Adam + Kate

Kate: Bylo mi příjemné, když mě hladil po zádech. Zatracení upíři, zabili moji matku a brášku. Nemám je ráda, nenávidím je. Sice nehážu všechny do jednoho pytle, ale mohou nadělat člověku spoustu problémů. Hrozných problémů, které… které, se špatně řeší. Dokončila jsem hrůzostrašný příběh, který se s tím jeho neshodoval. Konejšil mě a já byla ráda, že ho tu mám. Mlčky jsem přikývla. ,,Nemám ráda ty krev sající potvory, i když je neházím všechny do jednoho pytle… nikdy jsem nenarazila na někoho, kdo by byl opravdu dobrý," nadechla jsem se lehce přerývaně, ale stále ho svírala.

Adam: ,,Já jsem se narodil s nenávistí vůči upírům a Lisa vždy tvrdila, že je to genetický rasismus, kvůli tomu, že upíři a polovlkoupíři si vždy šli po krku. Jak to vyprávěla?…" zamyslel jsem se a snažil se vyhloubat tu vzpomínku mé sestřičky, jak mi vyprávěla ten mocný příběh o tom, proč se upíři a polovlkoupíři vždy budou nenávidět. ,,Ach jistě, šlo o to, že byli prvně jen polovlci, mocní lidé, co měli chránit ostatní, ale jednoho dne jim mág nabídl větší rozmezí schopností, jenže to byla lest od upírů, kterým po celou dobu bránili, aby mohli lidi zabíjet a když se z polovlků stali též nestvůry, co se museli živit lidmi, protože neuměli ovládat ještě své potřeby a neuměli se svým novým tělem bojovat, tak se jen nenávist zvýšila a od té doby tajně proti sobě tyto dvě rasy bojují. Upíři budou nadále nenávidět polovlkoupíry, protože jeden mocný z nich právě upíry donutil podepsat jednu listinu o tom, že jen noc je pro ně, ale že za neoprávněné zabití budou náležitě potrestáni, a protože se jim to nelíbilo tak prý polovlkoupíry vyvražďují a snaží se jich zbavit…" nakonec jsem si vybavil, jak to tak nějak bylo, i když to nebylo přesně, tak přesně nějak tak mi to Lisa vyprávěla. Naděle jsem si, ale nechal Kate v náruči a hladil jí po zádech.

Kate: Poslouchala jsem ho a zamrkala očima. Ten příběh… přišel mi takový dost povědomý, jednou jsem ho už možná slyšela, ale je to šíleně dlouhá doba. ,,Je to hloupost… celé tyhle tajné boje. My s Roonem se rozdělili a každý šel svojí cestou, nedávno se objevil tady v Antagoře, byl tu i se svojí přítelkyní. Viděla jsem ho po několika letech. Sám mi říkal, že je lepší, když půjdeme každý svojí cestou, ale budeme o sobě vědět. Ten příběh, který jsi mi řekl… přijde mi povědomý, ale nevybavuju si, kdo mi jej kdy povídal," vydechla jsem, ale byla ráda, že jsem stále u něj.

Adam: ,,Předky si holt nevybereš." oznámil jsem jí na to, že jsou hloupost tyhle boje. ,,No Lisa ho měla z knížky, kterou nechal pro ní sepsat otec, tak že asi mají ve zvyku to vyprávět obyčejně rodiče…" odvětil jsem jí na to zamyšleně a políbil jí do vlasů. ,,Ale myslím, že ke mně se upíři moc nepřiblíží, když teď ze mě táhne hodně velký pach temné magie.." dodal jsem, abych jí ujistil, že to teď bude v pohodě, ale také jsem sám sebe se snažil ujistit, že jí ochráním.

Kate: ,,To máš pravdu," usmála jsem se a podívala se mu do očí, ale zase si opřela hlavu o jeho rameno. ,,Já…já vlastně ani nevím, kdo je můj otec. Od mala jsem žila s matkou, což mi ještě přijde více divný, s kým měla našeho nejmladšího sourozence. Nad tím jsme si s Roonem lámali hlavy docela dlouho, než jsme to vzdali. Nikdy se to asi nedozvíme," pousmála jsem se, ale pak se mu podívala do očí, když mě ujistil, že si na něj upíři netroufnou. ,,To je dobře..," zamrkala jsem očima, ale dala mu pusu. ,,Mají proti sobě silná a pevná esa," zazubila jsem se lehce.

Adam: ,,Rád bych tě teď i vzal ven, ale jistě chápeš, že by nebylo dobrý, kdybych vyšel ven s obvazanými předloktími, obzvláště, když k tomu, ještě ty obvazy prosakují…" na chvilku jsem opravdu ztichl. ,,A sakra!" zaklel jsem, když jsem si to uvědomil. Vlastně jsem zezadu špinil to triko… no v případě, že by bylo vidět na černý něco, jako krev, což se mi zatím nestalo, ale i tak jsem opatrně sundal z ní ruce, i když z jejího objetí jsem se nevymaňoval. No dobře teď už to možná bylo jedno…

Kate: ,,Mně to nevadí, moc ráda tu budu klidně s tebou zavřená i týden," zasmála jsem se a vydechla, kdy najednou zaklel. He, no… vlastně… podívala jsem se na něj a zamrkala očima. ,,To se vypere, neboj..," usmála jsem se a políbila ho na tváře, když jsem ho měla ve svém objetí.

Adam: ,,No nechtěl jsem tě tu dneska takhle uvěznit…" omluvil jsem se jí. ,,Ale to triko mi je jinak jedno, spíš jsem nechtěl, aby jsi byla cítit mojí krví." řekl jsem jí s nevinným zazubením a i když mě ona políbila na tvář, tak jsem jí věnoval polibek na její rty a dlouhý a jemný.

Kate: Pousmála jsem se v polibku, kdy jsem mu lehce obkroužila jazykem konturku jeho rtů. Usmála se a lehce obmotala své ruce kolem jeho krku. Užívala jsem si jeho polibek plnými doušky a po chvilce zamrkala a podívala se mu do očí. ,,Mě tu nevězníš, všude, kde jsem s tebou, budu mít pocit bezpečí," usmála jsem se a podívala se do jeho nádherných očí.