Gabriel + Cora

Skoro vyletím s kože keď to počujem. „Nepreháňaj.“ Zašepkám medzi bozkami. Jednou rukou som mu vošla do vlasov a pohladila som ho. Celým mojím telom prebehla vlna a trochu som sa striasla ale nie od strachu ale od vzrušenia keď prešiel rukou. Bolo to niečo neopísatelné až som sí pomáli začíala myslieť že je to vážne sen a ja sa každú chvíľu zobudím a budem sama. „Chcem ťa.“ Zašepkám zase medzi bozkami a trochu viac sa k nemu pritisknem.

Gabriel: Když zašeptala ty dvě slova, úplně jsem se rozechvěl, nejenom touhou která po těch dvou slovech následovala, ale také tou blízkostí, kterou jsme teď k sobě měli, ale stále to bylo tak daleko, až jsem se nakonec usmál do jejich sladkých rtů. „I já tě chci,“ hlesl jsem toužebně a potichu, vlastně jsem chtěl říci, že bychom mohli v klidu dojíst to jídlo a potom jít domů, ale nějak jsem při těch polibcích ztratil slova a jenom s úžasem hleděl do jejich krásných očí. * Víš jak moc miluji tvé oči? Naplňují mě takovým mocným zmatkem, když se do nich dívám, jakoby svět kolem nás přestal existovat, jako by jsi byla jenom ty a já. Jsou tak překrásné, lákají mě k sobě svou krásou a já jim nemohu odolat, tak rád se v nich ztrácím, stejně jako v tobě, * pomyslím si, protože jsem věděl že mě uslyší a mluvit jsem nepotřeboval, kromě toho bylo to pohodlnější, protože jsem náš polibek nemusel přerušovat.

Pre mňa bolo teraz jedlo a pitie tabu. Dôležitý bol pre mňa on a nič iné. Po chvíľke som zatvorila oči aby som si to ešte vyše vychutnávala. Pri slovách že aj on mňa chce sa pri bozkoch usmejem a pohladím ho po chrbte. Potom započujem jeho myšlienku a cítila som ako sa červenám pri tých slovách. Na toto nemám slov. Pomyslím si a usmejem sa a v najbližšej dobe som neplánovala sa od neho odtrhnúť a prestať ho bozkávať.

Gabriel: Nic jsme neříkali, bylo tu ticho, ale nevadilo mi to, někdy nebyla potřeba mluvit a teď jsem si užíval její přítomnosti a toho jak jsme si blízko. Bylo to neskutečné, chvěl jsem se spokojeností. Když mě pohladila po zádech, spokojeně jsem ji vydechl do rtů, ale nakonec jsem se do těch jejích úst vkradl a začal jsem si pohrávat s jejím jazykem, doufal jsem že to pro ni nebude příliš, ale po těch dvou slovech jsem se ani neobával. Jen jsem si ji přitáhl k sobě ještě blíže, co nejvíce to šlo a na chvíli zavřel oči. * Miluji tě, vlčice moje, * pomyslel jsem si a jedna má ruka sjela po jejím boku až na její zadek, kdybych mohl ušklíbnu se, ale nechtěl se mi přerušovat tenhle tak krásný a vášnivý polibek.

Už som ani viac na ňom natisknutá nemohla byť a mala som pociť že každú chvíľu spadneme ale bolo mi to jedno. Teraz tam bol len on a okolný svet prestal existovať. Nevnímala som nič iné len jeho bozky. A Keď sa začal pohrávať s mojím jazykom musela som sa usmiať ale neostala som po zadu a mlj jazyk sa začal hrať s jeho jazykom. Trochu som sa potom nadvihla keď mi rukou prešiel na zadok a pri každom bozku som sa usmievala. Potom som zachytila jeho myšlienku a potešila ma ale odpoviem mu až neskôr teraz by sa to nehodilo. Potom som ho začala hladiť po chrbte.

Gabriel: Ušklíbl jsem se, když se trochu více nazdvihla a musel se šíbalsky ušklíbnout, vybízelo se to jenom k jednomu. Lehce jsem ji štípl, ale spíše tak provokativně, aby jí to až tak nebolelo. Zapojila se do polibků a já byl o to spokojenější. Cítil jsem na sobě její osobní teplo, i přes oblečení které jsme měli na sobě, což jsem si tak uvědomil že mi začínalo být pořádné horko. Kdyby nás teď někdo viděl, ale nikdo tu naštěstí pro nás nebyl a tahle restaurace bývá vždy dlouho otevřená, kromě toho tu bylo takové romantické přítmí a mě v tu chvílí napadlo, že bych mohl zapálit svíčku a tak, když jsem měl položenou ruku za zády od Cor, luskl jsem prstem a zapálil ji.

Keď ma poštímal na zadku tak som ho trochu vypúlila a usmiala som sa. Tiež mi začínalo byť horko a tak som ho prestala bozkávať a trochu som sa odtiahla od neho. „Zlato?“ Pusa. „Nepôjdeme.“ Pusa. „Niekam.“ Pusa. „Inam?“ Opýtam sa a potom ho začnem znova vášnivo bozkávať. Jednou rukou som mu vošla pod tričko a ucítila som jeho vypracované telo. V tedy som si musela zahrýznúť do jazyka aby som zakryla vzrušenie. Až teraz som si uvedomila aké má úžasné telo. Veď bodaj by aj nie keď do teraz som nemala šancu byť takto blízsko pri ňom. Ďalej som ho bozkávala a hladila po holom tele keď v tom som si všimla ako zasvietil sviečku a ja som sa usmiala.

Gabriel: Usmál jsem se na její reakci a spokojeně jsem se k ní tiskl i nadále. No najednou se ode mě odtáhla, ale ne tak úplně. Zvědavě jsem otevřel oči a zapátral po těch jejich, zatímco ona mi mezi polibky sdělila, jestli nepůjdeme někam jinak. Ach, vždycky když řekla zlato, znělo to od ni tak rozkošně, vlastně všechno tohle bylo rozkošné, no když se mi opět vkradla do úst, musel jsem se v duchu usmát. její ruka mi vjela pod tričko a já jenom spokojeně zamručel. Tak tohle si nechám líbit, nakonec jsem se od polibku odtáhl já. vytáhl jsem peněženku z kapsy a položil na stůl peníze, drobné jsem nepotřeboval, místo vyčkávání jsem vzal Coru spokojeně do náruče a opatrně jsem se postavil. „Tak půjdeme,“ usměji se a vezmu ji zase po schodech dolů, až opustíme restauraci. Venku je tma, příjemný lehký větřík, bylo opravdu krásně, náměstí Antagory bylo lehce, ale romanticky osvícené, až jsem se musel usmát nad tím pohledem, ovšem nic se krásou nevyrovnalo dívce v mé náruči.

Ďalej som ho bozkávala a hladila po hrudi a vychutnávala som si každý jeden jeho dotyk. Vedela som že s ním chcem byť už navždy. On je ten pravý. Bola som tak zaujatá bozkami že keď ma zobral do náručia tak som sa trochu zlakla že čo sa deje. Lenže keď som sa ako tak spamätala tak som sa len široko usmiala a chytila som sa ho okolo krku a nechala som sa niesť. „Poďme.“ Zašepkám mu do uška a jemne mu do neho zahryznem. Na toto si už začínam zvykať a kľudne by som sa nechala nosiť stále.

Gabriel: Když nic neprotestovala, ušklíbl jsem se a s jejím zakousnutím do mého ucha jsem se pomalu rozešel směrem, kde jsme bydlely. Usmíval jsem se od ucha k uchu a nesl jsem si svou milou domů, víc jsem být spokojený ani snad nemohl, i ten hlad mě přešel a alkohol? No ten jsme nepotřebovali. Když jsem ji tak držel při sobě, napadalo mě tolik myšlenek. „Víš, že teď vlastně v rukou držím celý svůj svět?“ usmál jsem se a dal ji pusu do vlasů. Byla tak lehoučká, až se mi zachtělo nad tím kroutit očima, dokázal bych ji tak nosit klidně celý den a nijak by mě to neunavilo. Její hlásek byl tak svůdný, ona byla tak rozkošná, musel jsem se zachvět při vší té dokonalosti kterou oplývala. * Jak jsi rozkošná, když se červenáš, * pomyslel jsem si a zazubil se na ni. Ohlédl jsem se jestli něco nejede a když nikde nic nebylo, nejelo, prostě jsem přešel cestu na druhou stranu chodníku a podél vitrin a kde čeho jsem se pomalu plahočil i s ní domů.

Spokojne som sa nechala niesť v náručí a usmievala som sa. „Nie neviem. To vážne?“ Opýtam sa ho a zažmurkám na neho. A tá myšlienka len napomohla k tomu aby som sa začala červenať ako paprika a tak som si hlavu schovala do jeho ramena. Vedela som síce že je to zybtočné pretože už vedel že sa červenám. „To neni fér.“ Zamrmlem mu do ramena a usmejem sa. Prečo ma vždy dokáže priviesť do rozpakov? Prečo má takú úžasnú silu na do mnou? Prečo keď niečo povie tak mám pocit ako keby som lietala?

Gabriel: „A co je vlastně fér?“ zeptám se nakonec a mile se usměji, dám ji opět druhou vlasu do tváře. * Jaká zlaťounká, * zazubím se, když se přede mnou snaží skrýt své začervenání, ale marně. Na chvíli se zastavím u vitriny, kde byly všelijaké pelíšky a tak. "Něco musíme potom domů pořídit pro dvě hladové šelmy, "zasměji se a zadívám se na náš odraz ve vitrině a usměji se. * Podívej jak nám to spolu sluší, * usměji se a vlepím ji další pusu do vlasů a potom se rozejdu dál.

Usmejem sa a pokrútim hlavou. „Všetko len ma neprivádzaj do rozpakov lebo sa nachvíľu asi rozpustím.“ Zasmejem sa a keď zachytím jeho myšlienku tak sa znova začervenám. „Toto mi robíš naschvál že?“ Usmejem sa a potom zodvihnem hlavu a pozriem sa na neho celá červená ako paprika. Potom si ale všimnem že stojíme pri výklade a pozriem sa čo tam majú a keď uvidím že tam majú pelechy a zasmejem sa. „To je pravda aj keď by som nepovedala že sú to šelmy.. A už sa neviem dočkať kedy ho uvidíš je veľmi roztomilý.“ Usmejem sa a keď mi dá pusu tak mu pusu dám na líce a nechám sa potom niesť ďalej.

Gabriel: Usměji se nad tím, když řekne že ji nemám uvádět do rozpaků a hned nato, jakmile zachytí mou myšlenku se začne červenat opět a já se jenom lehce usměji. „A co když ano?“ zasměji se na její otázku s tím, jestli to dělám schválně a zvednu ji trochu výše abych se k ní mohl ohnout a políbit ji na pery, což také udělám, než se odtáhnu a usměji se na ni co nejmileji umím. „Miluji když se červenáš, jsi u toho tak roztomilá,“ pronesu a potom pokračuji směrem domů. Venku bylo docela příjemně, žádný déšť, jen lehký vánek, který nám nijak neškodil. „No oba dva se zařazují do psovitých šelem, ale povahově by zatím neublížili ani mouše,“ zasměji se a zatočím do jedné z ulic. „A víš, že já se na něj také těším?“ řeknu nakonec a už z dálky vidím náš dům.

„Tak potom ti zo Snow nedáme pokoj.“ Zasmejem sa a spomenula som si ako sme ho zhodili na zem a obe sa na neho vrhli. Mohla by som Snow znovu nahovoriť na menší prepad. Z myšlienok ma ale vytrhne to keď si ma zodvihne vyššie a pobozká ma. Ja mu bozk vrátim a potom si olíznem pery. Potom keď začne vyprávať o tom že miluje keď sa červenám tak som roztomila a ja v tom momente ostanem červená ako rajčina. „Tak to sa potom nedivím že ma privádzaš do rozpakov a ja sa potom červenám.“ Usmejem sa a jednou rukou ho pohladím po vlasoch. Potom začal rozprávať a ja som ho počúvala. „To je pravda. Enzo by sa s tou muchou pohral.“ Zasmejem sa nad tým. A potom sa pozriem kam ideme a uvidím náš dom. Vonku bolo síce príjemne ale tešila som sa kedy budeme konečne doma. „Tak to rada počujem.“ Poviem keď povie že sa na Enza teší.

Gabriel: Usmál jsem se na to, že mi se Snow nedají pokoj. „No abych se náhodou se Snow nedomluvil já, " zazubil jsem se a když mě pohladila po vlasech, můj úsměv z tváře nemizel. Už jsem se těšil až budeme doma. Už jsme byly skoro doma, jenom jsem přešel cestu a vydal se opět po chodníku k našemu vchodu. "No a ne? Stačí abych se podíval na tvou tvářičku a srdce se mi chvěje radostí,“ podotknu a nakonec vytáhnu z kapsy klíč a odemknu dveře od bytu, když vstoupím, zavřu za námi a rozsvítím světlo.

Pozriem sa prekvapene na neho. „Ty a Snow? Myslím si že to by sa ti nepodarilo.“ Usmejem sa aj keď od nich by som si nechala všetko ľúbiť. „To je tak krásne.“ Poviem keď počujem ako to povedal. Niekedy ma vážne prekvapoval aký dokáže byť romantiký a sladký. Potom som si položila hlavu na jeho rameno a nechala sa niesť až k domu. Keď sme boli pri dome chcela som aby ma pustil ale on rovno odomkol dvere a vošiel dnu. A v tú chvíľu mi celým telom prebehli zimomriavky po tele. Nachvíľu som si pripadala ako nevesta ale na to je ešte času dosť.

Gabriel: Usmíval jsem se od ucha k uchu. Byl jsem spokojený, stále jsem Coru držel v náručí, ale potřebovali jsme ze sebe také dostat věci a tak jsem ji musel pustit, i když se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem ji přeci jenom opatrně postavil na zem a vlepil ji pusu na líčko. Sundal jsem si kabát a pomohl i Coře vyvléknout se z toho jejího. Olízl jsem si rty, které seschly od větru, zatímco jsem ze sebe zouval boty, které jsem potom uložil na botník a jakmile jsem byl jen v triku, otočil jsem se na Cor a usmál jsem se. „Jsi opravdu lehoučká, asi tě budu nosit častěji,“ zasměji se a pohladím ji po vlasech.

Bolo mi príjemne keď som bola v jeho náručí a preto keď ma postavil na zem tak som sa trochu zamračila ale potom som sa usmiala. „Ďakujem.“ Poviem keď mi pomôže vyzliesť a da mi pusu na ličko. Chvíľu som tam len tak stála a sledovala som ho ako sa vyzul a odložil topánky do poličky. Preto keď bol zohnutý prešla som mu rukou po chrbte až k jeho zadku a potom som ho šitpla do neho. Potom som ruku rýchlo stiahla a začala som sa vyzúvať. Topánky odložím do poličky a usmejem sa. „Ja nemám namietky len si si toho vedomí že si na to zvyknem a nebudem chcieť už potom vôbec chodiť?“ Usmejem sa a ja mu potom dám pusu na ústa.

Gabriel: Ona mě štípla! Leknutím jsem trochu poskočil, nečekal jsem to a hned jakmile jsem byl na nohách otočený směrem k ní, přiřítil jsem se před ní a začal jsem ji lechtat všude možně po těle. „Tak tohle ti nedaruji, nezbednice jedna,“ zazubil jsem se a pokračoval ve svém plánu mučení, po chvilce jsem toho ale nechal a usmál jsem se při pohledu do jejich překrásných očí. „Jak já miluji tvoje oči,“ usmál jsem se. * Je to jako dívat se do nezkrotného a půvabného oceánu, který tě k sobě vábí svou tajemností a krásou, svým hlubokým opojením a když mu podlehneš, potápíš se v té jeho kráse čím dál více a více, až tě pohltí a ty zůstaneš ztracen v té překrásné hloubce * pomyslel jsem si a naklonil se až k ní, přičemž jsem ji políbil na rty, ale neodtahoval jsem se. Položil jsem ji ruce na boky, za které jsem si ji přitáhl blíže, až se naše těla opět dotýkala a já ji spokojeně vydechl do rtů.

Keď sa zlakol tak som sa začala smiať. A keď ma začal štekliť tak som sa smiala ešte vyše. „Nehovor a čo mi spravíš?“ Opýtam sa so smiechom ale podarí sa mi na neho žmurknúť. Pri tých slovách som sa znova začala červenať a počúvala som jeho myšlienku. „To je tak krásne zlato.“ Usmejem sa a bozk som mu hneď vrátila. Lenže keď ma chytil za boky a pritiskol si ma k sebe tak som sa usmiala. „Tak to nie musíš si to zaslúžiť.“ Usmejem sa a dám mu pusu na líci a odtiahnem sa. „Ako som povedala musíš si ma najskôr chytiť.“ Zasmejem sa a potom sa rozbehnem do izby. Vojde do izby a otvorím skriňu a dívam sa na oblečenie a rozmýšľam čo by sa teraz mohlo hodiť.

Gabriel: Smála se tomu že jsem se lekl, ale když se ode mě odtáhla a zmizela někde ve dveřích, trochu jsem posmutněl. Pfjů, to jí mám opravdu chytat? No když jinak nedá, zasmál jsem se pro sebe a potom se pomalu vydal po schodech nahoru. „Stejně vím kam jsi utekla! Ztama není úniku!“ zakřičel jsem a zazubil se a pomalu se odebíral do pokoje, kam Cora doběhla. Přemýšlel jsem přitom jak moc pro mě tahle dívka znamená, bylo to až šílené, byla pro mě celý můj svět. Spokojeně jsem vyšel schody a poté si to zamířil menší chodbičkou přímo do pokoje. „Už si pro tebe jdu,“ zazubil jsem se.

Povzdychnem si lebo tam nič také neni. No nevadí ale aspoň viem že musím v najbližšej dobe ísť do obchodu. Keď započujem že vie kde som utiekla a že od tadial neni únik tak sa len začnem smiať. „Tým by som si nebola tak istá.“ Poviem si sama pre seba a zatvorím skriňu. Potom som sa postavila k dverám a čakala som kedy vojde. Keď počuje že si pre mňa ide tak sa zasmejem. „Tak si poď pre mňa ty môj kocúrik.“ Poviem aby to počul a netrpezlivo som na neho čakala. Milovala som ho a tak moc som ho chcela až som sa stoho mohla zblázniť.

Gabriel: „Tak kocourek?“ zasměji se a potom vejdu do dveří. „Tak kde jsi ty moje kočičko,“ zazubím se a když ji uvidím před sebou, usměji se. Vždycky jí to tak moc slušelo, byla ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl, vskutku mě očarovala svou krásou, svým chováním a já chtěl ať je náš vztah v pořádku, proto jsem se rozhodl že se budu věnovat hlavně jenom ji, už od doby co jsem se rozhodl skončit v práci jsem cítil, že je mezi námi lepší atmosféra a takhle jsem si to přál. Usmíval jsem se od ucha k uchu a přistoupil jsem až k ní, no zastavil jsem se a prohlédl si ji od vrchu až dolů. „Jsi vskutku nádherná,“ podotkl jsem a lehce mi u toho zčervenaly tváře.

Pousmejem sa a pozriem sa na neho. „Som tu kocúrik.“ Poviem a sledovala som ho. Prečo mi to prišlo ako sen s ktorého som sa nechcela zobudiť? Ale bola len jedna možnosť ako to zistiť. „Zlato? Je toto sen alebo skutočnosť?“ Opýtam sa a sledvovala som ho ako pristúpil bližšie ale potom sa zastavil a povedal že som nádherná. A čo nasledovala potom už veľmi dobre vieme. Zase som ostala červená ako paprika. „Na teba aj tak nemám. Ty si ten najkrajší muž na celej planéte.“ Pousmejem sa a pomáli natiahnem k nemu ruky a spravím k nemu pár krokov až som pri ňom a dám mu pusu na líco. Potom sa odtiahnem od neho a sledujem ho a čakám čo spraví.