Louisa + Neran + Kyu

Slyšela jsem Nerana, ale to mi bylo jedno, nyní tu byl jiný problém a to Kyu, chtěla ho zabít upírka. Viděla jsem, jak už se dostávala k jeho krku, jak se do něj chtěla zakousnout. Ale pustila ho hned, jakmile jsem za ní stála. ,,Co ty tu chceš," vrčela hned na mě. ,,Neznáme se… netykej mi, není to etické," zavrčela jsem a ona byla bledší a bledší. Avšak hned si lehla na zem, jak ji má maličkost k ní přikovala. Nadechla jsem se a vydechla. ,,Už je to dobrý brouku," usmála jsem se a podívala se na Nera a políbila ho, kdy se upírka pokusila postavit. ,,Zůstaň ležet, nebo si pochutnám…," zavrčela jsem směrem k ní, ovlivnila ji a cítila tu boží energii, jak do mě sálá. On ležel na zemi chvilku, ale zvedl hlavu a zvedl se na kolena. Usmála jsem se na něj. ,,Já tě zabíjet nebudu… nemám proč.. nepamatuješ si na mě? Jsem Cořina kamarádka," usmála jsem se, změnil se mi výraz ve tváři, kdy upírka sebou škubla a chtěla se po mně vrhnout. ,,Ani krok! A fackuj se!" zavrčela jsem na ni a potutelně se usmála, když se začala fackovat. ,,Super, to ji zdrží," kývla jsem a nadechla se a vydechla. ,,Je všechno v pořádku?" podívala jsem se na něj a sjela pohledem, který ho zkoumal. ,,Lásko… jdu se postarat o slečnu upírku… jinak Kyu tohle je Neran, Nerane, tohle je Kyu..," usmála jsem se, zběžně je představila a s plnou energií a silou drapla po upírce. ,,A tobě radím jediné… modli se, aby ses dostala do nebe," zavrčím, ale zasměji se své ironii a pak se usměji na ty dva. ,,Hned budu zpět," řekla jsem, drapla upírku a vláčela ji za vlasy dál od těch dvou, aby mě neviděli. Chtěla jsem, aby se seznámili a Nero zajistil Kyuovi bezpečí.

Neran: Sledoval jsem, jak si Lou počíná. Byla silná a tak jsem ji nechal, aby si pohrála. „Lásko… Klidně se o ni postarám já…Ten kluk zná tebe a teď se potřebuje uklidnit, ne děsit z démona.“ Zašeptal jsem po té, co jsem Lou zatarasil cestu a upírku chytil také. „Pak se seznámíme, na to bude času dost, ano?“ Pousmál jsem se a políbil ji na tvář.

Slyšel jsem jak se ti dva baví, ale nic jsem neříkal. Mlčel jsem, neodpovídal jsem, neměl jsem chuť nic říci. Když už se mi obraz jakž takž spojil, povzdechl jsem si a v té dívce ihned rozpoznal Louisu. Co ta tady dělá? A to je kdo? Podíval jsem se na mladíka a změřil jsem si ho nedůvěřivým pohledem. Řekl o sobě že je démon, bavily se o upírce, zjevně o tamté upírce co mě chtěla zakousnout. Počkat cože? Jaká upírka? Jaký démon? Co to… co to melou? Překvapeně jsem seděl a mlčel, nic neříkal, jenom jsem je sledoval. Držela tu holku za nohy a kamsi ji táhla, no vetřel se k ní ten kluk a oslovoval ji lásko, také ji nakonec chytil a já z toho byl na větvi. Co se tu sakra děje? Očividně neměl zájem se mnou prohodit pár slov, fajn. Na chvíli jsem zavřel oči a lehl jsem si do listí, ale potom je otevřel. Byl jsem natažený na zádech a ruce jsem měl podél těla a oddechoval jsem. Co kdyby Louisa nepřišla? Byl bych mrtvý? Kdo ví, co by mi ta holka udělala. Díval jsem se do korun stromů a všechno okolo mi najednou bylo tak ukradené jako nikdy, vlastně jako tenkrát, když jsem ležel na zemi v sirotčinci a přál si abych usnul a už se nikdy neprobudil. Jenže teď to bylo jiné, teď jsem umřít nechtěl, uvnitř svého srdce jsem totiž věděl, cítil že nejsem sám. Že i když tady teď ležím uprostřed lesa, obklopen jenom listím, přesto na světě existuje někdo koho mám rád, někdo, kdo pro mě znamenal tolik, že pro něj stálo za to žít. Ano, byl to Mind, on byl ten člověk, který obrátil můj svět vzhůru nohama a dal mu nový smysl a za to jsem mu byl vděčný. Bylo mi jedno, že se tam ti dva hašteří o tu holku, jediné co pro mě teď bylo opravdu důležité bylo to, že jsem nezemřel, protože kdyby ano, přišel bych o toho nejcennějšího člověka co znám, nechci o něj přijít. Chci ho ještě několikrát za život, vidět se usmívat po mém boku. Nemůžu ho opustit, co by si pomyslel kdybych se nerozloučil jako Shin? Vždyť… jak bych mohl? Ležel jsem tam a byl klidný, až překvapivě, jen mě od těch jejich prudkých ran bolelo tělo, ale nic hrozného to nebylo. Na tuhle bolest už jsem byl zvyklý, ty roky se na mě podepsaly.

Neran mi zatarasil cestu, když jsem chtěla upírku vysát. Táhla jsem ji za nohy a už se těšila. ,,Dobře… máš pravdu, ale chytni mi ji," usmála jsem se, postavila upírku na nohy a přisunula ji k Nerovi. Otočila jsem se zády k Kyuovi, aby mě neviděl. Poprvé krev z upíra. řekla jsem v mysli a špičáky vyrazily a já kousla do krku ženy. Zmítala se, ale v Neranově držení neměla šance. Nechtěla jsem, aby to Kyu viděl, proto jsem otřela obličej, oči svítily a já kývla na Nera. ,,Vrať se brzy," usmála jsem se a šla k mladíkovi. ,,Kyu… jsi v pořádku?" usmála jsem a sedla si do tureckého sedu naproti němu. Ještě mi svítily jemně oči zlatavou barvou a já se pousmála. ,,Pamatuješ, jak jsem vám tenkrát řekla v restauraci ta slova? Byla to pravda od srdce a skutečně mi věř, už je to dobré, nic si na nás netroufne," usmála jsem se na mladíka a cítila pnutí žil, jak v nich plynula krev upírky i moje. Oči se zbarvily dohněda a já se usmála.

Neran: Přikývl jsem Lou a chytil upírku tak, aby se mohla Lou napít její krve. Nebyla zase tak silná, jak jsem si myslel. „Celkem mě zajímá, jak jsi přišla ke známosti s tímhle človíčkem.“ Uculil jsme se pak a políbil ji na tvář. Pak jsem odtáhl Skoro mrtvou upírku dál od nich, aby se na to ani jeden z nich nemusel dívat. Vysál jsem z ní zbytky potrhané duše, které jí jako upírce zůstaly a pak tam její tělo nechal ležet. Alespoň se vlci v lese nažerou. Rozešel jsme se pomalu zpět, abych je nějak nevyděsil, hlavně tedy toho človíčka. „Ahoj…“ Řekl jsem nejistě ke klukovi, když jsem se zastavil pár centimetrů za Lou.

Něco tam s tou dívkou dělali, upřímně mi to bylo jedno, byl jsem rád že se mohu věnovat stromům nad sebou, nebo spíše obloze která skrze ně šla vidět. Ani jsem je neposlouchal, byl jsem myšlenkami někde úplně jinde. Upíři, vlkodlaci, démoni? Co to všechno mělo společného s tím co se právě stalo? Potichu jsem si povzdechl, když jsem zaslechl Lousin hlas, ptala se jestli jsem v pořádku. A začala mluvit dál, jenom jsem ji poslouchal a zavřel jsem oči a les? Náhle začalo šumění větru a všechno jakoby se navrátilo do normálu a já je otevřel, uviděl jsem dívčinu tvář. „Jak jste se tu vlastně dostali?“ zeptal jsem se a po chvilce se posadil, ale když jsem to udělal a natočil hlavu k tomu mladíkovi, prohlédl jsem si ho, jenže… to jsem neměl dělat. Můj pohled spadl na tělo té ženy, která ležela za ním na zemi, nehybná a pravděpodobně mrtvá. Ztuhl jsem a zprudka otevřel oči, naprosto šokován. On ji zabil?! Jenom tak?! Vždyť… kráčel tady pomalu a potom pronesl ahoj? Potom co ji v klidu zabil? Zastavil se pár metrů za Lou, takže s takovými lidmi já mám tu čest? A vysvětlí mi to někdo? Ne, žádné vysvětlení jsem nepotřeboval. To mrtvé tělo ženy, tam za mnou pro mě bylo dostatečné vysvětlení. „Co se to tu kurva děje?“ vyhrkl jsem ze sebe a prohlížel jsem si oba dva, trochu jsem sebou cukl a odsunul se od Louisi.

Když jsem pila, tak se mě Nero na něco zeptal a já k němu stočila své hnědé oči. ,,Šla jsem večer za deště do parku, setkala se tam s Corou a jím… no a pozval nás do restauračky do tepla," usmála jsem se hned poté, co jsem se napila chutné krve. Oplatila jsem mu polibek a došla k mladíkovi, který se podíval do mé tváře, když se posadil. ,,Bydlíme kousek od lesa, nebylo těžké sem jít, každý den chodíme na procházky," usmála jsem se. ,,Jen před pár dny, jak jsme se potkali, jsem šla od svého domu, protože to mám blízko, ona taková procházka je pěkné na zamyšlení a já nebyla venku celý den, taky proto jsem bledá," usmála jsem se. /Žádní upíři, vlkodlaci a démoni neexistují, vždyť jsi nic takového neslyšel přece/ Namlouvala jsem mu v duchu a ovlivňovala ho. Naštěstí na mě snad nic nepoznal. Pak přišel i Nero. Brouku..to tělo jsi měl dát pryč… Ale prosimtě, nejspíše není jako my, je to normální člověk, člověk, které my zabíjíme, a tak před ním ticho.. Necítím z něj nic magického, teda, ne že bych mohla, ale upírce se neubránil.. Poslala jsem Neranovi myšlenku, krátce se na něj ohlédla a usmála se. Kyu se odsunul ode mě, když si nás prohlížel a vyhrkl ze sebe otázku. ,,Nic, ta žena byla paralyzována, aby nedělala neplechu a za pár hodin bude zase živá," usmála jsem se a pokrčila rameny. Živá leda tak v nebi. Pronesla jsem si v duchu a usmívala se na mladíka. ,,Vždyť se nic neděje, všechno je v pořádku, nač se stresovat? Život je krásný.. pamatuješ si, co jsem řekla Coře a tobě – „Jo, společnost je někdy vůči nějakým lidem dost haštěřivě zlá, ale já nikdy nikoho nenechám, aby ublížil vám dvěma“ A tato žena byla dost nevýstředná a zřejmě agresicky podnícená, až si začala myslet, že je paní všeho, když jsem se jí dívala do očí, měla naběhlé žilky a to znamená, že se setkala s dost nebezpečnou drogou, myslím si alespoň," pousmála jsem se a zůstala sedět. /Louise si věřil, cožpak už jí věřit nechceš?/ Byla moje další ovlivňující etapa vůči mladíkovi a já se jen jemně usmívala.

Neran: Zachytil jsme myšlenku, kterou mi Lou poslala. Dokonce jsem i slyšel věci, které vtlouká do hlavy jemu. Ohlédl jsem se přes rameno a v duchu zaklel. Asi jsem se měl ujistit, že není vidět… Připustil jsem a otočil se zpět k vám. „No já si musím odskočit.“ Prohodil jsem jen do větru a Lou poslal myšlenku: Zakryj mu výhled na to tělo, jdu ho odklidit. Pak jsme se vydal za pár stromů, kde jsem se nejdřív ujistil, že mě Kyu nevidí a tam se zneviditelnil. Došel jsem tak až k tělu upírky a ohlédl se, jestli Lou už brání Kyumu na výhledu sem. Až když jsem si tím byl naprosto jist, že se Kyu nevidí. Až po tom jsem teprve vzal upírku a ve zlomku vteřiny jsem byl i s ní pryč. Tam jsem ji v další vteřině pohřbil pod zem a pak se rychle vracel zpět. Stále jsme byl neviditelný, takže mě nikdo nemohl vidět i při té rychlosti to bylo dost těžké pro jiné nadpřirozené bytosti, natož pro člověka. Chvíli jsme počkal za stromem, kam jsem odešel „odskočit si“ a po té chvilce, jsem se vrátil k nim.

Obeznámila mě s tím že bydlí blízko lesa, poslouchal jsem ji, pečlivě všechno co řekla, nemají to odsud moc daleko, což vysvětlovalo proč se tu ukázali. Chodí na časté procházky, jen když jsme se potkali ve městě byla to náhoda. Mlčel jsem a nic neříkal. /Žádní upíři, vlkodlaci a démoni neexistují, vždyť jsi nic takového neslyšel přece/, ozvalo se v mé hlavě a já jenom zakroutil. „Asi se mi to zdálo, musel jsem se nějak přeslechnout, žádní upíři ani vlkodlaci přece neexistují, "hlesl jsem potichu a lehce se pousmál. No Lousia se ohlédla po mladíkovi. Nakonec mi všechno vysvětlila, ta žena byla paralyzována, mladík zmizel někde za stromem a já se věnoval Louise, takže jsem ho nesledoval, nakonec jsem přikývl. Já Lousie věřit chci, věřím jí. "Já ti věřím, jen mě překvapilo že se něco takového může stát i v tak tichém městě jako je Antagora,“ hlesl jsem poněkud nervózně a zahleděl se na listí. Nedokážu si představit co by se dělo, kdyby se ti dva neukázali. „Já, děkuji za pomoc,“ hlesl jsem a opatrně se ohlédl na mladíka, který právě přišel, ale nic jsem neříkal. Byl jsem poměrně zmatený, vždyť mě ta žena málem udusila, ani jsem nebyl schopný se jí bránit, ta síla… jako kdyby nebyla lidská. Zatřásl jsem se při té vzpomínce, a nakonec se opět natáhl na zem a schoval si obličej do dlaní.

Usmívala jsem se a podívala se na Nera, když řekl, že si musí odskočit. Přikývla jsem a jemně se usmála. Zaslechla jsem i jeho myšlenku. Hlavně opatrně zlato. Usmála jsem se a zase se podívala na Kyua. Bránila jsem mu v pohledu na upíří tělo a pokud se podívá a ona tam nebude, vysvětlím to jednoduše – utekla nenápadně. Mohla jsem být v klidu. Poslouchala jsem, jak Nero její tělo vzal. Měla jsem dobře vyvinuté smysly a nic mi neuniklo, opravdu nic. Zachytávala jsem jakýkoliv pohyb a i ten jeho, když byl neviditelný. On mohl v neviditelnosti vidět mě a já mohla vidět jeho, bylo to tak komické. Pak Kyu vysvětlil, že se mu něco muselo asi zdát a upíři ani vlkodlaci neexistují. ,,Nejspíše ano, nikdy jsem o nich neslyšela, jen v nějakých mýtech a legendách, ale dle mě to bude pěkný výmysl," usmála jsem se a jemně kývla s úsměvem. Až se dozví Kyu o nadpřirozenu, asi to nebude dobré a já se budu chovat nadále jako obyčejný člověk. Ne, krev mi nevadí a umím se ovládat až moc dobře. Cítila jsem Neranovu přítomnost a usmívala se. Kyu mi věnoval další pohled a vysvětlil mi, že mi věří. Proč mu ale lžu, že nadpřirozeno neexistuje? Nejspíše proto, abych ho uchránila před strachem a šílenstvím z jiných lidí a nebál se někam chodit. Chci, aby byl v pořádku a nežil ve strachu, takhle bude jeho strach malý. Sám mi potvrdil, že mi věří. ,,Ano, v každém městě se najdou nějaké černé ovce," pokrčila jsem rameny a kývla. ,,Rádo se stalo, jsem ráda, že jsme přišli brzo," usmála jsem se a otočila se na Nera. Jsi zlatý. Usmála jsem se na něj a poslala mu myšlenku a usmála se ještě jednou. ,,Naštěstí už je všechno pryč, nepůjdeme se projít? Nemám tušení, co bychom jiného dělali a tady začíná trochu přituhovat,"usmála jsem se a podívala se kolem sebe, ale pak zase s úsměvem na Nera a pak zpět na Kyua.

Neran: Usmál jsem se na ně. Poslouchal jsem celý jejich rozhovor, jen abych věděl, že jste oba v pořádku. Rozhlédl jsem se a přikývl, když se Lou zeptala, jestli se neprojdeme. „Jinak…já jsem Neran.“ Usmál jsem se na Kyua a podal mu ruku. Ze zdvořilosti i abych mu pomohl na nohy. Snažil jsem se být milý. Nechtěl jsem ho děsit, ani s ním být nějak ve špatném, když to byl nejspíš kamarád Lou.

Poslouchal jsem dívku a musel jsem přikývnou, všechno co říkala mělo jakž tak smysl, nebo jsem se ho alespoň pokusil najít v jejich slovech. Ale byl jsem příliš líný na to se zvedat, kromě toho jsem ty dva nechtěl obtěžovat svou přítomností. Kromě toho jsem si dobře pamatoval že ten kluk o sobě řekl že je démon, ach opravdu? Démon? Buď mám co odčinění s nějakým šílencem, nebo jsem jim sám byl. Nebo jsem se prostě jenom přeslechl? Zapřemýšlel jsem nad vším co se tady událo za celou dobu, opravdu za to mohla droga, přece taková nadlidská síla, no… bylo asi zbytečné nad tím přemýšlet, možná mi něco unikalo ale nechal jsem to být a dále jenom spokojeně oddechoval na zemi. Bolely mě žebra, záda, ten náraz na kmen stromu byl opravdu silný, až mi pomalu vyrazil dech a ta krve kterou jsem vyplivl vypovídala sama o sobě. Začínal jsem nenávidět tuhle svou lidskou slabost, štvalo mě že nic nevydržím, i když tohle bylo trochu na mě nelogické. Zkousl jsem si nervózně ret a na chvíli zavřel oči. Stále jsem cítil ruku té holky na svém krku, už teď jsem věděl že tam budu mít otisky jak kráva, šla na mě totiž vidět snad každá modřina. Představa že mi mohla zamáčknout ohryzek mi taky nebyla rozhodně příjemná. Nakonec jsem zaslechl hlas mladíka, který se představil jako Neran. Stále jsem měl ruce na obličeji a tak jsem je dal dolů a otevřel oči, pohlédl jsem na něj abych si jej mohl prohlédnout. „Kyu,“ šeptl jsem a opět stočil pohled k dívce, usmívala se, no to já naopak vůbec. „Jestli chcete, běžte se projít, nebudu vás rušit svou přítomností,“ vydechl jsem a trochu se mi na konci zlomil hlas.

Jen jsem tak seděla naproti Kyuovi a usmívala se. On si probíral všechno v myšlenkách. Démon, no jo démon, můj Neran, ale tak občas si některý z kluků sem tam řekne, že démon je, ale jedině Neran měl skutečně pravdu, avšak to nemusí nikdo vědět, že? Nadechla jsem se a vydechla s úsměvem a rozhlédla se kolem, jestli je všechno kolem nás v pohodě. Ti dva se navzájem představili a já se usmála. Pak Kyu ke mně stočil pohled a trochu zaprotestoval. ,,Nás rušit nebudeš," usmála jsem se a podívala se na Nerana, avšak jsem dodala dál. ,,Měl bys jít domů, takže pojď s námi, protože pokud tu zůstaneš, nachladneš a jediné co potřebuješ v tuto chvíli je procházka a pak teplé postel s bílou čokoládou," usmála jsem se. A dostala jsem na ni chuť. Řekla jsem v myšlenkách a usmála se znovu.

Neran: Zasmál jsme se, když mluvila Lou. Tedy hlavně na tu její myšlenku. A horkou k pití nebo k studenou k jídlu? Zeptal jsme se jí v myšlenkách a uculil se na oba. „Tak pojďte. Na zemi byste už vážně neměli být.“ Zašeptal jsme s úsměvem a podal ruku Kyumu abych mu pomohl se zvednout po tom, co jsem za boky vyzvedl Lou dost vysoko aby se mohla postavit na nohy. Usmál jsme se a čekal, až se Kyu chytí, abych mu taky pomohl.

Louisa nakonec pronesla že je rušit určitě nebudu, že potřebuji horkou čokoládu a postel. No to by sice bylo hezký, ale mnohem více co bych potřeboval přítomnost někoho, koho jsem už delší dobu postrádal. Nakonec ten mladík povytáhl dívku na nohy a natáhl ruku i ke mě, chvíli jsem na něj hleděl a měřil si ho pohledem, no nakonec jsem se ho chytil a vyhoupl jsem se na nohy s jeho pomocí. Jeho ruku jsem pustil a promnul si krk, bolely mě žebra, ta rána byla docela silná, ale dalo se to přežít. „Děkuji,“ hlesl jsem a ohlédl se po lesem ta dívka už tam nebyla a i když mě to překvapilo, nechtěl jsem to komentovat a tak jsem dělal, že jsem si toho nevšiml. Nakonec jsem se ohlédl na Louisu i na Nerana a zhluboka se nadechl co mi to bolest dovolovala. „Ještě jednou vám děkuji,“ pronesl jsem potichu a trochu chraplavě.

Podívala jsem se na Nera a zazubila se. Oboje. Odpověděla jsem mu v myšlenkách a zase věnovala pohled Kyuovi, který byl ještě na zemi stejně jako já, ale Nero mě najednou zvedl za boky a vytáhl na nohy. ,,Díky," zazubila jsem se a líbla ho na tvář. Pak Neran pomohl Kyuovi na nohy a já se usmála, ale on se podíval tam, kde ležela předtím upírka. Možná chtěl zamaskovat, že si toho nevšiml. Neměnila jsem své chování a podívala se na Nera šla blíže k němu. Mladík nám poděkoval a já se usmála. ,,Rádo se stalo, proti takovým lidem, kteří jsou agresivní a nadrogovaní je potřeba stát při sobě. Já ve městě, kde jsem žila dřív, takových potkávala každý den nejmíň pět," pousmála jsem se a podívala se na Nera. Taky během pár měsíců všichni zmizeli. Poslala jsem Nerovi myšlenku a ušklíbla se. ,,Půjdeme? Mohli bychom zajít někam, kde je to krásné…," usmála jsem se a podívala se na oba dva. Místo s koňmi, kteří žijí bezpečně mimo dosah člověka a příšer. Dostat se tam bude naprosto jednoduché.

Neran: Usmál jsem se a přitáhl si Lou za boky k sobě. „Jistě lásko, tak kam půjdeme?“ usmál jsem se a rozhlédl se. „Neděkuj, je to v pohodě.“ Usmál jsem se na Kyua a prohlédl si ho. „Nebo cítíš něco zlomenýho? Vypadáš…no že tě něco asi bolí.“ Zkoumavě jsem si ho prohlédl znovu.

Kyu: Zakroutil jsem nechápavě hlavou a nakonec jsem tu situaci nechal být. Nebyla až taková potřeba se tím teď zaobírat. Jediné co mi nebylo moc příjemné byly modřiny, které se mi pod silným stiskem té ženské začínaly rýsovat. Mladík mi pomohl na nohy a prohlédl si mě. Položil mi otázku, nad kterou jsem se zamyslel. „N-ne, bude to naštěstí jenom pár modřin, nic hrozného,“ mávl jsem nad tím rukou a potom si povzdechl a ohlédl se znovu do lesa. Už mi asi vážně začíná hrabat, měl bych méně pracovat, pomyslel jsem si a nakonec jsem se zašklebil a obrátil se zpátky k těm dvoum. „Jak chcete, ale nechci vás rušit, když tak bych šel nejspíše domů,“ odpovím a oba si změřím pohledem. Opravdu zajímavý pár.

Podívala jsem se na Kyua, který zakroutil nechápavě hlavou, až jsem se ušklíbla, ale projela si rukou ve vlasech. Spatřila jsem, že se mu začaly rýsovat modřiny. Neran mu pomohl na nohy a prohlížel si jej, kdy mu i položil otázku, jestli nemá nic zlomeného. ,,No, můžeme zajít na čokoládu do města, v jedné kavárně dělají naprosto výbornou," usmála jsem se, když se mě Nero zeptal na to, kam půjdeme. Sice se mě ptal o trochu dřív, ale já měla dlouhé vedení a zatím si nepřesedla. Mladík nad svými zraněními jen mávl rukou a povzdechl si, kdy se podíval do lesa. Viděla jsem jeho úšklebek, ale pak se otočil pohledem na nás dva. ,,Mně osobně to vůbec nevadí, ráda mám společnost," usmála jsem se a chytila Nera za pas, kdy jsem u něj s úsměvem stála. Jen pro něj bušilo mé srdce!

Jen co jsem zaslechl, že nás Kyu nechce rušit jsem se musel pousmát. „Nerušíš nás. To vůbec ne!“ Rozmlouval jsem mu to hned a objímal zatím Lou. „Jen s námi pojď… budu rád když se seznámím s více lidmi.“ Snažil jsme se vřele usmát. Vážně jsem ho nechtěl odradit když to byl kamarád Lou. Navíc vypadala, že ho má vážně ráda a já chtěl znát její kamarády. Chtěl jsem vědět s kým se baví a tak. Ano možná jsem trochu žárlil…ale jen trošičku.

Na chvíli jsem zavřel oči a zaposlouchal se do okolí. Oba dva byli milí, že by mě sebou vzali, ale mě samotnému se moc nechtělo. Párkrát se zhluboka nadechnu abych zjistil jak moc ty žebra bolí, pevně jsem věřil tomu, že nejsou zlomené, ale já měl už odmalička nízký práh bolesti a nevnímal ji tak moc jako ostatní. Sem tam to zabolelo a bodlo po hrudi ,ale žádná hrůza to nebyla. Opravdu jim nebude vadit když půjdu s nimi? Otevřu oči a oba dva si je změřil milým pohledem. „Já opravdu nebudu rušit, stejně jsem si vzpomněl, že jsem chtěl a potřeboval něco probrat s Mindem,“ řeknu na konec a opět se mile pousměji. Přece jen jsem s nim potřeboval něco pořešit. Ach můj sladký Minde, doufám že jsi v pořádku, pomyslím si a své myšlence se ušklíbnu. Hned na to se vrátím pozorností k těm dvoum. „No, já jsem vás rád poznal, teda spíše tebe Nerane. Kdo ví, snad bude ještě příležitost k setkání, prozatím se s vámi rozloučím.“ vydechnu a lehce se přidržím za žebra. Jó, to pude pomyslím si a nakonec jim mávnu k odchodu a pomalu se rozejdu z lesa.

Usmívala jsem se, dívala se z jednoho na druhého. Celkem jsem už měla větší chuť na onu čokoládu, co kdyby se rozmysleli… Usmívala jsem se a moje myšlenky byly k popukání. Kyu řekl, že něco potřeboval probrat s Mindem. Podívala jsem se na něj a pokývala hlavou s úsměvem. Zaslechla jsem jeho myšlenku, trochu zkoumavě si ho prohlédla, ale nedala na sobě nic znát. ,,Dobře, tak se měj, někdy příště," usmála jsem se a mávla na něj. Otočila jsem svůj pohled na Nerana. ,,Tak… a jsme zase jen my dva… my dva v tomhle lese, jen my dva samotní v tomto lese," zazubila jsem se a v očích mi to zajiskřilo hravě.

Neran: Usmál jsem se na Kyua a pokývl. „Jasně, taky jsem tě rád poznal. Určitě se ještě uvidíme.“ Usmál jsem se a chvíli se za ním díval, než mi nezmizel z očí…pak jsem se otočil k Lou a hravě se pousmál. „Že by si moje kočička chtěla hrát?“ Zazubil jsem se a přitáhl si Lou blíž k sobě za pas. „A nechtěla by jsi jít na tu čokoládu?“ Zeptal jsme se pak a pohladil ji po tváři. Měla ji tak krásně jemnou a hebkou jako samet. Spokojeně jsem vdechl její vůni a políbil ji do jejích překrásných vlasů. Byla tak kouzelná a roztomilá. A ty její oči! Miluju ty její krásně čokoládové oči ve kterých se tak přenádherně jiskří jako by to byly diamanty lesknoucí se na slunci.

//Pak se Neran s Lou odebrali pryč z lesa v objetí na čokoládu :DDDDDDD

Lajk! :DDDDDDD