Cora + Elissa + (Erik)

Keď povie svoju obľubenú farbu tak prikývnem. „Dobre.“ Poviem a potom som rozmýšľala čo by som sa ešte opýtala. V tom ale počujem praskanie vetvičiek a pozriem sa na Elissu ako je hneď v pozore. Pousmejem sa. Ona je schopná ma chrániť vlastným telom a nič nechce. Povzdychnem si. V tom sa ale spoza kríkov vyrúti svorka. Trocha sa zľaknem lebo ak by na mňa skočili tak by to dopadlo veľmi zle. Ale našťastie sa Elissa postavila pre do mňa a zabránila im v tom. Keď ale na mňa vyskočí Enzo tak ma to zabolí ale bola to príjemná bolesť. Pevne som ho objala a pozrela som sa na svorku. „Rada vás vidím. Som rada že ste v poriadku.“ Poviem a pousmejem sa. Enzo zakňučí a olizne ma ale aj ostatný vlci vedeli že niečo so mnou nie je v poriadku.

Celá smečka byla kolem nás, starostlivě koukali na Coru, poznali, že není v pořádku. Pár vlků přijde ke mně a očichají mi rameno, nejspíše cítili krev, která mi už ale naštěstí dlouho netekla. Jeden z nich mi olízne tvář a začnu se smát. Přitisknu ho k sobě a začnu drbat za ušima. Spokojeně zamručí a vyvalí se na záda. Začnu ho drbat na bříšku, v tom ale do mě šťouchnou čumáky další vlci. Usměji se a snažím se podrbat všechny, což moc dobře nešlo. Pohled mi sklouzne na Coru, která měla v klíně Enza. Viděla jsme na něm, že má radost, ale bál se o Coru. Vlci jsou úžasná stvoření, starají se o svojí smečku, mladé, spolupracují a dokáží vycítit, když je něco špatně. Najednou se zarazím a podívám se na všechny vlky.
„Vím, který je alfa, ale je tady i alfa samice?“ zeptám se zvědavě. Zajímalo by mě, jestli bude mít štěňata, to by bylo úžasné a roztomilé!

Sledovala som svorku a bol to ten najkrajší pohľad aký som kedy videla. Moja rodina bola živá a zdravá a to bolo dôležité. Ten vlkodlak sa nevrátil. Mohla som si spokojne vydýchnuť a pohladila som Enza. A len pre istotu spočítam členov a ostanem zarazená keď dvaja chýbajú. No možno ostali v jaskyni a spia. Dúfam že sú v poriadku a ja môžem byť kľudná. Potom sa ma či je tu aj alfa samica tak mykne plecami. „Pravda je že ja neviem. Od kedy som tu tak bol vždy sám.“ Poviem a pozriem sa na alfu a pousmejem sa. „Poď k nám.“ Zavolám ho aby tam nebol tak sám. Lenže ani sa nepohol. Pozorne sledoval svorku a okolie a dával pozor.

Smutně přikývnu a podívám se na alfu smečky. Sledoval nás, hlídal, ale vypadal osaměle, ani za námi nechtěl jít. Zavřu oči a přeměním se na bílou vlčici. Pomalu se k němu rozejdu, což získá jeho pozornost. Upře na mě svůj pohled, ale nijak se nepohne. Byl o dost větší než já, vlastně byl větší, než všichni ostatní. Trošku se přikrčím a olíznu mu bradu. Matně jsem si vzpomínala, že to tak dělávali podřízení vlci a jelikož nedal nic najevo, asi nedělám nic špatného. Zabořím hlavu do huňaté srsti na jeho krku a tiše zakňučím, poté ustoupím dozadu a prohlédnu si ho. Stoupnu si vedle něj a začnu do něj strkat, aby se připojil ke smečce. Tiše na mě zavrčí a přitiskne uši k hlavě, poté se ale rozejde směrem, který jsem mu ukazovala. Zaraduji se a vesele vypísknu. Společně dojdeme až ke zbytku smečky, kde se od něj oddělím a přiběhnu ke Coře, které položím hlavu do klína a lehce strčím do Enza. Ihned začne vrtět ocasem, nejspíš si pamatuje, jak jsme si spolu minule hráli.

Pozriem sa na Elissu čo robí. Premení sa na vlka a odíde k alfovi. Pousmejem sa bola som rada že ho niekto k nám privedie. Predsa nemal by byť sám ale s nami. Potom keď prídu tak ho pohladím a aj ostatný vlci boli radi že prišiel k nám. Elissu tiež pohladím keď si položí hlavu na moje nohy. Potom dostanem ale nápad. Mám nápad. Čo keby sme mu našli priateľku? Opýtam sa jej a pozriem sa na Enza ktorý bol šťastný. Chytím ho na ruky a jemne ho hodím na zem. Keďže som sa nemohla zohíňať tak iná možnosť nebola. Enzo na mňa šťekne a ja sa len pousmejem. Chcela som aby sa chvíľu pohral s niekym. Potom sa poobzerám okolo seba. Bolo tu veľak pekných vlčíc a myslím si že jedna z nich by sa alfovi isto páčila. Len teraz ktorá?

Zaslechnu hlas v hlavě a zamyšlené se podívám na Coru, poté šťastně zaštěkám a přikývnu. Hodí Enza na zem a já do něj hravě strčím packou. Ihned se na mě otočí a opře se o mě předními tlapičkami. Začne mě jemně kousat a „prát“ se se mnou. Chvíli ho nechám a jen se bráním, poté ho ale povalím na záda a přitisknu tlapkou k zemi. Vrtěl ocasem a snažil se dostat pryč. Využiji tuhle chvilku volna a podívám se na všechny vlky. Prohlédnu si všechny vlčice a tipuji, která by se mohla alfovi líbit a zároveň by si dokázala vybudovat respekt u ostatních. Z přemýšlení mě ale vytrhne Enzo, který se mi lehce zakousne do nohy. Leknu se a odskočím od něj, poté se na něj ale rozběhnu a začnu se s ním prát. Po chvilce toho opět nechám a rozejdu se ke Coře, sednu si vedle ní a zadívám se na vlčice. Dvě se mi zamlouvaly a vypadaly opravdu silně. Na zádech mi přistane nezbedné vlče, ale nevšímám si ho, místo toho se dotknu čumákem Cory a skrz mé vzpomínky ji ukáži dvě zmíněné vlčice.

Keˇzašteká tak sa usmejem. Potom sa začne hrať z Enzom a ja som rada že sa spolu hrajú. Pritom som ale sledovala vlkov a sem tam som sa pozrela na alfu ktorý pri nás sedel. Potom ma ale napadlo že ako ich dáme dokopy? Z myšlienok ma vytrhne Elissa ktorá mi pošle spomienku na dve vlčice. Pozriem sa na ne a prikývnem. Aj mne sa páčili. Boli vhodné kandidátky na partnerku alfy. Trochu ma mrzelo že to nemôžem byť ja alebo Elissa. Myslím si že my dve by sme boli tiež dobré alfy. Dobre a teraz ako to spravíme? Opýtam sa jej a obzerám si ich. Asi by sme ich mali nejako dostať k alfovi a on si s tým už hádam poradí a keď nie tak nebudú mať samicu.

Coře se očividně můj nápad zalíbil, přikývla a poté mi poslala myšlenku, ptala se, jak je dáme dohromady. Sama jsem to netušila. S lidmi by to bylo lehčí, ale jak dát dohromady dva vlky? Podívám se na alfu, který majestátně seděl mezi svou smečkou a na všechny dohlížel. Dvě vlčice, které připadaly v úvahu jako kandidátky byly kousek od něj. Ucítím, jak mi někdo kouše ucho, hned jsem věděla, že je to Enzo, pořád mi ležel na zádech a tlapkami se lehce přidržoval a balancoval svou váhu, aby nespadl. Povzdechnu si a posadím se. Ihned mi váha navíc sjede ze zad, jen se otočím, abych se ujistila, že je v pořádku a poté se zase podívám na alfu. Na tváři se mi objeví úsměv a vyskočím na nohy, rozběhnu se přímo mezi vlky a začnu mezi nimi poskakovat a všemožně do nich strkat. Zmateně se na mě podívají, ale vezmou to jako hru a brzy byla smečka v jednom velkém zmatku. Snažila jsem se najít ty dvě vlčice a brzy jsem jednu z nich uviděla, tak a teď ji nějak dostat k alfovi…

Sedela som na kmeni a sledovala som vlkov a Elissu. tá sa hrala s Enzom. Bola som rada že sa má s kým hrať keď ja teraz nemôžem. Potom sa Elissa postavila a zhodila Enza. Ten len zaštekal a ja som sa dívala čo robí. Tiež mi to prišlo divné že len tak medzi nimi poskakuje. Bola som zvedavá čo s toho nakoniec vznikne. Nakoniec sa k nej pridali aj ostatný vlci a ja som to len sledovala. Mrzelo ma že sa nemôžem k ním pridať. Ale keď budem zdravá tak im to všetkým vrátim aj s úrokami. Potom som ale pochopila o čo jej ide. Chcela dostať samice k alfovi. Pousmejem sa. „Do toho!“ Zavolám na Elissu a usmejem sa. Vedela som že ona to zvládne a možno za pár dní tu budeme mať alfa pár.

Zaslechnu Cořin hlas a s novým odhodlání, že na mě spoléhá, se vrhnu proti té samici. Narazím do jejího hrudníku tak prudce, že si málem vyrazím dech a rozplácnu se na zemi. Zvednu hlavu a s radostí zjistím, že se stalo přesně to, co jsem chtěla. Odstrčila jsem ji tak silně, že narazila do alfy, shodila ho na zem a ještě na něm teď ležela! Takhle se dávají dva vlci dohromady! No, nejspíš ne, ale jsou u sebe… Otřepu se a vyškrábu se na nohy, stále jsem ale ty dva sledovala. Alfa se opět posadil a vlčice se mu nejspíš omlouvala, tiše kňučela a olízla mu bradu, to je náznak podřízenosti, pokud se nemýlím… Alfa jí olízne hlavu a lehce do ní strčí, poté ji očichá. Nakloním hlavu na stranu a pořád je sleduji, netušila jsem, co to znamená, ale vypadalo to zatím dobře. Rozběhnu se ke Coře a upřu na ni tázavý pohled. Chtěla jsem znát její názor a pokud mi poví, co bych mohla teď udělat, byla bych ráda. Mrzelo mě, že se nemůže proměnit a hrát si s námi, ale ta žebra ji vážně musí bolet, ani jsem se nedivila. Natáhnu se k ní a opět se jí dotknu čumákem, pošlu jí vzpomínku na ni ve vlčí podobě, třeba pokud to znovu zkusí…

Keď som to uvidela tak som ostala v šoku. Preboha neublížili si? Ale keď som videla že nie tak som si vydýchla a pousmejem sa. Pozorne som sledovala vlčicu a alfu a vyzeralo to že sa začínajú zbližovať. Bola som rada že to pomohlo. Potom ku mne prišla Elissa a ja som ju pohladila. „Si šikovná. A myslím si že to zabralo. Začali sa zbližovať.“ Poviem jej a pousmejem sa. Veľmi som sa tešila na to keď budú spolu a budú mať malé. Potom mi Elissa pošle spomienku a ja si povzdychnem. Aj keď to už nebolo také hrozné ale bála som sa toho. Predsa vlci a ľudia majú rozdielne rebrá a ja som sa bála že pri premene sa to zhorší. Pozriem sa na Elissu a znova ju pohladím. „Ešte to nejdem skúšať. Nehnevaj sa.“ Povzdychnem si a skloním hlavu.

Skloní hlavu a omluví se mi, tiše zakňučím a předními tlapkami se opřu o její nohy a postavím se na zadní. Olíznu jí obličej a vesele zaštěkám. Nechtěla jsem, aby byla smutná, pak budu i já. Nevadí, že je v lidské podobě, i tak si s námi může hrát! Jenže… Vlci by ji mohli nechtěně ublížit. Ohlédnu se na smečku, která se už uklidnila a všimnu si, že alfa a tak vlčice nikde nejsou. Rozhlédnu se a všimnu si jich kousek opodál, dívali se na smečku a seděli vedle sebe, hádám, že je to dobré znamení. Přestanu si jich všímat a rozhlédnu se kolem. Zaštěkám na Enza, aby mě následoval a rozběhnu se do lesa, vezmu jednu větší větev a jsem ráda, když mě Enzo napodobí, potom se rozběhnu zpátky ke Coře a klacek jí se zakňučením položím na klín. Začínám se vážně chovat jako zvíře, ale spíš pes, než vlk. Ušklíbnu se nad mými myšlenkami, ale chtěla jsem nějak rozveselit Coru, očividně ji mrzelo, že se nemůže přeměnit.

Keď zakňučí a olizne mi tvár tak sa pousmejem a pozriem sa na ňu. „To je v poriadku nie som smutná.“ Pousmejem sa a pohladím ju. Musím vydržať pár dní a potom už budem s nimi. Na ten deň som sa veľmi tešila. Všimnem si ako sa obzerá a tak sa poobzerám aj ja a vidím alfu s tou vlčicou. Tak toto bolo dobré znamenie. Konečne ma svorka aj alfa samicu. Bola som rada lebo alfa si zaslúžil mať niekoho. Zrazu počujem štekanie a vidím ako Elissa beží do lesa a Enzo za ňou. Bola som zvedavá čo idú robiť. Nebála som sa. Vedela som že Enzo je s Elissou v bezpečí. Ale v tom obaja pribehli a Elissa mi položí konár na nohy. Pousmejem sa a zoberiem ho do ruky. „Takže vy sa chcete hrať?“ Opýtam sa a pousmejem sa. „Tak dobre.“ Poviem a hodím konár čo najďalej a sledujem ako sa Enzo a ním rozbehol ako prvý.

Začnu vrtět ocasem a čekám, až klacek odhodí, Enzo se za ním okamžitě rozběhne, chvilku ho sleduji, než se vydám za ním. Doběhnu ho, ale jeho novou hračku mu nechá, vypadalo to, že správně pochopil, že ji má donést Coře. Opět k ní doběhneme a on jí ho položí k nohám. Začne kolem ní poskakovat a radostně štěkat. Šlo vidět, že ji má opravdu rád a má obrovskou radost z toho, že si s ním hraje. Usměji se a přeměním se zpátky na člověka, sednu si do trávy hned vedle Cory a pohladím malé, neposedné vlče.
„Co se vůbec stalo s jeho matkou? A jak se dostal k tobě?“ zeptám se Cory a ohlédnu se přes rameno, abych viděla její výraz. Přeci jen řekla, že je to její adoptovaný syn, musel za tím být nějaký příběh.

Usmievala som sa keď som videla ako sa aj Elissa rozbehla za Enzom ale konár priniesol Enzo a Elissa prišla s ním. Keď mi ho položí k nohám tak ho pohladím a opatrne sa preň zohnem. Zodvihnem ho a chystám sa ho zahodiť. Keď v tom sa Elissa premení a sadne si vedľa mňa. Opýta sa čo sa stalo jeho matke a ako sa dostal ku mne. Povzdychnem si. „Bola na love ale napadol ju medveď. A keď som prišla do svorky tak Enzo bol zalezený v kúte a nikoho k sebe nepustil. A tak som sa rozhodla že sa o neho postarám ale najskôr budem musieť získať jeho dôveru. Predsa bola som tu nová a ešte ma nepoznal. A tak som mu každý deň nosila trochu jedla a snažila som sa s ním maznať a utešovať ho. Neviem ako dlho to trvalo kým si ku mne získal dôveru a prijal ma ako jeho matku.“ Pousmejem sa a potom zahodím konár a nechám Enza nech preň beží.

Poslouchala jsem jejich příběh a smutně se podívám na malé vlče.
„Musle to pro něj být šok,“ zašeptám smutně a povzdechnu si.
„Také jsem přišla o matku a poté mě odtrhli od mých sourozenců nepřála bych to nikomu, jsem ráda, že jsi ho adoptovala, zaslouží si to. A určitě z něj vyroste silný a milý vlk, možná budoucí alfa smečky,“ řeknu a poté se usměji. Dokázala jsem si ho představit jako dospělého vlka v čele smečky a po bodu nějaké pěkné samice. Ušklíbnu se a lehce strčím loktem do Cořiné ruky.
„Pst, pak mu taky budeš muset dohodit nějakou vlčici,“ zašeptám a začnu se smát, Enzo zase donese větev a upře svůj pohled na Coru. Vrtěl ocasem a chtěl si ještě hrát, šlo na něm ale vidět, že je unavený, přeci jen jsme je vytáhli ven uprostřed noci, kdy nejspíš spali.

„Bol a poriadny. S nikým nekomunikoval. Vlci sa mu snažili pomôcť ale odmietal ich. A preto som si myslela že ani mne sa to nepodarí ale nakoniec sa mi to podarilo. A teraz som rada že ho mám. To máš pravdu. On si to zaslúži. Možno to uvidíme až keď bude veľký ale bol by skvelý alfa.“ Pousmejem sa a potom Elissu pohladím po vlasoch. „To ma mrzí. Dúfam že sa s nimi ešte stretneš.“ Poviem a pousmejem sa. Ja žiadnych súrodencov nemám a možno je to aj dobré. Potom sa pozriem prekvapene na ňu. „Čože? Ja? Ja si myslím že on to zvládne sám.“ Pousmejem sa a zoberiem konár a vidím že je unavený. „Dobre posledný krát ti to hodím a potom pôjdeš spať. Dobre?“ Pousmejem sa a Enzo len zašteká a ja mu hodím konár.

Pohladí mě po vlasech, tiše si povzdechnu a zamyslím se nad tím, co řekla. Mohla bych to zkusit, přece za to nic nedám. Doufám, že jim nic není. Mrzelo mě, že mě nevyhledali, byli přece už dospělí a starší než já, ale zároveň jsem byla ráda. Nechtěla bych, aby mě viděli ve stavu, v jakém jsem byla. Nijak bych na ně nejspíš nereagovala a bylo by mi úplně jedno, že tam jsou. Tehdy mi bylo jedno všechno. Tiše si povzdechnu a zadívám se na koruny stromů.
„Možná bych se je mohla pokusit najít, ale… Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad, po tom všem, co se stalo. Možná až mě pustí z léčebny, aby… Aby o tom všem nevěděli, nejsem na to hrdá a nechci aby to věděli,“ zašeptám smutně a povzdechnu si. Enzo donese klacek a pustí nám ho k nohám. Sehnu se a vezmu ho do rukou, obejmu ho a na chvíli zabořím hlavu do jeho srsti, než ho podám Coře. Přeci jen byla jeho matka, usměji se, když spokojeně zakňučí a přitiskne se k ní.

Bolo to na nej vidno že sa trápi. Tiež by som jej mohla nejako pomôcť. Lenže ako? Ja neviem ako sa volajú a ani ako vyzerajú. A myslím si že Elissa asi nebude chcieť aby som ich hľadala. Potom prehovorí a ja sa na ňu pozriem. „Jasné že je to dobrý nápad. Ste rodina a mali by ste byť spolu. Ale zase ťa chápem že nechceš aby o tom vedeli. Mňa napadlo že ak by si chcela mohla by som ich nájsť. Ale iba vtedy ak by si to chcela. Bez tvôjho súhlasu nebudem nič robiť.“ Poviem a pousmejem sa. Keď mi podá Enza tak ho pohladím a pousmejem sa. „Dobrú noc a pekne sníčky.“ Poviem a dám mu pusinku na medzi uši.

Povzdechnu si a přikývnu, byla na mě vážně hodná a viděla jsem, že mi chce pomoct. Byla jsem za to vděčná, ale… Tohle budu muset udělat sama a nejspíš mnohem později.
„Opravdu děkuji, vážím si toho, ale najdu je až mě pustí z léčebny. Pokud vůbec, mám strach, že se jim něco stalo. Přeci jen žijeme v nebezpečném světě. Lidé to tolik nepoznají, ale jakmile se zapleteš s nadpřirozenem, je to jako by jsi ho pořád přitahovala,“ řeknu s povzdechem, ale nakonec se pousměji.
„Za nic bych to ale nevyměnila. Magie je úžasná, dokáži být jakýmkoliv zvířetem, vidět svět jejich očima, podívat se na něj z jiného úhlu… I přes ta nebezpečí bych se svého daru nikdy nevzdala,“ řeknu s úsměvem a pohladím malé vlče v Cořiném klínu. Byla jsem ráda, že zase mohu používat své schopnosti, když jsem neměla energii ani na to, abych se přeměnila, byla jsem zoufalá. Bylo to už asi to jediné, co mě spojovalo s mojí rodinou. Všichni jsme byli zvěromágové, byl to dar, který se dědil v naší rodině a i když nebylo pravidlem, že ho budou mít všichni, v naší rodině se vyskytoval často.

Chápala som ju a preto som sa na ňu vôbec nehnevala keď povedala že to spraví až ju pustia. „Jasné že ťa pustia a potom ich nájdeš a budete jedná veľká rodina. Myslím si že sa im nič nestalo. Oni sú odvážny rovnako ako ty. Tak sa o ne neboj.“ Pousmejem sa a potom prikývnem. Presne som vedela o čom hovorí. Ani ja si neviem predstaviť že by som nebola vlkodlakom a nemala schopnosti. Človek to nepochopí ak sa nenarodí alebo ak ho nepremenia. „Tak to s tebou súhlasím. Ani ja by som to nemenila. Som rada že som vlkodlak a mám tak skvelú rodinu a priateľku.“ Pousmejem sa a objímem ju. Bola som vážne rada že ju mám. Konečne niekto kto sa vie meniť ako ja. Nieže by som Lou nemala rada ale predsa ona je upírka a nevie sa meniť a Elissa sa vie meniť a preto si s ňou viac užívam ako s Lou.

Její slova mě potěšila, byla opravdu dobrá kamarádka a já se po dlouhých letech cítila, jako bych měla rodinu. Pokrevní příbuznost nebyla důležitá, pokud vám na dané osobě záleželo. Ani druh nehrál roli. Bylo by mi jedno, kdyby byla upírka, démon či něco jiného, pořád by to byla Cora. Usměji se a také ji obejmu.
„Díky, ani nevíš, jak si toho vážím,“ zašeptám. Hned se mi díky ní spravila nálada. Cítila jsem se lépe, už jsem nebyla sama, měla jsem kolem sebe fajn lidi, Erika, Coru, Louisu… Mohla jsem je považovat za přátele. A pak tady byla smečka. Pustím Coru a podívám se na vlky, kteří se polehali k sobě na trávě a spokojeně odpočívali, jen afla na ně bedlivě dohlížel, vypadal ale klidně a oči se mu také zavíraly. Možná by bylo nejlepší je už nechat odejít do jejich doupěte. Přeci jen byli unavení a bylo velmi pozdě. Měly bychom se vrátit ke Coře domů…

Keď ma objíme tak sa pousmejem. Vedela som že je to najlepšia osoba na svete a ja som nechcela o ňu nikdy prísť. Bola by to škoda ak by som o ňu prišla tak by som to asi neprežila a asi by som zase skončila v blázninci. Potom sa pousmejem. „Nemáš prečo ďakovať. Ja to robím rada.“ Poviem a pozriem sa na ňu a potom na svorku. A videla som že už chcú spinkať. „Elissa asi pomaly pôjdeme domov a necháme ich nech sa vyspinkajú.“ Poviem a opatrne položím Enza na zem. Boli všetci tak krásny. Ak niekto tvrdý že vlci sú agresívny tak nech sa pozrie na toto a isto zmení názor. Boli spokojný a šťastný. Potom sa pomaly postavím a počkám na Elissu aby sme šli spolu domov.

Přikývnu a zadívám se na smečku, nechtělo se mi odcházet, ale… Potřebovali odpočinek. Postavím se na nohy, opráším se a protáhnu.
„Tak jo, pojďme,“ odpovím, ale udělám pár kroků k vlkům, kleknu si na zem a všechny podrbu za ušima. Můj pohled sklouzne na alfu, rozběhnu se k němu a obejmu ho. Rychle ho ale raději pustím a rozběhnu se zpátky ke Coře.
„Můžeme, chceš se také rozloučit?“ zeptám se s širokým úsměvem a udělám pár kroků směrem k městu, zase se ale otočím. Viděla jsem na celou smečku a také na Coru. Byli pro mě jako rodina. Po dlouhé době jsem tak o někom mohla uvažovat.

Pozriem sa na Elissu ktorá sa postaví a ide sa rozlúčiť s vlkmi. Pousmejem sa. Keď povie poďme tak prikývnem a pomaly sa postavím. Na otázku či sa chcem s nimi rozlúčiť tak pokrútim hlavou. „Myslím že by som to nezvládla. Ale myslím si že oni to pochopia.“ Pousmejem sa a pozriem sa na vlkov a zamávam im. Potom idem pomaly k Elisse. Už mi bolo lepšie a typovala som že tak deň dva a budem zdravá. Už sa na to veľmi tešila. Nevedela som sa dočkať kedy sa s Elissou premeníme na vlkov a budeme sa hrať so svorkou. Potom sa pozriem na alfu a pousmejem sa. Dúfala som že čoskoro tú budú behať malé vĺčatá. O ktoré by som sa mohla starať teda ak by mi to dovolili.