede mnou seděl vlk se schopnostmi telepatie, to nemůže být normální. Taky jsem tiše obdivovala její odvahu. Kdybych byla obyčejný člověk, nejspíš by mě tohle setkání poslalo rovnou do blázince. No, já tam už byla…

Keď ma poškrabká za uchom spokojne zakňučím. Bolo to príjemné. A preto som naklonila hlavu na stranu a sledovala som ju. Keď som videla že zachytila moju myšlienku tak sa zaradujem. Super môžeme sa dorozumievať. Ale asi by bolo lepšie sa premeniť na človeka. Uhádla si nie som. Som vlkodlak. Pošlem jej a pousmejem sa. Potom sa mi prestaví ako Elissa a keď povie že o nadprirodzených veciach vie tak sa zaradujem ešte vyše. Rada ťa spoznávam ja som Cora. To je super. Tak počkaj premením sa. Nebudeme sa predsa rozprávať takto. Poviem a usmejem sa. Potom sa postavím a trochu cúvnem od nej. Potom sa premením pred ňou na človeka. Pozriem sa na ňu a usmejem sa. „Tak toto je lepšie. Ty si tu nová? Ešte som ťa tu nevidela.“ Poviem a potom prídem k nej bližšie a poobzerám si ju od hlavy až po päty.

Takže vlkodlak? Podle toho, co mi popisovali by se právě měla sápat po mém krku a poté moje ostatky rozházet po lese… Hádám, že všichni nejsou takoví. Ušklíbnu se a také se postavím na nohy.
„Ráda tě poznávám, Coro,“ řeknu s úsměvem a sleduji, jak ode mě kousek couvá. Hned na to přede mnou stála mladá, blond dívka. Mile se na mě usměje a já ji úsměv oplatím.
„Ano, v Antagoře jsme teprve měsíc a v tomhle lese poprvé,“ protože až teď se mi podařilo zdrhnout. Poslední část si raději jen pomyslím a znovu si dívku prohlédnu od hlavy až k patě.
„Páni, tohle je poprvé co vidím vlkodlaka. Musím říct, že jsem si vás představovala trochu… jinak. Rozhodně zuřivější,“ řeknu jí s úsměvem a zasměji se. Vypadala moc mile a už jsem se přestala bát, moje instinkty mi ale stále říkaly, abych byla na pozoru, pokud by se cokoliv pokazilo a já byla nucena utéct. Taky to, že byla vlkodlak moji situaci trošku komplikovalo. Vlka přeperu, ale vlkodlak byl něco zcela jiného.

Usmejem sa a prikývnem. „Viem že sa ma asi bojíš. Ale môžem ťa ubezpečiť že mňa sa nemusíš báť. Ja neubližujem nikomu.“ Poviem a sledovala som ju. Chcela som ju ubezpečiť že ja nie som to monštrum čo zabíja ľudí. Potom povedala že je tu asi mesiac a v tomto lese je prvý krát. „Tak to si tu nie si dlho. Tak to dovoľ aby som ťa privítala v mojom domove.“ Pousmejem sa. Tento les som milovala. A cítila som sa tu dobre. Mala som tu svorku a svojho adoptívneho syna Enza ktorý by tu mal byť tiež. Ale ten je radšej s ostatnými vlkmi a ja sa mu nedivím. Potom Elissa začne rozprávať a ja ju pozorne počúvam. „To vážne?“ Opýtam sa prekvapene keď povie že toto je prvý krát čo vidí vlkodlaka. „Niektorý vlkodlaci sú zúrivý ale to závisí aj od toho akú majú povahu a kde boli vychovávaný. Ja som to nemala ľahké v živote a preto nie som zúrivá ako niektorý.“ Poviem a pousmejem sa. Dúfala som že jej toto pomôže aby sa ma nebála. Pretože som sa cítila divne keď sa ma niekto bál. Mňa čo neublíži ani muche. Bohužiaľ ale doplácam na to že som vlkodlak a o tých si myslia že sú agresívny. A s tým ja nič nespravím.

Její slova mě uklidnila, věřila jsem jí. Neměla jsem k tomu sice žádný důvod, ale něco mi říkalo, že mluví pravdu. Uvolním se a rozhlédnu se okolo.
„Děkuji za přivítání. Tohle je tvůj domov? Závidím ti, přírodu a zvířata miluji,“ řeknu jí s úsměvem, potom se ale zarazím.
„Takže tohle bude asi území tvé smečky, že ano? Neruším? Můžu tady být? Věřím, že ty mi neublížíš, ale neznám tvoji smečku… Já… Nechtěla bych jim ublížit, kdyby se něco stalo,“ bylo zvláštní, že jsem se vždycky strachovala o ostatní a ne o sebe, bylo to ale v mojí povaze. Navíc jsem si nemohla být jistá sama sebou. Nevěřila jsem, že někomu neublížím, proto jsem dobrovolně zůstávala v blázinci. Bylo to bezpečnější pro mě i pro mé okolí. Dříve jsem to tam nenáviděla, ale teď to bylo čím dál tím lepší a lepší. Nervózně přešlápnu na místě a rozhlédnu se okolo. Pokud je tohle opravdu území vlkodlačí smečky, proč jsem si jejich pachu nevšimla dříve? Možná žili dál od lidí, to by dávalo smysl. Nesmím nad tím tolik přemýšlet. Tiše si povzdechnu a ještě jednou se rozhlédnu, než svou pozornost opět obrátím na Coru.

Pousmejem sa. „Neďakuj. No je to môj druhý domov. Presnejšie povedané. Ja bývam aj v meste. Tak to máme niečo spoločné.“ Tak toto muselo znieť divne že bývam na dvoch miestach. Potom sa zasmejem keď sa opýta na územie svorky. „Nie neboj sa. Svorka má územie ďalej. Toto miesto nepatrí nikomu. Sem chodia aj ľudia. A svorky sa nemusíš báť. Ona ti neublíži. Práve naopak. Radi ťa privítajú medzi sebou. Ak by si chcela niekedy ťa s nimi môžem zoznámiť.“ Poviem s úsmevom a chcela som pokračovať ďalej ale rýchlo som prestala. Predsa nechám aj ju rozprávať. Svorku som poznala dobre a vedela som že tak ako prijali Lou tak isto by prijali aj Elissu. Potom sa pozriem na ňu. „Dobre o mne vieš čo som ale ja o tebe ešte neviem nič. Teda okrem mena. Takže Elissa povieš mi niečo o sebe?“ Opýtam sa a usmejem sa. Opýtala som sa to rovno. Nebudem okolo toho chodiť ako okolo horúcej kaše. Jedno som ale už vedela že nie je obyčajní človek.

Přikývnu na její odpověď a smutně se na ni usměji. Musí být fajn mít rodinu a místo, kam patříš. Představovala jsem si, jak smečka drží pohromadě, jen na druhého se můžou spolehnout a jsou jako velká rodina. To mi chybělo, rodina. Měla jsem jen své sourozence a ti byli bůh-ví kde. Tiše si povzdechnu a skoro mi unikne její otázka. Překvapeně zamrkám a zadívám se na ni. Co bych jí měla říct? Nechtěla jsem lhát, ale taky jsem jí nechtěla říkat, že jsem utekla z blázince, no to nejspíš vynechám.
„No, je mi devatenáct, jsem zvěromág, díky čemuž vím o nadpřirozenu. A… dál nevím, co ti říct,“ řeknu po chvilce přemýšlení a usměji se na ni. Přemýšlela jsem teď nad její nabídkou, bylo by fajn se seznámit s novými lidmi, před kterými jsem nemusela skrývat mé schopnosti. Na druhou stranu, pokud se něco stane, mohla bych je ohrozit a nejspíš bych to nepřežila, kdyby se na mě všichni vrhli.
„Tvá nabídka zní lákavě, ale nevím, jestli to půjde… Je pro mě těžké se sem vůbec dostat a navíc… Mohlo by to skončit katastrofou, u mě nikdy nevíš,“ odpovím ji trochu zklamaně a prohrábnu si zrzavé vlasy.

Keď začala rozprávať tak som ju počúvala. Takže sa dokáže premeniť na zviera. To je super. Ideálne by zapadla do svorky. „Tak to som trochu staršia do teba. Ja mám 23. Aha tak to je dobre. Takže sa vieš premeniť aj na vlka?“ Opýtam sa jej. Lebo ak to vie tak to by bolo pre ňu veľké plus. Potom si ale všimnem ako rozmýšľa nad mojou ponukou. Keď konečne začala hovoriť. Ostala som trochu prekvapená ale aj sklamaná. „Ja si myslím že by to šlo. Prečo je to ťažké sa sem dostať? A prečo by to malo skončiť katastrofou?“ Opýtam sa a sledovala som ju prekvapene. Ak sa bojí že by jej niečo spravili. Tak ju môžem ubezpečiť že oni jej nič nespravia. Teda ak nerátam to že ju zhodia na zem a začnú ju olizovať. Pri tom si spomeniem na Lou ako sa na ňu vrhli a celú ju olizovali. Pri tej spomienke sa zasmejem. Potom sa pozriem na Elissu. „Ak sa bojíš že by ti ublížili tak ťa môžem ubezpečiť že nič také nehrozí.“ Poviem a pousmejem sa.

„Ano, dokáži se přeměnit na jakékoliv zvíře, ale lišky jsou moje nejoblíbenější,“ řeknu jí s úsměvem. Zeptá se mě, proč by to nešlo. Tiše si povzdechnu a rozejdu se k nedalekému stromu. Sednu si a zády se o něj opřu. CO jí mám říct? Pravda bude nejspíše nejlepší. Zhluboka se nadechnu a podívám se na blankytnou oblohu.
„Utekla jsem z psychiatrické léčebny, kde jsem byla zavřená poslední čtyři roky… Neboj, vrátím se tam, ale chtěla jsem na chvilku do přírody. K tvé druhé otázce… Věřím ti, ale nejde o to, že by jste na mě zaútočili, spíše naopak. To já bych vás mohla napadnout. Ne úmyslně, ale pokud jsem v ohrožení života, nebo cítím extrémní strach… Nevím co dělám a dopadá to špatně,“ vyhrknu na ni a sklopím pohled na zem. Co si teď o mě bude myslet? Bude mě považovat za blázna a řekne, ať odejdu? Tiše si povzdechnu a podívám se na Coru, chtěla jsem vidět její výraz. Její nabídka se mi líbila, ale musela vědět, do čeho jde. Nechtěla jsem je ohrozit a ač jsem si byla jistá, že by mě roztrhali, kdybych je překvapila, minimálně jeden z nich by to mohl odnést.
„Nebojím se o sebe, bojím se, co bych mohla bez mého vědomí provést.“

„Tak to je super. A čo tak líšky?“ Opýtam sa a pousmejem sa. Potom sa na ňu len dívam čo robí. Prišla k stromu a sadla si k nemu. Chvíľu bola ticho a potom začala rozprávať. Šokovane som ju počúvala. Bola som tichu a len som prišla k nej a sadla som si vedľa nej a objala som ju. „To je mi ľúto.“ Poviem smutne. „Nemusíš sa vraciať. Ak chceš môžeš tu ostať.“ Potom sa odtiahnem a pozriem sa na ňu a trochu sa pousmejem. „Jasné chápem.“ Poviem a prikývnem. Bolo mi jej ľúto a chcela som jej nejako pomôcť ale nevedela som ako. Povzdychnem si. Vedela som aké to je byť v blázninci. Bola som tam iba raz aj to kvôli tomu že som sa psychicky zrútila a nebyť Lou ktorá ma postavila na nohy tak by som tam asi bola do teraz. Takže isto sa dá pomôcť aj Elisse len prísť na to ako. Potom sa pozriem prekvapene na ňu. „Bez tvojho vedomia?“ Opýtam sa. Mám to chápať tak že stratí vedomie a potom robí zle alebo ako? „Ale ak nechceš tak ťa nenútim odpovedať.“ Poviem jej. Nechcela som aby sa pri mne cítila ako na nejakom výsluchu. Sama som vedela aké to je nepríjemné a preto som ani Elissu nenútila do toho. Bolo to všetko na nej či to vysvetlí alebo nie. A keď to nebude chcieť vysvetliť tak to pochopím a nebudem sa hnevať.

Její nabídka mě překvapila, ale zároveň zněla velmi lákavě. S úsměvem se na ni podívám a chvilku přemýšlím, že ji přijmu, potom si ale na něco vzpomenu, nebo spíše na někoho.
„Zní to lákavě, ale raději se tam zase vrátím, potkala jsem tam jednoho moc milého doktora a… Myslím, že mi s mým problémem pomůže,“ řeknu a lehce se začervenám. Měla jsem ho opravdu ráda, byl po letech první, kdo se ke mně choval jako k osobě a ne jako k vrahovi. Nebál se mě a byl ochotný pomoct. Dodal mi zase chuť do života. Zamyslím se, jak odpovědět nad její další otázkou a potěší mě, že na mě netlačí, to nikdy nebylo dobré. No, zasloužila si odpověď a nebrala mě jako blázna, dokonce mě objala, což mě opravdu potěšilo.
„Mám rozdvojenou osobnost, té druhé říkám Kitsune, prý se mě snaží chránit, ale je velice agresivní a na všechno přehnaně reaguje. Nikdy nevím, co se děje, až se zase proberu, vybaví se mi nějaké útržky z toho, co jsem dělala,“ vysvětlím jí s povzdechem a rozhlédnu se.
„Ale dost už o tom, nechceš se jen tak proběhnout? Ještě nemám chuť se vracet a chci více prozkoumat tenhle les,“ řeknu jí a postavím se na nohy. Dojdu doprostřed mýtinky a zavřu oči. Představím si vlka a brzy ucítím, jak se mé tělo mění. Postavím se na všechny čtyři a ohlédnu se na Koru. Byla jsem o trochu menší než předtím ona ve vlčí podobě a má srst byla sněhově bílá, tak jako pokaždé, když jsem se proměnila. Jen mé oči zůstávaly stejné, jedno modré, druhé zelené.

Elissa začne rozprávať a ja ju počúvam. Keď povie že tam stretla doktora a keď vidím ako sa červená tak sa musím usmiať. „Dobre v poriadku. Aha takže sa ti ten doktor páči čo?“ Opýtam sa s úsmevom. Presne som vedela o čom hovorí. Potom povie že ma rozdvojenú osobnosť a preto ostanem prekvapená. Toto som ešte nezažila aby mal niekto rozdvojenú osobnosť. A hneď mi aj došlo že v tomto by som jej nepomohla. Na to je najlepší doktor ktorý sa v tom vyzná a nie človek ktorý o tom počuje prvý krát. „Tak to je hrozné a nedá sa to ovládať?“ Opýtam sa. Možno to bola blbá otázka ale tak čo už na robím? Keď si povzdychne si tak ju pohladím. „Neboj všetko bude dobré.“ Poviem a pousmejem sa. Potom povie že sa už o tom nechce baviť a či sa nechcem prebehnúť že by chcela preskúmať tento les. „Jasné chápem. Dobre poďme.“ Poviem a usmejem sa. Tak toto je prvý krát čo si idem s niekym zabehať a nie je to človek. Potom sa postaví a prejde dopredu a ja sledujem čo sa bude diať. V tom sa premení na bieleho vlka. Vyzerala krásne. Postavím sa a prídem k nej a pohladím ju. „Si krásna. Až ti závidím.“ Poviem a zasmejem sa. Potom sa aj ja premením na vlka. A vtedy si všimnem že som trochu väčšia ako ona. Pripadala som si ako matka s mladou dcérou.

Měla hodně otázek a nedivila jsme se jí, nevěděla jsem, jak na ně odpovědět a teď už jsem moc dobře nemohla, když jsem se proměnila. No, mohla bych použít moji schopnost, ale dokázala jsem jí ukázat jen mé vzpomínky a emoce. Natáhne se ke mně a pohladí mě, vesele zavrtím ocasem a poskočím na místě, poté ji sleduji, jak se také přeměnila na vlka. Opravdu byla o trošku větší než já, ale nevadilo mi to. Rozhodnu se jí odpovědět na otázky pomocí mé schopnosti, natáhnu k ní čumák a lehce se jí dotknu. Zapátrám v paměti a ukážu jí jednu mou vzpomínku, která by ji měla posloužit jako odpověď. Byla to vzpomínka na jeden můj rozhovor s Erikem, mým doktorem.
„Pokud vše půjde podle plánu, měla by jsi se naučit to ovládat a ovlivnit to, co děláš, potom se postarám o to, aby tě pustili,“ řekne mi s úsměvem. Tady jsem vzpomínku ukončila, ještě jsem ji ale ukázala moji radost z toho, že je tady se mnou a je ochotná se mnou prozkoumat les. Jsem za to opravdu vděčná, bylo to dlouho, co jsem byla takhle venku a navíc se mě vůbec nebála. Hodlala jsem si dnešní dobrodružství užít a zapomenout na všechny mé problémy. Ustoupím kousek dozadu a vesele zaštěkám. V tuhle chvíli jsem byla vděčná za mou schopnost, mohla jsem alespoň trochu komunikovat.

Keď som videla ako zavrtela chvostom a poskočila na mieste tak som sa musela zasmiať. Bolo vidno že je šťastná a ja som bola rada že je šťastná. Stála som vedľa nej a čakala som čo spraví. Moc som sa na to tešila. Konečne niekto kto sa vie premeniť na vlka rovnako ako ja. Toto bol môj najkrajší zážitok. Teda ak nerátam stretnutie Lou a Gaba. Ale toto je niečo iné. Oni sa nevedia meniť na vlkov. Takže toto bolo niečo iné a úžasné. Potom prišla ku mne a dotkla sa ma nosom. Najskôr som nechápala čo to robí ale keď som uvidela jej spomienku s doktorom tak som sa usmiala. Bola som rada že jej pomôže a jedného dňa budeme spolu behať po lese bez toho aby sa musela vrátiť do toho blázninca. Tak to je krásne. A verím že sa to podarí. Potom to riadne oslávime. Pošlem jej a usmejem sa. Potom cúvne do zadu a zašteká. Ja tiež zaštekám a poobzerám sa kam by sme mohli ísť. Potom ma napadne že by som jej mohla ukázať vodopád s jazerom. To je ideálne miesto kde sa môže hoci kto schovať a nikto ho tam nenájde. A tak som sa pomalým krokom vydala smerom hlbšie do lesa.

Zachytím její myšlenku a jako odpověď opět zaštěkám. Chvíli vypadala, že přemýšlí, proto jsem trpělivě stála ne místě a vrtěla ocasem. Potom se ale pomalu rozejde hlouběji do lesa. Bez váhání ji následuji. Vnímala jsem teď mnohem více pachů a zvuků než předtím a připomnělo mi to mé dětství, kdy jsem takto po lese běhala s mými sourozenci. Předběhnu Coru a skočím do měkkého mechu, který byl před námi. Přetočím se na záda a spokojeně zamručím, poté ale opět vyskočím na nohy. Rychle se rozběhnu k mojí společnici a zabrzdím až těsně před ní. Začnu kolem ní vesele poskakovat a lehce do ní šťouchnu, aby se tak rozběhla. Připadala jsem si jako malé štěně, kterému jste poprvé v životě dovolili vzdálit se od doupěte, ale bylo mi to jedno. Prostě jsem si užívala tu volnost. Opět se rozběhnu dopředu a doufám, že mě Cora bude následovat a má stejně hravou náladu jako já.

Keď som išla tak som dúfala že Elissa pôjde so mnou. A nemýlila som sa zaštekala a išla za mnou. Potom si všimnem ako ma predbehla a skočí do machu. Ja sa zastavím a začnem sa smiať. Bola sranda ju sledovať a hlavne to ako si to užíva. Teraz som sa už vážne cítila ako jej mama. Potom vyskočí na nohy a pribehne ku mne. Začne okolo mňa behať a štuchať do mňa nosom. Smiala som sa na tom. Toto mi nerobil ani Enzo. Ten je poslušný a ide pekne vedľa mňa. Ale toto stvorenie má toľko energie až som sa bála či s ňou budem stíhať. Keď sa Elissa rozbehne tak ako vzorná matka sa rozbehnem za ňou. Cítila som zodpovednosť za ňu. Musela som dávať na ňu pozor aby sa jej niečo nestalo. Les niekedy dokáže byť pekne nebezpečný. A preto si treba dávať pozor.

Krátce natočím hlavu dozadu, abych se ujistila, že za mnou běží. Když uvidím, že je kousek za mnou, vesele na ni štěknu a znovu se otočím dopředu. Skoro narazím do stromu, ale podaří se mi vyhnout. Přitisknu uši k hlavě a rozběhnu se jak nejrychleji umím. Věděla jsem, že se má rychlosti té vlkodlačí nevyrovná, ale i tak jsem byla schopná předběhnout obyčejné vlky. Přeskočím spadlý kmen stromu a pokračuji dál v běhu. Začne mi být horko, proto trochu zpomalím a doširoka otevřu tlamu, abych se zchladila. V dálce zaslechnu tiché šumění vody a tak prudce změním směr a rozběhnu se tam. Zvu stále sílil, až jsem před sebou uviděla vodopád s jezírkem. Bylo tady nádherně! Dlouho jsem se však přírodou nekochala, místo toho skočím šipku přímo do průzračné vody. Odrazím se tlapami ode dna a jakmile se vynořím, zhluboka se nadechnu a otočím na Coru. Hned mi bylo příjemněji, voda příjemně chladila a až teď jsem si uvědomila, jakou mám žízeň. Doplavu na kraj a namočím do jezírka čumák, hned na to začnu dychtivě pít. Jaké jsem měla štěstí, že jsem se zrovna dneska rozhodla utéct a narazím na tak skvělou a milou osobu jako je Cora!

Bežala som za ňou ale nie moc rýchlo chcela som ju mať na očiach aby som mohla zasiahnúť keby sa niečo stalo. Keď skoro nabúra do stromu tak mi stuhne krv v žilách. Keď vidím že sa mu vyhla tak si vydýchnem. Dávaj si pozor. Pošlem jej a usmejem sa. Vedela som že by som ju bez problémov predbehla ale nechcela som jej kaziť radosť. A tak bežím pomaly aby ona mala náskok pre do mnou. Predsa už som bola stará oproti nej a tak som sa mohla vyhovoriť že už nevládzem aj keď to pravda nebola. Ale keď som videla Elissu aká je šťastná tak som nemala to srdce jej to pokaziť. Započula som zvuk vody a vedela som že sa blížime k vodopádu. Chcela som to oznámiť Elisse ale nemala som šancu. Hneď tam zabočila a bežala rovno tam. Zasmejem sa nad tým a keď tam dobehnem tak ju vidím ako sa kúpe vo vode. Usmejem sa a prídem k brehu a ľahnem si. Potom sa napijem vody a sledujem pozorne Elissu. Pomaly pi lebo ti zabehne. Pošlem jej ako starostlivá matka ktorá nechce aby sa jej dieťaťu niečo stalo.