Cora + Aaron

"Tak to som rada že to máme spoločné." Pousmejem sa a ešte chvíľu som si obzerala jeho byt. Potom mi povedal by som si spravila pohodlie a opýtal sa ma či mi môže ponúknuť niečo na pitie. "Čo máš dobrého?" Opýtam sa a potom prikývnem. "Dobre to som rada. Už mi bola vážne zima. A potrebovala som sa niekde zohriať." Pousmejem sa a potom si sadnem na gauč a dívam sa po obývačke.

"Voda, čaj, kafe em.. ledový čaj a to je asi všechno." Pootevřu ještě pár skříněk a lednici jestli v ní něco nebude. Bohužel. Budu muset někdy skočit do obchodu, ale kdy to ještě netuším. "Já ti říkal ať se příště oblečeš pořádně. Když se začneš oblékat pořádně tak ti zima nebude. A neměla bys mít náhodou taky tělesnou teplotu vyšší než normální lidé? Jsi přece vlkodlak." Divil jsem se.

"Dám si čaj. Ďakujem." Poviem a pousmejem sa. Potom ho sledujem čo robí a musím sa nad tým pousmiať. Keď mi znova pripomenie to aby som sa obliekala poriadne že potom mi zima nebude tak sa len zasmejem. "Ja viem tati." Zavtipkujem. "Asi ano ja neviem. Ja to nejako nevnímam." Poviem a myknem plecami. Nikdy som nad týmto neuvažovala a nikdy som to nijako nepociťovala.

"Dobře." Zašel jsem do kuchyně a začal chystat hrnky a dal jsem vařit vodu. Mezitím co se voda vařila tak jsem si stoupl mezi dveře a opřel jsem se o futra. "Preferoval bych mami, ale to je jedno." Zasmál jsem se. "Ale je to divné. Přeci jsi vlkodlak tak jako já, ale jiný druh. Takže bys to měla nějak pociťovat jak fyzicky tak i psychicky. Tedy já to kolikrát vnímám i psychicky. Což bývá občas velký problém." Zapřemýšlel jsem. "Kdybych tu měl někde teploměr tak bych ti změřil teplotu a zjistili bychom to."

Prikývnem a keď odíde do kuchyne tak si dopozerám obývačku a potom sa zadívam pred seba a rozmýšľam. Keď povie že by viac preferoval mami tak sa mu ospravedlním. "Prepáč mami." Zasmejem sa. Potom prikývnem. "Ano to je divné. Ja to nijak nepociťujem. Skús ho pohľadať. Veľmi ma to zaujíma koľko vlastne mám." Poviem a pousmejem sa.

"Si myslím." Zasmál jsem se nad tím jak to opravila na mami. "Jelikož jsi vlkodlak tak si myslím, že to bude třeba.. Hm.. Nepřijdeš si třeba nějak rychlejší než ostatní? Ne o trochu. Ale celkem o něco. Já si to tak přijdu. Mám i lepší sluch než lidé. Slyším takové ty píšťalky pro psy. Fakt to trhá uši." Zasmál jsem se. "Zkus nějak zapřemýšlet jestli v něčem nevynikáš nebo tak." Cvakla konvice s vodou. Zmizel jsem v kuchyni. Čaj jsem zalil, hrnky dal na menší podšálky a odnesl do obýváku na stůl. Ještě jsem rychle skočil pro misku s kostkovým cukrem, kterou jsem položil mezi hrnky. Posadil jsem se naproti Coře na koberec. "Nepřijdeš si v něčem i výjimečná?" Zeptal jsem se.

"Dobre tak od teraz si mama." Smiala som sa nad tým. Prikývnem. "Tak jasné že som rýchlejšia a mám aj dobrý čuch preto som ťa spoznala že si to ty ten vlk. Podľa pachu. Podľa pachu viem určiť si sa jedna o človeka alebo o nadprirodzenú bytosť." Potom odišiel do kuchyne pre čaj. A tak som ostala chvíľu sama. Netrvalo dlho a prišiel aj s čajom. Keď to položil na stôl tak poďakujem. "Ďakujem." Pousmejem sa. "Myslím si že tým čuchom som asi vynimočná."

"Myslíš, že jenom čichem? Nemáš třeba i nějaký bystřejší zrak nebo lepší sluch? Neslyšíš věci co lidé neslyší nebo nevidí?" Zeptal jsem se. Přemýšlel jsem nad tím. Tohle mi přišlo jako důležité. "Jednou mi moje máma vyprávěla, že existuje i poloviční proměna. Můžeš se měnit, ale jinak jsi obyčejný člověk. Nemáš žádné schopnosti nic. Maximálně jednu, dvě třeba ze šesti schopností." Vzpomněl jsem si na to když mi to mamka vyprávěla. Je možné, že tohle hrozí u Cory v což nedoufám. Pak můžu zkusit píšťalku pro psi, kterou mám shodou okolností doma.

"No vidím dobre v tme ale sluch sa mi zdá normálny. Na ňom nevidím žiadne zmeny. Možno sa mi to len zdá alebo ja neviem." Myknem plecami a potom sa napijem čaju. "Zaujímavé. Ja sa dokážem zmeniť na vlka a potom na niečo ako si ty. Ale menšie pravdaže." Pousmejem sa a znova sa napijem čaju. Čaj bol vynikajúci. Príjemne ma hrial a už mi nebola taká zima.

"Tyhle znaky jsou typické pro nás vlkodlaky. Ale jedno mi nejde do hlavy. Jestliže já mám i lepší sluch tak teoreticky bys ho měla mít taky. Ale není to jisté. Hlavně jsme každý jiný druh takže to možná bude ten jediný problém." Zvedl jsem se a přešel jsem k poličce. Sundal jsem z ní menší krabici ve které jsem začal přehrabovat. Vyndal jsem takovou malou kovovou věcičku. Vrátil jsem se zpátky na své místo na koberci a píšťalku položil na stůl. "Tohle je ta otravná věc co pořád trápí psi a mé uši. Zkus na ni zapískat a uvidíme zda máš taky silnější sluch nebo ne."

Myknem plecami. "Možné to je. Ja vážne neviem. Alebo že by som to mala pretože sluch nepoužívam? Myslím ten vlčí sluch." Poviem a pozriem sa na neho. Aj mňa to zaujímalo prečo to u mňa nefunguje. Potom sa postavil a išiel k poličke. Sledovala som ho čo robí. Potom sa vráti aj s krabičkou a ja som sa prekvapene dívala. Píšťalku položí na stôl a povie že toto je tá otravná vec a aby som na ňu skúsila zapískať. "Dobre." Zoberiem píšťalku a poobzerám si ju. Vyzerala neškodne a preto zapískam.

"Hm.. To je celkem zvláštní, že ho nepoužíváš. Měla bys. Je to celkem užitečná věc." Seděl jsem dál nehybně na zemi a sledoval jsem a čekal na to až zapíská. Jako by se pro mě čas zpomalil. Začal jsem to sledovat zpomaleně a najednou ten zvuk. Snažil jsem si zacpat uši, ale ten zvuk nešel přehlušit. Začal jsem se pomalu svíjet na zemi. Sebral jsem se a snažil jsem se natáhnout pro tu píšťalku přes stůl. Trochu jsem se netrefil a vylil jsem jeden čaj. Myslím, že zrovna ten Cory a myslím, že se na ni zrovna vylil. Tohle je karma.

"Dobre tak ho možno začnem používať." Pousmeje sa a keď som zapískala tak som sa dívala čo to s ním robilo. Bolo mi ho trochu ľúto ale bolo zaujímavé že ja som nič nepočula. A keď na mňa vyleje čaj tak vykríknem a postavím sa. Bol ešte horúci a trochu ma popálil. Preto mu to teraz vrátim. Zapískala som znova na píšťalku. "Sadni!" Prikážem mu a sledujem či poslúchne alebo sa bude tomu brániť.

Co jiného mi zbývá. Budu muset poslouchat. Ta holka je doslova blázen. Myslím, že se z ní pomalu, ale jistě stává psychopat. Se vší nechutí a bolestí v uších jsem se nějak posadil. Snažil jsem se tak, abych nespadl a nesvíjel se. Přeci jen nesmím skončit na úrovni malé čivavy. "Prosím. Dost už." Držel jsem si hlavu. Začínala bolet.

Sledovala som ho a keď si sadol tak sa pousmejem. "Dobrý chlapec." Poviem pozriem sa prekvapene na neho. "Veď už nič nerobím." Poviem a schovám píšťalku do vrecka. Takže to funguje. Toto by som mohla využiť. Zasmejem sa pri predstave ako ho využívam ako ochranku alebo ako útočníka. Táto píšťalka dokáže aj s toho najväčšieho netvora spraviť úplného anjelika.

Přepadl jsem na záda a těžce jsme oddechoval. "Bože.. Už to prosím nedělej." Ještě pořád jsem si držel hlavu od toho jak mě bolela. Svým zářivě modrým očkem jsem pohlédl na ni. "Jsi nějaká mokrá hele. Nepolila ses nějak?" Uchcechtl jsem se. Bylo to celkem vtipné. Přeci jen do života ta sranda jít musí. Bez ní by byl život nudný. Nechápu jak jsem mohl vydržel bez srandy celých šest let.

Pousmejem sa. "Rozmyslím si to." A keď sa zasmeje nad tým že som mokrá a opýta sa či som sa nepoliala tak vytiahnem píšťalku. "Mám ju použiť?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. "Asi nemáš suché veci ktoré by som si mohla obliesť že?" Opýtam sa a schovám píšťalku. Už teraz som vedela že vďaka tejto veci ho môžem ovládať a on spraví čo budem chcieť.

Když vytáhla znovu píšťalku tak jsem si zacpal uši. "Ne. Prosím jen tu ne." Prosil jsem. Pak ji znovu uklidila a zeptala zda tu nemám něco suchého. "Jo. Něco se tady najde. Pojď za mnou nahoru." Jelikož jsem měl podkrovní byt tak jsem měl patrový byt. Zvedl jsem se a přešel jsem ke schodům, které jsem vyšel do menší chodbičky. Otevřel jsem dřevěné dveře s různými plakáty a za dveřmi se rýsovala velká postel a velká skříň. Skříň jsem otevřel a vyndal jsem z ní jednu černou mikinu a černé kalhoty. Hodil jsem to na postel. "Možná ti to bude velké, ale to nevadí. Zatím se převlékni. Já budu dole." Vyšel jsem ven z pokoje a šel jsem dolů kde jsem zmizel za sedačkou.

"Neboj sa nepoužijem ju." Pousmejem sa a potom čakám čo povie. A keď povie že sa niečo nájde a že mám ísť za ním tak prikývnem. "Dobre." Poviem a potom idem za nim. Vyšla som hore schodami a ocitla som sa v malej chodbičke. Počkala som než otvorí dvere. Všimla som so plagáty. Potom vošiel dnu a ja za ním. Hneď som si všimla posteľ a skriňu. Tú otvoril a vyitahol mikinu a čierne nohavice. "Mne to nevadí že to bude veľké. Dobre. Za chvíľu som hotová." Poviem a pousmejem sa. Keď odišiel tak som si vyzliekla mokré veci ktoré ma už začínali chladiť a tak som bola rada keď som sa ich zbavila. Potom som si obliekla mikinu a nohavice. Bolo mi to trochu veľké ale neriešila som to. Mokré veci som si dala osušiť a potom som sa vrátila k nemu.

Seděl jsem opřený za sedačkou. Pohled jsem směřoval na knihovnu přede mnou a přemýšlel nad různýma věcma. Cítil jsem jak mi pomalu padají oční víčka dolů a já pomalu usínal. Byl jsem unavený a ne trochu. Na chvilku jsem usnul. Probudilo mě vrzání schodů. Už asi bude převlečená. Chtěl jsem se otočit, ale to na mě bylo moc namáhavé. "To už jsi převlečená?" Zeptal jsem se. Mezi tím jak jsem čekal na odpověď jsem znovu usnul a začínal se mi zdát tak krásný sen, že by byla škoda se z něho vzbudit.

Prišla som dole ale nikde som ho nevidela až ked sa ma opýtal či už som prezlečená tak som zaregistrovala že je za kreslom. "Ano som." Poviem a idem za ním. A keď vidím že spí tak si len povzdychnem a sadnem si na gauč. Nechcela som ho budiť. A tak som sa dívala pred seba a rozmýšľala čo budem robiť za ten čas čo on spinká.

Ten sen byl tak úžasný. *začátek snu* Každý si přeci přeje létat na jednorožcích po duze a skákat z mandarinky na mandarinku. Dále všude byli skřítkové, motýlci a další taková roztomilá stvoření. Ale najednou se to změnilo. Vletěli jsme do nějakého temného lesa, kde to nebylo tak růžové. Můj jednorožec zestárnul, já zestárnul a pak se jednorožec proměnil v prach. Musel jsem se vydat po svých. Najednou všude byla tma a já byl úplně ztracený. Když už zase bylo světlo tak jsem jen padal do nějaké díry kde jsem nakonec dopadl na tvrdou zem. *konec snu*. Vyletěl jsem jako střelka. "Já nespím! Já nespím!" Stál jsem a díval jsem se na knihovnu.

Bola som tak zahĺbená do myšlienok že keď vyletel a vykríkol že nespí tak sa zľaknem. Potom sa postavím a prejdem k nemu. "To nevadí ak si unavený tak povec a ja odídem." Pousmejem sa. Ani som sa nedivila že bol unavený veď sme boli celú noc hore takže na spánok mal nárok. "Kľudne sa vyspi a ja prídem až keď nebudeš unavený." Pousmejem sa.

"Ne to je v pohodě. Já půjdu spát večer. Sice se probudím tak ve tři odpoledne, ale to nikomu vadit nebude." Zívl jsem. A přešel jsem na druhou stranu. Sedl jsem si na pohovku a protáhl jsem se. "To, že jsem unavený dělá to, že ponocuji a nespím klidně několik dnů. A když se rozhodnu konečně spát tak spím jenom tři hodiny." Zasměji se a pohlédnu na ni. "Snad jsem tě nevylekal nebo tak něco."

"Dobre teda ak ti to nevadí." Pousmejem sa. "Ja viem veď sme hore už niekoľko hodín a nedivím sa že si unavený. Za to ja nie som vôbec unavená. A to ti stačí spať iba 3h?" Zasmejem sa a potom pokrútim hlavou. "Iba trošku ale to nič nebolo." Poviem a pousmejem sa. Vážne to nič nebolo. Prežila som už aj horšie a toto nebolo nič.