pro Kate: Tiše, jen hezky tiše. Stála jsem na budově a hleděla před sebe. Lehce pro sebe jsem si vrčela. Tohle se mi prostě nelíbilo. Podívala jsem se kolem sebe a dole spatřila nějaké dvě osoby. Nadechla jsem se a ucítila vlkodlaka a upíra. Zavrčela jsem tiše pro sebe a mé oči zežloutly. Hodila jsem si kapuci pláště ještě víc přes sebe. Tohle je značně nemilá situace. To se mi nelíbí. Kdepak! Komu by se to líbilo? Mně rozhodně ne. Nesmím tu jen tak stát. Někde za sebou jsem zaslechla pohyb. Někdo se pohybuje po střechách? Podmračila jsem se ještě víc a zavrčela tiše. Na mých rukou povyrostly drápy, kdy jsem se nadechla zhluboka. Vlk chtěl na povrch. Nikdy se nepřeměním do vlka pořádně, ale on přesto ve mně je a chce se nyní mstít. Přimhouřila jsem oči a klidnila ho. Najednou se objevila ve vzduchu nějaká bílá kulička. A to je jako sakra co? Znovu popuzeně jsem zavrčela a stáhla kapuci více do tváře, kdy jsem si sedla na kraj střechy a vytáhla zpod opasku zabalenou stříbrnou dýku. Byla uschovaná pořádně. Stačilo by, abych si ji zaryla do těla a nemohu se regenerovat, ale proti těm dole by to stačit mohlo. Mám u sebe taky dřevo, kdyby bylo potřeba. Jsem jednoduše vybavená vším možným. Pobaveně jsem se usmála, ale uklidila si dýku zpět do kapes a tiše jako myška byla skrytá v noční tmě a hleděla před sebe do chvíle, než se ozval ten hlas muže. Tak to se mi nelíbí! Najednou se něco objevilo přímo přes město. Nebo snad jen půlku města? A to má být co do prdele?! Měla jsem zůstat v tom lese! Kate, že ty jsi taková kráva a vždy někam vlezeš! Zavrčela jsem a v tu chvíli se mi zašpičatěly naštvaností uši. Tak jo.. zase klid vlku, ano? Zase klid! Zalez! Nádech... výdech a klid... Jo, to je ono, hodný vlček. Přimhouřila jsem oči, uši mi šly do normálu a drápy jsem už taky neměla. Tohle je malér, co mám dělat?! Mohla bych ovlivnit jejich chování, mohla bych je zhypnotizovat a pak zabít.. Aww je takových možností, které udělat, ale kterou mám vlastně vůbec udělat?!
+2
Elissa
Erik
6 posters
"Maskovaný"
Louisa- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 31. 10. 16
Cora- Poèet pøíspìvkù : 180
Join date : 01. 11. 16
Ademar: Stál som tam bez pohnutia a sledoval tu skupinku ľudí. „O čo tu vlastne ide?“ Opýtam sa sám seba. V tom som ale započul nejaké hlasy a tak som sa poobzeral a uvidel som že som tu nebol sám. Boli tu aj iný ľudia okrem mňa. A všetci sa dívali na tú divnú skupinu. Preto som sa zamyslel nad tým o čo tu vlastne ide? Či je to nejaký program alebo že by to bolo niečo iné?. Keď vyletela biela guľôčka tak ma to donútilo pozrieť sa na ňu. Pri tom mi v hlave stále bežalo o čo tu vlastne ide? Lenže jediný kto poznal odpoveď bola tá skupina. V tom sa ozval mužský hlas. A ja som sa hneď na neho pozrel. Keď som počul o čom hovorí tak zavrčím. „Mňa nebude nikto držať!“ Zavrčím naštvane a potom sa naštvaný vydám smerom k tomu mužovi v maske. v polke cesty sa ale zastavím. Nemal som žiadny plán. Najskôr musím vymyslieť plán a až potom môžem ísť k nemu a zistiť čo sa vlastne deje.
|
|
|