Cora + Reily

Poslouchala jsem Coru a furt jsme tak průběžně popíjela čaj. "Já to všechno chápu, že se toho bojíš. Ale když mu to jenom navrhneš nebo se ho zeptáš, tak nevidím důvod, proč by měl začít nadávat. Vždyť se jenom zeptáš, nezačneš mu rozkazovat. Tak se neboj a promluv s ním." Pousmála jsem se. "No, mě taky nic nenapadá," odpověděla jsem a zamyslela se, o čem by jsme tak mohly asi mluvit.

Vzdychnem si a prikývnem. "Dobre skúsim to." Poviem a na chvíľu sa zamyslím nad tým ako bude reagovať keď mu to poviem. Ale moc sa mi tá predstava nepáčila. A tak to radšej zahodím za hlavu a prestanem to riešiť. "Tak to môžeme vymyslieť niečo spolu." Poviem a pousmejem sa a potom som sa dívala na ňu.

Když Cora řekla, že to zkusí, tak už jsem jenom přikývla hlavou a opět jsem se pousmála. I když to vypadalo, že se jí do toho moc nechce, tak to snad zkusí, uvidíme. A když přišlo na to téma, o čem si vlastně budeme povídat, ani jedna jsme nevěděly. "Dobře, jenže jak?" Promluvila jsem a furt jsem přemýšlela, ale vůbec nic mě nenapadalo...

Mykne plecami keď sa opýta ako. "Netuším. Povec mi čo máš rada?" Opýtam sa jej. Možno by to pomohlo nejako rozprúdiť zábavu. Ak by chcela môžem pustiť film alebo hudbu alebo môžeme ísť von. Všetko závisí od nej.

Cora netušila, jak přijít na dobré téma. Nakonec ale položila jednu otázku. "Zábavu, hudbu, filmy, zvířata, přírodu a kdybych měla přátele, tak samozřejmě i přátele. Vlastně mám teď tebe, no. Takže i tebe. Je vlastně docela spousta věcí. I tanec, knihy a tak různě. A co ty?" Odpověděla jsem a na oplátku se zeptala.

Keď začala menovať čo má rada tak ma potešilo že zábavu a hudbu máme spoločnú. To znamená že môžeme spraviť párty. Potom sa opýta mňa. "Tiež mám rada hudbu, zábavu, zvieratá a prírodu." Pousmejem sa a keď povie že aj mňa má rada tak sa začervenám. "Ďakujem veľmi pekne. Aj ja teba mám rada." Poviem a pousmejem sa. "Čo tak si spraviť párty?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu.

I sama Cora mi řekla, co má ráda. Zjistila jsem, že to máme rády docela společně. Když jsem jí řekla, že jí mám ráda, tak zčervenala. "Neděkuj a já děkuji." Odvětila jsem, ale nakonec se zeptala, co si udělat párty. Na chvíli jsem se zamyslela. "A myslíš jako někam zabít nebo jen tady?" Optala jsem se zvědavě a pozorovala jsem ji. Nakonec jsem se ještě napila čaje a vlastně už naposledy, už jsem ho dopila. Černý čaj jsem měla dost ráda, asi i radši, než ovocné, což co jsem tak věděla, tak většina lidí to měla naopak.

Pousmejem sa a prikývnem. "Nemusíš ďakovať ale ja musím." Poviem a myknem plecami. "Tak to je už jedno či budeme tu alebo niekam pôjdeme. Povec ty kde by si chcela byť?" Opýtam sa jej a pozriem sa na ňu a pousmejem sa. Potom som videla že vypila čaj. "Chceš navariť ešte jeden čaj?" Opýtam sa jej a pousmejem sa.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ale ne, ani jedna nemusíme." Navrhla jsem takový kompromis a mrkla jsem na ni. "Mně je to jedno, ale klidně můžeme zůstat zde, ať neděláme nějaké velké přesuny." Usmála jsem se s odpovědí a koukla na ni. "Ne, nechci, ale spíše bych poprosila tu minerálku, jestli můžu." Odpověděla jsem i teď a opět jsem se i teď na Coru usmála, přičemž jsem ale semkla rty do jedné úzké linky, ale i to za chvíli zmizelo a tvář byla zas taková neutrální.

Pousmejem sa a prikývnem. "To máš pravdu." Poviem a potom sa dívam na ňu a čakám čo povie. Keď konečne povie kde chce byť tak prikývnem. A bola som rada že nikam nechce ísť. Aspoň sa nemusíme obliekať a ísť do tej zimy. "To som rada že si sa rozhodla pre tento dom. A pre teplo." Poviem a pousmejem sa. Potom si poprosí o minerálku a ja prikývnem. Potom sa postavím a odídem do kuchyne pre minerálku. Vytiahnem ju a nalejem ju do pohára. Pohár zoberiem a odnesiem ho Reily. "Nech sa páči." Poviem a podám jej pohár s minerálkou a potom si sadnem.

Na Cořininu větu jsem se již jen usmála a jako reakci jsem už žádné slovo nevyřkla, zkrátka už nebylo moc co jí na to povědět. Prostě pouze takto. Na to, co Cora řekla dál jsem se mírně zasmála. "Ty máš asi teplo dost ráda, co?" Pousmála jsem se na ní. Mně osobně by to nějak nevadilo, vlastně by mi to dost možná bylo jedno. A posléze, když jsem Coru poprosila o minerálku, tak hned vstala a šla pro ni do kuchyně, kde jsme vlastně byly před tím, než jsme se posadily do obývacího pokoje. Když mi ji tedy Cora nalila, přišla a podala mi jí. "Opět děkuji." Usmála jsem se, skleničku si vzala, napila se a položila jsem ji na stůl stejně, jako předtím hrneček s čajem. Můj pohled jsem ale v mžiku hned přesunula na svou společnici. "Takže jak dál?"

Keď sa ma opýta či mám teplo moc rada tak prikývnem. "Ano to mám a veľmi. A ty ho nemáš rada?" Opýtam sa a pousmejem sa. "Nemusíš ďakovať." Poviem a potom keď sa opýta čo ďalej tak sa zamyslím. Netrvalo mi to dlho. Po chvíľke sa pozriem na ňu. "Môžeme si objednať pizzu a pustíme si hudbu. Akú máš rada?" Opýtam sa jej pretože som nechcela pustiť niečo čo by sa jej nepáčilo.

Koukala jsem tak na Coru a přemýšlela. O všem různém, i o úplných hovadinách. Možná by vás to zajímalo konkrétněji, ale to tu raději nehodlám vypisovat, to totiž nevím, co by jste si o mně potom mysleli, heh. Když mi však Cora odpověděla a též mi položila otázku, tak jsem samozřejmě vnímala. "Teplo celkem ráda mám, ale zimu též, vlastně nevím, jestli zimu nemám někdy i raději." Odpověděla jsem zamyšleně, tentokrát přemýšlejíc o tom, co mám raději, jestli teplo nebo zimu, respektive léto nebo zimu. Hm, asi jo, asi trochu vyhrávala ta zima, i když to byl dosti vyrovnaný 'souboj'. Když Cora promluvila o děkování, tak jsem jen s mírným úsměvem pokývla a posléze jsem poslouchala její návrh. "Jasně, a ta hudba? No, pusť tam, co máš ráda ty, třeba se mi to bude líbit, nemám nějaký vytyčený žánr nebo tak něco." Pokrčila jsem rameny a zároveň jsem byla vcelku zvědavá na to, co nám nakonec pustí za hudbu.

Reily bola chvíľu ticho a ja som čakala či odpovie. A keď sa tak stalo tak som sa pozrela na ňu. „Každé obdobie má niečo do seba.“ Poviem a pousmejem sa. Keď povie aby som pustila to čo mám rada ja tak sa zamyslím. „Hmm ale čo keď sa ti to nebude páčiť? Bola by som nerada ak by si to otrieskala o hlavu.“ Pousmejem sa a potom sa postavím a prídem ku skrinke kde bolo rádio a CD. Chvíľu som tam stála a rozmýšľala som čo mám pustiť aby sa to páčilo aj jej. Po pár minútach som vytiahla nejaké CD a dala ho rádia a pustila som to. Ani som nevedela čo to bolo ale celkom sa mi to páčilo.

Napila jsem se té minerálky, co mi předtím Cora přinesla, když v tu promluvila. "To ano, k jaru patří květiny, k létu asi voda, k podzimu krásné spadané listy a k zimě prostě nádherně bílý sníh." Přitakala jsem a zároveň jsem jí i rovnou řekla, co mi jaké období připomíná. Nicméně, posléze bylo vidět, že se Cora zamyslela a já jsem předpokládala, že to bylo kvůli té hudbě. Po jejích slovech jsem se musela zasmát a zavrtěla jsem hlavou. "Ne, neboj. To se nestane." Ujistila jsem jí se stále pobaveným úsměvem. Ona poté tedy pustila nějakou hudbu. Nebylo to nějak špatné, vlastně to celkem ušlo. "Jo, to je dobré." Zakývala jsem hlavou a i znovu jsem se napila, přičemž jsem způsobila to, že sklenička už byla plná jen do její půle. Položila jsem ji zpět na stolek. "Tak objednáme tu pizzu a mezitím si zatancujeme?" Optala jsem se s úsměvem, s hlavou mírně nakloněnou k pravému rameni a nakonec jsem se ještě zvedla z pohovky.

Pousmejem sa a prikývnem. „To máš pravdu. Presne si vystihla každé ročne obdobie.“ Poviem a potom ma uistí že toho sa nemusím báť že to sa nestane. „To som rada.“ Poviem a pousmejem sa. Keď povie na môj výber že je to dobré tak som bola rada. Nechcela som aby sa jej to nepáčilo ale keď sa jej to páčilo tak som to nechala pustené. „Ja milujem pizzu. Tak si ju objednajme. Ale ja neviem tancovať. Teda viem ale .. no to je jedno.“ Pousmejem sa a potom prídem k nej a chytím ju za ruky a odvediem ju kde bolo miesto na tancovanie. „Tak mi ukáž ako vieš ty tancovať a potom ti ukážem ja ako viem tancovať.“ Poviem a pousmejem sa.

Cora mi pověděla, že jsem vystihla každé roční období, tudíž to asi vnímala úplně stejně. No, ono toho není úplně milion, co si lze představit, ale tohle, co jsem vyjmenovala, tak to asi byli hlavní zástupci těch období. Už jsem ale jen přikývla, mírně jsem se pousmála a tenhle mírný úsměv mi vydržel, i když promluvila již po druhé. Ani na jednu z těch věcí jsem zkrátka slovy nereagovala. U obou už by to bylo jen nějaké to slovo dobře nebo tak nějak. "Dobře, akorát se pak musíme ještě někdy potkat, abych ti vrátila peníze, já teď u sebe totiž nic nemám. A kterou máš ráda?" Zazubila jsem se. Když mě ale chytla za ruce a odvedla na místo tancování, tak jsem se nějak extra nebránila. Přeci jen, sama jsem to navrhla, tak by bylo dementní, kdybych ani pak nechtěla. Na Cory vybídnutí mi opět ucukly koutky. "Fajn, tak já jdu na to." Uculila jsem se a začala jsem tancovat. Nebyla jsem mistr tance, ale myslela jsem si, že ani žádný lála nejsem, tak uvidíme, jak to Cora okomentuje.

Keď začala hovoriť o peniazoch a tom že mi ich vráti tak hneď pokrútim hlavou. „Tak na to zabudni. Nemusíš mi ich vracať.“ Poviem a pousmejem sa. Čo sa týka peňazí tak som si nepotrpela na tom aby mi niekto vracal peniaze. Ja som bola rada keď som niekomu mohla niečo kúpiť a on mal s toho radosť. Lenže ja som ešte nikomu nič nekupovala. „Mne je to jedno. Ja mám rada všetky. Takže môžeš objednať akúkoľvek chceš. Nechám to všetko na tebe.“ Pousmejem sa. Pizzu som milovala a bolo jedno čím je. Hlavné bolo že nejaká pizza je. Na moje prekvapenie súhlasila s tým že bude tancovať ako prvá. „Tak sa ukáž.“ Poviem a potom keď začala tancovať tak som sa na ňu dívala. A musela som povedať že tancuje omnoho lepšie ako ja. Až som sa hanbila jej ukázať ako ja tancujem. „Ty si chodila na nejakú tanečnú školu?“ Musela som sa to opýtať lebo takto pekne tancovať sa dá naučiť len v škole no nie?

Všimla jsem si, že to, že Coře ty peníze hned vrátím, tak to se jí nelíbilo, vzhledem k tomu, že hned začala vrtět hlavou, takže nesouhlasila. "No, fajn. Ale po tom půjdeme někam, já nevím, třeba zase na nějaké pití a to platím já." Mrkla jsem na ni, abych ji to alespoň nějak oplatila nebo vynahradila. "Tak vezmeme nějakou s kuřecím masem? A objednáme jí přes telefon nebo si pro ní zajdeme někam do pizzerie?" Optala jsem se ještě a i teď jsem k tomu nezapomněla dodat lehký úcul.
Posléze, když jsem začala tancovat, tak mě rozesmál Cořin dotaz. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, to fakt ne, já fakt netancuju nějak skvěle." Odpověděla jsem a i teď jsem se trochu zasmála. Ještě chvíli jsem tancovala, než jsem přestala. Ještě jsem samozřejmě mohla, tak blbě jsem na tom nebyla, ale chtěla jsem vidět i Coru. "No, tak se teď předveď ty." Usmála jsem se, ač trochu vyzývavě a čekala, až začne tancovat, moc mě zajímalo, jak tancuje.

Ona s tými peniazmi asi pokoj nedá že? Musela som sa nad tým zasmiať. „Reily rada si pôjdem s tebou niekam sadnúť na pohárik ale to neznamená že budeš všetko platiť ty. Niečo by som aj ja mohla zaplatiť.“ Pousmejem sa. Do tej zimy sa mi nechcelo takže si ju asi necháme priniesť domov. „Neviem ako ty ale ja by som si ju nechala priniesť sem. Predsa vonku je zima a nechce sa mi ísť von.“ Poviem a potom sa postavím a odídem do kuchyne pre minerálku a víno. Keď prídem do kuchyne tak zoberiem minerálku aj víno a odnesiem to do obývačky. Prídem tam a položím to na stôl. Vedela som že pri tom tancovaní budeme isto smädný. Potom sa pozriem na ňu a pokrútim hlavou. „Nemusíš byť skromná. Tancuješ skvelo.“ Pousmejem sa a keď povie aby som sa ukázala ja tak sa trochu zahanbím. „Ja neviem tancovať.“ Poviem a začnem tancovať. Nebolo to tak skvelé ako keď tancovala Reily ale snažila som sa aby som nevyzerala ako drevo.

Cora se nad tím s těmi penězi zasmála. "No, jasně. Ale tak když ty teď zaplatíš pizzu, tak já pak zaplatím právě třeba tu skleničku něčeho, abych ti to alespoň nějak oplatila, ju?" Usmála jsem se.  Další její odpověď jsem vlastně trochu předpokládala. "Jasně, mně to nevadí, tak tam zavoláš a objednáš to?" Tázavě jsem se na ní podívala, s trochu nadzvednutým obočím, jenže Cora hned poté odešla pryč, zase do kuchyně. Zpátky přišla s minerálkou a vínem. Mírně jsem se pousmála.
Když následně přišlo na to tancování, Cora mi jej pochválila. "Tak to ti moc děkuju." Poděkovala jsem. Poté, co jsem přestala tancovat já a vybídla jsem Coru, moc se jí do toho nechtělo, což jsem chápala, ale nakonec začala. "Ale ne, umíš tancovat moc dobře a neříkej, že ne, protože o tom nehodlám diskutovat." Zasmála jsem se, ale myslela jsem to vážně.

Povzdychnem si lebo som videla na nej že ju asi neodhovorím od toho. „Tak dobre teda. A máš číslo na pizzeriu?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Bavíme sa tu o pizze ale ani jednu z nás nenapadlo zistiť či máme číslo na pizzeriu. Ja si myslím že by som ho niekde mala mať ale neviem kde. Vedela som že v mobile ho nemám. Potom sa pousmejem a prikývnem. „Nemusíš ďakovať.“ Poviem a chcela som niečo namietnuť ohľadne môjho tanca ale keď povedala že nemieni o tom diskutovať tak sa len pousmejem a myknem plecami. „No dobre ale aj tak si myslím svoje.“ Poviem a potom zoberiem do ruky fľašu vína. „Dáš si aj ty trocha vína?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu a ukážem na fľašu.

Nad Cořinou otázkou jsem se musela prostě začít docela i dost smát. Ona očividně to číslo na pizzerii neměla a já už vůbec ne. Od doby, co jsem si naposledy pizzu objednávala a už vůbec, co jsem pizzu jedla... no, byla to doba. A docela dost dlouhá. "No, já ho nemám." Furt jsem se smála, protože to byla docela zábavná situace. Chtěly jsme si ji objednat a bavily jsme se o pizze, ale respektive si jí ani přes telefon neobjednáme, protože jsme ani jedna neměly číslo.
Po pár chvilkách ticha mi řekla, že nemusím děkovat, na to už jsem nějak nereagovala. "Pokud si ale myslíš opačný názor, tak ten je špatný a nepravdivý." Usmála jsem se. Nad otázkou s vínem jsem ale trochu znejistila. Ochutnala jsem alkohol zatím snad jenom jednou v životě, to byla taková menší ochutnávka, kterou snad před osmnáctým rokem udělal každý. "No, tak trochu mi nalej, ale menší množství, přeci jen mi je furt sedmnáct." Odpověděla jsem s úsměvem.

Keď povedala že nemá tak si povzdychnem. „No skvelé ja ho mám ale neviem kde.“ Poviem a potom začnem rozmýšľať kde som ho asi tak mohla dať. Bola som tak zamyslená že som ani nevnímala Reily čo hovorí. Po chvíľke ma napadne že ho môžem mať v taške. „Počkaj tu.“ Poviem a vybehnem hore schodmi do mojej izby. Vojde do izby a poobzerám sa po izbe. Uvidím fotku Gaba a vzdychnem si. „Kde si?“ Opýtam sa sama seba a sadnem si na posteľ. Tak moc mi chýbal. Chcela som ho vidieť a počuť jeho hlas. Ale to sa už asi nestane. Dám si tvár do dlaní a vzdychnem si. Ani som si neuvedomila ako moc mi chýba kým som neprišla do izby a nevidela som jeho fotku.