pro Admin Tue Nov 01, 2016 11:43 am
Hawk: Vím o tobě ty hlupáku, zasměji se v duchu. Ten kluk v té masce z kovu, ztratila jsem se mu záměrně. Při číslu jsem obešla dav a když stál jako všichni ostatní a sledoval profesionály dala jsem mu ruku ze zadu na rameno. Představení skončilo a do tance, ke kterému byli přicházející a všichni hosti kteří již byli na místě vyzváni se nikdo nehrnul, všichni stále stáli kolem. „Ahoj vlku,“ pošeptám mu k uchu ze strany, kde masku měl, tedy z pravé strany k pravému uchu. Nebyla jsem ani trochu nervózní, párkrát jsme s nim v lese mluvila, znala jsme ho! Konečně někdo koho znám. Chytím ho za ruku a vtáhnu ho do toho prázdného sálu, tedy ne prázdného, ale všichni stáli kolem a bylo tam asi 8×8 metrů prostorů a nikdo netančil, každý se bál? Netuším, ale věděla jsem, že on tohle zvládne. Olíznu si rty, což přes masku nebylo vidět a dovedu ho někam doprostřed. Sál utichl, třikrát zaklapu na podpatek u paty a navodím melodii kterou zvukař ihned poznal. Byla to typická hudba pro salsu, tance vášně, velmi složitého tance, aby to nějak vypadalo, musel jím člověk žít a on to tam pod tím šutrem kolem srdce uměl. Jakmile se konečně uvolní a zvukař zapne hudbu začneme ji tančit. V plné kráse jednu z nejtěžších verzí, kde bylo i dost zvedání, anoa no, musel mne i zvedat, moc jsme mu to abych pravdu nezáviděla, ale pro mě to bylo složitější všchny ty pohyby co se rovnali téměř akrobacii či gymnastice.