Cora + Aaron

"Ďakujem." Poviem keď donesie čaj. Potom keď vidím ako sa zabalil do deky tak sa zasmejem. "Je to zima dievčatko?" Opýtam sa a smiala som sa. Teraz som mala dobrú náladu a nevedela som čo Aaron chystá. Potom keď som sa do smiala tak som sa vrátila k filmu.

"Není mi zima. Jen jsem si udělal pohodlí." Vysvětlil jsem jí a jen jsem čekal až to všechno nastane.
Natáhl jsem se pro čaj a usrkl jsem z něho trochu. Hrnek jsem položil zpátky na stůl. Jak mile jsem ho položil tak jsem ucítil menší otřes. "Co to bylo?" Zeptal jsem se. Tvářil jsem se nevině. A když chci tak se dokážu fakt dobře přetvařovat.

"Jaj tak to potom ano." Prikývnem a pousmejem sa. Zrazu som ucítila otras. Aaron sa ma opýta čo to bolo. Myknem plecami. "Ja neviem že by zemetrasenie?" Opýtam sa. Je pravda že som netušila čo to mohlo byť ale zemetrasenie ma napadlo ako prvé aj keď neviem prečo ma to napadlo. Pretože od zemetrasenia to mala ďaleko.

"Pochybuji, že to bylo zemětřesení." Podíval jsem se na ni nechápavě. "Myslím, že to šlo z kuchyně. Zůstaň tady jdu se tam podívat." Vymotal jsem se z deky a pomalu jsem šel do kuchyně. Řádil tam. Tohle jsem v plánu neměl. Jsem rád, že v tomhle baráku lidi bydlí jenom v přízemí. Tyhle byty jsou strašně drahý. Než jsem se zpamatoval z toho co jsem právě udělal jsem letěl vzduchem směrem k topení a čelem jsem se praštil o topení.

"Ja viem že to nebolo zemetrasenie." Povzdychnem si a keď povie že to ide z kuchyne a že sa na to ide pozrieť tak prikývnem. "Dobre ale buď opatrný." Poviem a potom sa so strachom dívam smerom do kuchyne. Počula som buchot ale nevedela som či tam mám isť alebo nie. "Aaron?!" Zavolám na neho. Ak sa ozve tak je dobre ak nie tak mu pôjdem pomôcť.

Cítím jak mě to táhne po kuchyni. Praštilo to semnou o stůl a pak mě to zase někam hodilo. Tentokrát mě to hodilo do obýváku kde jsem se znovu čelem praštil o topení. "Jsem v pohodě. Jen mi dej chvilku." Špitl jsem a na chvíli jsem omdlel. Po obličeji mi tekla krem z otevřených ran. Divím se, že žiju.

Zrazu som videla ako Aaron letí cez celú obývačku a zastavil ho až radiátor. Hneď k nemu pribehnem ale on povie že je v pohode aby som mu dala chvíľu ale než som stihla niečo povedať tak odpadol. Vzdychnem si. Takže teraz je to na mne. Mala som trochu obavy lebo som nevedela čo ma čaká ale aj tak som sa rozbehla do kuchyne. Keď som pribehla do kuchyne a uvidela som to tak som ostala v šoku. "Preboha čo si zač?" Opýtam sa šokovane.

Slyšel jsem jen řev a rány. Snažil jsem se probudit, ale nešlo to. Najednou jsem prudce otevřel oči a přeměnil jsem se. Vběhl jsem do kuchyně a zavrčel jsem na ni. Byl jsem o kousek menší. "Běž se shovat ke mě do pokoje a nevycházej odtamtut." Řekl jsem jí telepaticky a stoupl jsem si před ní. Podíval jsem se na ni a v očíc se mi leskla prosba. Skočil jsem na tu zrůdu.

Aj keď som sa bála tak som bola odhodlaná s tou príšerou bojovať. Keď som sa chystala že na tu príšeru zaútočím tak sa pre do mnou objavil Aaron. Pozrela som sa na neho prekvapene. Povedala mi aby som sa bežala schovať do jeho izby a aby som nevychádzala. Na to som ale pokrútila hlavou. "Nie nenechám ťa tu samého. Si zranený a môže ťa zabiť. Pomôžem ti." A aj keď mal v očiach prosbu tak som ho neposlúchla. Premenila som sa na vlka a skočila som na príšeru.

To něco co bylo vytvořeno mnou mě neposlouchalo. Hledal jsem ten telefon, abych to mohl smazat, ale nikde jsem ho neviděl. Nedával jsem pozor a škráblo mě to po zádech. Všude vysktříkla krev. Dopadl jsem na zem a zahlédl jsem mobil. Rychle jsem se k němu natáhl a tu zrůdu smazal. Po celé kuchyni se objevil černá mlha. Zamkl jsem telefon a odsunul ho co nejdál od sebe. Přeměnil jsem se zpátky. Triko, které jsem měl na sobě bylo roztrhané úplně na kusy jen kalhoty drželi. Zhluboka jsem oddechoval a čekal jsem až ta mlha zmizí. Tohle musí zůstat v tajnosti.

Keď som videla ako Aaron zase padá na zem tak pribehnem k nemu a oliznem ho. Potom zavrčím a rozbehnem sa k tej príšere. Lenže než stihnem niečo spraviť tak sa zrazu v kuchyni objavila čierna hmla. Ostala som sa len šokovane dívať. Keď som sa ako tak spamätala tak som sa premenila na človeka pribehla som k Aaronovi. "Si v poriadku?" Opýtam sa a potom zoberiem utierku ktorú namočím a začne ho utierať aby som ho zbavila krvi. "Čo to preboha bolo?" Opýtam sa ho.

Z těžka dýchám. "Jo. Asi jsem v pohodě. Jen mě bolí záda. Je to tolik zlý?" Zeptal jsem se a ležel jsem na té studené zemi. Ještě stále jsem byl trochu mimo z těch dvou ran od topení a z těch několika dalších ran. "Nevím co to bylo, ale vím, že to znovu vidět nechci." Sledoval jsem místo kde ještě před chvíli stála ta zrůda. Sledoval jsem Coru jak mi otírá krev z mého těla. "Hlavní je, že jsi v pořádku ty." Pousmál jsem se a sledoval jsem ji těmi dravými a lstivými modrými očkami.

"Ani sa nedivím že ťa bolí chrbát ale neboj sa za pár hodín budeš v poriadku." Potom si ho poobzerám a pokrútim hlavou. "Nie hlavné je že neumrieš." Pousmejem sa a rada by som ho s tej studenej zemi zodvihla a odniesla na gauč ale vedela som že nie som taká silná aby som to dokázala. "Tak to nie si sám. Ani ja to už vidieť nechcem." Povzdychnem si a potom sa pousmejem keď si robí také starosti o mňa. "To je v poriadku. Už som prežila aj horšie veci." Pousmejem sa a pohladím ho po vlasoch. "Dokážeš sa postaviť?" Opýtam sa. Ak by sa dokázal postaviť tak by som mu pomohla aspoň na gauč.

"To je pravda. Jsem celkem rád, že mě to nepřefiklo vejpůl." Podíval jsem se překvapeně podívám když mě pohladila po vlasech. Pousmál jsem se a přikývl jsem. "Jo. Určitě ano." Začal jsem se pomalu zvedat. Držel jsem si bok. Asi jsem měl zlomené žebro. Zamotala se mi hlava a opřel jsem se o zeď, abych sebou neflákl o zem. Jak jsem se zvedl tak se mi otevřela nějaká rána a krev mi tekla po vypracované hrudi. "Myslím, že týmovou prací se na ten gauč dostanu." Pousmál jsem se.

"Presne tak." Pousmejem sa a bola som rada že je v poriadku. A rany sa mu hojili. "To som rada." Keď som videla ako sa zdvíha tak som hneď k nemu priskočila a chytila som ho. "V poriadku?" Opýtam sa ho lebo nevyzeral moc dobre. "Ano spolu sa tam dostaneme a potom si odpočinieš a vyliečiš sa." Pripomenulo mi to keď som mala ja zlomené rebrá a ruku a ako sa Elissa o mňa starala 6 týždňov pretože toľko sa mi tie zlomené kosti hojili.

Držel jsem se jí, abych nespadl. "Jo v pohodě." Usměji se na ní. Pomalu jsem vyšel směrem do obýváku na gauč. Na ten se svalím a zatnu zuby bolestí. Zhluboka dýchám a sleduji strop obýváku. Trochu jsem se na gauči posunul, aby si Cora mohla sednout. Nenechám ji stát, aby ji pak boleli nohy. "Klidně si sedni." Nabídl jsem ji.

"Dobre." Prikývnem a potom som šla s ním pomaly do obývačky. Pevne som ho držala by nespadol a neublížil si ešte vyše. "Inak chcem sa ti poďakovať že si ma chránil a zároveň ospravedlniť za to že som ťa neposlúchla ale nemohla som ťa nechať samého." Povzdychnem si a keď sme prišli do obývačky tak sa zvlil na gauč. Pozrela som sa na neho a zakryla som ho dekou aby mu nebola zima. "Nepotrebuješ niečo?" Opýtam sa a keď povie aby som si sadla tak len prikývnem. "Za chvíľu." Pousmejem sa.

"To je v pořádku. Musím chránit své přatele a hlavně osoby na kterých mi záleží a hlavně tě chápu. Já bych tě v tom taky nenechal samotnou. Bojoval bych ti po boku do úplného konce." Pousmál jsem se. Když se mě zeptala jestli něco nepotřebuji tak jsem se posadil a deku si hodil přes ramena. "Já nevím. Asi nějakou oporu nebo tak." Řekl jsem smutně. "Všechna ta opora, kterou bych potřeboval zmizela před šesti lety." Sklopil jsem pohled.

Ostanem prekvapená. "Takže sme priatelia a záleží ti na mne?" Opýtam sa a trochu sa mi nahrnú slzy do očí. Bolo to od neho veľmi pekné. Nečakala som že sa tak rýchlo zblížime. "To som videla aj teraz si mal na mále ale zvládol si to." Pousmejem sa a potom sa na neho pozriem smutne a sadnem si k nemu. "To ma mrzí. Pokúsim sa ti ju nejako vynahradiť." Vzdychnem si a potom ho objímem.

"Už to tak je." Pousmál jsem se. Zahlédl jsem jí v očích slzy a musel jsem se usmát. "Notak neplakej. To bude dobré." Snažil jsem se ji uklidnit. "I kdybych to nepřežil tak bych ti byl nablízku jako duch." Usmál jsem se na ni. Když řekla, že by se to nějak pokusila nahradit tak jsem se smutně podíval na zem. "Pokud dokážeš nahradit něčí mámu tak by to bylo úžasné." Pak jsem jen zůstal sedět a nevěděl jsem co se děje. Ona mě objala. Pousmál jsem se a opatrně jsem ji taky objal.

"Ďakujem." Pousmejem sa. "Ja neplačem len ma to dojalo. Vieš ešte pred rokom som nemala nikoho. Bola som sama a teraz? Teraz mám priateľa a kamarátov a domov po ktorom som tak moc túžila." Poviem smutne ale pousmejem sa. Nikdy by ma nenapadlo že sa mi to niekedy splní. A stačil rok a mám všetko po čom som túžila. Potom sa pozriem na neho a pousmejem sa. "Lenže ako ducha by som ťa nemohla chytiť a rozprávať sa s tebou." Keď ale povie ak dokážem nahradiť matku tak by to bolo úžasné tak si len vzdychnem. Nevedela som to aké je to mať vzťah rodičmi. Nikdy som to nezažila. Vzdychnem si smutne a potom ucítim že ma objal a trochu sa pousmejem.

Překvapilo mě to co řekla. Byla jako já. Neměla nikoho, ale teď už má. Já si také už našel kamarádku a aspoň nebudu sám. Jen pořád nemohu uvěřit, že toho přítele může nazývat přítelem. Třeba to zrovna teď dělá do nějaké holky a ona se tady strachuje zda je v pořádku. "Pořád máš možnost vyvolávání duchů, nebo takovou tu desku na ty duchy. Takže by jsi mě jen vyvolala a byl bych u tebe." Usmál jsem se. Celkem bych si přál, aby máma byla naživu. Aspoň bych tu měl druhého člověka, na kterém by mi záleželo. Vzal jsem druhou deku a přehodil jsem ji pře Cořina ramena. Začínala tu být nějaká zima. I mě začínalo být chladno.

Verila som Gabovi že by ma nepodviedol. On taký nie je.Teda aspoň dúfam. Vzdychnem si a myšlienku na Gaba vyhodím von z hlavy. Nechcem teraz na neho myslieť. Potom začne vysvetľovať vyvolávanie duchov. "Vidíš to ma nenapadlo." Pousmejem sa. "Ale si na žive takže sa o tom nemusíme baviť." Pousmejem sa a potom sa pozriem čo robí. Prehodil cezo mňa deku. "Ďakujem." Poviem a zabalím sa do deky lebo mi začínala byť zima.

"Jo. Nerad o takových věcech mluvím, když je člověk živej." Zasmál jsem se. Sledoval jsem ji jak se balila do té deky co jsem jí dal. Kouknul jsem se na okno, ale to bylo zavřené a topení bylo zaplé. Venku asi teď musí strašně mrznout. Nechtěl bych být momentálně venku. A Coru v tomhle domů nepustím. "Myslím, že tady zůstaneš přes noc." Usmál jsem se. "Protože kdyby jsi šla domů tak bys asi někde zmrzla." Zasmál jsem se. Až teď jsem si uvědomil, že sedíme hodně blízko u sebe. Kdyby jsme seděli ještě blíž tak bychom mohli slyšet dech toho druhého.

"Presne tak. Tak sa bavme o niečom inom." Pousmejem sa a potom sa natiahnem pre čaj ktorý mi už vychládol a napijem sa. Keď povie že tu ostanem cez noc tak sa pozriem prekvapene na neho ale potom prikývnem. "To máš pravdu. Budem radšej v teple u teba a domov pôjdem ráno." Pousmejem sa a potom si ho začnem obzerať. Vyzeral celkom dobre. "Ako sa cítiš?" Opýtam sa ho pre istotu.