Adam + Kate

Adam: Chtěl jsem Už vejít, když tu mě ostrá bolest zasáhla v boku. Zakňučel jsem a rychle poskočil vpřed z jakéhosi obranného instinktu. Tudíž se těžké dveře za mnou zavřeli. Někdo po nás šel. Proto jsem postrčil Kate před sebe, aby se vydala po schodišti nahoru a došla k mému bytu dřív, než já. Chtěl jsem je nějak když tak zdržet i přes své zranění, které mě silně začínalo bodat a pálit v boku. Vlastně jsem ani moc netušil, co mě trefilo, ale hádal jsem, že v ráně mám kulku. Ovšem mou předností teď bylo chránit Kate, proto jsem jí popostrčil vpřed.

Kate: Otočila jsem se za Adamem, kdy jsem čekala, až půjde. Jenže najednou zakňučel a já stáhla uši k hlavě, když se ozvala rána. Dveře se za ním zavřely a on mě postrčil. Lehce jsem zakňučela nad tím, že má ránu v boku, zavrčela jsem směrem ke dveřím, ale po jeho postrčení běžela ke schodišti, kdy jsem se ohlédla za sebe na něj. Štěkla jsem potichu na něj, aby šel i on za mnou. Co se to děje? Někdo po nás jde? Nebo co sakra?! Běžela jsem rovnou ke dveřím do bytu.

Adam: Poslouchal jsem její tlapky a kroky, abych věděl, až bude nahoře, když byla na hoře, tak jsem se vydal jejím směrem, tak rychle, jak mi to momentálně poraněný bok dovoloval, což nebylo samozřejmě, tak svižné tempo, jako dřív, spíš to bylo něco, jako radost z každého kroku a tomu, že jsem blíž a blíž, i když jsem měl pocit, že se mi tam ta kulka snad zarývá pohyby hlouběji. Ozvala se rána – zadní vchod dole! Naštěstí jsem se doploužil v tu chvíli na své patro, což bylo jen štěstí, i když možná jsem za sebou zanechal cestičku, tak ve vlčí podobě jsem se s nimi rvát nehodlal. Nevím, pro mě to vždy tvořilo nevýhodu vůči někomu, kdo měl zbraň. Opřel jsem se o dveře, jelikož zde mi blbly dveře, což znamenalo, že se tvářily zavřeně, ale stačilo se o ně opřít a otevřeli se, jako by je ani nikdo nezavřel na kliku. Popostrčil jsem opět Kate před sebe a za ní se hned vsoukal dovnitř já a zavřel za sebou dveře, jelikož jak jsem zaslechl, tak si už všimli krvavých kapiček na zemi. Zašel jsem kulhavě do koupelny. Kde mi to zabralo nějakou delší chvíli, než obvykle, ale nakonec jsem se vyploužil ven z ní a zastavil se u vchodových dveří do mého bytu v mé chodbě bytu. Tiše jsem vyčkával, až dojdou k ní a snažil se soustředit energii na to, abych něco s nimi provedl pomocí temné magie, i když triko se mi možná na boku už pomalu prosakovalo.

Kate: Vyběhla jsem po schodech, kdy jsem byla vystrašená, ale i klidně připravená bojovat. Byla jsem vystrašená z toho, aby se Adamovi něco nestalo. Sice se umíme vyléčit sami, ale stále to zabírá čas. On navíc krvácel. Došla jsem k jeho bytu a zaslechla, jak dole asi už vykopli dveře. Proč nás pronásledují? Oklepala jsem se, ale byla u jeho dveří do bytu. Adam je otevřel a postrčil mě tam, kdy jsem tam hned vběhla a zavrčela lehce naštvaně, ale vběhla do obývacího pokoje, kam jsem si lehla do kouta a dívala se před sebe. Sledovala jsem mladíka, jak již přeměněný přešel ke dveřím u vchodu a tiše vyčkával. Sledovala jsem ho. Bystré oči sledovaly dveře i mladíka. Co se stane? Zatím jsem zůstala ve své podobě.

Adam: Slyšel jsem, jak se jejich kroky zastavili právě u dveřích, akorát že na druhé straně samozřejmě. Tiše jsem poslouchal a stál, tak aby mě dveře nepraštili. Něco si tam šeptali. Víc jsem se zaposlouchal do toho, co tam říkají, ovšem dřív se dveře rozrazily, než jsem slyšel, co říkají. Rychle jsme ještě uskočil. Prvního jsem popadl a přehodil za sebe na záda. Se žuchnutím dopadl na zem a možná si vyrazil dech, ale nemyslel jsem si spíš ho to jen na chvíli zastavilo. Druhý držel zbraň a chtěl vystřelit, ale zamumlal jsem formulku a namířil na něho svou jednu dlaň. Cítil jsem, jak se mi pálí právě na ruce onen znak pentagramu na zápěstí, než mi z ruky vyžehl plamen. Zatnul jsem zuby a překonával bolest. Použil jsem větší kouzlo, tak že to potřebovalo jistou oběť, což znamenalo, že se mi opět vypálí mé staré pentagramy do kůže, kterých jsem se před nějakou dobou již zbavil. Vykřikl bolestí, ale to jen protože jsem ho lehce ožehl ohněm a zbraň se mu tudíž rozpálila v rukách, proto nakonec ona zbraň dopadla s kovovou ránou na zem. Ve vzduchu bylo cítit spálené maso, ale mé, to kvůli těm pentagramům. Vrhl jsem se potom, co stál a začal se s ním rvát, i když momentálně jsme se spíš jen přetahovali a jeden druhého se pokoušeli shodit k zemi.

Kate: Mé uši jsem našpicovala a pozorně poslouchala každé šustnutí. Ty kroky se zastavily u dveřích Adamova bytu. Poslouchala jsem a sledovala to. Něco si říkali, kdy jsem při náhlém rozražení dveří zavrčela. Ten první dopadl na záda na zem a vyrazil si dech. Sledovala jsem, jak najednou Adam znovu využil tu magii, kterou použil i v té kavárně. Ošila jsem se, ale dívala se na něj. Cítila jsem spálené maso, nic hezkého, ale zbraň toho týpka dopadla s ránou na zem. Následně se ti dva začali rvát. Zavrčela jsem, vstala, oklepala se a obešla je kolečkem, ale skočila po krku toho na zemi, který vykřikl, ale bylo pozdě. Chytla jsem jeho ruku a zakousla se do jeho krve. Drápy ho podrápaly v obličeji a trochu ho zohavily. Ruka křupala, praskala, všechny kosti budou zjevně v ruce na padrť. Pak jsem ho chytla za rameno, zavrčela a stiskla pevně čelisti. Hrdelně jsem vrčela a držela. Nepouštěla jsem, kdy on pomalu slábl. Jo, tady bude třeba to pak uklidit.

Adam: Chtěl jsem jí vyčíst, že mi zasviní celou chodbu, když ho bude takhle pomalu masakrovat, ale nic jsem nestihl říct, protože ve chvíli, kdy jsem z jistého zvláštního pocitu spíš hlídal, kde je Kate. Ozvala se rána v boku. Neměla se šanci zahojit, když jsem se furt hýbal a ještě k tomu, když jsem v ní měl zaseknutou kulku a k tomu ještě jsem zase energii použil do magie, i když tentokrát jsem i na silnější kouzlo musel využít i oběť v podobě vypálení pentagramů na zápěstí. Zašklebil jsem se bolestí, když jsem se pokusil vůbec do sedu. Ne to jsem tentokrát udělal chybný krok tím, jak jsem použil magii, dřív než jsem se zotavil. Zatnul jsem zuby a snažil se vzpamatovat, ale to už jsem cítil u krku čepel a jakýsi pach. Ovšem pach mého spáleného masa to tu dost zasmradil, abych musel více vdechnout jeho pach.Upír? Upír! ,,Kate, zmiz!" křikl jsem hned na ní, i když chvíli na to jsem dostal ránu do čelisti. Od té chvíle se mi začala v ústech hromadit krev, proto jsem otočil instinktivně hlavu na stranu a vyplivl krev z úst. Musel jsem se začít vzchopovat, nebo ten krypl něco určitě udělá Kate.

Kate: Hezky jsem toho chlapa zřídila. Ještě se mu zakousla do ramene blíž ke krku, abych mu sebrala krev a zabila jej dostatečně. Cítila jsem tu tekutinu, jak mi šla do krku tak lahodně, až mi to dělalo dobře pro organismus. Jo, dělám mu to bordel, já vím. Pustila jsem mrtvolu na zem a zavětřila. Upír! Kur… ne! Zavrčela jsem a duhovky mi zrudly. Vplížila jsem se do obýváku, kdy jsem do tlamy popadla své oblečení a vběhla do koupelny, kde jsem se přeměnila a převlékla se do svého oblečení. Slyšela jsem předtím řvát Adama, abych utekla. Zavrčela jsem, v lidské podobě mi zrudly oči a já sledovala upíra, kdy mi stačil jeden jeho pohled do oka. Pravé oko najednou zfialovělo, vytvořila se tam fialová duhovka a on ztuhl. Zhypnotizovala jsem ho. ,,Adame zabij ho!" vykřikla jsem.

Adam: Když zmizela do koupelny, čehož jsem si jen matně všímal, jsem začal z nějakého důvodu hmatat po zemi, abych něco našel, i když jsem sám netušil, co vlastně hledám. Ah, když jsem to nahmatal, tak akorát vykřikla Kate, abych ho zabil. Sebral jsem do ruky tu malou kudličku a sekl mu hlavu, i když jsem to musel šmiknout na několikrát, než se oddělila od jeho těla, odkutálela se k rohu skříně a tělo spadlo bezvládně na zem. Byl mrtví, ale spálit jsem ho už momentálně nedokázal. Lehl jsem na zem a zavřel víčka, přičemž jsem zhluboka dýchal. Jednu dlaň jsem si přitiskl na krvácející bok a snažil se nabrat aspoň trochu síly. Krve bylo kolem hodně… Počkat řekl jsem spálit?.. Ne tak jsem to říct nechtěl!.. Mohl jsem si křičet, jak chtěl, ale stejně mi v mysli vytanul ten oheň. Oheň, jímž má bláznivá matka spalovala lidi… Spálila mého otce… Spálila holku, mou první lásku… A to nepočítám ty jiné lidi, co jsem neznal a jistě byli nevinní… A já pak za to všechno trýznění a upalování spálil jí a i tu chajtru starou… Ach můj bože… Neuvědomoval jsem si, že mě to zase tak vzalo, že mi ujela jedna slza, jak taky, že? Ležel jsem na zemi v tom masakru a měl zavřená víčka…

Kate: Toho upíra jsem zhypnotizovala a Adam našel na zemi kudlu, kterou mu setl hlavu. Šlo to těžce, ale já udržela oční kontakt, aby se upír nepohnul. Dýchala jsem zhluboka, byla pěkně naštvaná a chtěla ho zabít. O to se postaral Adam, když tomu upírovi konečně odřizl hlavu, která se odkutálela dál. On lehl na zem a zavřel víčka. ,,Adame!" vyjekla jsem ale doběhla k němu a podívala se na jeho ránu. Sakra! Utíkala jsem do kuchyně, kde jsem vzala nějakou misku a vrátila se k té mrtvole, kterou jsem předtím vysávala, ještě vytékala trochu krev, kdy jsem zkušeně do misky odčerpala krev, ale to samé udělala u krvácejícího krku upíra. Podívala jsem se po kudle, kdy jsem vyhrnula jeho triko a zručně vytáhla tu kulku, co měl v ráně. To tam nesmí zarůst! Sedla jsem si k němu ale znovu a kulku odhodila stranou. Už tam není žádná, vše jsem vytáhla. Mohla jsem dát jeho hlavu do svého klína a dát mu k ústům misku s krví. ,,Pij," řekla jsem starostlivě. Hlavně když jsem zahlédla tu jeho slzu, která mu vytekla z očí, které byly zavřené. Byla jsem zbledlá, bála jsem se o něj.

Adam: Cítil jsem, jak mi vyhrnula triko, ale ani jsem se nehnul, vlastně jsem moc nad tím nepřemýšlel. Až když jsem cítil, jak mi vytahuje kulku. Zatnul jsem zuby a ani se nehnul, dokud to nevytáhla ven. Mlčel jsem, dokud jsem u úst neucítil něco studeného, něco jako misku a… trochu jsem víc vdechl vůni a… Byla to krev. Víc jsem pootevřel ústa, aby mi mohla misku naklonit a já se mohl napít.

Kate: Bylo dobře, že sebou necukal při vytahování kulky. Jen zatnul zuby a já ji mohla dobře vytáhnout ven. Vevnitř by se mohla pěkně šeredně zašprajcnout a to by nebylo dobré. Mlčel, stále mlčel, ale já mu dala hlavu na své nohy, aby mu to šlo lépe pít. Pootevřel ústa a já lehce naklonila misku a dávala pozor, aby se při pití neudusil.

Adam: Když jsem cítil, jak mi do úst teče lahodná krev, tak jsem začal po locích polykat tu krev. Naštěstí jsem se tím neudusil a dokázal to vypít v pohodě. Když jsem to dobyl zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Cítil jsem, jak se mi celí ta rána na boku. Přesto jsem si užíval tak nějak její přítomnosti. „Děkuji, Kate…“ zašeptal jsem a polkl těžce. Pootevřel jsem své modré oči a díval se jí přímo do tváře. ,,Jsi nádherná…" zašeptal jsem trochu omámeně odchodem adrenalinu a vůbec působením ran, které se teprve zcelovaly. A moc bych se ani nehádal, jestli jsem náhodou nedostal nějakou ránu do hlavy.

Kate: Ulevilo se mi. Hodně se mi ulevilo, když začal pít téměř po locích. Miska byla velká, takže se mu rána zacelí a doplní ztracená krev. Navíc ještě mu přijde energie. Bylo mi s ním vážně příjemně. Srdce mi bušilo, věděla jsem, že ho neztratím, ale předtím ten upír… Ještě jsem měla lehce zrudovatělé oči, ale to brzy zmizí. Poděkoval mi a polkl dost těžce. ,,Nemáš za co děkovat," usmála jsem se, ale dívala se mu do očí, když je pootevřel. Má hnědá kukadla ho sledovala a vlasy mi lehce přepadly do tváře, ale viděla jsem mu do očí dost dobře. Po chvilce jsem zaslechla jeho lichotku vůči mně. Zamrkala jsem očima. ,,To sis mě spletl s někým…," skousla jsem si ret, ale chytala červeň do tváře.

Adam: Tiše jsem dýchal dlouze a snažil se přemítat, i když v mé hlavě momentálně zzela prázdnota. Zavřel jsem opět svá víčka. ,,Ale mám za co děkovat." řekl jsem už tak nějak lépe při smyslech. Uvědomoval jsem si, co jsem předtím řekl, když řekla, že jsem si jí s někým spletl. „Ne… Nespletl jsem se… Myslím to vážně…“ dodal jsem a znovu otevřel víčka. Pomalu už jsem se dával dohromady. Sledoval jsem její rozkošnou červeň ve tvářích, která jí slušela ještě mnohem více, než jak jsem si myslel a představoval. A ty její tmavé oči… Momentálně jsem jí do nich hleděla.

Kate: Dívala jsem se mu do očí. Cítila jsem, jak se mi po tvářích rozlévá červeň. Srdce tlouklo jako splašilá kobyla, když se rozběhne po louce. Zavřel znovu víčka a já přebírala v hlavě jeho slova. Zase otevřel oči. Ty jeho nádherné modré oči, které vypadají jako nádherně zmodralé nebe nebo moře. Zamrkala jsem očima, abych skryla rozrušení. Skousla jsem si ret a odložila prázdnou misku. Ofinu jsem si zastrčila za ucho, ale jeho lehce pohladila po tváři, kdy jsem zamrkala očima, ale usmívala se. Asi jsem se… zamilovala.

Adam: Aww, jak moc se mi líbila a srdce mi skoro v hrudi poskakovalo, jak splašené. Mohlo mi to už dojít ve chvíli, kdy jsem jí chtěl tak moc chránit. Zvedl jsem pomalu ruku k její tváři, i když jsem stále měl vypálené pentagramy. Kouzla se mi moc dobře nehojila, aspoň ne tahle, to jsem opravdu musel vždy čekat jistou dobu, než se to změnilo zpět v ty jizvy. Jemně jsem jí pohladil po tváři. ,,Je vůbec tohle možné?" zeptal jsem se jí s menším pousmáním, abych odlehčil atmosféru.

Kate: Srdce mi poskakovalo v hrudi jako splašené. Skoro jko by skákalo na trampolíně. Ty jeho pohyby byly rychlé, skoro bych řekla, že mi vyskočí z hrudi ven a půjde si klidně na procházku. Zachvěla jsem se lehce, ale dívala se do jeho nádherných očí, kdy i on mě pohladil po tváři. Viděla jsem na jeho ruce vypálené pentagramy, až mě z toho lehce zamrazilo, ale dívala jsem se mu do očí. Skousla jsem si ret po jeho otázce. ,,Co myslíš? Zamilovat se na první pohled?" vydala jsem ze sebe a trochu sklopila hlavu, ale zachvěla se znovu.

Adam: Opatrně jsem se posadil a díval se chvilku na ní, ale pak jsem uhnul pohledem, abych jí dal jistý prostor. ,,Jo přesně to… Dřív jsem přemýšlel, jestli to nejsou jen pohádky…" řekl jsem s menším smutným pousmáním a začal se opatrně, ale trošku nešikovně škrábat na nohy. ,,Promiň, nechtěl jsem tě tak rozrušit." omluvil jsem se jí.

Kate: Bylo to pro mě něco neobvyklého. Něco, co jsem neznala. Nikdy se mi kluci nedvořili, protože jsem se jim stranila. Žila jsem tak trochu jiným životem. Nikdy jsem neměla kluka, kterého bych milovala, ale teď… Poslouchala jsem jeho slova, která trochu vyzněla smutně. Začal se škrábat na nohy, kdy se mi omluvil. ,,Ale…ty se nemáš za co omlouvat," podívala jsem se mu do očí a nadechla se, ale zvedla se. Mé srdce bušilo a já se začervenala. ,,Nikdy jsem nikoho nemilovala tak moc…," skousla jsem si ret a mé tváře hořely. ,,Jako teď tebe," dořekla jsem a nevěděla, jestli mi už náhodou tváře neshořely.

Adam: Když jsem se vyškrábal na nohy, tak jsem svůj pohled opět upřel na ní. Opatrně jsem k ní udělal pár kroků, abych u ní byl blízko. ,,Kate…" zašeptal jsem a jemně jí zdvihl bradu, jak nejemněji jsem mohl. Jemně jsem jí pohladil hřbetem ruky po tváři. ,,Princezno, já taky nikdy takhle moc nebyl zamilovaný…" šeptal jsem nadále a s malým lehce připitomělým zamilovaným úsměvem jsem si prohlížel, každičký detail její tváře. Nelitoval jsem toho, že jsem jí potkal, naopak byl jsem rád. ,,Nekousej si ret, jinak ti pak z něho poteče krev." zašeptal jsem s lehkým pobavením a risknul jsem to zase. Ano někdy člověk musí umět zariskovat, aby zjistil, jak na tom je. Jemně jsem přitiskl své rty na její, ale ne na moc dlouho a čekal trochu na její reakci.

Kate: Trochu jsem se ještě chvěla, kdy se on vyškrábal na nohy. Skutečně jsem mohla říct, že jsem zamilovaná až po uši. Udělal ke mně několik kroků, kdy zašeptal mé jméno a mé srdce se sevřelo, prodělalo zástavu, ale roztlouklo se zase šíleně rychle. Podívala jsem se mu do očí, když mi pozdvihl jemně bradu a označil mě za princeznu. Ten jeho zamilovaný úsměv. Já se červenala. On byl tak… nádherný, proč jsem si předtím nenašla kluka? Už vím… čekala jsem jen a jen na něj! S lehkým pobavením zašeptal, že mi poteče krev, pokud se budu nadále kousat. Nevinně jsem se usmála, zamrkala očima, ale pak ucítila jeho rty na těch svých, až jsem se lehce zachvěla, ale opatrně dala ruce kolem jeho krku a se zamilovanýma jiskřičkama v očích jej lehce nesměle políbila na jeho nádherné rty. Nebyla jsem schopná slova, to ta láska! Sebrala mi určitě hlasivky. Srdce bilo neskutečně rychle. Chtělo jen jeho blízkost a přítomnost.

Adam: Byla nádherná. A to nemyslím jen vnější krásu, ale i tu vnitřní. Opravdu jsem jí nechtěl dneska už ani od sebe pustit. Ruce mi spadly dolů kolem jejích boků a přitáhl jsem si jí tak do pevného objetí a opřel si na tu chvilku hlavu jemně o její malé rameno. Jak jsem jí tak objímal, tak jsem viděl i z okna ven. Byla tam už tma. Neříkám, že není možné, že by tak ten čas rychle utekl, přeci jen jsem ho moc momentálně nevnímal. ,,Princezno?…" zašeptal jsem u jejího ucha mile ,,…Jsi unavená?" optal jsem se jí, protože jsem jí nechtěl držet vzhůru, kdyby jo. Přeci jen jsme potřebovali spát, i když nejsme lidé. I takový stvůry potřebují jistý režim spánku, aby další den zase byli čilí.

Kate: Vážně, jsem zamilovaná až po uši. Rudnu, ale už to přestává. Čím více jsem u něj, čím delší dobu jsem v jeho objetí. Bylo to příjemné. Jeho ruce svíraly mé boky a srdce bilo, když jsem ho držela kolem krku a my oba byli ve velmi velkém objetí. Z důvodu, že bylo již trochu v pokoji šero, jsem usoudila, že se již stmívá, ale nevnímala jsem to. Šlo to těžce, když jsem dokázala vnímat jen jeho. To jeho princezno bylo tak aww… cuttee, že bych z těch slovíček mohla každou chvilkou schytat cukrovku. ,,Ty můj princi… Ani drobátko, srdce neskonale buší a to by mě teď nenechalo spát ani vteřinku," usmála jsem se lehce pobaveně, ale tiskla se k němu v objetí, které bylo tak nádherné.

Adam: Jemně jsem jí začal hladit po jejích zádech a neskonale moc jsem si užíval její blízkost a přítomnost. Pousmál jsem se a lehce se od ní odtáhl, abych jí viděl lépe do obličeje. Jemně jsem jí nijaký pramínek vlasů, co jí spadal do obličeje zastrčil za ucho. ,,Jsem rád za dnešek i za to, že jsem tě potkal…" řekl jsem to, co bylo předtím nevyřčené a lehce jí líbil na její líčko.