Gabriel + Cora

Místo: Město Antagora a jeho okolí. Ovšem po čas hraní se může změnit.
Počasí: Počasí je takové přijatelné, není ani příliš chladno, ale ani horko, řekl bych tak akorát jarní s jemným vánkem, žádné přeháňky alespoň ne při začátku hry, ale také se bude měnit.
Pořadí: Gabriel, Cora

Gabriel: Když jsem zaslechl Coru, přišlo mi že se chová trochu zvláštně, jakmile jsem zaslechl dveře, které se otevřely a kroky na chodbě, uvědomil jsem si, že na mě ani nepočkala. Vlastně je to moje vina, moc času jsem s ní netrávil, vlastně jsem ani nevěděl co dělá celý ten čas co tady nejsem. Povzdechl jsem si a na chvíli zaváhal jestli za ní vůbec mám jít, ale nakonec jsem se sebral ke vchodu, obul se a dal na sebe jenom lehčí kabát, více jsem to neřešil. Potom jsem zasunul klíče do zámku a zamkl jsem. Až potom se teprve vydal po schodech dolů a ven, kde jsem našel Coru stát. Chtěl jsem se zeptat, jestli se něco nestalo, ale místo toho jsem mlčel, asi jako pokaždé, nenáviděl jsem se za to své mlčení, ale stejně by mi to neřekla, i kdybych se zeptal. Čím dál více mi přišlo, že se mi odcizuje a já se bál, že už nenajdu způsob jak se s ní opět více sblížit. Nechtěl jsem jí ztratit, tak proč bylo tak těžké jí to říci? Nakonec jsem si tiše povzdechl a došel až k ní, rukama jsem ji objal kolem pasu a spojil je tam kde měla bříško. Hlavu jsem si položil na její rameno. „Corr, vidím že tě něco trápí, chtěl bych si o nás dvou promluvit, ale zatím jsem na to nenašel chvíli a pokaždé co jsem ti chtěl něco říci, jsem raději mlčel, protože jsem se bál že tě ztratím.“ zašeptal jsem a poté se zhluboka nadechl.

Keď ma objíme tak si vzdychnem. Takže on sa chce rozprávať o nás dvoch? Tak to nedopadne dobre. „Ja sa bojím že ťa stratím že odídeš a už sa nevrátiš. A toho sa neboj nestratíš ma nikdy.“ Skloním hlavu. Keď ma pustí tak sa otočím k nemu a trochu sa pousmejem. Milujem ho ale prečo to musí byť tak ťažké? Prečo mám pocit ako keby mu niečo na mne vadilo? Prečo mám pocit že neni so mnou šťastný? Prečo? Po hlave mi behalo veľa myšlienok a ja som nepoznala na ne odpoveď a to ma mrzelo.

Gabriel: Tiše si povzdechla a já poslouchal všechny její slova, tak smutná, přišla mi tak smutná. Nechtěl jsem ji vidět smutnou, v našem vztahu byl problém a já ho chtěl vyřešit, věřím že i ona. Taky se bojí, že mě ztratí a že odejdu, že už se nevrátím a naopak se nemám bát já, neztratím ji. Lehce jsem se pousmál a když se ke mě otočila, pousmál jsem se ještě o něco více a vzal ji za ruku. „Chci aby jsi byla šťastná, ale k tomu abych věděl co tě trápí, mi musíš pomoci, jsem možná kouzelník, ale na tyhle věci jsou kouzla krátká a nechci aby ovlivňovali můj vztah s tebou…“ hlesl jsem a pomalu jsem se s ní rozešel ulicí dál. „Jsi to nejcenější a nejkrásnější co mě v životě potkalo, nemůžu tě ztratit. Potřebuji tě…“ zašeptal jsem a zadíval se na chvíli do země, no hned jsem se vrátil k jejím překrásným očím, které mě k sobě vždy tak kouzelně poutaly.

„Ja som šťastná keď som s tebou a môžem ťa objať a držať ťa a nepustiť ťa. Lenže keď si preč je to ako utrpenie. Cítim sa ako keby som nikoho nemala a bola som na tomto svete sama.“ Lenže povedať mu aby bol so mnou a vzdať sa roboty nemôžem. Vzdychnem si a pomáli idem s ním. „Ja viem. Veď aj ja teba potrebujem. Si to čo mi dávala silu žiť bez teba by môj život nemal zmysel.“ Potom sa zastavím a pozriem sa na neho a pevne ho objímem. Objímem ho tak ako keby to malo byť posledný krát. Neopúšťaj ma. Pomyslím si a hlavu si zaborím do jeho hrude.

Gabriel: Když se zastavila, zastavil jsem se i já a pohlédl na ni, jenže v tu chvíli mě objala tak pevně, jako kdyby mě objímala naposledy a proto jsem zvedl ruce a objal ji také, aby mi neutekla. Nejenom ze strachu, ale také protože jsem obejmutí prostě potřeboval a tohle mě ujišťovalo, že jsem k ní blíž. Usmál jsem se, i přesto že se mi do očí hrnul několik slz a pevně přesto jemně jsem ji přitáhl k sobě. „Nechci aby jsi se takto cítila, to raději skončím v práci, nechci aby ohrožovala náš vztah…“ hlesl jsem a jednu ruku jsem po jejich zádech přemístil k jejím vlasům, po kterých jsem ji pohladil a ruku tam nechal, lehce se pousmál. „Vztah s tebou je pro mě důležitější než práce…“ usmál jsem se a na chvíli zavřel oči, až poté co jsem je otevřel, jsem ji dal pusu do vlasů.

Ostanem prekvapená keď to povie a zároveň som bola aj šťastná že to povedal. Lenže teraz som bola na vážkach čo mu mám na to povedať. „To nerob potom by som si to vyčítala že si kvôli mne skončil z robotou.“ Poviem ale tie jeho slová mi dávali teraz akú takú istotu že by sme mohli byť spolu častejšie. Možno by to nebolo zlé ak by skončil ale čo ak potom … tú myšlienku som radšej nedomyslela a nechávala som sa unášať. Keď sme boli takto v objatí v tú chvíľu ako keby prestalo existovať všetko okolo nás a boli sme len my dvaja a nikto iný. „Milujem ťa.“ Zašepkám mu do hrude a pri tom som zatvorila oči. Bol to ako krásny sen s ktorého som sa nechcela nikdy zobudiť.

Gabriel: „Není to jenom kvůli tobě…“ hlesl jsem a potom se lehce pousmál. Poslední dobou chodím domů unavený, vyčerpaný, ale stále se snažím tvářit že všechno zvládám, jenže je to těžké, bylo to vždycky těžké. Držel jsem ji u sebe a když zašeptala že mě miluje, myslel jsem že se v tu chvíli rozpustím. Bylo to tak sladké, ona byla tak sladká. Rozhodl jsem se, že náš vztah posunu na trochu jinou úroveň, ale na to je potřeba změnit pár věcí a první krok, bude ukončení mého pracovního poměru. „I já tebe,“ zašeptal jsem a pohladil ji ještě jednou ve vlasechl. Nechtělo se mi ji pouštět z objetí, protože tahle chvilka byla tak neskutečně skvostná, dokázal bych v jejím objetí strávit roky. „Měli bychom jít, ale nechci tě pustit,“ hlesl jsem po chvilce objímátí, i když už to byla asi hezká minuta, možná více, ale prostě se mi nechtělo. Nakonec mě napaldo, že bych ji ani pouštět nemusel a tak jsem jí chytil trochu pevněji a vyhoupl jsem si jí do náruče. „A co takhle?“ zasmál jsem se a pomalu se rozešel po chodníku, přičemž jsem se usmíval na Coru a opřel jsem si ji více o hrudník abych měl lepší stabilitu a lépe se mi držela, byla lehoučká a kdybych přeci jen uklouzl nebo cokoli, alespoň by dopadla na mě.

Keď povie že to neni kvôli mne tak sa pousmejem a chcela som niečo povedať na to ale ostala som ticho a len som sa k nemu túlila. Potom keď povie že aj on mňa moje srdce sa v tú chvíľu rozbúcha ako o závod a mojím telom prebehla vlna vzrušenia. Bolo to tak krásne počuť to od neho. Keď povie že by sme mali ísť ale nechce ma pustiť tak sa pousmejem a v tom spraví niečo čo som nečakala. Zobral ma do náručia. V tej chvíli som sa cítila ako v raji. Chytila som sa ho okolo krku a hlavu si položila na jeho rameno. „Tak na toto nemám námietky.“ Šepnem mu do ucha a pousmejem sa. Potom išiel ďalej a ja som sa cítila ako ešte nikdy pred tým.

Gabriel: „Výborně, když nemáte námitky slečno, donesu váš až do restaurace“ zasměji se a potom se usměji a pokračuji dál. Po čas cesty dávám pozor abych nespadl, byl jsem tak šťastný když jsem byl s ní, jak jsem sem ohl nechat okrádat o takový překrásný čas s ní? Už nikdy takovou hloupost neudělám. „Jinak jsem přemýšlel, žebychom mohli na týden někam jet, udělat si takový výlet, jenom ty a já, někam do lázní nebo tak,“ navrhl jsem. Poslední dobou jsem jenom pracoval a v tom zahraničí jsem nám vydělal hodně peněz, takže si můžeme dovolit chvilku rozmazlování. „Co na to říkáš? Kde by se ti to líbilo?“ zeptal jsem se a rozhlédl se, jestli něco nejede a když jsem se ujistil že opravdu nikde nic, přešel jsem cestu a vydal se po druhém chodníku dál někam za roh do jedné z rušnějších ulic.

Pousmejem sa. „S tebou by som sa nechala odniesť aj na kraj sveta hlavne že budem s tebou.“ Poviem a dám mu pusu na krk a vdýchnem jeho očarujúcu vôňu. Potom keď navrhol že by sme si spravili spoločný týždeň len my dvaja oči sa mi rozžiaria šťastným. „To by som bola rada.“ Odpoviem mu a usmejem sa. Stráviť celý týždeň len s ním a s nikým iným? To bude úžasné a neopísateľné. Keď sa ale opýta kde by sa mi páčilo tak mu poviem. „Mne je to jedno hlavne že tam budem s tebou. Jediné čo chcem je byť s tebou a nezáleží na tom kde to bude. Hlavne že tam budem s tebou.“ Ani som si neuvedomila že sa opakujem ale to bolo jedno. Bola to pravda.

Gabriel: Když to řekla, musel jsem se nad tím pousmát. „No tak s tebou bych se moc neunavil, ani kdybych šel na ten konec světa,“ rýpl jsem si do ní, protože byla až moc lehká a přitom nevypadala, že by byla nějak hubená nebo tak, líbila se mi její postava, ale tohle byly myšlenky od kterých jsem se raději držel dál, protože by jsem se začal červenat jako rajče a moc dobře víme, u kterých myšlenek bych skončil.Nakonec jsem lehce zatřásl hlavou a zasmál se, no když jsem si všiml jak Cor doslova září oči, strašně mě to potěšilo a musel jsem se usmát od ucha k uchu. „Když tak neustále hezky opakuješ to, že tam hlavně budeš se mnou, tak půjdeme do lázní, protože tam tě samotnou nikam nepustí, ještě by mi tě okukoval někdo jiný a na to mám právo jenom já,“ zasměji se tomu co jsem řekl, její reakce byla tak roztomilá až jsem se musel neustále usmívat, chytil jsem díky ní dobrou náladu. „Vlastně nemám na to nárok jenom já, ale i tak… musím být trochu sobecký ne?“ zasmál jsem se nakonec, když jsem si uvědomil, že to znělo hrozně egoisticky. Ale Cor byla moje holka a jenom moje a já ji nikomu jinému nedám, nepůjčím. „… vlastně ano jsem sobec, strašný, strašlivý, sobecký sobec!“ vyhrkl jsem ze sebe najednou a ani jsem si nevšiml že na nás kolemjdoucí koukají, bylo mi to jedno, dál jsem nesl Cor jako princeznu a ostatní ji mohli jenom závidět, když šlapali po svých.

„Hej ešte by si sa unavil. Veď si nejaký chlap nie?“ Pousmejem sa a konečne som sa cítila zase šťastná a spokojná. Potom keď povie kam ma zoberie tak prikývnem. „Lázne? To je super nápad.“ Ale potom sa zasmejem. „Ale hádam by si len nežiarlil keby že si ma obzerá niekto iný.“ Usmejem sa a zodvihnem hlavu aby som sa pozrela na neho. „Nie si sobec a ja som len tvoja a nikoho iného. Ale je pekné ako si ma privlastňuješ. Aspoň viem že ma nepustíš.“ Usmejem sa lebo sa mi to páčilo. Ja som si okoloidúcich nevšímala. Mala som oči len pre Gaba a pre nikoho iného.

Gabriel: „Ach vážně? A co když jsem ve skutečnosti žena!“ zasměji se a zároveň zavtipkuji. „No!“ Co potom?" znova se ozvu a lehce ji vyhodím do vzduchu a zase ji chytnu, ale opravdu jen lehce, abych ji moc nevyděsil. Když přikývne, usměji se. Lázně nezněly tak špatně, nejenom že si to užiji i já po té práci, ale i ona a společně, no přeci lázně pro dva s příjemným pokojem, vířivkou a vším možným, kdo by si nedopřál odpočinek? „Když to řekneš ty, vůbec to nezní tak sobecky jako ode mě, to není fér,“ zasměji se a když se na mě podívá, využiji příležitosti a dám ji pusu. „No to víš, kdybych si tě nepřivlastňoval, ještě by mi tě někdo ukradl a to nedopustím,“ zabočil jsem do jedné z uliček a už jsem naproti přes město viděl restauraci, do které jsem chtěl Corču vzít, doufal jsem že se jí tam bude líbit, byla tam taková povětšinou romantická atmosféra. Teď když jsem jí tak měl při sobě, cítil jsem se mnohem šťastnější, tohohle se prostě nedokážu vzdát a ani nechci, nikdy. „Už tam za chvíli budeme.“

„Jasné ak ty si žena tak ja som potom muž.“ Zasmejem sa a keď ma vyhodí tak vykríknem ale nie od strachu ale od smiechu. „Netušila som že som lopta.“ Zasmejem sa. „Ale prosím ťa to neni pravda. Ani od teba to neznie sebecky..“ Keď mi dá pusu tak sa usmejem a privriem oči a vdýchnem jeho vôňu a bozk mu vrátim. „To je tak sladké keď to hovoríš.“ Páčilo sa mi to že nechcel aby ma niekto ukradol. Teraz som mala istotu že budeme spolu. „Dobre ale nevadilo by mi ak by si ma takto niesol aj niekam inam.“ Usmejem sa a pomáli som si na to začínala zvykať a to nebolo dobré. Aj keď som vedela že jemu to možno problém robiť nebude ale nemôžem ho využívať na nosenie.

Gabriel: „Teď jsi mě vážně vyděsila,“ zasmál jsem se a když vykřikla, zasmál jsem se o to více. Spokojeně jsem si ji následně na to přitiskl ještě více k sobě a pevněji ji chytil, ovšem jemně abych ji neublížil. Oplatila mi polibek, no kdybych byl z cukru, právě bych se rozpustil. „Nemyslím si že míč má tak dokonalé rysy jako ty a pokud ano, potom jsi dokonalý míč,“ zasmál jsem se a neodpustil jsem si tuhle poznámku neříci. „Odnesu tě takto i klidně domů,“ hlesl jsem, i když mě napadlo ještě jedno místo, kam by jsem si jí takto mohl odnést, až jsem se lehce začervenal a musel jsem se pitomě ušklíbnout. „Ještě bych tě mohl vzít i na ramena, ale to by na náš věk vypadalo opravdu na Bohnice,“ ušklíbl jsem se a nakonec jsme dorazili k restauraci. Popošel jsem ke dveřím, které jsem následně na to otevřel bokem a vešel dovnitř, stále jsem ji držel v náruči a když jsme byli uvnitř, obsluha se na nás mile usmála, nikomu tady nevadilo že si s Corou užíváme své blízkosti, vlastně proč by že? Mohli nám to závidět. „Takže kam si sedneme?“ zeptal jsem se a napadlo mě, že tahle restaurace má dvě patra, takže jsem se rozhodl pro druhé patro. Pomalu jsem vešel na schody a chytil Corču trochu jistěji. „Uděláme si pěkný výhled na město v noci,“ hlesl jsem potichu tak, že mě mohla slyšet jenom ona a když jsem vešel nahoru, zašel jsem k jednomu pěkně zdobenému stolu u okna, kde se mi zdál výhled nejhezčí. Tam ji pomalu posadím na pohodlné měkké sedačky. Tohle byla jedna z nejlepších restaurací a já byl rád, že tu bylo volno, pro příště si zarezervujeme stůl, kdyby náhodou. Usmál jsem se na mou milou a věnoval jsem ji ještě jeden z polibků, než jsem ji až s nespokojeným zamručením pustil a sedl si na druhou stranu přes stůl.

Zažmurkám nevinne na neho. „To som nechcela. Prepáč.“ Pousmejem sa a jednou rukou ho pohladím po líci. Pri týchto slovách sa začervenám. „Bože prečo ma vždy dokážeš priviesť do rozpakov?“ Pousmejem sa a keď povie že by ma mohol zobrať na ramena tak pokrútim hlavou. „ A nech veď sme mladý tak si môžeme robiť čo chceme nie? A nie takto je to pohodlnejšie.“ Usmejem sa a dám mu pusu na líce. Keď sme vošli do reštaurácie tak som si hlavu zaborila do jeho ramena aby nikto nevidel ako sa červenám. Potom sa ale opýta kam si sadneme a ja zodvihnem hlavu a poobzerám sa. Nakoniec sa už chystám niečo povedať keď ma predbehne a povie že si spravíme výhľad na mesto a tak len prikývnem. Nechám sa odniesť hore a posadiť na stoličku. Trvalo mi ale pekne dlho kým som sa pustila jeho krku ale nakoniec som sa ho pustila a usmiala som sa keď ma pobozkal.

Gabriel: Zasmál jsem se na všechno co mi řekla po cestě, bylo to tak legrační, celá ta naše konverzace a přitom tak sladká. Usmíval jsem se od ucha k uchu a měl jsem radost. „Třeba tě do rozpaků dostávám s vedlejším úmyslem, o kterém nevím“ zasměji se, to jsem to zase plácl hovadinu, ale nechal jsem to tak. Usmíval jsem se od ucha k uchu asi jako sluníčko na hnoji, to se prostě jinak nedalo. Nakonec došla obsluha a podala nám jídelní lístky, vzal jsem je a jeden nabídl Coře. „Takže vybereme si něco dobrého a nebudeme se dneska šetřit ju?“ ušklíbl jsem se a potom se schoval za jídelní lístek, který jsem otevřel, ale po čas toho jsem zpoza něj vykukoval na Coru. „Dáme si společné pití? Nějaké šampaňské, piješ bílé nebo červené?“ zeptal jsem se a nalistoval stránku s výběrem pití. No protože jsem sám dělal barmana, uměl jsem spoustu věcí namíchat i doma, nedělalo mi to problém, mohl bych nám večer doma něco připravit, jen tak mě napadlo, ale kdo ví v jakém stavu půjdeme domů. „A tentokrát si vyber alespoň pořádné jídlo, než pizzu, i když kdo by pizze odolal že ano?“ zasmál jsem se a potom položil jídelní lístek rozevřený na stůl. Byl tu opravdu pěkný výhled, lidé chodili z práce domů a nebo se jenom tak procházeli po městě za ruce, někteří měli dětský doprovod a jiní zase povinnosti ohledně nakupování a tak, bylo někdy zvláštní jen tak si sednout a vědět, že člověk nikam spěchat nemusí.

„Jasné to vieš komu hovor.“ Zasmejem sa lebo som mu neverila že by o tom nevedel. Potom prišiel čašník a podal nám menu. Ja som si zobrala jeden od Gaba a otvorila som ho a začala som čítať. Keď sa ale opýtal na pitie tak pokrútim hlavou. „To je jedno mám rada červené aj biele.“ Pousmejem sa a keď povie aby som si vybrala nejaké poriadne jedlo nie pizzu tak sa zasmejem. „Ty si nezabudol že ju milujem. Ale môžem ťa ubezpečiť že dneska si dám niečo iné.“ Poviem a začnem listovať a čítať čo tam majú dobrého. Po chvíľke čítania si vyberiem lososa s prílohou. „Dobre ja som si už vybrala.“ Poviem a potom sa pozriem tiež von oknom a ten výhľad bol krásny.

Gabriel: Já o tom ale opravdu nevěděl! Což bylo vtipné, z toho důvodu jsem to opravdu nedělal, spíše jsem jí chtěl pobavit, aby se usmívala, protože ten její úsměv jsem tak zbožňoval, byla tak sladká a já zbožňoval pohled do jejich očí, stejně tak jako ty její sladké rty, které mě k sobě tolik lákaly, až jsem zatoužil ji políbit opět a znovu. „Jak bych mohl zapomenout na naše první pohostinství?“ usmál jsem se a nakonec jsem otočil jídelní lístek. „Tak pokud nevadí, objednám bílé, ‚Château d‘Yquem, 1er Cru Classé Sauternes', může být? Číslo 37,“ usmál jsem se. Bylo to jedno z drahých ale kvalitních a dobrých vín. Nakonec jsem pokračoval očima dál a hledal něco dobrého, co si dneska dáme. Když mi Cor řekně, že už si vybrala, usměji se a nakonec si také vyberu, vezmu nám čokoládové shuffle jako dezert a sobě k jídlu asi ‚Lobster Frittata‘, což byl jakýsi druh dvou ryb s ovocnou přílohou a jakousi sladkou omáčkou, ryby zalité medem a k tomu máslo. „Také mám vybráno,“ usmál jsem se. „Takže co jsi si vybrala?“ usměji se aby mi řekla čísla, která následně nadiktujeme příchozímu číšníkovi, který si to zrovna bral k našemu stolu.

Zasmejem sa a keď si spomeniem na to tak sa zahanbím ako som zjedla celú pizzu úplne sama. „Jasné že nevadí. Rada ho ochutnám.“ Usmejem sa a potom keď sa opýta čo som si dala tak mu poviem. „Neboj sa pizza to neni.“ Ubezpečím ho ešte raz a usmejem sa. „Dala by som si lososa s prílohou.“ Poviem a tiež mu poviem aj číslo jedla aby to mohol povedať čašníkovi. Pri tomto všetkom som ale úplne zabudla na jednu vec. Preto sa pozriem na Gaba. „Gab? Niečo by som ti mala povedať.“ Začnem a mám trochu obavy ako zareáguje.

Gabriel: Nakonec se usměji když řekne, že ho ráda ochutná, já vlastně také, ještě jsem se k takovému kousku vína nedostal a samotného mě to dost lákalo, i když jsem složení Coře neprozradil, ale mohla si ho přečíst. Když mě obeznámí s tím, že to pizza není, zasměji se. „To je dobře,“ řeknu a když mi řekne číslo, počkám až k nám přijde číšník a nadiktuji mu všechno co máme objednané, od čísla 37 což se týkalo pití po 27 jídlo a 19, shuffle 66 z dezertů a přiobjednal jsem ještě saláty jako přílohy k rybám. Když číšník odejde, otočím se na Cor, která mi chtěla něco říci a já při těch začátečních slovech trošku zbledl, znělo to tak vážně. „Ano, jsem jedno velké ucho,“ řeknu a nakonec se lehce pousměji a zamyslím se nad tím, co by mi asi tak chtěla říci. No nic mě nenapadlo, tak to nechám být a v klidu vyčkávám co mi sdělí.

Zhlboka sa nadýchnem a pomáli začnem. „Spomínaš si keď som ti povedala že som žila pár dní ako vlk? Tak počas toho som našla v lese opustené vĺča a bolo mi ho ľúto nechávať samého a tak som si ho zobrala k sebe. Takže ak by ti to nevadilo chcela by som ho zobrať k nám domov. A dúfam že Snow to tiež nebude vadiť.“ Skončím a pozriem sa na neho a čakala som ako zareaguje. Vedela som že Lou povedala že ho môžem nechať u nej ale predsa ja som si ho zobrala a tak by som sa mala o neho starať aj keď? Nebudem nič vymýšľať a počkám ako Gab zareaguje a podľa toho sa zariadim.

Gabriel: Když to řekne, docela se mi uleví, že je to jenom tohle, čekal jsem něco horšího a teď mi vážně spadl kámen ze srdce. Srdce se mi rychle uklidnilo, když to řekla, no chvíli jsem se tvářil tak nějak neutrálně, takže z mého pohledu nemohla nic vyčíst, nakonec jsem se však lehce zamračil, ale spíše protože jsem se zamyslel jak by mohla reagovat Snow. „No, nevadí mi to, jen mám trochu obavy z toho jak bude reagovat, Snow, ale protože je to hádám mládě, tak by s tím neměl být problém,“ řeknu nakonec a usměji se. Vůbec mi to nevadilo, sám jsem byl na to vlče zvědav, když mě s tím obeznámila. „Snow je větší než normální pes a mohla by se vlkovi rovnat, takže až to malé vyroste, neměl by být ani výškový problém mezi těma dvěma, takže by nehrozilo že to malé ohrozí Snowino postavení doma. Ono chování zvířat je kolikrát docela zvláštní, takže si člověk musí dát pozor na všechno, protože Snow se bere jako dominant ve svém, mohla by v něm cítit jisté ohrožení, ale tak snad ne. Když tak jí to zkus nějak vysvětlit, na tebe dá,“ zasměji se a potom už se uvolněně usadil na sedačce. „Takže ano, zkusit to můžeme, nic proti tomu nemám, jen budeme častěji lítat na procházky, ale to mi vůbec nevadí když na ně budeme chodit spolu,“ zasměji se a potom se opět zadívám do Cořčiných magických očí.

Bola som rada že reagoval tak ako reagoval a preto sa usmejem. „Jasné rozumiem tomu. Teraz je momentálne u Lou ale viem že keď vyrastie tak sa vráti do lesa. Predsa je to divý vlk ale teraz je to mláďa môže mať tak 2 –3 mesiace neviem to určiť presne. Ale ďakujem ti že to môžeme skúsiť ako sa ti len odvďačím?“ Usmejem sa a potom sa postavím a prejdem k nemu. Sadnem si mu na nohy a dám mu pusu. „Si skvelý.“ Usmejem sa a potom sa postavím a vrátim sa na svoje miesto.