Louisa + Skye + Samuel

Dívka vypadala opravdu hrozně. Nelíbil se mi její stav ani trochu. Nechápala jsem své chování, když jí znám teprve pár hodin, no, ony to budou tak dvě hodiny necelé, ale to bylo nyní jedno. Po chvilce dovnitř navíc vletěl někdo, kdo sebou přinesl pach. Možná trochu jsem ucítila přítomnost vlkodlaka, těžko říct, nedokázala jsem vnímat. Byla jsem na to příliš bledá. Ono hlavně upíři jsou sami o sobě studení, takže bledá barva, ale stále to bylo něco nenormálního, protože já se zkrátka opravdu dost lekla. Dívala jsem se na toho, který sem vletěl, a podrbal se na zátylku. Stála jsem na místě, kdy mě on jemně poplácal po zádech a jeho slova mě měla uklidnit. No dobře, uklidnila mě. Vydechla jsem, ale podívala se směrem k dívce, která ležela v křesle. On k ní přešel a dotkl se jejího krku, nejspíše za zjištěním, jestli stále žije. On mě najednou poprosil, jestli bych to trochu neuklidila kolem. ,,Jo jasně," přikývla jsem a pomalu se do mě vsouval klid. Možná to bylo díky tomu, jak ke mně on mluvil. Sice měl svraštěné čelo tím, jaký měl strach o dívku, ale nejspíše se mě snažil uklidnit. Vzala jsem ručník a ten šla odnést do koupelny. Jo, alespoň nějakou cestu si pamatuju. Když jsem se vracela, mladík akorát s rukama na hrudi dívky něco prováděl. Takže nějaká pěkná magie tady? Krásný, hlavně aby jí to pomohlo. Začala jsem sklízet lékárničku a rukavice, které jsem měla na rukou, již jen z principu hygieny, vyhodila do koše. Jasně, v lékárničce jich měli plno. Hraješ si tu na uklízečku jo? Ozvalo se mi pobaveně v mysli. Aby bylo mezi námi jasno, ten bordel jsem udělala taky trochu já, tak odprejskni. Odfrkla jsem si a zkontrolovala, jestli jsem to poklidila dobře a otočila se ve chvíli, kdy jsem zaslechla kroky. ,,Bude v pořádku?" zeptala jsem se už s jistým klidem, ale promnula si tváře, abych trochu zahnala tu bledost.

Přesně ve chvíli, kdy jsem viděla, že se po mně černý vlk natahuje se rozplynul, jako by byl jen z popela a všeho možného. Udiveně jsem se postavila na tlapy a rozhlédla se kolem. Kam se poděl ten vlk? Najednou se i z temného lesa stala jarní louka s rozkvetlými kytkami. Vau, tady se ten svět fakt mění rychle, ale jakto? No každopádně louka nějak kolíbala ke spánku a klidu. Nevím ani jak, ale zalehla jsem do té vysoké trávy na louce a schoulila se tam do spokojeného klubíčka. Ach ta vůně…

Samuel: „Klidně se někde uveleb, protože takhle tě ze svého domu, jako doktor nemůžu pustit.“ řekl jsem jí, když jsem jí tam uviděl stát. Sedl jsem si do toho křesla, který jsme se Skye označili, jako „ošetřovací“ křeslo. Bylo mi jedno, jestli je od něčeho zasrané. To si možná vyřídím se Skye, až jí bude lépe, jako to, co to zase prováděla za hloupost. „Měla by být, dal jsem do toho vše, co jsem mohl…“ řekl jsem a lehce se na ní mile pousmál. Nechtěl jsem budit strach, to už dělal můj otec, já to rozhodně neměl zapotřebí. Ovšem vynechal jsem část té věty, že tomu parchantovi, co to udělal ukážu, jak může trpět, když si tohle dovolí na mou milovanou Skye. Ovšem podle pouta druhů jsem věděl, že se už z toho nějak vyhrabává. Kdo, ale vymyslel, tak moc parazitující věc, co je skoro fakt jak virus na počítači? Toť je zatím jen nezodpovězenou otázkou.

On přišel nazpátek, kdy mi řekl, že se mám kdekoliv uvelebit, protože mě nepustí domu. Takže je doktor a už z principu mě nepustí domů. ,,Jen tu nechci být na obtíž," pousmála jsem se, ale sedla si do křesla, v kterém jsem byla už předtím a měla před sebou skleničku s džusem, kdy jsem se znovu napila. Mladík se posadil do křesla, v kterém Skye předtím byla a já jí pomáhala s jejím zraněním. On mi řekl, že by měla být v pořádku a lehce se mile pousmál. ,,To je dobře," přikývla jsem a vydechla. Mé vnitřní senzory klapaly a mozek se přepnul na onen režim, který byl značně psychologický a rád vypouštěl svá moudra. A jsem v háji. Pomyslela jsem si. No, jsi spíše v cizím domě. Zasmál se hlásek. ,,Už jsem nevěděla, co dělat, protože Skye najednou prostě v tom křesle lehla a nevykazovala známky toho, že by byla při smyslech," vypustila jsem ze sebe, kdy mi stále vrtalo hlavou, jak se on tady najednou objevil. Podívala jsem se na něj ale lehce a nadechla se. ,,Jsem Louisa Fey… ale příjmení vesměs nepoužívám," představila jsem se nakonec. Gratuluji k úspěšnému představení, blbý upíre! Počkej až tě chytím ty šmejde, odskáčeš si to! Zavrčela jsem kdesi ve svém nitru a vydechla.

Počkat? Vyskočila jsem jako vlčice na všechny čtyři a rozhlédla se po louce. Vždyť to byla louka, tak proč to tu páchlo, jak Samuel? Ne jako že by Samuel smrděl, naopak jeho vůně mi byla velice příjemná, jen prostě nechápu, jak může louka zapáchat, jak vlkodlak. Došla jsem ke kytce a přičichla k ní, ale jiného pachu jsem se opravdu nedočkala. Divná louka…

Samuel: „Kdyby jsi mi tu byla na obtíž, tak bych ti řekl, abys odešla ne? Jako možná jsem doktor, ale jakmile je mi někdo na obtíž, tak ho musím poslat pryč, jen z jediného důvodu a to toho, že jsem vlkodlak. Což je někdy mizerná ovladatelnost emocionální.“ řekl jsem jí poklidně a mile, ale dál jsem seděl zapresovaný a uvelebený v tom křesle. Přikyvoval jsem na to, co říkala o Skye. „To je v pohodě, já ti to nevyčítám.“ řekl jsem jí mile a pousmál se na ní. „Já jsem Samuel Cross.“ odvětil jsem jí přátelsky na její představení. „Můžeš se zeptat momentálně skoro na co chceš.“ dodal jsem, protože jsem se potřeboval prostě bavit.

On mi vysvětlil, že by mě jinak poslal pryč. Poslouchala jsem ho a přikývla. ,,To chápu, v každém z nás dřímá nějaká osobnost. A pokud do toho ještě vstoupí rysy a povaha toho, co je daný člověk za rasu… To je pak někdy horší," pousmála jsem se a uvolnila se a pomalu se uklidňovala. ,,Já jsem celkem dost ráda, že psychičtí upíři nejsou stejného rázu jako ostatní upíři..," pousmála jsem se a napila se ze skleničky. Jeho slova byla velice milá a poklidná. Řekl mi, že mi nic nevyčítá a já se pousmála, ale přikývla. Pak se mi také představil. Neslyšela jsem jeho jméno už někdy? A kdy ty chytrá? Zašklebil se hlásek v hlavě. Na kraji světa, kde jsem nebyla ještě s tebou! Odvětila jsem příkře v hlavě a trochu potřásla hlavou, abych ty myšlenky zahnala. ,,Je tu jedna věc, co mi trochu vrtá hlavou… Tvůj rychlý příchod, to jsi měl nějaké tušení?" zeptala jsem se jej a pousmála se.

Ježiši Kriste, kdo vymyslel tenhle svět, co páchne, jak Samuel? Myslím, že za chvíli ze mě bude strašnej fetišita, pokud to ještě budu chvíli čichat. Schoulila jsem se proto do klubka a přes čumák si hodila svůj vlastní ocas. Nepomáhala to moc, ale přeci jen to bylo lepší, než furt Samueluv pach lapat plnými doušky.

Samuel: „No v tom případě nejsi jedna z těch hrozeb. Už se nedivím, že Skye ti důvěřovala na tolik, že ti ukázala své slabiny, i když i tak prostě by se to určitě jistě brzo samo projevilo.“ řekl jsem jí s lehkým pobavením. Ovšem chvílemi jsem se pomyslně dotkl pouta druhů, aby se vždy ujistil, jestli je opravdu Skye v pořádku. Když tu mě překvapila trochu její otázka, jak jsem měl to tušení. Zvedl jsem pohled na ní a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že vlastně jen vlkodlaci povětšinou tohle vědí. „Jde o pouto druhů. Vlastně cítíš tu druhou polovičku, ať si sebe víc daleko, ale také víš, když se jí něco stane. Každý to cítí jinak.“ řekl jsem jí mile.

Řekl mi, že nejsem hrozba a že mi Skye důvěřovala. To jsem ocenila, protože jsme se znaly jen hodinu, nebo jak dlouho to vlastně vůbec bylo, i když ta cesta sem zabrala taky pěkných pár minut. ,,Jen jsem měla obavy, jestli jí neseberu moc energie, protože to je něco, co nejde zastavit, ale bez vážných emocí to bylo dost utlumený," pousmála jsem se, kdy jsem se tak nějak rozpovídala. Jo, podej mu to všechno jako na stříbrném podnose, blbče! Ozvalo se mi zase v hlavě. Hele, neposlala jsem tě před chvílí na borůvky? Zavrčela jsem. Ne! Zasmál se hlásek. No, tak padej teď! A koukej dělat! Zašklebila jsem se v mysli, ale měla na něj otázku, kdy se zdálo, že je překvapený a chvilku asi přemýšlel. Vysvětlil mi to, kdy jsem překvapeně zamrkala očima. ,,Aha, je to zvláštní, ale pěkný," zhodnotila jsem a usmála se.

I když jsem měla chlupy svého ocasu až v čumáku, tak jsem to furt cítila. Dobře, Bože, už nebudu nikdy čuchat ten jeho pach, tak mě netýrej! Prosím zastav to. Moc tě prosím, jinak tu určitě umřu anebo se tu z toho zblázním! Najednou se prostředí začalo měnit. No vlastně se to kolem zatemnilo, až na jediné podivné světlo, které bylo jako reflektor a osvěcovalo kruh okolo mě. Zvědavě jsem se posadila a rozhlížela se kolem sebe, co se bude dít tentokrát.

Samuel: „Jí a energii? Promiň, ale musel bych se zasmát, protože to bys jí konečně za takovou dobu donutila nic neudělat si. Ona má tolik energie, že skoro je jak zdroj, ale zároveň láká ty nestvůry, které moc nemusí.“ řekl jsem jí s pobavením. Něco naším poutem druhů zase projelo. Tak že mé utlumení pomohlo, teď sešlo na tom, jak bude proti tomu ona bojovat s mojí pomocí, kterou jsem jí dal. Trochu jsem ovšem sebou cukl, když se to tak náhle stalo, ale pak jsem se zase s klidem uvelebil do křesla. Věřil jsem v ní… Věřil jsem v její sílu… „Jak kdy. Pokud toho nikdo nezneužívá, tak jsi v klidu, i když se ti stýská a většinou na jistou vzdálenost se nám se Skye stává, že se naše sny propojí, což je podivné, ale každý vlkodlaci mají něco jiného.“ řekl jsem jí, co nejmileji, i když někde v hrudi se mi zase shromažďovali obavy a ten pocti bezmocnosti.

Poslouchala jsem ho, když po mých slovech mi to pobaveně vysvětlil po svém. Já se uchechtla. ,,Tak to se mi ulevilo," usmála jsem se. Nekecej. Ozvalo se mi v mysli. Už máš ty borůvky obludo? Zasmála jsem se v duchu, kdy se nadále nic neozývalo. Trucuj! Obludo! Taky bych se tě mohla zbavit. Zašklebila jsme se v mysli, ale nalila si do skleničky další dávku džusu – měli ho tak výborný! Všimla jsem si, že sebou cukl, ale nějak na to nereagovala a jen ho poslouchala. ,,To je pravda, zneužívání schopností a darů není nic příjemného," usmála jsem se a překvapeně zamrkala, když mi řekl, že se jejich sny někdy propojí. ,,To je síla," usmála jsem se a napila se lehce, kdy jsem se už cítila dost dobře na to, abych se mohla usmívat.

Ze stínů se vynořil opět ten psycho vlk, který se na mě těmi svými bílými tesáky zubil už z dálky. Přikrčila jsem se s vrčením, i když čím blíže se dostával, tím více se ve mně zase objevovalo strachu.Nenáviděla jsem tohohle psycho vlka, vždyť to bylo horší, jak ti hororový klauni, co se na váš také tlemí. Sotva jsem spatřila zase ten jeho bezduchý výraz, tak jsem chtěla pelášit pryč a skrýt se, ale něco nazelenalého ho švihlo a on s kňučením ustoupil o krok zpět. Vau tak to se mi líbilo, i když já to nebyla.

Samuel: Sledoval jsem, jak s chutí pije ten džus, či co to bylo. Vlastně jsem to nechtěl zkoumat, bylo mi to jedno a byl jsem vděčný, že tomu mému paku někdo pomohl, protože jak jsem znal Skye, tak se někdy zvládla fakt chovat nehorázně příšerně, že málo kdo měl takové nervy, jako já, aby jí neuškrtil anebo neposlal do háje. Pousmál jsem se trochu, když řekla, že je pravda, že je špatné něco takového zneužívat. „To vždy, ale můžou jen oni sami zneužívat.“ opáčil jsem jí na to. „Jinak asi ti je už mnohem lépe, což mě těší.“ řekl jsem jí upřímně.

On mě sledoval. No, pila jsem chutný džus, který mi nabídla Skye. Pomalu jsem si přišla jako vyžírka, která jim zde vysaje všechny jejich zásoby. Trochu jsem si promnula krk a řekla, že je špatné to pouto zneužívat. Mladík mi na to opáčil pár slov, kdy jsem přikývla chápavě hlavou a pousmála se. Řekl mi, že je mi už líp, kdy mluvil ke mně velice upřímně. ,,Ano, děkuju," usmála jsem se a nadechla se lehce s výdechem. Jsi tu na obtíž.. Ozval se hlas. Už máš ty borůvky sakra, nebo jsi pro ně šel až na severní pól! Zavrčela jsem v mysli. Tam nerostou ty ignorante. Zasmál se smích. No právě, proto jsi tam někde uvízl, zapadl a zamrzl a já budu mít svatej klid od tebe! Zasmála jsem se někde v duchu a znovu se napila.