Cora + Aaron

"Trochu? To by som ani nepovedala." Pousmejem sa a presne prišla tá veta ktorú som čakala že povie. "To je pekné ale nemusíš sa báť ja by som to zvládla." Potom sa zasmejem keď povie že to môžem používať ako hotel zdarma. "Nie nepovedal si mi to ale znie to lákavo." Poviem so smiechom. "Preto sa to nedá odmietnuť."

"Máš smůlu. Bál bych se." Usmál jsem se a zasmál jsem se když přijala mou nabídku. "Pro vás tady máme připavený pokoj pro VIP hosty. Pojďte za mnou." Vydal jsem se pomalu ke schodům. Po cestě jsem vzal papír a černý fix s kterým jsem napsal na papír VIP pokoj a utrhl jsem kus izolepy. Když jsem stál před dveřma svého pokoje tak jsem na dveře přilepil provizorní cedulku a dveře jsem otevřel. "Toto je váš apartmán. Koupelna je hned vedle. Ráno máte se snídaní a pokud se zdržíte do oběda ochutnáte specialitu našeho kuchaře." Zasmál jsem se.

"To nie je smola. To je šťastie. Niekto sa o mňa bojí." Pousmejem sa a potom ostanem prekvapená. "Izba pre VIP? Ta to som poctená." Potom som sa vydala za ním a bola som zvedavá kam ma zavedie. Potom sa začnem smiať keď to vidím a počujem. "Ty si vážne blázon. Vieš o tom?" Opýtam sa so smiechom.

"Kdo by se o takovou milou holku nebál?" Zeptal jsem se. Byl jsem rád, že je ráda. "Nemusíš být poctěna. Poctěn bych měl být já, za to, že jsi neodmítla." Zasmál jsem se. Když mi řekla, že jsem blázen tak jsem se smál. "Blázen? Neříkáš mi žádnou novinku. Jsem blázen a jsem za to rád." Znovu jsem zvážněl. "Kdyby jste něco potřebovala tak jsem dole. Kdyžtak přijďte a nebo.." Musel jsem překousnout, že to řeknu. "Nebo zapískejte." Vybuchl jsem smíchy po tom co jsem to řekl. "Ale ne. V klidu se i vysprchuj jestli chceš a klidně si můžeš vypůjčit něco z mé skříně. Máš tam velký sortiment." Zasmál jsem se a šel jsem pomalu dolů.

"Ak by vedeli čo som zač tak by sa isto báli." Zasmejem sa. "Toto sa odmietnuť ani nedá." Smiala som sa. "Tak to som rada že som ti nič nové nepovedala a že to vieš o sebe. Dobre budem si to pamätať a neboj sa nezapískam. Nie som taka špina." Pousmejem sa. "Ďakujem. No sprchu by som si dala predsa už som sa neumývala skoro 3 dni takže by sa to teraz hodilo." Zasmejem sa.

"Aspoň se ušetříš toho vyjmenovat ty věci proč jsem takový blázen." Zasmál jsem se. Když řekla, že se nekoupala tři dny tak jsem přemýšlel kdy jsem se naposledy byl koupat já. To už taky bude nějaký ten den. "Klidně běž. Já půjdu až ráno." Usmál jsem se a nahromadil jsem polštářky co byli v obýváku na jednu stranu gauče. "Klidně se mě neboj vzbudit kdyby se něco dělo. Kdybys nemohla spát nebo bys něco potřebovala." Křikl jsem nahoru a svalil jsem se na gauč. Přikryl jsem se dekou a zavřel jsem oči. "Bože co se semnou děje?" Zeptal jsem se sám sebe. Po chvilce jsem usnul.

"Ak sa budem nudiť tak ich môžem napísať a potom ti ich prečítať." Zasmejem sa a potom prikývnem. "Dobre." Poviem a potom si zoberiem uterák a vyzlečiem sa. Odídem do kúpelky a pustím si horúcu vodu. Vleziem do sprchy a sadnem si na zem a nechám na seba tiecť horúcu vodu. Zatvorila som oči a vychutnávala som si to. Neviem ako dlho som tam takto bola. Potom som otvorila oči a začala som sa umývať. Keď som sa umyla tak som vyšla so sprchy a poutierala som sa. Potom som odišla do skrine a vytiahla som si tričko ktoré som si obliekla a potom som sa rozvalila do postele. A ani neviem ako a zaspala som.

Probudil jsem se na zemi. Venku byla ještě tma, ale v tomhle období je to normální. Vyhrabal jsem se z pod polštářů a kouknul jsem sw na hodiny. "Pět ráno. Moc jsem se tady nevyspal." Vzdychl jsem a hledal jsem svojí deku. Byla až na druhém konci obýváku. Zvedl jsem se a přešel jsem do kuchyně kde jsem si nalil do sklenice vodu. Chvilku jsem přemýšlel nad svýma věcma a pak jsem to do sebe kopnul. Vydal jsem se nahoru do svého pokoje s tím, že si vezmu čisté věci, ale zarazil jsem se. Uvědomil jsem si, že tam Cora spí takže ji nechci budit. Tak jsem rovnou přešel do koupelny kde jsem se vysvléknul a šel jsem si dát ranní sprchu.

Neviem ako dlho som spala ale keď som sa zobudila a pozrela som sa na hodiny bolo už 8h ráno. Keďže som nevedela o koľkej som šla spať tak som ani nevedela ako dlho som spala. Ale nejako som to neriešila. Ostala som ležať v posteli a rozmýšľala som či mám využiť píšťalku na zavolanie Aarona alebo len na neho zakričať? Keďže som ale nevedela či spí alebo je hore tak som to nechala tak a rozvalovala som sa v posteli ďalej. Bola veľmi pohodlná a príjemná preto sa mi nechcelo stavať.

Ve sprše jsem musel mít tři hodiny. Stál jsem celou dobu pod ledovou vodou. Vylezl jsem, usušil jsem se a šel jsem k umyvadlu si vyčistit zuby. Stál jsem tam asi dobrých čtvrt hodiny. Po vší té hygieně jsem si nandal na sebe jen kalhoty. Triko bylo celé propocené a roztrhané. Vzal jsem ho a dolenhodil do koše. V kuchyni jsem začal ořipravovat snídani a k snídani byla míchaná vajíčka na můj způsob. Začalo to vonět po celém bytě. Poslouchal jsem i jestli je vzhůru i ta Šípková Růženka. Slyšel jsem jen převalování na posteli tak jsem usoudil, že by vzhůru být mohla. Nandal jsem to na talíř ještě jsem udělal čaj. Nandal jsem to hezky na tác a vydal jsem se s tím nahoru. Zaklepal jsem a vešel jsem dovnitř. "Dobré ráno Šípková Růženko." Zasmál jsem se. "Tady ti nesu snídani." Přišel jsem k posteli blíž a položil jsem to vedle ní.

Zrazu sa po dome začala šíriť vôňa raňajok. Hneď sa mi ozval žalúdok. Lenže s postele sa mi stavať nechcelo. Potom Aaron zaklopal na dvere a vošiel dnu. Trochu sa začervenám keď mi povie šípová ruženka. "Dobré ráno aj tebe." Pousmejem sa a ostanem prekvapená. Gab mi do postele raňajky nikdy nedoniesol. "Ďakujem to je milé od teba. A čo dobrého si spravil?" Opýtam sa a posadím sa na posteli a keď to položí na posteľ tak vidím že su to vajíčka. "Mňam." Poviem a pousmejem sa a potom sa pustím do jedla.

"Jak jsi se zeptala v novém prostředí a v tak velké posteli?" Zeptal jsem se s úsměvem. Na jiné oblečení jsem se ani neptal, protože si myslím, že jí to tak nějak bylo jedno. Sledoval jsem ji jak to s chutí jí. Byl jsem rád, že jí chutná. "Chutná?" Zeptal jsem se. "To je poprvé co jsem pro někoho vařil." Zasmál jsem se

"Bolo to skvelé. Máš veľmi pohodlnú a úžasnú postel. Preto sa mi ani stavať nechce." Zasmejem sa a potom prikývnem. "Ano si skvelý kuchár." Pochválim ho a ďalej si pochutnávam na raňajkách. "To vážne? Tak to som poctená. A ešte vyše ma prekvapilo že si mi to doniesol do postele." Usmejem sa.

"Jo. Ta postel je úžasná a pohodlná. Jen je na můj vkus moc velká." Usmál jsem se. "Když se ti nechce vstát tak tu zůstaneš jako velkej plyšák." Zasmál jsem se a uvelebil jsem se na posteli. Když mi řekla, že jsem skvělí kuchař tak jsem se trochu začervenal. "No.. to bych neřekl, že bych byl nějak skvělí." Pousmál jsem se. "Proč bych ti to nemohl donést do postele? I kdyby jsi ještě spala tak bych ti to tady nechal."

"To je pravda. Je veľká ale za to má výhody. Môžeš sa rozvaľovať a nemusíš sa báť že spadneš. Aj keď aj to sa môže stať." Zasmejem sa a prikývnem. "Ak ti to nebude vadiť. Tak dobre. Ja budem len rada robiť plyšáka." Usmejem sa a keď som dojedla tak som mu to podala. "Ďakujem." Poďakujem a potom sa pousmejem. "Ale si skvelý. Málo ktorý muž vie tak dobre variť." Pousmejem sa a potom myknem plecami. "Ja neviem ale je to pekné ako sa o mňa staráš. Aj keď by to malo byť na opak." Pousmejem sa.

"Já jsem schopný spadnout všude." Zasmál jsem se. "Taky jsem se probudil na zemi, protože jsem spadl z gauče." Pousmál jsem se, že by ráda dělala plyšáka. "By jsi byla ten obrovský plyšák, který se dobře používá jako polštář." Zasmál jsem se. Položil jsem talíř vedle postele a sedl jsem si do tureckého sedu. "Tak to děkuji. Kdykoliv by jsi měla hlad tak by jsi mohla přijít." Usmál jsem se a podíval jsem se na ní. "Musím si hýčkat své přátele." Usmál jsem se.

Zasmejem sa keď to povie. "Musíš byť opatrný." Poviem a pousmejem sa a pozriem sa prekvapene na neho. "Tak to sa nedivím z gauča by spadol asi každý." Pousmejem sa a prikývnem. "Ako to vieš? Čo keď som tvrdý a nepohodlný plyšák?" Opýtam sa ho a zasmejem sa a prikývnem. "Tak to si píš že sem budem chodiť na jedlo. A ak bude taká obsluha ako teraz tak tu možno aj ostanem." Zasmejem sa. "To je tak krásne. Ďakujem za všetko." Pousmejem sa.

"Mě by nevadilo kdyby jsi byla tvrdá, nepohodlná, kostnatá a nevím co všechno. Pořád bych se pohodlně vyspal." Zasmál jsem se. Seděli jsme pohodlně na posteli a v klidu jsme si povídali. "Klidně choď. Budu jenom rád a vařil bych i to co by jsi si přála." Usmál jsem se. "A kdyby jsi tu zůstala díky té milé a hodné obsluze tak myslím, že by obsluha byla ráda." Zasmál jsem se. Podíval jsem se jí do očí s úsměvem. "Nemusíš děkovat."

Zasmejem sa. "Tak na toto nemám čo by som dodala." Poviem so smiechom. Neverila som vlastným očiam a ušiam. On sa takto staral o mňa a pritom sme sa poznali tak 3 dni? Viac isto nie. "Tak to aby som sa sem rovno nasťahovala." Zasmejem sa. Bolo to myslené ako vtip. "Aj pizzu?" Opýtam sa a pousmejem sa a prikývnem. "Tak tomu verím. Pretože by bolo zlé sklmať tak milú obsluhu." Pousmejem sa. "Musím je to slušnosť." Pousmejem sa.

"Tak to, abych přivítal gauč s otevřenou náručí a začal mu říkat postel." Zasmál jsem se jak řekla, že by se sem nastěhovala. Věděl jsem, že to myslí, jako vtip, ale tady můžou vtipkovat dva. "Jojo. Pizzu zvládám taky. Sice není taková jako když si jí objednáš, ale pořád se tomu dá říkat pizza." Zasmál jsem se.

"To nemusíš. Ja ťa pustím neboj sa. Za chvíľu sa s postele vyhrabem." Pousmejem sa a ešte chvíľu som ležala v posteli. "Tak to by som chcela niekedy vyskúšať. Domácu pizzu som ešte nemala." Pousmejem sa. Ak bude ako vajíčka tak potom sa sem budem vážne chodiť stravovať.

"Mě je tak nějak dlouho tam budeš ležet. Já se nějak vyspal." Zasmál jsem se. "Jo tak až se někdy dokopu k tomu jí někdy udělat tak tě pozvu." Pousmál jsem se a prohrábl jsem si vlasy. Protáhl jsem se a nechal si po těle prokřupnout všechny klouby co šli.

"Ale aj tak. Je to tvoja posteľ a ja by som ti ju nemala zaberať." Pousmejem sa a potom sa posadím na posteli. "Dobre ale ak chceš tak ťa môžem kľudne dokopať aj teraz." Poviem a zasmejem sa. Ale to by som musela vstať s postele a to sa mi moc nechce.

"Řekněme, že jsi takový okupant a okupuješ mi postel, kterou si za nějakou dobu vybojuji zpátky." Zasmál jsem se. "No to tedy ne. Hlavně tu nic nemám. Takže až se mi tak nějak bude chtít na nákup tak si skočím nakoupit." Zasmál jsem se.

"Dobre. A som zvedavá ako si ju vybojuješ päť?" Opýtam sa a zasmejem sa. Veľmi by ma to zaujímalo. Lebo mňa dostať s postele je veľmi ťažké. "Nie je problém ja ťa dokopem aj do nákupu." Zasmejem sa a chvíľu som sa na neho len tak dívala.