Cora + Elissa + (Erik)

„Dobře, potom si tě najdu, doufám, že tě pustí, je celkem pozdě, ale doktoři tady bývají dlouho,“ řeknu jí a vylezu ještě výše na strom, abych mohla přeskočit plot bez toho, abych se bála, že se na něm zachytím. Přeskočím ostnatý vrch a dopadnu na zem na druhé straně. Teď jsem byla vděčná, že jsem nezrušila částečnou přeměnu na kočku, měla jsem některé její vlastnosti a proto pro mě dopad nebyl problém. Otřepu se a s úsměvem se otočím na Coru. Zamávám jí, seberu ze země boty a bosky se rozběhnu do budovy. Za běhu zruším přeměnu a potichu se vplížím do mého pokoje. Věděla jsem, že mě za chvilku přijdou zkontrolovat a tak si lehnu na postel. A taky jsem měla pravdu, za chvilku přišli s jídle a zamkli mě tady. Tiše zavrčím a rychle se pustím do jídla, abych zase nabrala nějakou energii. Potom přejdu ke dveřím a přiložím na ně ucho. No co teď ty chytráku? Jak ven? Zvládnu ještě jednu přeměnu?

„Dobre a hádam pustia. Veď som ich bývala pacientka.“ Pousmejem sa a potom som sledovala ako preliezla plot. Odmávam jej a idem k hlavnému vchodu. Neviem prečo ale tešila som sa že uvidím známe tváre ktoré mi pomáhali. Keď prídem k hlavnému vchodu tak sa zhlboka nadýchnem a potom zaklopem. Chvíľu nikto neotváral a keď som si začínala myslieť že sa asi dnu nedostanem tak sa otvorili dvere. A na moje prekvapenie mi otvoril doktor ktorý ma prepúšťal. Pousmejem sa. „Dobrý večer.“ Pozdravím ho. Doktor sa prekvapene na mňa pozrie. „Ahoj a čo ty tu robíš?“ Opýta sa a usmeje sa. „Prišla som sa pozrieť ako sa máte a poďakovať vám.“ Usmievala som sa. „To nestojí za reč. Je to naša práca pomáhať. Nechceš ísť ďalej a pozdraviť ostatných ktorý sa o teba starali?“ Opýta sa ma a ja ostanem prekvapená. Nečakala som že ma pozve dnu. Čakala som že ho budem musieť prehovárať. „Ano rada.“ Poviem a vojdem dnu.

Byla jsem naštvaná. Proč mě tu zavřeli? No dobře, měli důvod, ale slíbila jsem Coře, že za ní přijdu a hodlal jsem to splnit! Zhluboka se nadechnu a sednu si na postel. Budeš to muset nějak zvládnout, Elisso. Přeci ze sebe dokážeš vyždímat víc než jen tohle! Začnu se soustředit a před očima si představím malou myš. Ucítím, jak se mé tělo zmenšuje, když otevřu oči, všechno mi připadá tak obrovské! Rozejdu se ke kraji postele a seskočím dolů. Rozběhnu se ke dveřím a procpu se škvírou pod nimi. Ocitnu se na chodbě, která vypadala obrovsky. Rozběhnu se směrem k hlavnímu vchodu a už z dálky zaslechnu Cořin hlas a hlas jednoho doktora. No bezva, nesmím se ještě přeměnit. Po chvilce běhu je uvidím před sebou, šli do jiné části budovy, než byl můj pokoj. Rozběhnu se za nimi a podaří se mi je dohonit. Vyskočím na Cořinu nohavici a pevně se jí chytím, zároveň tiše zapískám tak, aby to slyšela jen ona díky vlkodlačímu sluchu. Doufala jsem, že mě neodkopne, všimne si mé čistě bílé srsti a různobarevných očí a dojde jí, že jsem to já.

Doktor zatvoril dvere a išli sme za ostatnými. „Aspoň môžeš povedať ako sa ti darí a či je všetko v poriadku.“ Opýta sa a ja ostanem váhať. No čo je to doktor ktorý spozná keď klamem. „Klamala by som ak by som tvrdila že je všetko v poriadku. Je pravda že občas mám ešte menšie stavy úskosti a toho že ostanem sama. Ale potom si uvedomím že tu mám kamarátku a priateľa a hneď je mi lepšie.“ Pousmejem sa. „Tak to rád počujem. Nezabúdaj na to čo sme ti povedali. Človek nikdy neni sám.“ Ja len prikývnem a potom započujem slabé pískanie. Nenápadne sa poobzerám ale nič neuvidím. Potom sa pozriem dole a uvidím bielu myšku. Elissa? Si to ty? Pošlem jej ale myslela som si že je to ona. A tak som sa pousmiala. Potom sme s doktorom prišli do pracovne kde boli aj ostatný doktori. „Dobrý večer.“ Pozdravím ich a ostali v šoku keď ma videli.

Držela jsem se na její nohavici a doufala, že to dopadne dobře. Nelíbilo se mi, že jsem tak malinká, ale teď jsem se proměnit nemohla, byl tady ten doktor… Naštěstí mě pozná, tedy alespoň podle myšlenky, kterou mi poslala pomocí telepatie. Zajímalo by mě, co by si myslela obyčejná myš, kdyby se jí to stalo. Ušklíbnu se a jako odpověď opět potichu zapískám. Vejde do nějaké místnosti, kde bylo více doktorů a já v duchu zanadávám, co když si mě všimnou? Schovám se za Coru, poté ale začnu lézt nahoru po zadní části nohavice. Díky mojí malé váze jsem se bez problémů udržela na látce, po které se kupodivu dobře lezlo. Podaří se mi dostat do Cořiné kapsy, kde se schoulím a rozhodnu se si odpočinout a počkat, až domluví s doktory. Zároveň jsem je ale poslouchala. Byla to dobrá příležitost, jak se o ní něco dozvědět.

Keď zapískala tak sa pousmejem. Vedela som že je to ona. Potom som sa pozrela na doktorov ktorý boli v šoku so mňa. „Čo je? Dívate sa na mňa ako keby ste videli ducha.“ Zasmejem sa. „Nie len sme prekvapený. Žiadny pacient nás nepríde pozrieť.“ Povie jeden doktor. „Aha tak to som asi prvá čo?“ Všetci prikývnu a ja sa pousmejem. „Som ta rozmýšľala nad tým či by som sa nemohla ísť pozrieť do mojej izby kde som ležala. Teda ak je prázdna.“ Opýtam sa a doktori sú na chvíľu ticho až som sa bála že som niečo zlé povedal. „Teraz tam zrovna jedna pacientka je.“ Povzdychnem si. „Aha tak nič teda.“ Poviem jeden doktor ale prehovorí. „Ale pozrieť sa môžeš.“ Pousmejem sa a prikývnem. „Ďakujem vám. A môžem ísť sama?“ Opýtam sa ale doktori nesúhlasili. „Jeden pôjde s tebou.“ Vzdychnem si a prikývnem. A tak sme šli do izby kde som ležala. A na nešťastie to bola izba kde leží Elissa.

V klidu jsem si ležela v Cořiné kapse a poslouchala jejich rozhovor. Trošku mě zamrzí, že ten doktor ještě neodejde a jelikož se začnu nudit, vykouknu z kapsy ven a začnu se dívat, kam jdeme. Blížil jsme se k mému pokoji a když se před ním doktor s povzdechem zastavil, ztuhne mi krev v žilách.
„Jen… musíme být opatrní, leží tady jedna… nebezpečná pacientka,“ řekne doktor nervózně. A do háje, jdou do mého pokoje! A proč se mě pořád bojí? Už je to půl roku, co kvůli mě naposledy skončil doktor v nemocnici a bylo to v úplně jiné léčebně! No asi četli spis… Ale tím se teď zabývat nesmím, musím něco vymyslet. Začnu hlasitě pískat a ukážu Coře vzpomínku na tento pokoj, aby věděla, že je můj a já tam nejsem. Vyskočím z kapsy přímo na zem, na které se rozplácnu, rychle se ale vydrápu na nohy a proběhnu pode dveřmi zrovna ve chvíli, kdy je doktor začne otevírat. Tak už mám jen jedinou možnost! Rychle skočím pod postel a začnu se soustředit, abych se co nejrychleji přeměnila zpátky.

„Prosím vás nikto neni nebezpečný.“ Pousmejem sa a potom započujem pískanie a pozriem sa dole ale nikoho som tam nevidela. V tom ale uvidím jej spomienku že je to jej izby. Ostanem prekvapená. Aká náhoda. Keď ich začne otvárať tak ho zastavím. „Počkajte. Len by ma zaujímalo zmenilo sa za tú dobu niečo?“ Opýtam sa a dúfalo som že ho to zastaví aspoň na tak dlho aby sa Elissa mohla v kľude a v pokoji premeniť na človeka. Neboj sa zastavila som ho. Máš čas. Pošlem jej a potom sa pozriem na doktora. „Nie nič sa tu nezmenilo. Všetko je po starom.“ Povie. „Aha veď to som mohla aj čakať. Veď čo sa môže už len v liečebni zmeniť? Akurát tak personál a pacienti inak nič.“ Pousmejem sa.

Zachytím její myšlenku a oddychnu si. Dveře se neotevřely a tak se v klidu přeměním a vyškrábu z pod postele. Povzdechnu si a v duchu děkuji Coře, že ho zastavila. Potom ale dostanu nápad a s úšklebkem se připlížím ke dveřím. Slyšela jsem, jak se baví a když doktor otevřel dveře, stála jsem těsně před ním.
„Baf,“ řeknu pobaveně, byl už tak nervózní, že jakmile si mě všimne, uskočí dozadu a zaječí jako žena. Začnu se smát a vrátím se zpátky do pokoje, kde se se smíchem svalím na postel. Tak to se mi povedlo.
„Omlouvám se, ale slyšela jsem vás a nemohla jsem si pomoct,“ omluvím se mu a mile se usměji. Překvapeně se na mě díval, ale nakonec to naštěstí nechá být a opět se otočí na Coru.

Keď na neho vybafne tak sa začnem smiať. „Ty si ale potvora.“ Poviem so smiechom a pozriem sa na doktora a potom bez problémov vojdem do izby. Poobzerám sa okolo. Nič sa tu nezmenilo. Potom si sadnem na posteľ a pozriem sa na ňu. „To je ale náhoda že máš moju izbu.“ Usmejem sa a potom sa postavím a prídem k jednému rohu. „Poď sem niečo ti ukážem.“ Zavolám na Elissu. Na stene bola vyrytá hviezda. Ani neviem prečo som to robila. Vlastne vtedy som robila veľa vecí ktoré teraz nechápem. Potom sa pozriem na doktora ktorý nechápal. „Prečo sa jej tak bojíte? Veď je krotká ako šteniatko.“ Usmejem sa a poškrabkám ju za uchom. Potom dostanem nápad. Ale ešte si ho poriadne premyslím nechcem aby zatvorili aj mňa. Aj keď mne by to nevadilo aspoň by som bola s Elissou.

Začnu se smát Cořinému komentáři o potvůrce a podívám se na doktora, který mě bedlivě sledoval. Možná čekal, že se na něj za chvilku vrhnu. Povzdechnu si a podívám se na Coru. Následuji ji do rohu místnosti a překvapeně se podívám na vyrytou hvězdu, jak to, že jsem si jí nevšimla? Usměji se a začnu se smát, když mě začne drbat za uchem, neuhnu, nevadilo mi to, bylo to celkem příjemné. Spokojeně zamručím a podívám se na Coru, vypadala, jako by ji něco napadlo. Nakloním hlavu na stranu a tázavě se na ni podívám. Doufala jsem, že neprovede nějakou blbost a nedostane se kvůli mě do problému. Dotknu se její ruky a pošlu ji mé pocity zmatení, zvědavosti a obavy o ni. Upřu na ni svůj pohled, poté se ale rozejdu k posteli, jako by se nic nedělo. Nechtěla jsem, aby si doktor myslel, že spolu něco vymýšlíme, nejspíš by se mu to nelíbilo.

Ona sa vážne chová ako šteňa aj teraz keď som ju hladila tak vydávala zvuky ako šteňa. Usmejem sa a potom keď uvidím jej pocity tak sa usmeje. Potom prídem k nej a sadnem si na postel. Nahnem sa k nej a pošuškám jej. „Mám bláznivý nápad. Zatvorili by sme dvere a premenili by sme sa na zvieratá a keď otvorí dvere tak na neho vybafneme.“ Pošuškám jej a potom sa začnem smiať. Odtiahnem sa a pozriem sa na doktora a zamávam mu. Bolo to všetko smiešne. Ona bola neškodná a oni sa jej báli ako keby to bol nejaký psychopatický maniak ktorý vraždí na počkanie. Ale to ona nebola. Ona bola milá a dobrá. A ja som bola rada že som ju spoznala.

Posadí se vedle mě, usměji se na ni a také se k ní nakloním, abych lépe slyšela. Ušklíbnu se, když mi sdělí svůj plán, ale tak nějak jsem tušila, co se stane. No, ale byla jsem pro každou nezbednost a tak přikývnu a sladce se usměji na doktora, který stál ve dveřích a obě nás sledoval. Vypadal trošku překvapeně, že tak spolu vycházíme, ale nechám to být. Postavím se na nohy a s milým úsměvem na rtech se k němu pomaličku rozejdu. Udělá přesně to, co jsem čekala – začne couvat do chodby. Když se dostanu ke dveřím, vypláznu jazyk a zabouchnu dveře. Zámek a západka cvaknou, takže máme chvilku, než odemkne a otevře západku.
„Rychle,“ syknu na Coru a zavřu oči. Přemýšlela jsem, které zvíře bude nejlepší, ale nakonec jsem se rozhodla pro vlka, abychom ladily. Usměji se a postavím se na všechny čtyři tlapy a posadím se kousek ode dveří. Slyšela jsem, jak doktor zápasí s klíči a rychle se snaží odemknout, nejspíše měl strach, že něco udělám Coře.

Keď som videla že s tým Elissa súhlasí tak som sa zasmiala. Ten dostane infarkt keď to uvidí. Potom so smiechom sledujem Elissu ako ide k dverám. Potom vyplazí jazyk na doktora a zatvorí dvere. Keď ich zatvorí tak sa postavím a premením sa na vlka. Potom prídem k Elisse a sadnem si k dverám. Pozriem sa na Elissu a nemohla som sa prestať smiať. Počula som ako zápasi s klúčami a to ma nútilo sa smiať ešte vyše. Ach bože prečo boli taký bojkovia? Nemohla som sa prestať smiať. Ale snažila som sa prestať aby to nevyzeralo divne. A preto sa zhlboka nadýchnem a potom vydýchnem a upokojím sa. Lenže v mysli som sa stále smiala a tešila som sa na to ako doktor bude reagovať keď na neho vybafnú dvaja vlci. Najskôr si asi bude myslieť že ma halucinácie a ujde s krikom preč.

Upírala jsem svůj pohled na dveře a čekala, až se otevřou, slyšela jsem Cořin tlumený smích, který se snažila zadržet a i když se po chvilce smát přestala, viděla jsem na ní, že se stále v duchu směje. Taky se ušklíbnu a snažím se ze všech sil zadržet smích. Dveře se konečně otevřou, vyskočím na nohy a naježím se. Začnu vrčet a vyrazím proti doktorovi. Opět zaječí jako žena a vyděšeně se na nás podívá. A pak se stane přesně to, co jsem čekala – spadne na zem jako zralá hruška. Přejdu k němu a očuchám ho, byl jen v bezvědomí. Ušklíbnu se na Coru a vrátím se zpátky do pokoje, než mě někdo uvidí, zároveň po cestě chytím muže za nohavici a začnu ho tahat do pokoje.

Keď sa dvere otvorili tak Elissa vyskočila ako prvá a ja som hneď za ňou. Začnem na neho vrčať. A nestalo sa to čo som si myslela. Miesto toho vykríkol a odpadol. Potom prídem k nemu a oliznem ho. Tak toto nebol asi dobrý nápad. Teraz musíme čakať kým sa preberie. Ale potom keď sa preberie a uvidí nás dve v ľudskej podobe tak asi odpadne znova alebo si bude myslieť že sa mu to len zdalo. Potom ho Elissa začne ťahať dnu a tak jej pomôžem. Ja ho chytím za druhú nohavicu a spoločne ho odtiahnem do izby. Potom ho pustím a pozriem sa na Elissu. Myslím si že toto tu ešte nezažila a možno už ani nezažije. Potom prídem k dverám a zatvorím ich. Potom sa vrátim k ním a sadnem si na zem.

Dotáhneme ho do pokoje a já se po chvilce proměním na člověka. Nadzvednu doktorovi hlavu, abych se přesvědčila, že si ji při pádu nerozbil. Když neuvidím žádnou krev, spokojeně se usměji a nechám ho ležet na zemi.
„To se nám povedlo!“ řeknu Coře vesele a kleknu si vedle ní. Byla pořád ve vlčí podobě a tak ji začnu drbat za ušima a na krku. Měla tak hebkou a jemnou srst… Usměji se na ni a pořádně si ji prohlédnu.
„Jsi opravdu krásná vlčice,“ řeknu jí s úsměvem a zabořím hlavu do její srsti. Spokojeně se usměji a po chvilce ji pustím.
„Možná by ses měla raději proměnit, než se probere a znovu nám tady omdlí,“ řeknu s úsměvem a naposledy ji pohladím po hlavě, než si sednu na postel.

Keď mu Elissa skontrolovala hlavu a všetko bolo v poriadku tak si vydýchnem. Potom ma začne škrabkať za uchom a krkom. Bolo to príjemné a nechcela som aby prestala. Potom ale povedala že by som sa mala premeniť a ja som prikývla a premenila som sa. A keď som sa premenila na človeka tak som bola červená ako paprika. „Ďakujem ale ty si krajšia. Mne sa hrozne páči biela srsť. A preto ti závidím že máš bielu srsť.“ Poviem a pousmejem sa a potom prikývnem. „To ano. Čakala som že ujde a nieže nám tu odpadne.“ Usmejem sa a pozriem sa na doktora. A jemne ho ťapnem po líci. „Vstávame!“ Poviem so smiechom. Potom sa postavím so zeme a prídem k posteli kde si sadnem. A čakám kým sa preberie.

Usměji se na ni a pohodlně se opřu o zeď za postelí.
„Bílou srst mám v každé zvířecí podobě, nevím čím to je, měli bychom vypadat jako obyčejná zvířata, ale já mám vždy jen bílou barvu,“ řeknu s úšklebkem a zasměji se, když řekne, že čekala že uteče a ne že odpadne.
„Já s tím tak nějak počítala, pokud se bude považovat za blázna, potom bude má předpověď úplně správná,“ řeknu a předkloním se, abych na toho doktora lépe viděla.
„Doufám, že vás někdo nepůjde hledat, tohle by se špatně vysvětlovalo, nechci zase svěrací kazajku,“ zamručím a natáhnu se, abych ještě jednou lehce pleskla doktora přes tváře. Neprobralo ho to a já začala být netrpělivá.
„To nespal celou noc, nebo se i bouchl do hlavy?“ zeptám se spíše sama sebe s povzdechem a prohrábnu si vlasy.

Počúvala som ju pozorne. „Aha ale ja ti to závidím. Prečo nemôžem mať aj ja bielu srsť?“ Opýtam sa trochu smutne. Potom povie že s tým počítala. „Tak to potom asi ja nemám ešte tak dobré skúsenosti ako ty. Tak to dúfam že nie.“ Pousmejem sa. A potom sa postavím a idem k dverám. Otvorím ich a pozriem sa na chodbu. Nikto nešiel. „Zatiaľ nikto nejde.“ Poviem a vrátim sa k posteli. „Myslím si že ho nebudú hľadať. Vedia že je so mnou takže môžeme byť kľudné. Ale to že sa neprebiera ma začína štvať. Možno sa buchol do hlavy. Neboj sa keby niečo tak poviem že sme šli po chodbe a jemu sa zatočila hlava a odpadol.“ Poviem pousmejem sa. Nechcem aby kvôli mne skončila na samotke. Potom by som si to vyčítala a ona by sa na mňa naštvala a už by sa so mnou nebavila.

Pokrčím rameny a usměji se na ni.
„I tak máš nádhernou a jemnou srst,“ řeknu jí s úsměvem a sleduji, jak šla zkontrolovat chodbu.
„Díky, vážím si toho, že jsi ochotná mě krýt, abych neměla problém,“ řeknu s úsměvem, potom ale moji pozornost zaujme doktor na zemi, který zamručí a chytí se jednou rukou za hlavu. Usměji se a nakloním se nad něj, jakmile mě uvidí, vytřeští oči a cukne sebou.
„Jste v pořádku? Najednou jste omdlel, měly jsme o vás strach,“ řeknu s nevinným výrazem a natáhnu k němu ruku. Cukne sebou, ale já mu jen ruku položím na čelo a zamračím se.
„Teplotu nemáte, je vám dobře?“ zeptám se ho, doktor se postaví na nohy a prohlédne se nás, poté zavrtí hlavou a opráší se.
„Ano, jsem asi… přepracovaný,“ řekne ještě stále mimo a odejde z místnosti, dveře ale nechá otevřené. Překvapeně se za ním podívám a poté se začnu smát.
„Ten byl vážně hodně mimo,“ řeknu Coře se smíchem.

Znova sa začervenám. „Ďakujem.“ Poviem trochu zahanbene. Potom sa len pousmejem a prikývnem. „Neďakuj. Bol to môj nápad takže by som si to mala odniesť ja a nie ty.“ Pousmejem sa a potom sa pozriem na doktora ktorý sa prebral. Vydýchnem si že je v poriadku. Potom sa ho Elissa opýta či je v poriadku a skúsi či má teplotu. Doktor povie že je asi prepracovaný. A potom len sledujem ako ide preč.„Mali by ste si odpočinúť.“ Zakričím na neho. Potom Elissa povie že bol totálne mimo. Prikývnem a začnem sa smiať. „Tak to máš pravdu.“ Poviem so smiechom.

Začnu se smát společně s Corou a jakmile se uklidním, zadívám se na otevřené dveře.
„Co teď? Nechal nám volný průchod, ale raději bych tady měla zůstat, co ty? Máš dneska ještě něco v plánu, nebo se zdržíš?“ zeptám se s úsměvem a zívnu si, dnešek byl náročný a já už byla celkem dost unavená z toho všeho běhání po lese a častých přeměň. Nebyl jsem na to zvyklá, většinou jsem trčela tady a ven jsem mohla více méně jen pod Erikovým dohledem. Párkrát mě už pustili samotnou, ale žádný doktor z toho nebyl nadšený. Zajímalo by mě, jestli se mě někdy přestanou bát… Chovali se jako malé děti…

Keď sa ma Elissa opýta čo teraz tak myknem plecami. „Na pláne nemám nič. A ako vidím tak ty si zralá do postele.“ Pousmejem sa. „Mala by si sa vyspať.“ Poviem a pousmejem sa. Ja som ešte unavená nebola. Ale ak ona bude chcieť spať tak ju nechám a odídem domov a ráno prídem k nej. „Ja neviem ak chceš aby som ostala tak povec.“ Poviem a pozriem sa na ňu. Len by ma zaujímalo kde by som spala keď je tu len jedna postel. Asi by som sa premenila na vlka a schovala sa pod postel a tam by som sa vyspala. Ale pochybujem že doktori dovolia aby som tu spala. A ak ma vyprevadia von tak sa dnu nedostanem. Povzdychnem si. Takže mi neostáva nič iné ako sa len schovať a počkať než všetci pôjdu spať.

Zamyslím se nad její nabídkou a ačkoliv zněla velmi lákavě, nechtěla jsem, aby musela spát na zemi nebo měla problém, že tady zůstala, nenechali by ji tady.
„Klidně se běž domů prospat, já to tady přežiji,“ řeknu s úsměvem a postavím se na nohy. Rozejdu se ke Coře a obejmu ji.
„Přijdeš někdy na návštěvu? Jsem tady každý den,“ pokusím se o chabý vtip a trošku více ji stisknu. Nakonec ji pustím a usměji se.
„Dnešek byl vážně úžasný, moc ti za všechno děkuji. Zase jsem se cítila, jako bych měla rodinu,“ řeknu a vděčně se na ni usměji. Slovy jsem nedokázala vyjádřit jak moc jsem jí byla za tohle všechno vděčná. Nebyla to pro mě žádná maličkost. Vážila jsem si každé chvíle, které byl někdo se mnou ochotný strávit. Trošku mě mrzelo, že bude muset jít, ale muselo to být. Měly bychom obě problém a už by ji sem nemuseli pustit, navíc, třeba s eza mnou někdy zase staví, nebo uteču a někde si ji najdu.