Antagorský ples

Mind: Môj pohľad spočinul na akomsi mužovi vo vlčej maske, ako obratne zachytil servírku, ktorá potom kdesi utiekla. Pousmial som sa, oprel som sa lakťom o nohu a na dlaň som si položil hlavu. Vydýchol som vzduch a nohou som si podupkával do rytmu hudby, ktorá stíchla. Ozval sa hlas akéhosi muža a tak som počúval, čo všetko sa chystá. Po tanci vyzvali páry na parket. Nikto sa do toho veľmi nehrnul, čo bola škoda. Možno by som si mal ísť zatancovať sám so sebou. pomyslel som si a nad tou myšlienkou som sa zasmial, ale potichu, aby som zbytočne neupútaval pozornosť na chlapca, ktorý sa bezdôvodne smeje. Dúfal som, že nebudem jediný samotár na plese, ale keď som sa poobzeral, hneď som túto nespokojnosť zavrhol, pretože bolo mnoho ľudí, ktorí postávali sami, pili sami alebo sa obšmietali okolo stolov s občerstvením.. znova sami. Pousmial som sa na toto všetko. Spoločnosť som nikdy nemusel, ale toto sa mi páčilo. A tá hudba bola tak príjemná. A k tomu tá maska, ktorá mi zakrývala tvár. Bolo to fascinujúce. A úžasné bolo aj to, že konečne sa do stredu vybral pár, ktorý začal tancovať. A naozaj skvelý tanec. Musel som vstať a pozrieť si to z bližšia.

Cora: Už som chcela odísť od baru keď v tom mi niekto položil ruku na rameno a ja som sa usmiala. „Hmm kto to môže byť?“ Opýtam sa a potom sa pomáli otočím k nemu. „Jej ahoj teba som tu nečakala.“ Zasmejem sa. „Vyzeráš krásne.“ Poviem a dám mu pusu na líce. Potom som sa pozrela na usporiadateľa ktorý hovoril program a počúvala som ho. Keď skončil tak tanečníci zatancovali a parket ostal prázdny. Keby to bolo na mne tak by som tam šla. Pomyslím si a pozriem sa na Gabriela či nemá niečo v pláne. Len potom ma niečo napadlo. Vie vôbec tancovať? Veď ak nie ja ho naučím.

Gabriel: Usměji se, když mi dá pusu na líci, udělám to samé a spokojeně ji chytím za ruce a odtáhnu na taneční parket. Takovou chvíli si přeci nemohu nechat ujít ne? „Věřím ti“ hlesl jsem a usmál se. „Kromě toho vypadá nádherně“ dodal jsem a naladil jsem své kroky na hudbu tak aby si Cora mohla najít své vlastní tempo. Tancovat jsem uměl a když jsem viděl jiskřičky v jejich očích, věděl jsem že ona také. Kromě toho co více bych si mohl přát než tanec s tou nejkrásnější dívkou v tomto sále?

Sebastian: Zřejmě se mě rozhodla popichovat, když se zatvářila znepokojeně, přičemž jsem se usmál, což nemohla vědět a povzdechl jsem si. Dobře! Jak ona, tak i já! „Omlouvám se, asi jsem si vás s někým spletl, slečno“, hlesl jsem smutně a její ruku pustil. Mezitím jsem lehce vydechl a na chvíli zavřel oči, ale ihned je otevřel. „Jen jste mi někoho připomněla“ zazubím se a otočím se k odchodu, místo toho jsem se ale ihned otočil a chytil ji znovu za ruku a přitáhl si ji blíže, masku jsem si druhou rukou nadzvedl a zadíval se ji do očí. „Tak jsem tě přeci jenom našel, krásko“ zazubím se a ušklíbnu se. Můj pohled ale poté spadne na mladý pár dvou postav, která se dá do tance, z nichž mi jedna přišla povědomá a proto jsem ji začal studovat pohledem, ale spíše tak nenápadně, ještě že nebylo vidět na které z míst se přesně dívám, mohl jsem jenom teď děkovat mé vlčí masce. Když se na parket nahrnulo několik dalších tanečníků, rozhodl jsem se že ji ani nedám prostor k vyjádření, za jednu ruku jsem ji ťapl a odtáhl na taneční parket, potřeboval jsem přijít na nějaké jiné myšlenky než na něj a proto jsem se s žádostivým výrazem podíval a Tris. „Zatancuješ si se mnou?“ usmál jsem se.

Vypravěč: Poté co se z davu konečně odvážil jeden z mladých párů navodit taneční atmosféru, sál utichl o to ještě více. Všichni jenom mlčeli a sledovali ono taneční číslo těch dvou. Sálem se rozléhala příjemná muzika s níž se i ostatní později dali do tance a bál konečně ožil. Mnoho zdejších párů se snažilo svými tanečními čísly zaujat a nabrat tak pozornosti ostatních, ovšem ne všem se to dařilo. Překonat první vystoupení bylo velice těžké po jejich výkonu, a proto mnozí spíše opustili taneční sál se zklamáním. Ti co se účastnit tance nechtěli, ve hloučcích známostí debatovali o všemožném někde v postranní velkého sálu.

Tris: Prokoukl to! No jo, on mě až moc dobře zná a to mě se přiměje se lehce v duchu a pousmát „ To nevadí stavá se,vlčí muži“ zazubila jsem se mile, ale v tom se otčím chtěl odejit, když jsme jej chtěla popadnout za ruku byl rychlejší. Ocitla jsem blízko něj a on si lehce odtáhl masku s obličeje „Tvým očím nic neunikne vid?“pousmála jsem se na něj láskyplně. Vypada opravdu překrásně, i když mi mrzí,že svou líbeznou tvář schovává pod maskou. Mé oči klouzali na parket, snažila jsem se zjisti, jaké jejich kroky byli, no spíš zda to bylo raz,dva, raz,dva nebo raz,dva,tri,raz, dva, tři… Bastien mi ,ale nedá nevybranou „Bastiene..víš,že přeci neumím tanči a nechci ti ublížit..“šeptla jsme tiše k němu a lehce jsem svůj pohled stočila k zemi „Ráda, bych si zatančila,ale..“ moc jsem chtěla,ale nechtěla bála jsme se, že Bastienovi stoupnu na nohu.

Hawk: Jakmile tahle první písnička dozněla skončili jsme, to o co mi šlo jsem udělala. Dostat ostatní a popíchnout je k tanci, podařilo seatak jsem ho držela za ruku a vedle ho těsně kolem kluka ve vlčí masce. Neznala jsem ho a tak mi to bylo silně šumák. Olíznu si znovu suché rty a dovedu ho až k baru, kde ho pustím a posadím se. „Nějak jsi se zadýchal,“ popíchnu ho pobaveně a pak se otočím na kluka, které jsem si všimla již předtím. Díval se na nás když jsme tancovali (Mind) hledím na něj asi patnáct sekund čekajíc, že to vezme jako vyzvání aby se připojil k nám.

Specter: Nenávidím ji, já vím že za to nemohla, ale proč jsme museli zrovna kolem toho bídného psa? Na tanečním parketu jsem se tvářil chladně, ale muže ve vlčí masce bych poznal kdekoli. Zůží se mi zorničky, zatnu čelist a celkový výraz části tváře která byla vidět zchladne. Naše pohledy se střetnou, linka mých plných rtů se semkne do neutrality a když už si tak krásně hledím do očí zničeho nic se stočí do toho úsměvu co jsem měl venku, úsměvu, který se zdál být šílený. Když dorazíme k baru, taky si sednu.

Thomas: Když jsem se chtěl vytratit pryč,tak jsem spatřil Spectera a tak jsem nenápadně přišel k dívce po jeho pravici „Zdravím,slečno mohu vás pozvat na drik? Překrásně jste tančili, přímo dokonalost sama“zalichotím jí vlídním hlasem, věděl jsem,že mě Specter prokoukne a mé slova říkají, že opravdu směšné, že zrovna vytáhla spekter na parket, Rád ho popichuji, je milé,jak dokáže být občas pruhledný.

Mind: Celý ten tanec bol skvelý, trochu som aj tlieskal. Sám som vedel tancovať, ale učil som sa skôr s mojom bývalou partiou, ktorá už, bohužiaľ, zanikla. Vzdychol som. Prvý pár z parketu odišiel až k baru. Poobzeral som si okolitých ľudí, nikto mi nedal ani náznak toho, že si ma všimol. Pousmial som sa, optimizmus mi nikdy nechýbal. No ako som sa náhle otáčal k môjmu pôvodnému miestu sedenia, môj pohľad padol na pár pri bare. To dievča na mňa hľadelo. Trochu som zmrzol. Ľudia na mňa nepozerali. Nevedel som, prečo na mňa pozerá. Trochu sa zapoj. Keď tak, iba ťa odtiaľ vyhodia. To už sa ti predsa stalo, nie? pomyslel som si, nadýchol som sa a možno som sa pomaly posúval vpred? Ja? Bolo to zvláštne, ale mal som masku. Nikto ma nespozná, alebo? Nemôžem do nikoho naraziť! Nebudeš veľa rozprávať, Mind, dobre?! hovoril som si zatiaľ v mysli, až som zastavil asi tri metre od nich. Stál som tam ako prikovaný. Mám ísť? Nikdy som nezačínal komunikáciu nevedel som to. pomyslel som si. Stál som tam, ani som sa nepohol.

Cora: „Ďakujem.“ Poviem a začervenám sa a už som to ani neschovávala. On veľmi dobre vedel čo mi to robí. Keď sme prišli na parket a videla som že vie tancovať tak som sa potešila. Chytila som ho okolo krku a tancovala som s ním. V tú chvíľu som prestala vnímať okolie a cítila som sa ako v raji. Dívala som sa mu do očí a usmievala som sa a bolo na mne vidieť že som šťastná a užívam si to. „Nevedela som že si tak dobrý tanečník.“ Usmievala som sa šťastne.

Gabriel: Tancovala překrásně, usmál jsem se a děkovně se na ni zadíval. To jak se nechala unést atmosférou a celkově jsem si tu chvíli, kdy jsem tuhle dívku mohl držet ve své blízkosti užíval. „A já netušil, že jsi tak dobrá tanečnice“ hlesl jsem, ale v tu chvíli kdy zaznělo hlavní sólo jsem se usmál a naznačil jsem Coře, aby se mě pevně držela, přičemž jsem ji chytil za ruku a protočil jsem ji v delší piruetě a hned na to jsem ji pevně chytil za bok, avšak jemně abych ji neublížil a vyzvedl jsem ji viditelně do vzduchu, abych tomuto tanečnímu kroku dodal nějakou energii a hned nato jsem ji opět snesl k zemi a s poslední piruetou jsem si ji přitáhl až k sobě, zrovna když dozněla hudba a v tu chvíli jsem se ztratil jenom v jejich očích, zcela ignorován okolí.

Sebastian: Zasměji se její nejistotě, zatímco se zaobírala tanečními kroky ostatních, jsem si já povšimnul popichujícího pohledu jedné dívky v masce, která… jak jsem si povšimnul později sebou táhla jeho. Naše pohledy se střetly a já na chvíli přestal dýchat, než mě stihla Tris vtáhnout ke své pozornosti. Ještě chvíli se mé oči věnovaly jeho zádům, ale hned poté se s prázdnotou zadívaly na Tris, která se bála tancovat. Její nejistotu jsem však zcela ignoroval a chytil jsem ji za ruku a druhou ji dal kolem pasu. „Tak zavři oči a nech se vést, zaposlouchej se do hudby, staň se samotnou melodií, jakoby tvé nohy byly jednotlivé tóniny plující po notách, věř mi a zhluboka dýchej“ hlesl jsem a potom jsem vykročil do tance, přičemž jsem Tris vedl k určitým krokům, jinak se to ani nedalo. Oběma rukama jsem j držel nadlehčeně, pomáhal jsem ji směrovat k dalším krokům. Dalo by se říci jako bych ve svých rukou podpíral překrásnou holubici, která oplývala kouzelnou mocí. Zatímco jsem ji vedl, jsem na chvíli zavřel oči a také se nechal unést melodií, věděl jsem že to zvládne, věřil jsem ji.

Vypravěč: Tancovalo už se nějakou dobou, v sále dozněla poslední píseň a zároveň také poslední tance. Hned na to byly uzavřené lístky do zdejší tomboly. V pozadí však stále dohrávala příjemná melodie, ale již nebyla tak energická a hlasitá jako ta předtím. V sále bylo už méně lidí, celkově se to tam vyprázdnilo, ale hostů zde stále přebývalo dost. V ohromujícím ruchu, který nastal, vrazila do dveří pohledná, mladá avšak pobledlá dívka. Nikdo si ji nepovšimnul, avšak šaty měla smáčené krví, což se v rudé barvě jejich šatů zcela ztrácelo. Po rudé rtěnce ji stékala kapka krve, na očích měla černou masku v pavoučím tvaru a pobízející úšklebek. Zašila se však mezi davem lidí tak snadno, jakoby ji ani nikdo neviděl a také že to tak bylo. Prostí lidé ji vidět nemohli, alespoň ne do té doby, než se střemhlavě vyřítila proti pořádajícímu, kterému doslova urvala hlavu. Potom se usměvavě postavila k mikrofonu, který uchopila do svých malých rukou a s odkašláním na sebe upoutala pozornost. Její milý hlásek se roznesl po místnosti. „Dovolte mi prohlásit tuto akci za ukončenou“ zasmála se a hned na to vztyčila ruku do výše a v tu chvíli ze sebe několik mládenců a dívek shodilo své masky. Již teď bylo poznat, že se jedná o upíry, v sále nastala panika, když se upíři dali do sání svých obětí, dalo se vůbec někam utéci? Hlavní dveře zablokovala ona sama kráska, která se nad ustrašenými pohledy lidí velice bavila, co jí ale nedošlo bylo to, že není jediná, kdo v této místnosti oplývá nadpřirozeností, ale to ovšem nemohla tušit. Proč by se přeci nadpřirozené bytosti rozhodli navštiv nudný lidský ples? Ovšem i tací se našli.

Tris: Lehce mi nafoukli tváře „To není směšný“řekla jsem zahanbeně, ale ničeho nic zmlknul, ale já i přes jeho masku vím, že něco není pořádku jeho očí totiž mluví za vše, je šokovaný a jeho prázdný pohled mě vyděsil, až mě to zamrazilo na srdci. Tahl mě na parket a já chvíli měla pocit, jako by mě za ruku držel někdo cizí, zachvěla jsme se lehce, ale když opět promluví, prolomí tu zlou atmosféru, která se na mě doslova sápala a já se pousměji. Věřil mi tak moc, že jsme poslechla, ale nezavřela jsme oči, jelikož jsem občas pokukovala po svých nohou zda, se vyhýbám tem jeho. Když získám jistotu, pohlédnu mu do tváře usměji se „Děkuji, bez tebe bych to nezvládla“ špetla jsme tiše, ale i tak jsme si hlavě pořád opakovala raz, dva, tři a pořád dokola. Ale rázem vše pominulo, vtrhla dovnitř dívka, jenž po nějaké době dojde,že je upírka. Sevřela jsem Bastienovo zápěstí. To tak krásný, večer musí ničit banda upíru? Asi ano.

Hawk: Mile se na kluka pousměji a chytnu ho za ruku, jeho nejistota ajistá nervozita, která z něj byla cítit nejmíň na sto honů působila velmi roztomile, nevinně. Proto jsem neměla žádný důvod chovat se nepřátelsky nebo ho ignorovat. Vstala jsem, napila se drinku co jsem vzala z ruky Spectovi a prázdný ho vrátila na pult. Vezmu kluka za ruku a vezmu ho do kruhu, alespoň na jeden tanec. Ani se mu nepředstavím, celou dobu jen mlčím a můj úsměv přes masku bohužel není vidět, když v tom.. Ta holka, ty pachy, ten smrad! Podívám se na lesního vlka, kluku, co teď uděláš, slyšela jsme že nemáte rádi upíry. Zasměji se v duchu a kluka co držím za ruku pustím jakmile se ta otravná malá štětka přesune k mikrofonu. Zatnu zuby, masky byly dole, malá panenka strhla oponu a z krků lidí se začala valit krev po hektolitrech. Nepatřila jsme mezi osoby, co rády čekají, já všechno dělala spontánně. Ten kluk ve vlčí masce, olíznu si rty když ho uvidím. Zase se mu popichavě zahledím z dálky do očí a najednou se kolem mě objeví pět jeho kopií, klonů. Na co myslíš, chlapče? Teď jsem mu viděla do hlavy, bylo to zajímavé, musela jsem se zachvět v pokušení. Ale mou prioritou byly jeho kopie. Kouknu po lidech. Stála jsme nějak uprostřed místnosti, vydám se víc k východu kde je ta malá štětka. „Umíš tančit?“ řeknu nahlas vlídným tóném, porpvé co promluvím nahlas. „Co kdybys to skusila s mými hochy, jistě tě naučí nějaká nová čísla.“ Zavrním a tři se proti ní vrhnou, další dva jdou do davu pomoc lidem.

Specter: Proč to řešila tak prudce? Bez rozmyslu? Prostě po hlavě do boje? Hlupačka malá, vyskočím ze židle a rozběhnu se. Tik ťak, tik ťak, bum, bum, bum. Poslední zvuky byli údery mého srdce než jsem se vzduchem, přenesl nad hlavami několika lidí a srazil jako statný vlk upíra co šel po té holce v havraní masce ze zadu. Prach sprostě mu urvu hlavu, jako oni nám tak my jim.

Mind: Dievča ma chytilo za ruku. Preľakol som sa, ale to ma už tiahla nikde medzi ľudí. Bože, nie, stredobod pozornosti. Tvár sa nenápadne. prebehlo mi hlavou. No kým sme sa stihli poriadne pustiť do tanca, začalo sa to tu rútiť. Pokojná atmosféra zmizla hneď, ako sa na pódium dostala akási žena, ktorú som nepoznal. Poobzeral som sa. Neznáme dievča, ktoré ma zatiahlo do tanca, na seba nenechala dlho čakať a pustila sa do boja. Preglgol som. Musel som takisto zasiahnuť. Ľudia okolo umierali a ja som tam nemohol postávať. Priblížil som sa k prvému a najbližšiemu upírovi, a aj keď bolo taekwondo zamerané na sebaobranu, vykopol som nohu do výšky jeho hlavy a zrazil som ho k zemi. Ouch.. pomyslel som si a obzrel som sa späť, kde som predtým stál. Moja sila spojená s bojovým umením, levitáciou a liečením, mi nikdy neuškodilo a práve naopak. Pomáhalo mi to. Táto krvavá bitka medzi upírmi a.. ostatnými mi prišla neopodstatnená, ale pravidlá som ešte nepoznal. Pristúpil som k ďalšiemu upírovi, vrazil som mu päsťou do úst, až som mu vybil pár zubov. Bol trochu rýchlejší než ja a tak ma obišiel. Nestrácal som čas a lakťom som mu udrel do krku a päsťou do čela. Nakoniec som mu podrazil nohy. Bude to stačiť? opýtal som sa sám seba.

Cora: Keď to povedal tak som sa zase červenala. „To vieš roky praxe.“ Zasmejem sa potichu aby som tú to chvíľu nepokazila. Pevne sa ho chytím keď mi to naznačí a usmejem sa. Potom ma otočil v piruete a zodvihol ma do vzduchu. V tú chvíľu sa pre mňa zastavil čas a ja som sa cítila ako v nebi. Šťastne som sa usmievala keď som bola vo vzduchu aj keď to bola iba chvíľa tak pre mňa to bolo ako večnosť. Potom keď ma položil na zem a spravil piruetu a pritiahol si ma bližšie tak som sa neubránila a pobozkala som ho na ústa. V tom ale nejaké dievča ohlásilo koniec a upíry začali vysávať ľudí. Povzdychnem si a pritúlim sa k Gabrielovi.

Gabriel: V tu chvilku se odehrálo tolik věcí, ale já jenom pevně stiskl Coru v náručí a přitáhl si ji k sobě ještě blíže. Měl jsem strach ji pustit, ale nemohl jsem nezasáhnout, bylo by to proti mně samotnému. Upíry jsem tolik nenáviděl. Zkousl jsem si ret a potom jsem se odtáhl a zadíval do Cořiných očí. „Pomůžeš mi to tady vyčistit?“ hlesl jsem a usmál jsem se, když jsem to dořekl, vyřítil se na nás jeden upír, avšak jsem ho stačil chytit za ruku. Když jsem ho tak držel, nechal jsem skrze jeho tělo prostoupit plameny přes mé ruce, přičemž jsem ho usmažil zevnitř a on spadl k zemi mrtvý. „Nenávidím pijavice“ zavrčel jsem a ohlédl se po Coře.

Sebastian: Olízla si rty, ta dívka v havraní masce, lehce jsem se zachvěl při jejím pohledu, jako by se mi dívala až do hlavy. V ten moment se mi Tris úplně vytratila z dohledu a já se po ní ohlédl, ale nikde jsem ji neviděl. Z mého klidu mě však vytrhl upír, který se střemhlavě vyřítil z ničeho nic. Pohotově jsem zaregistroval a vytvořil jsem si v ruce malé množství kuliček, které mi pomohly zachránit situaci a poslat hned tři upíry k zemi. Ovšem ten čtvrtý se řídil na nějakého chlapce, povzdechl jsem si a okamžitě jsem se za ním rozběhl, jelikož mu pijavice mířila na záda. V posledním momentě se mi ho podařilo odstrčit a odkopnout někam dozadu, ale jeho náraz byl tak silný, že jsem to neustál a sejmul jsem sebou i toho kluka (Minda). Okamžitě jsem se vydrápal na nohy a natáhl k němu ruku. „Omlouvám se, nevypočítal jsem to“ hlesl jsem omluvně a prohlédl si ho.

Vypravěč: „Jenom aby nedotančili“ zasmála se holka a pokynula svým podřízeným, aby se část přeskupila k ní. Na tváří měla stále ten škodolibý úšklebek, kdo ví, co vskutku měla v plánu. Bylo bezpečné se k ní takto přibližovat? Ale nevyčkávala, v mžiku se rozběhla proti dívce v havraní masce, ale ve vteřině upíří rychlostí změnila svůj směr a rozhodla se jako dnešní svačinu pro mládence po jejím boku, kterého uchopila pod krkem. (Specter) Dívka byla nesmírně rychlá, rychlejší než klasický upír, zcela tu holku odignorovala, bylo to dobře? Nebo to byla chyba? Avšak záda si nepřestávala hlídat, místo toho pokynula ostatním, aby se o ni postarali. Avšak na druhé straně místnosti se odehrával zcela jiný souboj. Muž ve vlčí masce spolu s mladým, pohledným mladíkem byli obklíčeni nejméně čtyřmi upíři, když mu však podával ruku, protivník mu podrazil nohy a on skončil na zemi jako poražená kořist, než se však stačil vydrápat na nohy, už nad ním stála hladová pijavice a pokoušela se mu zakousnout do krku.

Hawk: Měla jsem jednoznačný cíl, zabít ji a ostatní by se bez své vůdčí štětky měli stáhnout. Jo, jsou jako vlčí smečka, akorát že smečka pijavic v čele s namyšlenou štětkou, nikoli hrdou a čestnou alfou. Zavrním, ale náhle se proti mně vyřítí. Připravím se do bojového postoje, ale ona uhne až neuvěřitelně rychle a čapne mého vlčího kluka, jak smutné. Zavrčím a prokřupu si prsty, on si poradí, netřeba mu pomáhat. Klony toho muže ve vlčí masce nechám zmizet a místo toho kouknu na vlka, tak to bude lepší. Přidám mu šest kamarádů. Tři pošlu na pomoc muži ve vlčí masce a tomu roztomilému věčně nervóznímu klukovi. Vlci upíry ihned zaměstnají. Lidé už utekli a ti co ne, byli buď mrtví nebo sotva dýchali. Či leželi v šoku na zemi. Zbylá tři se vrhnou na ty co šli proti mně. Zohnu se a lehnu si, takže upíří se srazí, vyklouznu jim pod nohama a je obklopí má nová smečka. Zavrním a tiše se rozesměji. Zůstanu klečet na podlaze a zavřu oči, tohle mě hrozně vyčerpávalo.

Specter: Ta svině! Zabořila své odporné zuby do mého krku, cítil jsem to jak nejlépe jsem mohl a také jsme se stejne dobře soustředil. Jakmile mne kousla objevily se jí rány na krku. Zakřičela, trochu mne stihla zranit, ale já to nejhorší odrazil zrcadlením. TO jí donutilo pustit mne a kleknout si na kolena. Olíznu si tlamu od krve a vyskočím na nohy, prudce se otočím jako štěně které chce kousnout do svého ocasu, ale místo toho jí kousnu do hlavy. Prokousnu jí lebku a pustím. Když se ještě cuká skloním se a bez milosti oddělím její hlavu od těla a zahodím ji pryč, pak zavyji..

Mind: Kým som sa rozhodol, čo ďalej, diali sa okolo mňa veci, ktoré som ani nestíhal vnímať. Z premýšľania ma prebudil až náraz k zemi. Dopadol som vedľa akéhosi mladíka. Ihneď vstal, zatiaľ čo ja som ani nezareagoval, že ležím tam kde ležím. Kým som sa spamätal, naťahoval ku mne ruku a ospravedlňoval sa. Chytil som sa za hlavu. ,,N-Nič sa nestalo.“ Povedal som potichu a pousmial som sa. Aj v takýchto situáciách som sa usmieval. Prečo? Kým som ho chytil za ruku, objavili sa pri nás ďalší. Mladíkovi jeden z nich okamžite podrazil nohy. Len tak-tak som sa snažil zmierniť jeho pád tým, že som sa trochu posunul. Neviem prečo, ale prišlo mi to ako dobrý nápad. Upír sa k nemu naklonil. Ach sakra. pomyslel som si a keďže som mal nohy voľné, akosi som sa pokúsil vykopnúť. Dúfal som, že sa mi podarí zasiahnuť a.. trochu sa podarilo, takže som toho upíra odsotil trochu na stranu. Vydýchol som si, až kým som nezbadal, koľko ich tam vlastne ešte je. ,,Ach..“ vzdychol som, kým som si nevšimol, že zo strany nám niekto ide na pomoc. Pousmial som sa. Áno, znova. Ale kým som čokoľvek stíhal urobiť, všetko sa to posúvalo tak rýchlo a zrazu som ani nevedel, kde je kto a kto čo robí.