Cora + Elissa + (Erik)

Ráno som sa zobudila a už mi bolo omnoho lepšie aj bolesť pomaly ustupovala. Čo som bola rada. Keď sa poobzerám tak som nikde nevidela Elissa. Hádam by len neodišla bez toho aby mi to povedala alebo som jej už liezla na nervy a odišla bez toho aby mi to povedala? Povzdychnem si a ostanem smutná. V tom ale ucítim vôňu jedla. Rozmýšľam kto to môže variť. Ako prvý ma napadol Gab ale videla som že som sa mýlila keď do izby vošla Elissa aj s jedlom. Pozriem sa na ňu a pousmejem sa. „Dobré ráno.“ Pozdravím ju a pozriem sa na jedlo ktoré postavila na nočný stolík. Vyzeralo skvele a mne sa ozval žalúdok. To bolo dobré znamenie že som hladná a mám chuť do jedla. Pomaly sa posadím a potom Elissa znova odbehla ale hneď sa vrátila a doniesla poháre s vodou. Pousmejem sa. „Ďakujem.“ Poviem a pustím sa do jedla.

„Není vůbec zač a dobrou chuť,“ řeknu s úsměvem a zkoumavě se na ni podívám.
„Čekala jsi, že sem vejde někdo jiný?“ zeptám se, všimla jsem si jejího výrazu, když jsem vešla do místnosti. Vypadala trošku překvapeně. Nakloním hlavu na stranu a pustím se do jídla. Konečně po dlouhé době jsem mohla něco uvařit a dostala jsem teplé jídlo k snídani. Tedy Erik mi občas nosil teplé jídlo, ale nemohla jsem jíst jeho jídlo pořád. Usměji se při vzpomínce na Erika a zadívám se z okna. Napiji se trochu vody a opět se zadívám na Coru, najednou mě nenapadalo, co říct.
„Umm… Je ti líp?“ zeptám se nakonec a odložím prázdný talíř stranou.

„Ale je a dobrú chuť aj tebe.“ Poviem a pousmejem sa. Potom len prikývnem. „Ano tak trochu som dúfala že príde Gabriel môj priateľ.“ Poviem trochu smutne ale potom sa pousmejem a znova sa pustím do jedla. Potom ma ale napadlo že asi bude musieť zase odísť. Čo ma moc netešilo ale nedalo sa nič robiť. Keď sa ma opýta či je mi lepšie tak prikývnem. „Ano je mi omnoho lepšie ako včera. Už ma to tak moc nebolí. A čo ty a tvoje rameno?“ Opýtam sa a pozriem sa na jej rameno. Vedela som že má s ním problémy a kvôli mne si ho nemohla ani poriadne ošetriť. Mrzelo ma to že moje zdravie bolo prednejšie ako jej. Ale keby sa dalo tak by som jej nejako pomohla. Potom sa ale pozriem na hodiny a potom na ňu. „Kedy sa musíš vrátiť?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu trochu smutne. Bolo my s ňou dobre a preto som nechcela aby odišla.

„Je to lepší než včera, jen to nesmím moc namáhat,“ pousměji se a na zkoušku pohnu s ramenem. Trošku to zabolelo, ale nedala jsem na sobě nic znát. Když se mě zeptá, jestli se musím vrátit, sklopím hlavu a povzdechnu si.
„Ano, nejspíš budu muset jít a nevím, jestli se sem ještě dneska dostanu, Erik má určitě nějaké plány a neví, že utíkám,“ povzdechnu si smutně a zadívám se na hodiny.
„Pokud poletím, mám ještě chvilku čas,“ řeknu a usměji se na ni. Poté se ale zamyslím nad tím, co řekla.
„A co ten Gab? Nemůže přijít? Byla bych klidnější, kdyby tady s tebou někdo byl,“ řeknu a zadívám se na ni. I kdyby tady s ní byla třeba smečka, byla bych klidnější, dali by na ni pozor i přesto, že jsou zvířata.

„Tak to rada počujem.“ Usmejem sa a dívam sa ako hýbe ramenom. Zachvíľu mám všetko zjedené a tanier odložím na stôl. Keď skloní hlavu viem že je zle. A navyše keď povie že nevie či sa sem dneska dostane tak ostanem smutná. Čo budem robiť sama? Bez pomoci sa ani neumyjem a ani nenajem. Povzdychnem si. „Tak to je škoda. Dobre.“ Poviem a ostanem smutná. Keď sa opýta na Gaba tak myknem plecami. „Ja ani neviem kde je.“ Vzdychnem si. Asi to vyzerá tak že budem musieť ostať sama a postarať sa o seba sama. Len neviem ako sa zvládnem umyť a navariť a urobiť tie základné veci.

Viděla jsem její smutný výraz a zatoužila jsem zůstat. Jenže poté by mě hledali a způsobila bych Erikovi problémy, i tak jich už má kvůli mě dost… Zhluboka se nadechnu a zkoumavě si ji prohlédnu.
„Dokázala by ses proměnit na vlka?“ zeptám se a nakloním hlavu na stranu.
„Byla bych radši, kdyby jsi byla se smečkou, postarali by se o tebe, můžou ti ulovit jídlo a jako vlk se nemusíš starat o věci jako převlékání a podobně,“ řeknu zamyšleně. Možná by to tak bylo lepší. Jakmile by se proměnila, utáhla bych jí obvazy, aby jí držely žebra i ve vlčí podobě a mohla by se hýbat. Asi by nemohla moc utíkat, ale od toho by měla smečku.
„Možná, že za dva, tři dny to bude lepší a už budeš o dost samostatnější,“ řeknu zamyšleně a trošku nervózně se podívám na hodiny. Tlačil mě čas, ale nebyla jsem ochotná ji opustit dokud jsem si nebyla jistá, že bude v pořádku a někdo se o ni postará.

Opýta s ama či sa dokážem premeniť na vlka. Po pravde nevedela som či to dokážem. Predsa vlci majú inak dané rebrá ako ľudia. A ja som sa bála to riskovať. „Ja neviem či by som to dokázala. A navyše sa bojím premeniť. Čo ak si ten stav zhorším?“ Opýtam sa a vzdychnem si. Vedela som že ma tu nechce nechať samu a vedela som že svorka sa o mňa postará ale nevedela som či to dokážem. „Ja viem ale bojím sa.“ Poviem a vzdychnem si. „Už aby to bolo.“ Poviem lebo už ma to nebavilo. Chcela som byť už zdravá a nie tu ležať ako mrzák ktorý nedokáže spraviť ani základné potreby. „Elissa choď už. Ja to nejako zvládnem neboj sa.“ Povzdychnem si ale nevedela som či to dokážem. A navyše keď som sa bála premeniť.

Povzdechnu si, ale nakonec přikývnu. Není malá holka, je straší než já a je to vlkodlačice, dokáže se o sebe postarat. To jsme si alespoň namlouvala a doufala jsem, že mám pravdu. Krátce jí obejmu, naposledy se usměji a poté vyběhnu z pokoje. Seběhnu schody a zastavím se až ve dveřích. Otočím se zpátky a smutně se zadívám do druhého patra. Chtěla jsem zůstat, ale kdyby mě tady našli… Měly bychom problémy obě a to nepočítám Erika. Musím se tam vrátit. Nechtěla jsem si ani představit, co by mi udělali, kdyby se dozvěděli, že jsem utekla. Někam by mě zavřeli, změnili mi doktora a ještě by byli schopni mě připoutat k lůžku. To jsem nemohla riskovat, pak bych se o Coru nemohla postarat už vůbec.Tiše si povzdechnu a rozhlédnu se, jestli někdo nejde. Ulice byla prázdná, raději jsem se ale i tak skrčila k zemi a přeměnila na sokola. Roztáhnu křídla a zamířím si to přímo do léčebny

Tiež si povzdychnem. A keď ma objíme tak ju objímem tiež. Potom sa odtiahne a ide preč. Ostanem smutná a len sa dívam ako odchádza preč. Musím počkať do večera. Potom hádam príde. Nenechala by ma tu celé dni samú. No teda ak nezistia že utiekla to by som ju už nikdy nevidela. Ani neviem prečo a začnú mi tiesť slzy. Bola som sama a nebol tu nikto s kým by som sa porozprávala. A navyše budem musieť ísť umyť riady. To hádam zvládnem. Pomaly sa postavím. Zoberiem taniere a idem pomaly k dverám. Vyšla som von a musím sa chytiť zábradlia aby som zišla dole. Krôčik po krôčiku idem dole. Po pár minútach zídem dole a potom prejdem do kuchyne. Tam umyjem riady a upracem to. Dosť ma to vyčerpá a tak odídem do obývačky kde si opatrne a pomaly ľahnem na gauč.

Brzy jsme byla zase ve svém pokoji a unaveně spadnu na postel. Let mi moc nešel a na neustálé přeměňování jsem nebyla zvyklá, vyčerpávalo mě to. Brzy mi donesli snídani, na kterou jsem neměla vůbec chuť. Jedla jsem u Cory a tohle byl oproti tomu blaf. Povzdechnu si a odsunu jídlo stranou. Protáhnu se a znovu si lehnu do postele. Věděla jsem, že brzy přijde Erik. A taky že za mnou brzy přišel. Měla jsem jeho návštěvy ráda, ale dělala jsem si starosti o Coru, naštěstí se mi podařilo přesvědčit ho, že jsme jen unavená. Strávil se mnou pár hodin, než zase musel za jinými pacienty a dodělat nějaké papírování. Bylo už dost pozdě a já se těšila za Corou, musela jsem ovšem vydržet do večeře, což byla také poslední kontrola. Sotva mi donesli večeři a zamkli mě v pokoji, znovu jsem se přeměnila na myš a podlezla dveře. Tak, venku přeměnit na sokola a zase odletět. Byl to účinný, ale vyčerpávající způsob utíkání…

Ležala som na gauči a pustila som si telku. Aspoň tu nebolo také ticho ale predsa lepšie by bolo ak by tu niekto bol. Najhoršia chvíľa nastala keď som musela ísť na záchod. Budem sa musieť nejako vyzliesť a potom si sadnúť a znova sa postaviť a obliesť sa. Povzdychnem si a pomaly sa postavím. Aspoň že chodenie a vstavanie mi nerobili problémy. Vyšla som hore schodami a prídem na záchod. Teraz by sa mi zišla pomoc. Vzdychnem si a opatrne zdravou rukou začnem sťahovať nohavice. Tie mi nakoniec padnú a ja si sadnem. Bola som rada že sa mi to podarilo ale teraz sa obliesť. Postavím sa a rozmýšľam ako si obliesť nohavice keďže sa nemôžem zohnúť. Napadlo ma že to skúsim tak že si kľaknem a tak ich vytiahnem. Pomaly som si kľakla a chytila som nohavice a vytiahla som ich nad kolená. Potom sa postavím a nohavice vytiahnem so sebou. Bola som na seba hrdá že som to dokázala. Potom som odišla do obývačky kde som si ľahla a dívala som sa na telku.

Venku už panovala tma, když jsem se blížila ke Cořinému domu. Chtěla jsem jít vchodovými dveřmi, poté si ale všimnu otevřeného okna do nějakého pokoje. Vletím tam a proletím dveřmi na chodbu a poté se snesu do obývacího pokoje. Cora ležela na gauči a dívala se na televizi. Přistanu na opěradle gauče vedle její hlavy a zadívám se na ni. Vesele vypísknu a poté seskočím na zem za gauč a přeměním se.
„Ahoj, promiň, dřív to nešlo, potřebuješ něco?“ vychrlím ze sebe okamžitě a nakloním hlavu na stranu. Vypadala v pořádku a mě se ihned ulevilo. Hádám, že jsem se strachovala zbytečně, přece jen není dítě a dokáže se o sebe postarat. Usměji se na ni a rozcuchám jí vlasy, prostě jsem neodolala. Ušklíbnu se a posadím se do křesla naproti ní. Naštěstí jsem se cítila celkem odpočatá a ani se mi moc nechtělo spát. Trošku mě mrzelo, že se už nemůžeme jít proběhnout do lesa, ale její zdraví bylo přednější. Hmm, ale ven bych ji mohla vzít, jen… Asi moc dlouho neujde po svých, jak to jen udělat?

Dívala som sa na telku keď v tom niečo pristane na operadle a ja sa pozriem kto to je. A keď vidím že je to Elissa tak sa pousmejem. Chcela som ju pohladiť ale v tom zoskočí a premení sa. „Ahoj. To nevadí. Prišla si a to je hlavné. Chcela by som sa najesť.“ Je pravda že od rána som nič nejedla a tak som bola dosť hladná. „A musím sa ti pochváliť. Zvládla som úplne sama ísť na záchod.“ Poviem pyšne. Vážne som bola sama na seba pyšná lebo som sa bála že to nevydržím a nájde ma tu mokrú ale našťastie sa to nestalo a ja som to zvládla. „A čo ty? Všetko bolo v poriadku keď si prišla do liečebne?“ Opýtam sa lebo som sa trochu bála či nemala nejaké problémy keď skoro od včera tam nebola a šla tam až dneska ráno a tak ma to zaujímalo či bolo všetko v poriadku.

Usměji se na ni a přikývnu, udělám nám oběma něco na večeři.
„Všechno bylo v pořádku, taktak jsem to stihla. Jen den se trošku táhl, byla jsem s mým doktorem, ale nedokázala jsem si to užít tak jako obvykle, bála jsem se, že se ti něco stane,“ přiznám a povzdechnu si. Odejdu do kuchyně a začnu zkoumat všechno to jídlo. Dlouho jsem nevařila něco pořádného a po celém dni, co byla Cora o hladu si zasloužila dobré jídlo. No jo, musím mít obrovský hlas. Vytáhnu nějaké ovoce, nakrájím ho na kousky a vrátím se ke Coře.
„Předkrm, musíš být hladová, co si dáš na jídlo? Nic mě nenapadá, jsem zvyklá jen na ty blafy co mi dávají, většinou ani nejde poznat co to je,“ řeknu a znechuceně vypláznu jazyk. Poté se na ni usměji a podám jí ovoce.
„Netuším ani co máš ráda, já sním doslova cokoliv,“ dodám se smíchem a rozcuchám jí vlasy. Teď jsem si jako matka připadala já. Ušklíbnu se a pohodlně se opřu o opěradlo gauče.

Bola som rada keď povie že bolo všetko v poriadku ale potom sa zamračím. „Tak to som rada. Ale nemusíš sa o mňa báť. Ja si vždy poradím.“ Poviem a chcem ju ubezpečiť že to zvládnem aj keď tu budem sama. Potom odíde do kuchyne a ja sa ostanem dívať na telku. Bola som rada že je tu. Konečne som sa mala s kým porozprávať a nebola som sama. Potom príde s ovocím a ja ostanem prekvapená. Predkrm? „To máš pravdu som hladná ako vlk. Tak to verím ale dobre vieš že sa môžeš najesť aj u mňa.“ Zasmejem sa. Čo by som si tak dala? Nič ma také nenapadalo. „Mňa nič také nenapadá čo by som si dala. Nechám to na tebe čo spravíš.“ Pousmejem sa. „Tak najradšej mám pizzu. Tú by som dokázala jesť od rána do večera.“ Poviem so smiechom. Potom sa pustím do toho ovocia čo mi doniesla.

Usměji se na ni a když mi řekne, že má ráda pizzu, zamyslím se a podívám se ven z okna. Netroufla bych si udělat domácí pizzu, nevím jak a jestli tady jsou všechny přísady. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy.
„Mohla bych zajít koupit nějakou pizzu, ale… Jaksi nemám vůbec žádné peníze. Bohužel v blázinci kapesné nedostáváme,“ řeknu se smíchem a zamyslím se, kde tady ve městě by mohla být pizza. Zapátrám v paměti a vybavím si jeden obchod, který jsem zahlédla, když jsem nesla Coru domů. Teoreticky bych tu pizzu mohla ukrást, ale… No, moc se mi nechtělo. ¨Nejspíš bych to zvládla, ale pak bych si to vyčítala. No, Kitsune by s tím neměla nejmenší problém, ta je všeho schopná. Povzdechnu si a zadívám se na Coru. Čekala jsem, co mi na to řekne, buď pro jídlo zajdu, nebo se pokusím něco uvařit sama.

Čakala som že bude prekvapená že ako je možné že som taká štíhla keď mám rada pizzu? Ale nič s toho sa nekonalo. Skôr naopak. Povzdychla si a potom sa zasmiala keď povedala že nemá žiadne peniaze. „To nevadí ja ti nejaké dám.“ Pousmejem sa a pomaly sa postavím. Ešte som mala problémy so stavaním ale už to bolo omnoho lepšie ako včera. Potom som išla do skrine a vytiahla som kabelku. Odopnem ju a vytiahnem z nej peňaženku. Z nej vytiahnem 200 a podám jej to. „Myslíš že to bude stačiť?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu. „A ozaj vieš vôbec kde sa tu dá kúpiť pizza?“ Opýtam sa jej. Nebola som si istá či to vie a keby to nevedela tak jej rada poviem kde sa dá kúpiť pizza.

Nejprve ji chci říct, ať nevstává, že tam dojdu, ale nakonec jdu jen poslušně za ní. Nemohla jsem ji pořád držet na gauči a už vypadala lépe. Nejspíš bych taky nevydržela ležet a nechat se obskakovat. Ušklíbnu se a vezmu si od ní peníze.
„Ano, všimla jsem si jednoho obchodu když jsem tě nesla sem,“ řeknu s úsměvem a otočím se směrem ke dveřím.
„Je to kousek, hned jsme zpátky,“ řeknu jí a otevřu dveře, ve kterých se ale zastavím.
„Jakou máš nejraději?“ zeptám se, málem bych se zapomněla zeptat, byla bych nerada, kdybych vzala nějakou, která jí nechutná.
„Nebo, nemáš na něco alergii, nebo nechutná ti něco, třeba houby, nějaký sýr a tak?“ dodám po chvilce a přivřu za sebou dveře, abych dovnitř nepouštěla studený vzduch. V místnosti bylo příjemně, ale venku bylo již chladno. Ještě by mi tady nastydla.

„Tak to som rada.“ Poviem a usmejem sa. Vážne som bola rada že to tu aspoň trochu ovláda a nestratí sa. Potom schovám peňaženku do kabelky a kabelku dám do skrine a zatvorím ju. „Dobre ale dávaj si pozor. " Poviem. Bola by som nerada ak by sa jej niečo stalo. Už aj tak má kvôli mne problémy a preto som nechcela aby mala ďalšie. Aj keď som vedela že bude v poriadku ale aj tak som sa o ňu bála. Keď sa ma ale začne vypytovať akú mám rada alebo či nie som na niečo alergická tak sa len zasmejem. "Ja mám rada všetko. A na nič nie som alergická. Teda hríby nemám rada. Ale inak je jedno aká bude.“ Poviem a usmejem sa. Potom prídem pomaly ku gauču a sadnem si opatrne.

„Dobře, hned jsem zpátky,“ řeknu a vyjdu ze dveří na ulici. Přetáhnu si kapuci přes hlavu a rozběhnu se směrem k obchodu. Venku už byla tma a město působilo děsivěji, než kdy jindy. Přidám do kroku a brzy jsem na místě. Naštěstí měli otevřeno. Objednám nám velkou pizzu s kuřecím masem, několika druhy sýrů a šunkou. Chvíli čekám v pizzerii a užívám si tu krásnou vůni, než mi dají do ruky krabici s voňavým jídlem. Zaplatím a opět se vydám na cestu. Zřetelně jsem cítila vůni jídla a začaly se mi sbíhat sliny. Netroufala jsem si však běžet, abych jídlo donesla v kuse, nemohla jsme s ním třást. Nervózně se rozhlédnu po prázdné ulici a za chvíli mám konečně na dohled Cořin dům. Skoro se rozběhnu, nakonec se ale ovládnu a dojdu ke dveřím rychlým krokem. Rychle je za sebou zavřu a oddechnu si.
„Jsem zpátky,“ řeknu nahlas a ihned se vydám ke gauči, abychom se konečně mohly pustit do lahodného jídla.

Len som prikývla a sledovala som telku. Ale bola som nervózna nevedela som či sa to zvládne alebo či ju neuvidí nejaký doktor. Bála som sa a veľmi a keďže nemala telefón tak som jej nemala ako zavolať. Pozriem sa na hodiny a už bola skoro 30 minút preč. Dostala som strach a preto som sa pomaly postavila z gauča a šla som hore po schodoch do izby aby som sa obliekla. Zo skrine som si vytiahla len vestu ktorú som si prehodila cez seba. Vedela som že iné obliekanie by som nezvládla. Potom som sa po schodoch vydala dole. Prišla som ku dverám a začala som sa obúvať. V tom sa ale otvoria dvere a ja sa pozriem kto to je. Keď uvidím Elissu tak sa ju hneď objímem. „Bože vieš ako si ma vystrašila? Ja som ťa už šla hľadať.“ Poviem a vydýchnem si. Potom ju pustím a nechám ju nech krabicu odnesie do obývačky. Medzi tým si vyzlečiem vestu a pokúsim sa ju zavesiť.

Její objetí mě hrozně potěšilo, měla o mě starost, neměla jsem ve svém životě tolik osob, které by se o mě strachovaly. Vlastně jen dvě. Ji a Erika. No… Kitsune počítat nebudu, ta má o mě starost, ale… Povzdechnu si a položím pizzu na malý stolek.
„Promiň, že jsem ti způsobila starosti, ale hrozně jim to trvalo upéct,“ řeknu, otočím se na Coru a s úsměvem se k ní rozejdu.
„Sundat boty a vestu, jídlo je na stole,“ řeknu s úsměvem a když si sundá vestu, vezmu ji a přehodím ji přes opěradlo křesla. Můžu ji uklidit později, teď je hlavní, aby se najedla, přece jen byla o hladu celý den. Nechtěl jsem, aby mi odpadla kvůli hypoglykémii, není to příjemná věc a nechci do ní cpát cukr. Ušklíbnu se a posadím se na gauč, poplácám na místo vedle sebe, abych naznačila Coře, že si má sednout. Otevřu krabici a po celé místnosti se začne linout nádherná vůně pizzy. Opět se mi začnou sbíhat sliny a hladově se na ni podívám.
„Pospěš si, nebo to sním sama,“ řeknu se smíchem a vezmu si jeden kousek do ruky, byla ještě teplá.

Keď sa ospravedlní a povie prečo jej to tak dlho trvalo tak sa pousmejem. „Jaj to ma mohlo napadnúť.“ Poviem a prikývnem. Keď mi zobrala vestu a prehodila ju cez operadlo tak sa pozriem na ňu. „Ďakujem.“ A potom sa vyzujem. Mala som len šľapky inú obuv by som bez pomoci nedokázala obuť. Potom si obujem papuče a prídem za ňou. Keď ucítim tu vôňu môj žalúdok sa prihlási o slovo. Pousmejem sa a sadnem si na miesto ktoré ukázala. Keď povie aby som si pohla že to zje sama tak sa zasmejem. „To ti nedovolím. Môj žalúdok sa už nevie dočkať.“ Poviem a usmejem sa. Potom si zoberiem jeden kúsok a opatrne som si odhryzla. Bola vynikajúca. Elissa kúpila skvelú pizzu.

Zasměji se, když uslyším kručení v jejím žaludku a zakousnu se do pizzy. Byla výborná! Naposledy jsem měla pizzu u mých druhých pěstounů ještě se sourozenci, ale ta nebyla tak dobrá. Smutně se pousměji při té vzpomínce a podívám se na Coru. No alespoň tady nejsem sama. V tichosti se pustím do dalšího kousku a se zájmem se zadívám na televizi. Zrovna tam běžel nějaký film, jehož děj jsem vůbec nechápala. Ušklíbnu se a spokojeně se opřu o opěradlo gauče, měla jsem v ruce již třetí kousek pizzy a pomalu mi stačilo. Jakmile dojít, přitáhnu si nohy k tělu a pohodlně se usadím na gauči.
„Chutná?“ zeptám se Cory, doufala jsem, že ano, zasloužila si dobré jídlo po tom, co jsem jí celý den nechala o hladu.

Pizzu som jedla ako keby som týždeň nič nejedla. Bola som vážne hladná. Ani som si nemyslela že to že nebudem jesť celý deň tak bude taká hladná. Veď minule som vydržala nejsť 3 dni a bola som v poriadku. Ale to bolo spôsobené s tým že som sa psychicky zrútila a nemala som chuť na nič. Keď sa ma Elissa opýta či mi chutí tak prikývnem. „Ano je to skvelé.“ Poviem a pousmejem sa. Už som jedla tretí kúsok pizzy a stále som nemala dosť. „A tebe chutí?“ Opýtam sa jej aj keď ona už dojedla. Potom si sadla na gauč a ja som sa pozrela na ňu. „Som rada že si tu. Aspoň sa nebudem nudiť lebo celý deň som sa nudila a nemala som čo robiť. A teraz keď si tu tak sa nudiť už nebudem.“ Pousmejem sa a konečne zjem pizzu.