Kate + Nathaniel

Kate: Věděla jsem, že být zde, je trochu nebezpečné. Upíři a samé nadpřirozeno. Proč sem lezu? Nahmatala jsem v kapse kudlu, kterou mohu každému způsobit menší, spíše větší, zranění. Stačí jedno vlkodlačí kousnutí a mohu zabít jakéhokoliv upíra, když budu chtít. Měla jsem chuť na krev. Na krev těch prašivců. Nenávidím upíry a nejspíše nikdy nenajdu takového, který by mi přirostl k srdci. Spíše ale způsobem, kdy budeme kamarádi. Podívala jsem se na barmana a pak na toho kluka vedle sebe. Možná už bych se mohla zdejchnout. Tím okýnkem na záchodech, kde si občas schovám své oblečení. Pousmála jsem se lehce klidně, ale napila se. V hlavě jsem si začala počítat, kolik hodin uplynulo od chvíle, kdy jsem vypila poslední krev. Nebylo to moc dlouho, sílu bych tedy ještě měla mít. Usmála jsem se potutelně. Fajn, fajn. Takže pokud tu bude někdo tak nabušený, že mě bude chtít sejmout, neudržím se na místě a skočím po prvním upírovi, který mě naštve. Přimhouřila jsem oči a usmívala se nad svojí situací, která pomalu začala pro mě být dost nebezpečná.

Nathaniel: Neuniklo mi, že dívka vedle mě začala být nervózní. Jiní by si toho nejspíš ani nevšimli, ale já viděl, jak jsou její svaly napjaté, oči jí těkaly po místnosti, aby jí neuniklo jediné nebezpečí a byla připravená na obranu. Také jsem si všiml, že dala jednu ruku do kapsy. Bude tam mít nejspíš zbraň, možná se mýlím, ale je lepší být připraven, než překvapen. Přistane přede mnou další pití, kývnu na barmana na znamení díků a ihned vypiji polovinu lahodného nápoje.
„Samotná mezi hromadou krvežíznivých zabijáků. Už plánuješ útěk?“ zašeptám a nakloním se k ní. Byl jsem ale připravený uskočit a dostat se z jejího dosahu. Pochybuji, že by si ale uvnitř něco dovolila. Okamžitě by se na ni vrhli všichni upíři, co tady jsou. A poté by nastal chaos a nejspíše masakr. A není to právě to, co chci? Tiše se zasměji a opět se narovnám. A ještě před hodinou to vypadalo, že dnešní noc bude nudná.

Kate: Nejspíše si začnu hledat nový lokál. Těch upírů zde začínalo přibývat neskutečně rychle. Pokud se z tohohle vyhrabu, již nikdy se sem nevrátím. To přísahám na svůj vlčí kožich. Ohnivý přízrak. Jo, kéžbych mohla sem posvítit sluncem. Proč vlastně neovládám oheň? Bylo by to jednodušší, ale zase je pravda, že upíry zneškodní jen sluneční svit. Ne, sem budu chodit jen ve dne. V noci je to tu o hubu. Zaslechla jsem jeho hlas dost zřetelně, lehce mi zrudly oči, kdy jsem je do něj zabodla, ale jen se ušklíbla. ,,Člověk musí být vždy připraven nést chyby za své rozhodnutí," zašklebila jsem se a zasmála se, až mi oči zase zhnědly. Vážně, jsem divná, v takových situacích se umím zasmát. Dopila jsem pití a kývla na barmana, že chci ještě. Tenhle barman mě zná, pokud odejdu na záchod, ví, že mu prachy přinesu ráno. Jo, stačí mu to. Přeci jen, nejspíše se díky mně zvedly tržby, protože upíři milují naši krev. Lehce mi zabušilo srdce, ale já se usmívala jako sluníčko.

Nathaniel: Nechce tady být. Tedy každý rozumný tvor by tady být nechtěl. Ohlédnu se na tu partu upírů, kteří ji stále pozorně sledovali a něco si šeptali. Ti ji nenechají jen tak odejít. Viděl jsem, jak se ten s jizvou podíval na mě a poté něco řekl ostatním. Chtějí jít i po mně? Ušklíbnu se na ně a otočím se na Kate. Probodávala mě rudýma očima, ale nakonec mi řekl, že musí nést následky za své chyby a zasmála se.
„Štěňátko se na mě zlobí?“ zeptám se s úšklebkem a dopiji pití, odsunu ho stranou a jednou rukou se opřu o bar. Natočím se tak, abych na ni dobře viděl, pozoroval jsem ji. Zajímalo mě, jak si s touhle situací poradí. Mohl bych jí pomoct, ale… Chtělo se mi? Měl jsem chuť na její krev, takže bych jí asi moc nepomohl. Jen bych asi odehnal ostatní od mé kořisti. Pak by to bylo jeden na jednoho. Oči se mi na vteřinku rudě zalesknou, ale opět naberou svou obvyklou barvu.

Kate: Mám někdy po krk arogantních kluků. Vážně. Všimla jsem si jeho očí. Lehce jsem si v mysli zavrčela, ale přimhouřila oči a podívala se ke stolu těch upírů. Očima jsem je probodávala, ušklebovala se s odporem a napila se vody. Tak fajn Kate, mysli. Nenech se zabít. Stačí jediná myšlenka a mohu všechny svojí aurou uklidnit a jednoduše zmizet, mohu je zhypnotizovat a zmizet jim z dohledu. Asi bych se k tomu měla postavit čelem. Tak pravá zábava začne brzy? usmála jsem se někde vevnitř své mysli. Zašklebila jsem se, ale otočila se na barmana. ,,No nic, půjdu, platím," zazubila jsem se, kdy si mě barman prohlédl, ale mlčky přikývl. Zaplatila jsem a vstala ze židle, kdy jsem s potutelným úsměvem na rtech vyrazila ven. Tak tohle bude bezva zábava.

Nathaniel: Promluví na barmana a ušklíbne se, tohle bude zábava. Zaplatí a vyrazí ven ze dveří. I ta skupinka upírů se zvedne a rozejde k baru. Hodí peníze na stůl a rozejdou se pryč. Barman vypadal podezřívavě, ale nejspíš se do toho plést nechtěl.
„Ta má teda odvahu,“ zamumlám spíše pro sebe a hodím peníze na stůl. Přetáhnu si kapuci přes hlavu a také vyrazím ven. Rozhlédnu se po ulici a uvidím upíry, jak právě zašli za roh. Tím směrem jsem také cítil pach Kate, takže šli za ní. No, bylo to stejným směrem jako můj hotel, stejně jsem tam hodlal jít, tak proč se nepodívat na tu show? Zrudnou mi oči při myšlence na čerstvou krev a vydám se za nimi. Byl jsem rád za své neobvyklé oči, dokonce i některým upírům naháněly strach. Přeci jen většina má pouze rudé oči, mě vždy zčernalo i bělmo. A když jsem ztratil kontrolu, mé oči byly černé celé. K mému štěstí nešlo poznat, že jsem stvůra noci, dokud jsem neztratil kontrolu nebo nevytáhl drápy. Tiše se rozběhnu ulicí, abych je co nejrychleji dohnal.

Kate: Rozdáme si to někde venku, ne? Usmívala jsem se, cítila jsem sílu, jak mnou proudí. Vyšla jsem ven, kdy jsem se rozešla do temných ulic, až jsem si našla jednu a lehce se schovala za roh. Slyšela jsem je, nechala jsem si narůst své tesáky a ruka se mi změnila do vlčí tlapy. Teď si jednoho podám. Do druhé ruky jsem vzala dýku a jakmile se přede mnou vyloupli oni, skočila jsem hned po tom prvním, zrudly mi vzteky oči a zakousla se mu do krku, kdy jsem zavrčela a trhla. Odkutáleli jsme se celkem dál do uličky. Oči mi rudly a upíři ve víru překvapení chvilku nic nedělali. Cítila jsem, jak se mi krev rozlévá do krku. Kudlou jsem oddělila jeho hlavu od těla a olízla si pusu. ,,Tak fajn…chcete si hrát?" usmála jsem se a mé oči hořely, ale pohodila jsem si s dýkou v ruce. Nemohla jsem se napít zas velkého množství krve, protože oni byli překvapení jen chvilku. Vrčela jsem a v očích mi planuly dva žhavé uhlíky. Upíři, zpropadené bestie, které se přiživují na krvi. Mám jich plné zuby. Zavětřila jsem, ta krev, ta chutná krev byla tady všude kolem. Olízla jsem se mlsně, ale tesáky zacvakaly a zaskřípaly. Ale i ten litr dva, plus ta krev z rána, kdy jsem upíra vysála celého.. To vše ve mně vyvolalo dost silné smysly a sílu. Znovu vzpomínka na malého brášku. Sbíhaly se mi sliny po chutné krvi upíra. Ještě mám to dřevěné dřívko v kapse, ale kudla na odstranění hlavy je dosti silná.

Nathaniel: Před rohem zpomalím a nakouknu do uličky. Stála tam skupina pěti upírů stáli na místě a dívali se před sebe. Podívám se na Kate zrovna ve chvíli, kdy oddělí hlavu upíra od těla. Do nosu mě praští vůně krve, ustoupím dozadu a zavřu oči. Klid, ovládej se. To se lépe řeklo, než provedlo. Na pravé ruce se mi objeví drápy, zaslechnu dívčí hlas, ptala se, jestli si chtějí hrát. Ušklíbnu se, měla odvahu. Vyjdu z poza rohu, veškerá jejich pozornost byla na ní a proto si mě ani nevšimli. Napřáhnu se a nejbližšímu z nich zabořím drápy do hrudi v oblasti srdce. Ozve se zakřupání, když mu zlomím žebra. Zbytek upírů odskočí do boku. Dávali si ale stále pozor na Kate. Prudce trhnu a v ruce mi zůstane upírovo srdce.
„Nevím jak oni, ale já si hrát chci,“ řeknu s úsměvem a zvednu ruku i se srdcem do úrovně mých očí. Cítil jsem, jak každým okamžikem má chuť po krvi roste a kontrola nad mým tělem mi proklouzává mezi prsty. JSem zvědavý, kdo z nás toto setkání přežije..

Kate: Tak fajn, chtějí si hrát, mohu si s nimi hrát. Je mi jedno, kterého z nich jsem zabila, ale bylo jich šest, nyní již jen pět. Toho šestého jsem vysála, nakrmila se jeho krví a nyní mohu být v pořádku. Potřebuju být v pořádku. Nesmí se nic stát. Dýchala jsem zhluboka, ale mé oči rudly. Mohu se přeměnit a zdrhnout. Zaslechla jsem najednou hlas toho upíra, s kterým jsem seděla u baru. Podívala jsem se na něj, spatřila jsem ty drápy… Do háje, nestvůra noci, to mi ještě chybělo. Zavrčela jsem popuzeně. Najednou se ozvala rána a já zakňučela bolestí, zavrčela a udělala krok dozadu. Podívala jsem se vražedně na upíra, který po mně střelil. Měl špatnou mušku, trefilo mě to do ramene. Zavrčela jsem, oči mi planuly, ale zhluboka jsem se nadechla. Začalo se mi to zacelovat. ,,Dobře, příště by to chtělo lepší mušku," zašklebila jsem se a jedno z mých očí zfialovělo. Objevil se tam menší ornament, který přitahoval oko upíra se zbraní. Zasyčel, ale nic nemohl dělat. Jemu samotnému zfialověly oči a svěsil ruce, prázdný pohled přede mě. Lehce jsem zapohybovala prsty a on natáhl ruku se zbraní proti upírovi vedle sebe a vypálil do něj všechny kulky, které měl v zásobníku. Rozstřílel mu tak celý krk. Ty kulky musely být zatraceně silné a já zavrčela, ale usmála se spokojeně. Upír, který byl mnou hypnotizován proti tomu zkoušel cokoliv udělat, ale já zatím udržovala oční kontakt. V tu chvíli jeden z upírů po mně vystartoval, ztratila jsem oční kontakt a měla co dělat, abych uhla tomu, který po mně běžel. Svojí silou, co se vyrovnala wampírům, jsem ho nakopla a on odletěl celkem daleko dozadu do uličky. Vrčela jsem zlostně, ještě chvíli a budu muset vážně odtud.

Nathaniel: Překvapeně jsem sledoval, jak jeden z nich vyprázdnil zásobník do svého parťáka. Neuniklo mi, že jedno oko vlčice zfialovělo. Budu si na tu schopnost dát pozor, i když s tou mojí by to neměl být takový problém, přesto… Nebyl jsem zcela odolný, určitě by mě to nějakým způsobem ovlivnilo. Jeden z upírů se rozběhne proti mě, už byli jen tři, jeden útočil na Kate, druhý na mě a ten třetí? Nejspíše se rozhodoval, kdo je větší hrozba. Vyhnu se první ráně, při druhé ale chytím jeho ruku a škubnu s ním do strany. Narazí do zdi a než se stačí vzpamatovat, zakousnu se mu do krku. Ucítím lahodnou krev ve svých ústech a začnu ji doslova hltat. Cítil jsem, jak opět ztrácím kontrolu, ale bránil jsem se té stvůře. Většinou jsem však prohrál. Pustím toho upíra a otočím se k němu zády. No tak, seber se! Teď jsi jedl, nepotřebuješ víc. Ale cítil jsem krev poloupírky, lákavě voněla, chtěl jsem ji ochutnat. Otočím se směrem k ní a mé oči začnou černat. Chci ochutnat její krev!

Kate: Vrčela jsem. Tohle se mi nelíbilo, bylo to šílený. Už byli tři mrtví, tři živí. Jeden se vrhnul na Nathaniela, jeden na mě, kdy jsem ho zhypnotizovala a skočila mu po krku. Mé tesáky se zakously do jeho krku. Zavrčela jsem, škubla a jemu praskla krční páteř. Zavrčela jsem, krev z něj šla do mě. Ještě více mi zrudly oči a já se usmála potěšeně. Vlk v mé mysli zavyl. Ten třetí se vracel z uličky, kam jsem ho hodila, ale pomalu, nejspíše nevěděl, na koho se má vrhnout. Rána se mi zacelila, už po ní nebylo ani stopy. Pustila jsem tělo upíra na zem a spatřila Natha, jak se na mě otočil a jeho oči začínaly černat. Zavrčela jsem a v tu chvíli se ve mně zvedla šíleně velká vlna emocí. Uhodila kolem mě do vzdálenosti padesáti metrů tlaková vlna, která všem podala zklidňující auru. Tak hodně klidnou, až museli přeci jen ustoupit před negativními myšlenkami. Ubralo mi to energii, dýchala jsem zhluboka, ale přeměnila se rychle. Jako člověk nemůžu se vrátit. Ve vlčí podobě jsem obratnější. Změnila jsem se do černé vlčice, která měla jen někde pruhy zrzavé barvy. Jako sám oheň ve tmě. Zavrčela jsem, přikrčila se a ještě stále kolem sebe držela bariéru klidu. Oblečení už asi nenajdu, je celé od krve, nechám ho tady. Mohla jsem od něj odstoupit, ale vrčela jsem proti dvěma upírům, které jsem nyní měla na očích. Bílé tesáky a rudé oči, tohle jsem ukazovala a vrčela samou zlostí.

Nathaniel: Rozešel jsem se k ní a jen tak napůl vnímal, co vůbec dělám a co se děje. Měl jsem smíšené pocity, na jednu stranu jsem ji zabít nechtěl, na druhou jsem toužil ochutnat její krev. Tedy ta stvůra to spíše chtěla. Najednou však ucítím něco jako náraz energie a ucítím, jak se ta potvora stahuje zpátky. Tohle se ještě nestalo. Stále však toužila po krvi Kate. Bez mého vědomí k ní natáhnu levou ruku a zavrčím, okamžitě si však do ní zaryji drápy. Měl jsem teď víceméně kontrolu nad sebou samým. Můj pohled sklouzne na Kate, je to její práce? Nejspíš ano, místo ní ale byla na jejím místě černá vlčice. Ušklíbnu se a otočím se na posledního upíra. Mé tělo se rozplynulo ve stíny, objevil jsem se za ním a jednou ranou mu oddělil hlavu od těla. Potlačoval jsem tu bestii ve mě a zároveň se nechával na sebe působit její schopnost, uklidňovalo mě to. Zhluboka se nadechnu a ucítím veškerou tu krev, eh, špatný nápad. Můj pohled sklouzne na Kate, vypadala vyčerpaně, ale ostražitě. Nechám zmizet drápy a i mé oči získají jejich původní barvu. Zůstanu stát na místě, nějak jsme netušil, co mám udělat, nebo říct. Strčím ruce do kapes a otočím se k ní zády.
„Rád jsem tě poznal, možná se ještě někdy potkáme,“ řeknu a pomalým krokem se vydám směrem k mému hotelu. Snad ty mrtvoly odklidí, mě se nějak nechtělo.

Kate: Sledovala jsem ho, jak se blížil, viděla jsem ty jeho ostré drápy, které se mi nelíbily, které ve mně vyvolávaly smíšené pocity. Nejdříve jsem vyslala klidnou auru, která zmizí do půl hodiny, ale to mohu udělat cokoliv. Zabít je anebo utéct. On po mně natáhl ruku s drápy, ale nedokončil to. Má schopnost nejspíše mu lehce pomohla, nebo já nevím, ale přeměnila jsem se do Ohnivého přízraku. Vrčela jsem a zhluboka oddechovala. Tohle mi ubírá všechno energii, je to strašný, ale musím se s tím vyrovnat. Udržovala jsem oční kontakt. On zabil toho posledního a zbyl tu sám. Pěkný bordel, jen co je pravda. Zavrčela jsem, ale sledovala, jak se ke mně otočil zády. Oči mi ztmavly do žluto oranžových odstínů. Vypadalo to, že po mně nepůjde. Rád mě poznal. Nemohla jsem mu odpovědět, ale jen zamručela, že já jeho taky. Lehce jsem štěkla, stříhla ušima, ale sledovala ho, jak se vydal pryč. Podívala jsem se po mrtvolách a nakrmila se zbytky jejich krve. Kousek dál byl příkop, proto jsem všech těch šest pitomců tam natahala za pomoci své síly a svých zubů. Při tom jsem se nakrmila ještě trochu víc a pak se vydala rovnou domů, kde se umyju a převleču se do svého oblečení, až se přeměním.

Nathaniel: Slyšel jsem za svými zády mručení a vrčení. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet, ale neskočila mi po krku, takže asi dobrý. Ušklíbnu se a přetáhnu si kapuci přes hlavu. Zadívám se na nebe, které začalo lehce světlat. To už je tolik? Jak dlouho jsem se proboha toulal městem a jak dlouho jsme se vypořádávali s těmi kretény. Přidám do kroku a rozběhnu se k hotelu. Dával jsem si však pozor, aby to byla lidská rychlost běhu. Měl jsem do svítání ještě dost času, ale chtěl jsem si být jistý. Přede mnou se brzy objevil můj hotel, vběhnu dovnitř a zamířím ke schodům, recepční na mě něco zavolá, ale ignoroval jsem ji. Brzy jsem byl v mém malém pokoji a zamířil do sprchy, byl jsem celý od krve, snad si toho nevšimla, ale v té rychlosti pochybuji… Zalezu do sprchy a nechám horkou vodu dopadat na mé studené tělo. Proč jsme jí vůbec nechal jít? Že by mě ta aura natolik ovlivnila? Ne, byl jsem proti takovým věcem trošku odolný, nemělo by mě to natolik ovlivnit. Pořád bych našel vůli ji zabít,tedy spíše ta stvůra. Ale já sám nechtěl. Schválně jsem to na sebe nechal co nejvíce působit. No, hádám, že si to zasloužila, přeci jen dívka se postavila šesti upírům. Ušklíbnu se a zastavím vodu. Doufám, že ji ještě uvidím.

O několik týdnů později…
Kate:Zrovna lehce pršelo, byla tma, mohlo být něco kolem jedné hodiny ráno. Nemohla jsem vůbec spát, proto jsem se rozhodla, že půjdu ven. Nechtěla jsem Adama budit, proto jsem vylezla opatrně ven ve svém již teplejším oblečení, kdy jsem si na hlavu dala klobouk, plášť a vyrazila pomalu do ulic. Jestli dnes budu mít štěstí, nic proti mně nezaútočí. Vzpomněla jsem si na několik konfliktů, které jsem za posledních pár dní měla. Sakra, proč jsme tak pronásledováni? To se mi hodně příčilo, skvělé je, když se na vás pověsí lovci. To není nic dobrého, je to přímo o hubu. Povzdechla jsem si, podívala se k nebi, kdy mi tvář smáčelo pár kapek vody. Mohla bych zajít k Rozchechtaný žábě, tam není alespoň tolik nadpřirozena, ne jako U Černé labutě. Ošila jsem se, ale kráčela dál.

Nathaniel: Kretén, až se mi dostane do rukou… Zabiji ho. Hezky pomalu. Budu ho mučit, dokud nebude prosit, abych ho zabil. Zavrčím a stáhnu si kapuci od pláště více do čela. Moje rána se již hojila, ale i tak jsme byl naštvaný. Jen zabij tamtoho člověka, bude to jednoduché, je slabý a nemá ochranku… Tři zasraní vlkodlaci! To by nebylo tak hrozné, kdybych nebyl v úzké chodby, na které svítily pitomé světla! Nakonec jsem je nějak zabil a splnil úkol, ale teď zabiji toho debila, co si mě najal. Stále jsem cítil svoji krev, to se moc často nestávalo. Kapky deště dopadaly na můj černý plášť a padalo jich stále více a více. Nevadilo mi to, nebyla mi zima, ani nemohla být. Protáhnu se a rozhlédnu kolem. Přímo naproti mě šla nějaká postava, měla klobouk a plášť, ale i tak jsem poznal, že je to žena. No, nic neobvyklého, je relativně brzy, nejspíš jde do nějaké hospody. Nevšímám si jí a projdu kolem ní, v ten moment však ucítím známý pach a s úšklebkem se otočím.
„Hafane, dlouho jsme se neviděli,“ řeknu s úsměvem a upřu pohled na její zahalenou postavu.

Kate: Mohla bych si zajít na něčí krev, ale Kate, však jsi jí měla tolik, že by ses v ní mohla koupat. Zubila jsem se. Jo, krev jsem trochu měla před pár hodinami, zase jeden z mých konfliktů, který prostě neskončil jinak, než smrtí protivníka. Achjo, zase jedna podařená procházka. Teď by se to mohlo povést a já bych se klidně mohla projít až do té hospody, kde bych se konečně napila a trochu najedla normálního jídla. Nebo alespoň napít, dlouho jsem nikde nebyla. Nadechla jsem se, zavětřila, což v lidské podobě nešlo tak snadno. Ovšem šla jsem dál po ulici s kloboukem ve tváři. Plášť mě chránil před deštěm a snad jen klobouk ho zkrápěl více, než ten déšť. Proti mně se vyloupla postava, kdy jsem své hnědé oči přivřela a ucítila pach, který mě praštil do nosu. Někoho mi šíleně připomínal, ale koho. Eh, no, pro mé neštěstí a smůlu si na mě vzpomněl asi dřív. Ten jeho úšklebek a to oslovení. Vydechla jsem, zastavila se, měla lehce ruce svěšené kolem těla, ale otočila se a podívala se na mladíka. Jak jinak.
,,Pijavice, taky tě ráda zase vidím, divím se, že z tolika obyvatel, co tohle město má, natrefím zrovna na tebe," usmála jsem se lehce pobaveně a prohlédla si ho.

Nathaniel: Otočila se na mě, ale tak trochu jsem čekal, že bude hned v pozoru a začne vrčet. Vypadala v klidu. Ušklíbnu se a udělám pár kroků blíže k ní. Stále jsem si však držel odstup.
„No, moc lidí se ale neprochází uprostřed noci po městě, víš, bývá to tady nebezpečné, plno vrahů, nadpřirozena, však víš…“ uchechtnu se. Sám jsem na sobě měl krev čtyř osob – tří vlkodlaků a jednoho člověka. Byl jsem nakrmený a pro jednou to vypadalo, že ta bestie spí. Zadívám se na ni, kapky deště jí klouzaly po klobouku a kabátu, byla už celá promočená. Já na tom nebyl lépe. Ale zima mi být nemohla, proto mě to netrápilo.
„Zase vyhledáváš problémy? Máš na ně čich,“ dodám s úšklebkem a znovu si ho prohlédnu. No, minule to byla celkem zábava, tak proč se dnes hned rozloučit? Toho kreténa, který mi dal práci můžu zabít kdykoliv, i když… Něco mě napadne a na tváři se mi objeví úsměv.

Kate: Upír, jasně, cítila jsem upíra a pak taky krev. Zápach krve. Hmm, trochu jsem se v mysli olízla mlsně, ale hned na to se zasmála nad sebou někde v mysli. Byla jsem v klidu, kdy jsem se na Nathaniela otočila a sledovala ho. Udělal pár kroků ke mně, kdy jsem ho sledovala, ale klidně bych mohla zdrhnout, kdyby se mi chtělo. ,,Ach, rozumím, jasně, vrahové, vyděrači, nadpřirozeno a feťáci… jak jinak," uchechtla jsem se a podívala se na něj. Už jsem začínala mít promočený plášť i kabát, no, klobouk na tom nebyl o moc líp, vážně. Měla bych si pořídit deštník, když už si takhle chytře vyjdu na procházku.
,,Já problémy nevyhledávám, ony si vyhledávají mě," zazubila jsem se a oči mi lehce zajiskřily.
,,A co ty…stále propadáš nekontrolovatel­nosti?" usmála jsem se a lehce se protáhla, ale všimla si toho, jak se mu na tváři objevil úsměv, co nevěstil nic moc dobrého, alespoň mi to tak přišlo.
,,Copak, vzpomněl sis na něco?" ušklíbla jsem se a prohlížela si ho.

Nathaniel: To by mohlo projít, ještě aby souhlasila. Než však stačím něco říct, zeptá se mě na moje sebeovládání.
„Mé sebeovládání je tak dobré, jak jen může být. Víš co jsem, víš, že se nikdo z nás nedokáže nikdy ovládnout. Spíše nikdy nám nedají možnost,“ řeknu a ušklíbnu se. Neměl jsem to upírům za zlé, taky bych likvidoval tvory, jako jsem já, abych ochránil sám sebe. Vzpomenu si na to, že jsem se chtěl na něco zeptat a zadívám se jí do očí.
„Mimochodem… Nechceš se trošku pobavit?“ zeptám se jí s úsměvem a mé oči na vteřinku získají rudou barvu. Byla by to zábava a vidět polovlkoupíra v akci byla vždycky sranda. Navíc, neměla upíry v lásce, takže… Vlastně… Sakra, že mi to nepřipadalo divné dříve. Ten kretén byl upír a nechtěl sám jít zabít člověka, mělo mi být jasné, že na tom něco nesedí. Povzdechnu si a tiše zavrčím. Má práce byla pro mě tak obvyklá, že jsem nad ní už ani nepřemýšlel. Prostě jsem dělal to, za co mi zaplatili a nestaral jsem se o to, co po mě chtějí. Byla to zábava a… Jinak jsem už žít neuměl.

Kate: Dívala jsem se na něj a přemýšlela, na co tak myslí, ale zeptala se na jeho sebeovládání, i když mi odpověď byla jasná hned. ,,Vím, chápu. Máš štěstí, že neházím všechny upíry do jednoho pytle po tom, co se událo před několika lety," ztratila jsem se chvilku očima v minulosti, ale povzdechla si a podívala se k nebi, kdy pár kapek deště dopadlo na moji tvář, ale podívala se na něj, když se zeptal, jestli se nechci pobavit. Jeho oči lehce chytly rudou barvu.
,,Zábavu? Copak? Máš problémy?" zašklebila jsem se pobaveně. ,,Nerada bych zase přišla o svoje oblečení, ale nějaká zábava neuškodí," zasmála jsem se. Jo, když se přeměním do vlčí podoby, mohu si to oblečení leda přenést v tlamě, což se mi občas nepovede.

Nathaniel: Co se stalo před lety? Zajímalo mě to vůbec? Spíše ne… Nejspíš ji zabili někoho blízkého. No, takový je život. Zamračím se, když se mě zeptá, jestli mám problémy, ale zavrtím hlavou.
„Nic, co bych nezvládl sám. Jeden upíří kretén mi dal úkol, ale spíš mě poslala na smrt… Poradil jsem si s tím, ale takhle to nenechám. Jdu ho najít a pak si s ním pohraji, chceš jít taky? Jen upozorňuji, že jich tam bude víc a budeme si muset cestičku vybojovat, takže pokud se bojíš, pochopím to,“ řeknu s úšklebkem na rtech. Zvládl bych to i sám, ale chtěl jsem ji vidět v akci. A pokud jí někdo zabije, pochutnám si na její krvi, která musí být vskutku lahodná… Zrudnou mi oči, ale hned se zase ovládnu a naberou původní barvu. Achjo… Zastrčím ruce do kapes a vydám se směrem k místu, kde ten debil pracuje, určitě bude tam i se svými poskoky…
„Jestli chceš, tak pojď, jestli se bojíš, nebudu ti to mít za zlé, přeci jen někteří se neradi vrhají do domu plného upírů,“ řeknu jí a ani se neotočím.

Kate: Poslouchala jsem ho a ušklebovala se. Pobaveně a přemýšlela. Mohla bych jít s ním, ale musela bych zůstat v lidské podobě. Přemýšlela jsem, měla bych mít v kapse dýku, vlastně dvě dýky, které byly ostré jako břitva. Stačilo trochu a odříznu hlavu upírovi hned. ,,Nebojím se, zní to nádherně, ale pokud budu se stát vlkem, oblečení mi sebereš, že jo?" zasmála jsem se a zamrkala očima. Rozhodně se nenechám zabít, a když bude nejhůř, zmizím. Tedy, vyskočím oknem jako vlk. Je mi jedno, z jakého patra. Sice jako kočka nejsem, abych dopadla na všechny čtyři, ale rozhodně lepší skočit, než být mrtvá. Znovu mu lehce zrudly oči. On zastrčil ruce do kapes, kdy jsem se za ním podívala. ,,Bože… vážně jdu s upírem proti upírům?" podívala jsem se k nebi, ale uchechtla se a došla upíra.

Nathaniel: Sebrat její oblečení? To problém nebude, jen přikývnu a zaslechnu její kroky, došla mě, ale spíše mě zaujalo to, co řekla předtím.
„Nehraji si na druhy, jsem žoldák, udělám to, za co mi zaplatí. Je mi jedno, jestli je to upír, vlkodlak nebo obyčejný člověk, prostě práci dokončím,“ řeknu a na chvíli se odmlčím.
„Ale pokud mi někdo dá špatné informace o úkolu, je to to poslední, co kdy udělá,“ zavrčím naštvaně. Možná mě to až tak neštvalo, ale měl jsem záminku proč ho mučit. Hezky pomalu a co nejbolestivěji. Na tváři se mi objeví široký úsměv, musel jsem vypadat jako blázen, ale to mi bylo jedno. Otočím se na Kate a chvíli se na ni dívám, než promluvím.
„Tak jo, hafane, prozatím tě beru jako spojence, nezaútočím, pokud tak neuděláš první a budu ti krýt záda,“ řeknu jí. No, pokud by šlo do tuhého, nechám ji tam jako návnadu, ale to jsem jí říkat nemusel. Navíc, nenechám ho upláchnout a byl jsem si víc než jistý, že bych to zvládl i sám. Přesto její krev krásně voněla a upíři by neodolali. Byla by dobrá návnada. Ale sám bych měl chuť na její krev…

Kate: Sebere mi oblečení. No, snad jo, ale přikývl. Vážně, nerada přicházím o své oblečení, ale někdy musím ho zanechat. Poslouchala jsem ho, kdy mi řekl, že je to žoldák. Takže jednou ho mohou poslat i po mně? ,,Nájemný vrah? Hezký," pousmála jsem se a šla za ním. Žoldák, no, vypadá jako nájemný vrah. Ušklíbla jsem se na jeho zavrčení a kráčela dál. Ještě ke všemu se mu na tváři objevil široký úsměv, až se mi zdálo, jestli neutekl z psychiatrie, vážně. Chvilku mě sledoval, než promluvil.
,,Hmm, stejně si ze mě určitě chceš udělat návnadu, protože upíři naši rasu nenávidí a zabíjí je, ale někteří naštěstí nemají vyvinutý čich," zašklebila jsem se a lehce se protáhla. Kdyby něco, použiji svoji auru nebo hypnózu, to mi bylo absolutně jedno. Nadechla jsem se, ale šla vedle něj a sledovala pozorně své okolí. Zase se vrhnu mezi nebezpečí.