Adam + Kate

Kate: Nejspíše jsem ho udrbala až tak, že zdechl. Neee, to snad ne! Jenže po chvilce jsem si všimla jeho zrychlených nádechů a výdechů. Asi byl příliš líný a navíc bylo vedro. Zazubila jsem se. ,,Mohli bychom jít k jezeru," usmála jsem se, když jsem si řekla, že tam bychom se svlažili dostatečně, ale nakonec jsem vstala a odešla kousek dál od ležícího vlka, trochu dál od jeho zorného pole a přeměnila se. Měla jsem tmavší barvu, ale stále jsem byla s lehčími pruhy v černé barvě. Ty pruhy vypadaly jako barvy ohně, i když to bylo tmavé. Lehce jsem si zamručela, zavrtěla ocasem a s čenichem u země došla až k němu. Strčila jsem do něj jak do nějaké mrtvoly a oblízla mu čumák. Zamručela jsem u toho a postrčila do něj, kdy jsem stříhala ušima.

Adam: Nějak bych naznačil, že s jejím nápadem souhlasím, kdybych nebyl tak línej i jen hýbnout se trochu na nějaký ten souhlas. Ovšem zmizela mi brzo z mého zorného pole, ale ani to mě nedonutilo aspoň hnout trochu hlavou, či dokonce vstát. To byste přeci po mně nemohli chtít. Obzvláště ne teď. Ovšem nečekal jsem to, že ke mně přijde jakási vlčice a začne do mě dloubat. Chtěl jsem to nějak přečkat v téhle líné poloze, ale nakonec její poslední strčení mě donutilo se vydrápat na tlapy. Fajn, tak razíme k jezeru, když se jí chce. Ještě, že mám čumák, který funguje, jinak bych ani nepoznal, že je to Kate. Rozešel jsem se do pokoje, do kterého vždy byly otevřené dveře a pak jsem se dostal až na balkon, protože ani ten jsem se nějak obzvláště zabezpečit. Podíval jsem se na ní, jestli půjde taky přes tenhle balkón, kde se dalo seskočit do křoví a pak už to bylo jen kousíček z města pryč, což bylo pro mě dobré, obzvláště ve chvílí, kdy jsem se už nechtěl přeměňovat. Lidé by jsou zvyklý na potulný psi a já jako jeden z nich vypadám, tak že se nějak ztratíme, tedy aspoň to jsem tak hádal.

Kate: Usmívala jsem se, on se prostě odmítal pohnout! Vypadal tak líně, takže jsem se mu vzdálila z dohledu. To ho taky neprobralo k životu! Přeměnila jsem se a sice po mně mohl zaútočit, ale přeci jen byl ta šíleně líný, že se na to ani nezmohl! Začala jsem do něj strkat, čenichala jsem v jeho srsti a stříhla párkrát ušima. On se nakonec vydrápal na tlapy, kdy jsem spokojeně zavrtěla ocasem a tlapou si trochu otřela čumák, kde mě to momentálně svědilo. On se rozešel do pokoje, kdy se dostal na balkon. Já vyběhla za ním. On se na mě podíval a já se podívala na balkon. Zvídavě jsem zastříhala ušima. Opravdu skočíme z balkonu? Oklepala jsem se, ale nakonec se rozběhla a seskočila rovnou na zem do křoví. Popoběhla jsem kousek od něj a zahleděla se na Adama, kde se vyloupne.

Adam: Čekal jsem, že budu skákat první, ale očividně mě předběhla. Zamručel jsem nesouhlasně nad svou leností, ale to bylo tak všechna stížnost, na kterou jsem se v tento moment vzmohl. Vydrápal jsem se hbitě na zábradlí a z toho zábradlí hnedka sletěl po hlavě dolů do toho křoví, jako by to byla voda. Křoví celkem zašustilo a možná zase pár větviček budu mít v kožichu, ale to mi bylo fakt jedno. Vyprostil jsem se z křoví, které mě skoro chtělo v sobě udržet za mé chlupy, ale marně. Když jsem se vydrápal z toho křoví, tak jsem se podíval na Kate. Čekala očividně na mě. Tudíž jsem se vydal napřed, jako průvodce, jak se bezpečně dostat z města. Vzal jsem to zkratkami, kde nás skrývaly zatuchlé uličky, kam by lidská noha nevkročila, proto i když to tam páchlo, tak to byla lepší cesta, než jít tady hned po hlavní. Nakonec jsem prošel tou uličkou a kousíček byla ještě část poklidného města, ovšem ale když už jsem prošel i tuhle část, tak za ní se už konečně rozprostírala louka a právě za louko byl les. Ovšem to už jen pak chybělo chvíli se toulat lesem a pak jste našli jezero, čímž jsem se řídil. No vlastně jsem šel furt dopředu lesem a jen jednou trošku zahnul a vuala, před námi se rozprostíralo jezero.

Kate: Očividně jsem byla hbitější, než on, protože jsem skákala první. Slyšela jsem jeho nesouhlasné zamručení a jen stála před křovím a hleděla do jeho bytu, kdy se vydrápal celkem hbitě na zábradlí, ale rázem sletěl dolů. Dala jsem si packu přes oči stylem, že to nechci vidět, ale pak lehce zavrčela a někde v duchu se začala smát. On se vyprostil z křoví a podíval se na mě. Stříhla jsem ušima, sklonila hlavu ke straně a vydala se za ním, když se rozběhl jak nějaký průvodce vpřed. Bral to asi zkratkami, kdy nás skrývaly zatuchlé uličky. Páchlo to tam, takže jsem si párkrát pěkně pšíkla, když to nebylo nic pro můj čenich. Držela jsem se ho do chvíle, kdy jsme se objevili u louky a za ní byl les. Zavětřila jsem, potlačila nutkání si zavýt a s čenichem u země slídila po nějaké kořisti. Vrtěla jsem ocasem, ale pak se podívala na chundeláče přede mnou a doběhla ho. On zahl a najednou se před námi objevilo jezero. Vyplázla jsem jazyk, olízla si čenich a podívala se na vlka, kdy jsem stříhla ušima a došla k jezeru, kde jsem se nejdříve napila, abych splavila trochu žízeň.

Adam: Zatímco ona se spíš doplížila k jezeru, aby se napila, tak já v tu chvíli, kdy ona už pila, tak jsem vyrazil z toho skrytu lesa přímou čarou k jezeru, jak pominutý. Minul jsem jí jen, jako pouhý závan. Odrazil jsem se přesně z okraje břehu a žblunknul do vody, která se od místa, kde jsem dopadl, dost slušně rozstříkla do stran. Schválně jsem se nechal v klidu potápět hlouběji a hlouběji, přeci jen bylo příjemný zchladit celý svůj rozpálený kožich a tělo, které umíralo letním vedrem. Dokud jsem měl zatím kyslík, tak jsem neměl potřebu vyplavávat nahoru.

Kate: Já se z jezera napila, ale Adam tu ještě nebyl. Tedy, neviděla jsem ho, i když mé smysly ho zachytily ještě v lese. Pak se rozběhl k jezeru jako pominutý, kdy mě málem do jezera shodil. Stáhla jsem uši k hlavě, zavrčela lehce a zavrtěla ocasem. Žbluňkl do vody, kdy jsem si dala packu přes čumák, abych naznačila, že se někde ve své duši směju. Voda se rozstříkla do stran, kdy jsem se oklepala, ale skočila do vody za ním. Začala jsem hbitě plavat a doplavala k té béžové kouli, která se vznášela ve vodě. Lehce jsem do něj strčila packami a čumákem do něj začala strkat a hravě zavrčela.

Adam: Když do mě něco šťouchlo, tak jsem otevřel své vlčí křišťálové oči. Hravě se po ní ve vodě oženu, jako malý vlče, co si chce hrát, ale také mi je jasný, že má zásoba kyslíku už dochází, proto se odrazím o dno zadními tlapy a vyplavu nad hladinu. Nebudete asi tomu věřit, ale v tomhle případě, ten huňatý kožich byl k ničemu, naopak právě ty jindy huňaté chlupy, mi teď přidávaly několik kil navíc. Hrál bych si rád s ní ve vodě, nevím, proč jsem stále trpěl tou dětskou hravostí, ale možná lžu… Vlastně lžu… Vím, proč jsem chvílemi stále, jako děcko… Vyškrábal jsem se na břeh. No teď jsem nebyl ta nádherná chlupatá kulička, ale spíš, jak paruka na tlapkách. Pevně jsem zaryl drápy do země a od hlavy až po ocas se oklepal. Uf, tolik kil mi najednou spadlo dolů. Tomu se říká dámy rychlé hubnutí! Závidíte? Jo to můžete, protože to jinde neuvidíte.

Kate: On se po mně hravě ohnal, jako štěně, kdy jsem se v mysli smála. Žďuchla jsem do něj znovu, kdy on vyplaval na hladinu. Vypadal jak huňatá koule. Opravdu! V duchu jsem se smála, kdy se on vyškrábal na břeh a já jako aquabella plavala v jezeře. Podívala jsem se na něj, kdy se oklepal a najednou nevypadal jako plyšák, ale zcela normální vlk. Doplavala jsem lehce ke břehu a štěkla po něm, vrčela a stříhala ušima.

Adam: Naopak, jak jsem se oklepal, tak ty chlupy byly ještě víc chundalaté, zatracené chlupy… Sice už nevážili tolik, jako mokré, ale i tak teď jsem musel vypadat ještě víc, jak plyšová hračka pro děti anebo jak ovečka, co se ztratila ze stáda. Protáhnul jsem se, než jsem zaslechl její štěkání a vrčení. Otočil jsem se na ní. Vypadalo to, že chce, abych šel zpět do vody, ovšem místo toho jsem se přesunul tak dobrý metr od břehu a lehl si do trávy s velkým žuchnutím. Přetočil se na záda a spokojeně tam ležel s vyplazeným jazykem z tlamy, abych větral aspoň trochu.

Kate: Fajn, z chundelaté koule se stala další chundelatá koule. Olízla jsem se, vypadal jako cukrová vata! Dívala jsem se na něj a dala si tlapu přes čumák, kdy jsem naznačila smích. Začala jsem na něj poštěkávat a vrčet, kdy se on na mě otočil. Jenže nešel za mnou do vody, nýbrž šel dál do trávy, kde sebou žuchnul. Lehce jsem povrčela, ale nabrala vodu do tlamy a rozběhla se k němu. Vyprskla jsem mu vodu do čumáku a kdybych byla člověk, nejspíše se jako pako směju. Strčila jsem do něj hravě a zabořila čumák do jeho srsti, kdy jsem nasála jeho pach.

Adam: Rozvaloval jsem se na sluníčku, jako bych se chtěl opálit, ale jako vlkovi mi to bylo málo platné. Zamručel jsem, když jsem cítil, jak se mi pomalu propaluje zase kožich, ale byl jsem moc líný na to, abych vstal, i když jsem měl pocit, že mě čeká něco neblahého, ale opak byl pravdou. Dostalo se mi příjemného zchlazení. Děkovně jsem spokojeně zamručel na Kate. Věděl jsem, že je to ona aniž bych musel otvírat oči, přeci to nebylo až tak těžké. Jak ovšem svým čumákem rejdila v mém kožichu, tak jsem měl tu možnost něco vymyslet. Hbitě jsem se vymrštil, jako bych byl na pérkách a povalil jí na zem na záda, přičemž jsem se vítězně nad ní tyčil, jako vlk a vytasil na ní zuby ve vlčím podlém úsměvu. Dal jsem čumák k jejímu krku a jemně jí začal zuby čistit kožich, jako jakási milé gesto za to schlazení.

Kate: Chtěla jsem ho tím jen postrčit, ale zřejmě se mu mé ochlazení líbilo. Děkovně zamručel, hodně spokojeně, kdy jsem se ušklíbla. Alespoň v mysli a jako vlk se zubila. Začala jsem mu rejdit v kožiše, vrtěla jsem ocasem, mručela a on se najednou vymrštil. Skoro jako by měl skrytá pérka. Povalil mě na záda, kdy jsem zavrčela, ale on se nade mnou vítězně vztyčil a vytasil zuby ve vlčím podlém úsměvu. Zavrčela jsem na popud, že to není fér. Zastříhala jsem ušima a on mi najednou sklonil čumák ke krku, kdy mi začal čistit kožich zuby. Zamručela jsem si spokojeně a mručela u toho, když tohle bylo nádherné gesto. Rozvalila jsem se, roztáhla tlapy do vzduchu a nechala jej, aby pečoval o můj kožich, když se mi to tak líbilo.

Adam: Když se jí to líbilo, tak jsem s jakou si radostí malého vlče bral každý milimetr jejího kožichu, jak nejdůkladněji to šlo. Když jsem jí projel celý její krk, tak jsem si lehl spokojeně vedle ní a na tlapy, které jsem měl v tuto chvíli položené vedle její hlavy jsem si položil tlamu a po očku jí ze samá divné zvědavosti sledoval s divnou potměšilou radostí, která se ve mně z ničeho nic brala. Jemně jsem jí do tváře šťouchl čumákem a tam jí také olízl. No fajn byl jsem jako chlupátá koule, ale tak to snad nevadí ne? Nebo snad to je chybka na mém pěkném vzhledu?

Kate: Mručela jsem samou spokojeností. On vypadal tak radostně, skoro jako malé vlče. Připomnělo mi to Tima, kdy se mi lehce zaleskly oči, ale zahnala jsem vzpomínky a soustředila se jen na béžového vlka, který zde projížděl čumákem můj krk. Lehl si vedle mě, kdy tlapy byly vedle mé hlavy a já se překulila, abych neležela na zádech. Dívala jsem se na něj a stříhala ušima zvědavě. Šťouchl mě do tváře čumákem a olízl mě tam, kdy jsem zamručela a zarejdila mu do jeho krku čumákem. Od krku jsem lehce přešla k jeho čumáku, kam jsem ho olízla a stříhala u toho roztomile ušima. Překřížila jsem si tlapy vpředu a ušima stříhala. Byl opravdu nádherný, kdy se mi líbil.

Adam: Nechal jsem jsem to líbit a občas jsem jen spokojeně zavrněl, zamručel a já nevím, co ještě, ale pomalu jsem tam usínal u ní a to s dost velkou spokojeností na tváři. Ovšem, i když jsem zavřel před nějakou chvíli při její péči oči, tak jsem je zase otevřel, když se vedle mě začala hýbat. Existuje něco, jako neuvěřitelné příběhy z pohádek? Pokud ne, tak co je potom tohle? Co je to, když dva ve vlčí podobě si hledí do očí? Ani jsem si to neuvědomoval, dokud jsem si tu myšlenku nezopakoval, opravdu jsem se jí díval do očí. Jemným pohybem hlavy jsem jí naznačil, že si může ustlat na mých zádech.

Kate: Byla jsem s ním opravdu spokojená. Já nevím, dokázala jsem si ho více pustit k tělu. Bylo to zvláštní, takhle rychle? Přišlo mi to jako jeden velký krásný sen. Nádherný sen, který se mi snad mohl jen zdát, jenže on se mi nezdál. Měla jsem vedle sebe vlka, kterému jsem se rochnila v kožiše a najednou ho začala olizovat. Mručela jsem spokojeně a dívala se mu korálkovýma očima do těch jeho. Stříhla jsem ušima a všimla si jeho pohybu hlavy. Spokojeně jsem se zvedla, oklepala se, pšíkla a stříhla ušima. Nakonec jsem opatrně nalehla na jeho tělo a čumák si položila mezi jeho uši, kdy jsem vystrčila jazyk a olízla mu čelo. Spokojeně jsem zamručela a zachumlala se do jeho chlupů.

Adam: Očividně mohlo být něco i v realitě pohádkou, i když jsme si to málokdy chtěli přiznat. Když se na mě uvelebila, tak jsem si už nedělal žádný starosti. Jindy bych si stěžoval na to, že mi je ještě větší vedro, ale tentokrát jsem byl nad míru spokojen a rád, že se to ani nedalo popsat. Sám jsem si nepamatoval, že bych byl rád za něčí takovouhle blízkost a už vůbec ne takhle moc. Zavřel jsem své kříšťálové oči a dal se do poklidného polobdění a polospánku.

Kate: Spokojeně rozvalená jsem byla na něm v jeho nádherném kožiše. Tak jemném kožiše, který byl opravdu příjemný. Přivřela jsem oči, mé uši stříhaly po našem okolí, kdy jsem ho hlídala, ale ještě víc zavřela oči. Začala jsem usínat a cítila pod sebou teplo vlčího kožichu. Měla jsem ten svůj mokrý, ale to nevadilo. Byla jsem ráda, že jsem poznala nejspíše konečně někoho, kdo mě pochopí a já si budu moci s někým povídat. Cítila jsem jeho srdce a ušima stříhala po okolí. Byla jsem v pozoru, ale jinak byla v lehkém spánku.

Adam: Na chvilku jsem si schrupnul, než jsem se rozhodl, že je na čase jít asi domů, než se setmí a rozhodnou se sem jít lovci na lov. Opatrně jsem otevřel oči a jemně jí probral menší svým pohybem. Měli bychom už jít, abychom se v klidu ještě dostali ke mně domů. Čekal jsem ovšem trpělivě, až se probere. Něco ve mně budilo ochotu jí chránit za každou a jakoukoliv cenu, která byla v nabídce. Vzhlédl jsem nad sebe, jestli se už probouzí.

Kate: Ležela jsem klidně. Byla jsem na pozoru, ale přesto spala. Instinkty a smysly pracovaly naplno. Mám pod sebou někoho, kdo se dostal do mé blízkosti natolik blízko, že se to nikomu zatím nepodařilo. Bylo to tou jeho nádhernou povahou? Hodili jsme se k sobě? Já bych řekla, že i jo. Po nějaké chvilce jsem cítila pohyb, kdy jsem pootevřela oči, zamručela si, ale opatrně z něj slezla. Protáhla jsem se a oklepala se. Děkovně jsem zamručela za krásný polštářek na spaní a zazubila se vlčím způsobem. Nejspíše sem brzy půjdou lovci na lov, musíme zmizet. Stříhla jsem ušima roztomile a olízla si čumák, ale došla k němu a olízla ten jeho, kdy jsem zavrtěla ocasem a zamručela.

Adam: Vstal jsem a s oklepáním se protáhl, což bylo mé specifické protahování, který snad nikdo jiný ani neměl. Zívl jsem, ale věděl jsem, že na mé zívání a únavu tu teď ten čas není. Olíznutí na čumák jsem jí samo sebou oplatil. A ne ze zvyku, ale protože jsem já sám chtěl a cítil uvnitř sebe, že to musím udělat, že to chci udělat. Jemně jsem se jí otřel svým bokem o ten její a pak se pomalu vydal k lesy a vůbec zpátky ke mně domů. Samozřejmě bezpečnými cestami. Nechtěl jsem, aby se jí ještě něco stalo, jen kvůli tomu, že bych jí vedl dost blbě a špatně.

Kate: Cítila jsem se v jeho blízkosti opravdu bezpečně a poklidně. Mohla jsem mu věřit, věděla jsem to, cítila jsem to někde uvnitř sebe. Uvnitř svého srdce. Ve své mysli. On si zívl, ale já mu olízla čumák a on mi to oplatil. Spokojeně jsem stříhla ušima a lehce se vevnitř sebe otřásla, ale hlavou se mu otřela o plece a vydala se za ním do lesa. Byla jsem u jeho boku a dívala se kolem sebe. Nasávala jsem pachy zdejšího lesa, bylo tu tak nádherně. Neskutečně! Ale večer to tu bývá nejspíše nebezpečné.

Adam: Provedl jsem jí lesem, tou loukou a pak těmi temnými uličkami, ale i tak jsem si jí vždy hlídal, jestli jde za mnou, když jsem věděl, že nejde vedle, tak jsem si vždy cestou preventivně ohlédl a hlídal sebemenší pachy, aby nás nic nepřekvapilo. Ovšem balkónem jsme to zpět vzít nemohli, proto jsem šel k zadním dveřím, které jsem uměl otevřít i ve vlčí podobě, jelikož do určité doby byly odemčené a jen na větší zatlačení. Vrazil jsem do dveří, čímž jsem je otevřel a podržel jí je, aby ona jakožto dáma mohla projít první dál.

Kate: Prováděl mě lesem a zkrátka všemi cestami, kterými jsme přišli k jezeru. Bylo tu krásně, ale stejně bych se už radši viděla v bezpečí. Následovala jsem ho vzadu, když jsem si hlídala pachy. Stříhala jsem zvědavě ušima a občas se s čumákem zabořila k nějaké popelnici. Snad jako bych hledala stopy po nějakém nadpřirozenu. Ale jen jsem tak zkoumala své okolí, kdy jsem si hlídala vlka před sebou, abych se mu neztratila, i když on si mě pečlivě hlídal taky. Došli jsme k zadnímu vchodu paneláku, kdy do nich Adam vrazil a podržel dveře. Stříhla jsem ušima, lehce se mu otřela o bok na poděkování a vešla dovnitř, kdy jsem se pořádně oklepala, ale mé oči lehce klouzaly po chodbě, kde jsme se vyloupli.