Louisa & Kate

Místo: Antagora
Počasí: Sněží
Kdy: Začíná se po půlnoci
Pořadí: Lou + Kate
Pozn.- Snad si nezabiju vlastní postavy

Vyšla jsem ze svého domku. S Neranem jsem už nebyla půl roku? Nevím, dlouho jsem ho neviděla. Plášť jsem si více přetáhla přes sebe. Můj kabát byl teplý, ale plášť byl více creepy. Přeci upíři v legendách měli také pláště. Zašklebila jsem se sama pro sebe a vyrazila rovnou do toho chladného počasí, které zde panovalo. Bylo nádherně, alespoň metr sněhu. Všechny silnice byly odklizené a já si v kapse nahmatala nůž, ale také nějakou střelnou zbraň, v které byly kulky. Je lepší být ozbrojená. Už díky svým předchozím zkušenostem. Moje krev je asi důležitá pro ty parchanty upíry, kteří si o sobě toho moc myslí. Jen ať si myslí, vážně tyhle idioty nenávidím. Povzdechla jsem si, promnula si krk, ale hodila si kapuci na hlavu, ještě si ji více stáhla do očí a šla dál. Zaslechla jsem opilecký smích z jedné uličky a zoufalé volání o pomoc. Někdo by potřeboval pomoc? Protáhla jsem se, mé oči zezlátly a já se vydala do uličky zrychlenou chůzí.

Kate: Nakopla jsem naštvaně skříň, kterou jsem zde měla. Parchant! Je to parchant... Vzlykla jsem a sesunula se k zemi. Kdo je parchant? To je teď už vlastně jedno! Odešel si, aniž by dal o sobě vědět. Je pryč a... a... a já tu jsem zase sama. Mohla bych zavolat bráškovi, ale ten má svoji rodinu! Sakra! ,,Bože...," vzlykla jsem a objala nohy rukama. Měla bych se vzpamatovat. Ještě chvilku tady budu v emočním rozpoložení a aktivuju tím svoji auru, to nesmím připustit. Vstala jsem a otřela si tváře. Oblékla jsem se do teplého oblečení, vzala klíče a vyrazila pryč z domku. Musím se projít. Musím jít na venkovní vzduch. Slyšela jsem své vlastní kroky, ale i kroky dalších lidí. Přimhouřila jsem oči, které byly nažloutlé a lehce jsem nabrala do svých plic více vzduchu. Vlkodlaci a upíři. Mlsně jsem se olízla, ale vydechla, protáhla se a šla dál. Prošel kolem mě muž, ale udělal větší oblouk. No, upírek, jen ať si dává pozor, že. Přimhouřila jsem oči a šla dál. Vešla jsem do uličky, kde jsem zrovna spatřila muže a ženu. Ženu... on ji chtěl... ,,Hey! Vy tam!" zavrčela jsem, kdy muž vytáhl dýku a přiložil ji ženě ke krku. ,,Neobtěžujte a hleďte si svého," zachechtal se, kdy jsem pozvedla obočí a zasyčela. ,,Panáček si chce hrát?" zazubil jsem se, kdy jsem se škodolibě usmívala v oku se mi mihla smrtelná jiskra.