Kate + Nathaniel

Nathaniel: Ublíženě se na ni podívám, no, hrál jsem to, ale co? Můžu si z ní zkusit udělat srandu, no ne?
„Za co mě máš? Sice jsem nájemný vrah, ale mám smysl pro čest,“ řeknu ublíženým, ale zcela hraným tónem. Měla totiž pravdu a i když byli někteří upíři vážně zabedněnci bez čichu, z její krve by to snad poznali. A není problém ji škrábnout. Spustí se ještě vetší liják, připadal jsem si teď jako pod sprchou. Natáhnu si kapuci více na hlavu a přidám do kroku, brzy tam budeme. A taky že ano, před námi se objevila relativně velká budova, v nejvyšší patře se svítilo, ale závěsy byly zatažené.
„Tady to je,“ řeknu jí a zamířím ke dveřím, které naštěstí byly schované pod střechou, takže na nás již nepršelo. Rozhlédnu se po ulici, nikdo tady nebyl, ale jistota je jistota. Kleknu si k zámku a vytáhnu z kapsy šperhák.
„Dej mi chvilku,“ zamumlám a poté obratně otevřu dveře. Spokojeně se postavím a ukážu na dveře.
„Dámy mají přednost,“ řeknu s úšklebkem a podržím dveře otevřené.

Kate: Podíval se na mě velice ublíženě. Zašklebila jsem se, to určitě, skočím mu na to jako kapr na udici? No, myslím si, že nejsem zas tak důvěřivá osoba. Za co ho mám…
,,Za upíra," vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se. Snad nebudou upíři mít tak dobrý čich, aby mě poznali, ale o to bude asi větší sranda. Hlavně, aby se o nic nepokusil ten upír, který šel celou dobu vedle mě. Nakonec se spustil ještě větší liják, kdy jsem si povzdechla, klobouk si dala více do tváře, ale zrychlila krok. Po nějaké době se před námi objevila velká budova, kdy se v nejvyšším patře svítilo. Mé oči lehce zasvítily, kdy jsem spatřila zatažené závěsy a nemohla si nevšimnout těch mihotavých stínů. Ach, vážně jsem do toho šla? Řekl mi, že jsme na místě, kdy jsem pokývala, ale mé uši nezachytily přítomnosti nikoho dalšího, necítila jsem pach. Jen toho upíra, co vytáhl z kapes šperhák.
,,Ech, zlodějíček," zazubila jsem se a podívala se kolem sebe, jestli nás nikdo nesleduje, ale mé smysly neklamaly. Nakonec mě pustil dovnitř. ,,Děkuji pane," ušklíbla jsem se pobaveně a vešla dovnitř, kdy jsem přimhouřila oči, kdy jsem se trochu snažila zorientovat.

Nathaniel: Ušklíbnu se a vejdu za ní dovnitř. Povzdechnu si a sundám si plášť, hned bylo vidět moje zakrvácené tričko a kalhoty. No, většina toho nebyla moje. Odhodím ho na zem a zadívám se na dívku, která se mnou přišla. Celkem mě udivovalo, že souhlasila. A také to, že jsem jí to vůbec nabídl. Pracoval jsem výhradně sám… Prohrábnu si vlasy a zamířím hlouběji do budovy, mé kroky nebyly slyšet, za ta staletí, co jsem tohle dělal, jsem se naučil pohybovat zcela neslyšně.
„Pokud budou někde rozsvícená světla, zhasni je, případně klidně rozbij žárovku,“ zašeptám potichu, aby mě slyšela jen ona a můj hlas se nerozléhal tichou budovou. Všechny mé smysly byly v pozoru, bedlivě jsem poslouchal, jestli neuslyším jakýkoliv zvuk a cvičenýma očima jsem se snažil zaregistrovat jakýkoliv pohyb. Chtěla jsem to udělat potichu, zabít jednoho po druhém. Pootevřu dveře místnosti, ale uvnitř nikdo nebyl. Pachy také byly slabé, takže hádám, že v přízemí nikdo nebude. Vydám se tedy k nedalekému schodišti.

Kate: Jdu někam s upírem. Mě samotnou udivovalo, že jsem se k tomu tak dala. Ale co, alespoň bude zábava. Vešla jsem dovnitř a sundala ze sebe ten mokrý kabát, plášť, ale klobouk potichu oklepala a nechal asi ho na hlavě. Podívala jsem se na něj, když měl zakrvácené triko i kalhoty, pozvedla jsem obočí, ale zašklebila se lehce a mé smysly zbystřily, když ke mně mluvil tiše. I kdyby to říkal sebetišeji, uslyším ho, stále mám citlivý sluch, i když ne tolik, jako vlk. ,,Fajn," mrkla jsem potichu, ale mé uši zapracovaly a já se dlouze nadechla, abych nasála pachy a zjistila, kde tak někdo je. On pootevřel dveře do místnosti. Tam nikdo nebyl. Ne, tady jsem žádné pachy necítila. Byli tu před delší dobou. Lehce mi zrudly oči, ale přestalo to. Ne teď, ještě neútočit. Kráčela jsem s opatrností a ostražitostí za ním, kdy jsem vykoukla do uličky, v které jsem zhasla světlo a zazubila se, ale šla s ním k schodišti, kdy jsem přimhouřila oči. Našlapovala jsem jako šelma ke své kořisti a ostražitě si všímala všeho.

** Nathaniel:** Následovala mě, její kroky byly tiché, skoro nešly slyšet, musel jsem se otočit, abych se ujistil, že je stále za mnou. Vyjdeme do prvního patra, kde se svítilo, sáhnu po vypínači a nás obklopí temnota. Zaslechnu tlumené hlasy z jedné místnosti. Odhadl bych to na dva muže. Zhluboka se nadechnu, cítil jsem několik pachů, ale nejvýraznější byl pach dvou upírů. Potichu se přikradu ke dveřím a nahlédnu do místnosti. Byla tam tma, místnost osvětlovalo jediné tlumené světlo. Otočím se na Kate a s úsměvem ukáži na muže, který stál kousek ode dveří a poté si přejedu prstem po krku. Staré, ale fungující znamení k tomu, aby ho zabila. Ušklíbnu se a mé tělo zmizí, rozplynu se na stín a nepozorovaně se přesunu za druhého muže. Musíme je zabít naráz, aby nevykřikli a neupozornili na naši přítomnost, doufal jsem, že to pochopila. Opět se zhmotním za zády upíra, jednou rukou mu zakryji ústa a než stačí cokoliv udělat, zlomím mu vaz. Pro jistotu rychle vytáhnu dýku a hlavu oddělím od těla. Do obličeje mi stříkne krev a jeho tělo potichu položím na zem. Mé oči byly rudé, cítil jsem chuť krve a dostal jsem žízeň. Chci si ale vychutnat toho parchanta, co si mě najal…

Kate: S technikou šelmy jsem kráčela dál. Jako vlk se toho naučíte hodně. Mé uši byly pozorné, ale stále to nebylo takové, jako kdybych byla ve vlčí podobě. Vešli jsme do prvního patra, kde se objevilo světlo, ale mladík sáhl po vypínači, kdy ho vypl. Objevili jsme se v temnotě a mně lehce zazářily oči rudě, ale kráčela jsem dál. Do nosu mě střelil pach upírů, kdy jsem v mysli zavřela, ale kráčela dál. Dva upíři. Podívala jsem do místnosti, kde stáli dva muži, kteří byli upíři, ale bylo tam velice tlumené světlo. Nathaniel se na mě otočil, kdy jsem se na něj podívala. Mám zaútočit na toho, který je blíž ke dveřím. Přikývla jsem, kdy jsem si všimla jeho gesta. Zazubila jsem se, ale sáhla si do kapes, odkud jsem vytáhla svojí stříbrnou lehčí a delší dýku. Najednou jeho tělo zmizelo, já pomalu sáhla na kliku, ale počkala, než se on zhmotní za zády tamtoho upíra. V tu chvíli jsem skočila potichu dovnitř, kdy jsem zachytila ústa muže blíž ke dveřím a dýka mu přejela po krku dost rázně. Hlava odpadla a moje ruka byla od krve, kdy jsem tělo položila na zem. Lehce jsem si olízla ruku, usmála se spokojeně a podívala se na tu hromadu krve. Olízla jsem si, ale ještě asi není pravý čas na nakrmení se, ale cítila jsem se silně dost.

Nathaniel: Na zemi ležela dvě těla, všude byla spousta krve, bylo těžké se ovládnout, nevím co bych dělal, kdybych před pár hodinami nejedl.
„Kdyby něco, použij zase tu tvoji schopnost,“ zasyčím potichu, zatínal jsem zuby a sbíral jsem střípky mého sebeovládání, abych se na ni nevrhl. Vyjdeme z pokoje a zavřu za námi dveře. Podívám se nahoru a opět zavětřím.
„Běž do 2. patra, já to projdu tady,kdyby náhodou, myslím, že cítím ještě jednoho upíra. Kdyby… Však ty si poradíš,“ zašeptám a potichu, ale rychle se vydám k další místnosti. Bylo tady hodně pachů, navzájem se mísily a nemohl jsem je rozeznat od sebe a u každého určit, jak je starý. Nechtěl jsem nikoho z nich nechat utéct, takže to raději projdu. Šel jsem z jedné místnosti do druhé, ale zatím jsem nikoho nenašel. Až v téměř poslední si všimnu upíra, byl sám, popíjel pivo a seděl u okna. Rychle se k němu rozběhnu, ale ačkoliv mé kroky nebyly slyšet, měl jsem tu smůlu, že se zrovna otočil. Překvapeně se na mě podívá, než však cokoliv stačí říct, vrhnu se na něj. Vyhne se mi a s arogantním úsměvem vytáhne dýku a zaútočí. Nesnášel jsem ty arogantní výrazy. Měl jsem chuť mu urvat spodní čelist… Vyhnu se jeho první ráně a sám mu zabodnu nůž do hrudníku. Pitomec, měl hned začít řvát. Ožene se po mě, ale byl příliš pomalý, dostanu se za něj, zakryji mu ústa a zakousnu do krku. Nakrmím se jeho krví a jeho bezvládné tělo odhodím stranou. Bezva, teď jen najít Kate a doufat, že nás neprozradila.

Kate: Dvě těla se válela na zemi v kalužích krve. Bez hlavy vypadali upíři vážně nejlépe. Pousmála jsem se tomu, ale podívala se na Natha, který mi řekl, abych použila svoji schopnost. Pokud se po mně bude chtít vrhnout? ,,To se neboj, ta schopnost je připravená kdykoliv," pousmála jsem se, ale vyšla jsem s ním ven z pokoje a podívala se kolem sebe. Nadechla jsem se pachu krve, ale pak se stočila pohledem k němu. Přikývla jsem jen a stáhla si klobouk do obličeje, ale šla kupředu. Potichu jsem kráčela ke schodišti, nasála jsem pachy, dávala si pozor a cítila, jak se ke mně blíží pach. Upír, cítím upíra. Olízla jsem se mlsně, ale pak se zastavila u konce schodiště a přitiskla se ke stěně, kdy jsem svojí dýku připravila a v jednu chvíli na sebe strhla tělo muže, kdy jsem mu zacpala ústa rukou a vyrostly mi tesáky, které jsem zabořila do jeho krku a následně mu zarazila dýku do krku, kdy jsem mu odřízla hlavu. Cítila jsem, jak mi jeho krev proudí mým tělem. Usmála jsem se spokojeně, ale nahlédla do uličky. Přimhouřila jsem oči, ale zhasla potichu světlo. Upír v mých rukách se proměnil v prach. Vše se proměnilo v prach a já se zašklebila, ale vyrazila do chodby velice potichu. Nahlížela jsem do pokojů, kde byly kompletně otevřené dveře, ale zavětřila potichu. Nejradši bych se přeměnila a šmejdila zde s čumákem u země, ale stačilo mi těch sedmdesát procent kompletního sluchu, čichu a zraku z vlka. Usmála jsem se, ale v jedné místnosti byli dva upíři. Zahleděla jsem se tomu jednomu do očí. Ze světla do tmy nikdy vidět není, on ty dveře hypnotizoval, ale to samé udělala i já. Zfialovělo mi jedno z očí, kdy ten upír byl pod mojí nadvládou. Ovládala jsem ho a nechala ho, aby šel ke mně. Necekl ani slovo, jen bez své duše na povrchu se rozešel ke mně. Ten druhý chlapík na něj zavolal, ale já toho muže nechala mávnout, kdy on šel ven a nechal svého parťáka, aby si myslel, že je vše v pořádku. Odstoupila jsem od dveří dál a v další chvíli s očním kontaktem jedním šmikem odstranila upírovi hlavu a cítila krev, ale olízla se. Ten druhý muž se rozešel za svým parťákem, kdy najednou spatřil mrtvolu, co se obrátila v prach. On nezareagoval rychle, protože v jednu chvíli cítil už jen dlouhou táhlou bolest, kdy jsem mu zacpala pusu a svými tesáky se lehce zahryzla do jeho krku, kdy jsem se napila jeho krve, ale pak se postavila, zhasnula v místnosti světlo a byla v uspokojeném stavu. Vše jsem prošla, druhé patro je čisté. Zavětřila jsem, ale schovala se ke schodišti do třetího patra, kde počkám na Nathaniela.

Nathaniel: Moje patro bylo vyčištěné, nezbyla tady ani noha. Z druhého jsem zatím žádný hluk neslyšel, což bylo dobře. Musím uznat že byla dobrá. Nečekal jsem že jí tak půjde plížení. Já na to byl zvyklý, už jako malý jsem se to musel naučit. Dokázal jsem se v noci vkrást do pekařství nebo řeznictví a něco si nakrást. A to jsem tehdy byl ještě člověk. Zavrtím hlavou, nebyly to nejšťastnější vzpomínky, nerad jsem myslel na minulost, vždycky mě to akorát rozhodilo a já měl práci. Pohřbil jsem svoji minulost stejně jako většinu mých pocitů a vyhovovalo mi to tak. Tiše jsem stoupal do schodů a připadalo mi, jako by se mě samy stíny snažily schovat. Byl jsem tvor noci, tvor temnoty. V druhém patře mě ale hned praštila do nosu vůně krve. Čerstvé krve. Olíznu si rty a zahledím se do tmy. Na tohle není čas. Vydám se ke schodům do třetího patra, kde na mě čekala Kate. Nebyla zraněná, což bylo jen dobře, její krev mi velmi voněla. Zastavím se kousek před ní a beze slova se na ni zadívám. Sledoval jsem ji rudýma očima a ačkoliv jsem působil klidně, bojoval jsem sám se sebou. Nesnáším ten věčný hlad, tu věčnou touhu po krvi. Ale byla to výzva. Alespoň jsem se nenudil. Mohl jsem překonávat sám sebe a své limity. Na to, čím jsem byl jsem měl přímo skvělou sebekontrolu. Už dávno jsem přestal dýchat a pomalu se mi navracela kontrola, pomalu přikývnu a zadívám se na strop.
"Třetí patro je poslední, tam je ten kretén. Určitě tam bude ještě někoho mít a tihle budou silnější - jeho bodyguardi. Nepodceň je, myslím, že tohle už nepůjde udělat potichu. Prostě vlítnem k němu do kanclu a nenecháme nikoho utéct," řeknu jí a ačkoliv jsem se snažil nedýchat a tak můj hlas zněl krapet přidušeně, stále jsem zněl jako malé dítě, které se těší na nějakou skvělou atrakci. Vážně jsem se těšil, až ho rozervu na kusy. Vydám se po schodech nahoru a už z dálky zaslechnu hlasy. Slyšel jsem i ten jeho. Zamračím se a rozběhnu se do oné místnosti. Měla by to být jeho kancelář. Už jsem se neplížil a nestaral jsem se o to, jestli udělám hluk, přesto mé kroky nebyly skoro vůbec slyšet. Prudce rozrazím dveře a pohledy všech v místnosti se okamžitě upřou na mě.
"Tak tady jsi ty bastarde!"

Kate: Čekala jsem na Nathaniela, který by se měl každou chvilkou snad objevil. Byla jsem ukrytá pod schodištěm a trpělivě čekala. Zatím jsem poslouchala zvuky a nejvíce jich vycházelo z třetího patra. Kdybych mohla, stříhnu ušima. Po chvilce přišel a zastavil se přede mnou, kousek ode mě. Podívala jsem se mu do očí, které měl on rudé. Snažil se působit klidně. Čekala jsem, co udělá. Byla jsem připravená na cokoliv, využít i svoji auru, to je jedno. Nakonec přikývl, celkem pomalu a zadíval se na strop. Poslouchala jsem, co mi říkal a radil. Ve třetím patře a má tam bodyguardy, no, to bude ještě sranda. ,,Fajn, s tichým režimem ani nepočítám," zašeptala jsem a lehce se zazubila. Jeho hlas zněl tak dětsky natěšeně, až mi to vykouzlilo pobavený úsměv na tváři. Vydal se po schodech, kdy jsem šla za ním a to s velkou ostražitostí. Nahmatala jsem si dýku v kapse a spokojeně se usmála. Bude tam víc upírů a víc silnějších. No, tě prsty, tohle bude teprve zábava. Nath do místnosti doslova vletěl a já si všimla několika pohledů, co se hned upřely na něj. Zatím jsem si zalezla za dveře a kopírovala pohledy všech. Ze světla do tmy člověk nevidí, ale ze tmy do světla jo. Měla jsem značnou výhodu a mé oči se rudě zaleskly. Tohle je teprve adrenalin a já se před chvílí pořádně nakrmila, takže jsem připravená dost dobře.