Antagorský ples

Cora: Nechcela som aby ma v tejto situácii pustil ale zase nebolo dobré sa len dívať a nič nerobiť. Takže keď sa ma opýtal či mu pomôžem tak som prikývla. „Ano.“ Pousmejem sa a v tom na nás zaútočil jeden upír. „Nie!“ Skríkla som ale než som stačila sa uvedomiť Gabriel ho usmažil. Vydýchla som si. „To verím.“ Zamračím sa a štvalo ma že prekazili ples. Zavrčím a sledovala som čo sa deje. Mala som chuť sa premeniť a všetkých upírov roztrhať ale nemohla som to spraviť lebo tu boli aj obyčajný ľudia a tak som im nechcela nahnať ešte väčší strach.

Gabriel: Když jsem se ujistil, že je Cora v pořádku, okamžitě jsem se k ní přisunul. Ohlédl jsem se po situaci, a když jsem se ujistil, že to nejhorší zlo je za námi, zaslechl jsem vlčí vytí. Netřeba říkat že mnou při tom zvuku přejela vlna vzteku, ale rázem mě to vtáhlo do doby, kdy mi bylo zhruba deset let. Rychle jsem zatřepal hlavou, abych se vzpamatoval a potom jsem si povzdechl a chytil Coru za ruku, teď jsem opravdu potřeboval vědět, že je mi na blízku.

Sebastian: Ten kluk mi pomohl, byl jsem mu za to vděčný, jinak bych nějakou chvíli trpěl šílenou migrénou a možná se z toho po tom všemožném emocionálním rozpoložení už nevyhrabal. Okamžitě jsem vyskočil na nohy a sejmul prvního upíra co mi přišel pod ruku, ale poté jsem se již z dálky ohlédl po té dívce, která nám údajně poslala posily, což se také prokázalo v tom, když okolo nás najednou bylo prázdno, tedy žádní nepřátelé.

Vypravěč: V místnosti nastalo ticho, jen občasné naříkání a pláč či jekot od bolesti se rozlehl po zdejší hale, ale všechno bylo tlumené, doznívající. Žena se obrátila v prach, jako zdejší upírské potomstvo a takřka všem našim hrdinům se protentokrát podařilo obejít bez vážnějších či trvalých následků. Lidem, kterým se podařilo z plesu utéct, bude z onoho večera ještě hodně dlouho zle a někteří se z těch šoků ani nezbaví. Ostatní bohužel to štěstí neměli. A co bylo dál? Vlastně nic… každý si šel opět svou cestou.

//Odměny za účast byly rozdány.